Tyatirské období církve
/ William Branham
6. Část 6.
Neboť jsem nenalezl skutků tvých plných před Bohem.
Oni ještě nedospěli k dokonalosti. Zjišťujeme, žeprožili jen ospravedlnění. Ospravedlnění pod Lutherem, potom posvěcení a nato Duch svatý. Tyto tři díly byly činné ve třech církevních obdobích. Ony jsou nutné k tomu, aby znovuzrození bylo úplné. Onibyli přijati, jako malý klíček v mateřském klíně. Duch svatý působí to znovuzrození.
Chtěl bych se vás na něco zeptat. Co nastane jako první při přirozeném porodu? Voda, krev, potom duch (život).
Co vyšlo z těla Ježíše Krista, když umíral? Probodli Jeho bok a vytekla voda a krev. A On řekl: „Do Tvých rukou poroučím Svého Ducha." Voda, krev, Duch.
Ospravedlněni vírou máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. (Řím. 5, 1). Ospravedl-nění, potom posvěcení. Proto i Ježíš, aby posvětil lidu svou krví, vně za branou trpěl. (Žid. 13, 12).
Aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí s výsostí. (Luk. 24, 49).
„A budete mi svědkové v Jeruzalémě, Samaří aJudsku."
Ne, když jsme jmenováni biskupem nebo se staneme diakonem, ne, když se staneme kazatelem nebo papežem, ale potom, když na nás sestoupil Duch svatý, budeme Jeho svědkové. Jestliže jste jen diakon, kazatel nebo papež, potom budete svědčit ovyznání víry vašeho kostela. Odvoláváte se na ustanovení víry. Přijde-li ale na vás Duch svatý, pak svědčíte o Něm. Skutky, které jsem Já činil, budete ivy činit, neboť Jeho život je ve vás. Ó, to miluji. Ano! Ó bratři, mám tu toho více, než vy tam, tomu věřím. Cítím se s tím tak dobře.
Začalo to opět odumírat. Ve 3. verši stojí:
Pomni tedy, co jsi přijal a slyšel, a ostříhej, a čiň pokání. Pakli bdíti nebudeš, přijdu na tě jako zloděj, a nezvíš, v kterou hodinu na tě přijdu.
Držte se svého ospravedlnění. Nedejte si od lidí vzít, co jste slyšeli a přijali. Oni četli stejnou Bibli, kterou čteme my. Ale nepřijali všechno, protože jim to nebylo zjeveno. Nebylo to pro jejich období. Proto i oni budou při vzkříšení vzati. Putovali ve světle, které měli a půjdou vzhůru.
Slyšel jsem mnohé letniční, kteří káží křest, říkat: „Ti z dob Luthera atd., vzhůru nepůjdou." Óano! Vzpomínám si na malou historku sDr.Haggerym, který se mne ptal: „Co jsme my?" Jak víte, oni mají veliký luteránský seminář ,Bethany‘ vMinneapolisu. Ptal se: „Co vlastně my, luteráni máme?"
Odvětil jsem: „Věřím, že máte Krista."
On řekl: „My bychom ale chtěli Ducha svatého. Myslíš, že Ho máme?"
Odpověděl jsem: „V zárodku ano. Tomu věříte."
Ptal se: „Co tím míníš?"
Tam mají tisíce jiter země, na nichž pracují studenti, kteří si nemohou svá studia zaplatit. Dali mi jídlo v jejich semináři. Jsou tam milí muži. Seděl tam Dr. Haggery a vedle mne se posadil bratr Jack Moore pro případ, kdyby byla řečena tak vznešená slova, že bych jejich smysl nechápal a musel by mi je vysvětlit. Chtěl jsem mu dát nohou znamení, pokud bych něčemu nerozuměl.
Potom, co jsme se posadili, řekl: „Něco bychom chtěli vypátrat. Hladovíme po Bohu. Četli jsme letniční knihu o duchovních darech a letěli jsme se skupinou bratří do Kalifornie, abychom mohli mluvit spisatelem té knihy." Toho znám. Dr. Haggery dále mluvil: „Chtěli jsme vidět některý z těch darů v činnosti. Ten pisatel ale řekl: ,Já žádný nemám. Jen jsem o tom psal.‘ Když jsme se vrátili a viděli to tady, dostali jsme hlad, chtěli bychom Boha."
