Tyatirské období církve
/ William Branham
9. Část 9.
Nyní se dostaneme k tomu, že buďto budeme plavat nebo se utopíme. Vy se potopíte a utečete od toho nebo vejdete. Proto plavte nebo se utopte! Haleluja! Tolik se těším z Ducha svatého. Vy také?
Br. Branham zpívá:
Jsem tak rád, že jsem jedním z nich …
Chodí oni do seminářů? Ne! Mnozí z nich se sotva dokáží podepsat. Petr to neuměl. Bible říká, žebyl neškolený a nevzdělaný. Ale museli je vyslechnout a uznat, že byli s Ježíšem. Nejste pro to šťastni?
Jsem tak šťastný, že k nim patřím. Chtěl bych být raději jedním z nich, než prezidentem USA nebo králem světa.
Kdyby Pán Ježíš přišel a řekl by zde: „Dám ti znovu tvých dvacet let a udělám tě představeným, králem celého světa a dám ti 10 000 let života na této zemi, zůstaneš stále dvacetiletým, nebudeš nikdy ani jeden den nemocný, nezažiješ žádné trápení srdce, všechno bude jen radost a budeš králem celé země a budeš moci žít 10 000 let – nebo bys chtěl raději patřit k oněm, muset se probojovávat, jako je to nyní?" Řekl bych: „Jsem šťasten, žemohu dosvědčit, že jsem jedním z nich, neboť coby se mnou bylo po 10 000 letech?"
Vidíte, tady jde o věčnost.
Jak se nám toho dostalo, bratři? Ó, stalo se to skrze krev. To souhlasí. Přišlo to zdaleka. Přišlo tood Boha, který se sám stal masem a bydlel mezi námi.
Br. Branham zpívá:
Ó, Kristus, ukřižovaný na Golgatě …
Ó, tolik se z toho raduji. Vy také? Jsem tak šťasten, že smím k této studni tak bohaté a milé přicházet a mohu duši vylít u nohou svého Zachránce.
Vzpomínám si, když mi bylo 18 let, utíkal jsem před Pánem. Odešel jsem na západ. Můj tatínek byl krotitel koní a já jsem chtěl také krotit mladé koně. Měl jsem jednoduše takový hlad v srdci. Šel jsem kjednomu baptistickému kazateli. Ten řekl: „Postav se a řekni: ,Ježíš je Syn Boží‘ a my tě přijmeme."
To mne neuspokojilo. Šel jsem k Dr. Barkerovi, milému bratrovi, adventistovi sedmého dne, ten řekl: „Billy, přijď a přijmi Pána soboty!" Myslel jsem: „Ach, ani tohle to nemůže být." Odešel jsem na západ. Jednoho večera sehnali dobytek dohromady. Víte, sundalo se sedlo a brašna, tu rozprostřeli a sedlo sloužilo jako polštář. V noci jsem spal pod starými smrky. Měl jsem denní službu. A ti, kteří pracovali večer, přihnali dobytek domů. Tam byl starý muž, jmenoval se Slim z Texasu. Měl kytaru a hrál: „Čest buď Jeho jménu …". Jiný měl hřeben a s papírem na něm ho doprovázel. Předtím zpívali jiné písně: Kovbojské balady. Potom zpívali: „Tam na kříži, kde umřel Ježíš."
Obrátil jsem se, přetáhl deku přes hlavu a opět vyhlédl ven. Vypadalo to, jakoby hvězdy visely úplně blízko nad vrcholy stromů a nad horami. Ten neustávající šum smrčků! Mohl jsem Ho slyšet volat: „Adame, kde jsi?"
Za tři týdny jsem šel do města a všichni tito hoši se opili. Já jsem nepil. Musel jsem je všechny naložit na vůz a odvézt domů. Stříleli po sobě, tedy přesněji na prsty nohou atd. Bylo to nebezpečné. Nebyli schopni ani jít rovně. Sázeli se o 5 dolarů, že ujdou kus cesty rovně. Tak to chodilo vždycky, když dostali peníze.
Byl jsem tam, zatímco všichni pili. Šel jsem stranou a sedl si. To bylo asi před 35 lety. Posadil jsem se stranou. Tehdy byl Phoenix ještě malou obcí. Oni tam přišli z Wickenburgu. Posadil jsem se tam adovnitř vešla malá španělská dívka. Seděl jsem tam, na hlavě jsem měl svůj široký klobouk. Když procházela kolem mne, upustila malý kapesníček. Řekl jsem: „Haló, ztratila jsi kapesník." Nezajímalo mne to. Potom jsem zaslechl z ulice nějaký hluk avyšel jsem. Starý muž, který pracoval ve chlévě, se tam obrátil. Obličej měl poznamenaný od neštovic. Slzy mu stékaly po tvářích. Zpíval a hrál na kytaru: „Čest buď Jeho jménu." Ó ty slzy, jak se mu řinuly po tvářích.
Dohrál a řekl: „Bratře, nevíš, co to znamená, jedině, že bys toho nádherného Krista přijal."
Sňal jsem klobouk a odcházel. Ó, před Ním se nemůžete skrýt. Jděte vpřed a vyznejte to! Ó, On je nádherný! Ano, to je.
Bratr Branham zpívá: Čest buď Jeho jménu …
Čest buď Bohu! Povstaňme. Chtěl bych, abyste to udělali.
(Nějaká sestra mluví v jazycích. Jiný bratr dává výklad.)
Je-li tu někdo, kdo neví co to je, to jsou letnice.
Duch svatý mluví. Ježíš řekl: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Tato znamení budou následovat těm, kteří věří. Oni budou vnových jazycích mluvit. Na nemocné budou pokládat ruce a bude jim lépe." Všechny tyto věci, které On vyslovil, se mají stát.
Ó, jsem tak rád. Vidíte, jak Duch svatý přichází a potvrzuje to slovo! Světlo! Přijměte to! Nepochybujte o tom! Přijměte to a On bude s vámi nadále mluvit jako s dětmi a provede vás. Není ta přítomnost Ducha svatého nádherná? Duch svatý je nad námi.
Vzpomínám si, že v Bibli je zpráva o tom, jak Duch svatý dal proroctví a řekl přesně, co se má vykonat a kam se má jít. Nepřítel se blížil. Šli tam aBůh to nepřátelské vojsko zmátl a ono utrpělo velikou porážku. Ó, ještě stále žijeme v dnech Bible. Žeano? Ano, stále, dokud je zde Duch svatý.
Povstaňme a zazpívejme:
Jak sladce zní jméno Ježíš,
ó jak uzdravuje každou bolest,
a jak přináší mír a radost,
každému dětinsky věřícímu srdci.
Ó, jak sladce zní,
když srdce zpívá o Ježíši …