Chtěl jsem se s ním potkat na jeho půdě a řekl jsem: „Jeden muž šel, aby zasel semeno. Nejprve alezoral veliké pole. Vytrhal všechny kořeny aodstranil kameny a zasel obilí. Každého jitra šel ven, aby viděl, zda zrno již vzešlo. Jednoho dne se ukázaly dva lístky. ,Ó‘, řekl, ,čest buď Bohu za mé obilné pole!‘ Měl pole se zrnem?"
Bratr Haggery řekl: „V jistém způsobu."
Odvětil jsem: „Ano, ale ještě nebylo vzrostlé." Řekl jsem: „To jste byli vy, luteráni v době reformace, když se ukázaly malé lístky. Potom ale rostlo zrno." Neřekl jsem mu nic o odpadání. Víte, jen jsem mu dal vědět, že to zrno bylo ve vzrůstu.
Po jistém čase vyrostlo stéblo, které pak mohlo zhlížet na lístky shora a říci: „Nemáte nic, vy staří formální luteráni! Jsme to my, skrze které to přijde" – velký čas misií. Vítr vanul a stéblo se naklánělo do posvěcení v době Wesleye. To bylo to veliké období misionářů, které jsme měli. V tomto čase misií se to rozšířilo.
Dokonce příroda tato tři stádia dosvědčuje. Bůh to na počátku takto určil. I kdybyste neměli Bibli, můžete vidět v přírodě, kde se nalézáte. Později se ukázal klas, to jsou letniční, ve kterém později vznikne zrno. Letniční skupina je stejného druhu, jako ta, která vzešla tenkrát. Nejprve byly dva lístky zrna – Luther. Potom stéblo – Wesley, až to dojde k zrnu vklasu, jak tomu bylo na začátku. Stejná věc.
Co to tu bylo? Letniční říkají: „Metodisté a luteráni, jste k ničemu." Ale stejný život, který byl v lístcích a stéblu je později v klase a zrnu. Vidíte, všechno je v programu Božím. Měli Ducha svatého částečně. Tak to bylo s Wesleyem pod posvěcením. Dnes ale jde o mluvení jazyky a navrácení se k tomu, jak to bylo na počátku. Je to stejný, pravý Duch svatý. Vidíte to?
Pomni tedy, co jsi přijal a slyšel, a ostříhej, aby to nezemřelo.
Ale máš některé osoby i v Sardis, které neposkvrnily roucha svého, proto se budou se mnou procházeti v bílém rouše; nebo jsou hodni.
Nedělejte z toho žádnou denominaci. To se nesmí stát. Četl jsem špatný verš? Ne, souhlasí to. V Sardis svá roucha nepošpinili. Byli tam někteří, kteří se pod to nesklonili. Zůstali v čistotě. Chodili po té staré cestě, která začala o letnicích; ti naplnění Duchem. V čase Luthera začali již mnozí s denominacemi. Coudělali? Vrátili se zpět, jak to říká Bible a jednali jako jejich matka. Vrátili se a začali si s denominacemi. Ale někteří zůstali stát zpříma. Nešli tam, stáli za Bohem.
ON řekl: „Máš některé osoby i v Sardis, které neposkvrnily svá roucha; ti se budou se mnou procházet v bílém rouchu."
Nedělejte žádné denominace. Nepřebírejte učení Nikolaitů, nezačínejte novou denominaci. Zůstaňte svobodni v Bohu. Nechte se vést Duchem svatým ajděte kupředu. Někteří zůstali.
Kdo zvítězí, ten bude oděn rouchem bílým; a nikoli nevymaži jména jeho z knihy života, ale vyznám jméno jeho před obličejem Otce svého, i před anděly jeho.
Některá jména, zůstal jen malý zbytek, který vyšel z katolického učení.
Nyní budeme hovořit o reformaci. Chtěl jsem sem vzít dějiny o Lutherovi.
Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.
Bůh se pokusil je varovat, aby se drželi dál od nikolaitství.