Smyrnenské období církve
/ William Branham
3. Část 3.
Slyšte! Všechno křížené je bez užitku. Musíte vzít originál, tak, jak to Bůh udělal. Pak máte něco pravého. Zjišťujeme, že Bůh izraelskou církev na cestě provázel, sytil je, staral se o ně a všechno pro ně udělal. Přesto hleděli k Filištínům a Amorejcům naproti a řekli: „Také chceme krále! Oni mají něco, co my nemáme." Totéž dělají lidé ještě dnes.
Sestry se dívají na televizi a pak se chtějí oblékat jako herečky. Nemohou to snést, když nemají stejné šaty. Ženy ve městě slyšíte říkat: „Ó, nejsou hezké?" Co je vám do toho, jak se oblékají? Ale lidé jsou takoví. Již jsem řekl, že je to čas napodobování. Jeden druhého napodobuje. Nyní je tolik Elvisů Presleyů, že by se nevešli do vagónu, protože se proslavil. – Napodobování.
Totéž je v náboženství. Četl jsem dějiny oMartinu Lutherovi. Historici, vy víte, že tam stojí následující: „Div nespočíval v tom, že protestoval proti katolickému kostelu a měl s tím úspěch, veliké tajemství lze spatřovat v tom, že se dokázal distancovat od všeho fanatismu, který jeho probuzení provázel." On stál na Slově. Div spočíval v tom, že Bůh ho zachoval zpříma a ve střízlivosti.
Lid izraelský přišel za Samuelem a řekl: „Ustanov nám krále!" Pán mu řekl, že On je proti tomu, právě tak odmítá organizace. Jak to zavrhl tehdy, tak zavrhuje organizace i dnes. ON není proti organizmu, ale proti organizacím. Organizmus mít musíme, ale organizace nepotřebujeme, neboť jimi se stanoví hranice. Zeptáte-li se: „Jsi křesťan?", odpověď zní: „Jsem metodista!"
„Jsi křesťan?" „Jsem baptista!" Ale s tou věcí samotnou, s křesťanem, to nemá nic společného.
Na podiu jsem se zeptal jedné dívky: „Jsi křesťanka?"
Odpověděla: „Musím ti říci, že zapaluji každý večer svíčku." Jako by tohle mělo něco společného skřesťanstvím. Jeden muž mi řekl: „Já jsem přece Američan." Ani to s tím nemá nic společného. Jste křesťany, protože patříte k jinému království, totiž ktomu nahoře.
Co udělal Samuel? To stejné, co Bůh. Svolal Izrael a řekl: „Zde jsem. Předstupte před Pána aJeho pomazaného. Řekl jsem vám kdy něco, co by nebyla pravda? Nejsem Božím prorokem mezi vámi? Zdali jsem vám oznámil něco ve jménu Pána, co by se nenaplnilo?" Tak s nimi Samuel mluvil. Zdali vás Bůh neživil a nestaral se o vás a nečinil všechny tyto věci? On řekl: „Hřešíte, jestliže jednáte jako ostatní národy. Chtěl bych se vás zeptat, zda jsem vzal kdy vaše peníze? Prosil jsem vás kdy o nějakou oběť nebo jsem vám řekl něco ve jménu Pána, co by se nenaplnilo?"
Oni řekli: „Ne, nežádal jsi naše peníze. To souhlasí. Nikdy jsi nám neřekl něco ve jménu Páně, coby se nesplnilo."
Pak on řekl: „Pak mne poslouchejte! Hřešíte, když chcete dělat to, co ostatní." Přesto chtěli krále. Ať správně nebo převráceně, chtěli svůj nápad prosadit. Stejně to udělal sbor v Efezu, když přijali učení Nikolaitů. Tím dosáhli toho, že se pohanství spojilo s křesťanstvím a zplodilo to 1500 let temného období. Luther je vytáhl. Ale potom udělali to stejné jako v Efezu.
Nuže vidíte, ten svícen tam nestál jen tak; světlo pomalu sláblo a křesťanství bylo rdoušeno, když se od toho původního odchýlilo. Ale Ježíš Kristus stál uprostřed sedmi svícnů v podobě kříže. Jeho pravá ruka byla na prvním a levá na posledním sboru. Jedna ruka držela první období a druhá poslední. ON byl obojí – Alfa a Omega, ale všechno ostatní bylo mezi tím, – ostatní poselství. Ale On řekl: „Alfa a Omega". Duha, oblouk smlouvy, byl nad jeho hlavou. (Kap. 4, 3)
Dejte pozor! Světlo, které začalo o letnicích, pomalu uhasínalo. Ireneus, Polykarp a všichni ostatní muži zpečetili své svědectví svou krví, až bylo křesťanství zatlačeno do temného období.
V prvním období světlo vyšlo. Stále více a více bylo osvíceno. Vidíte, jak to od onoho dne zase začalo svítit. Bylo předpověděno, že na konci tohoto Laodicenského období to bude vlažné. Jestliže nikolaitství to do toho zavedlo, proč chceme to stejné vletničních sborech?
Víte, že Písmo říká, že vystoupí šelma a jak víme, vztahuje se to na římské papežství. To souhlasí. Potom bude zformován obraz šelmy. Co je obraz? – Něco, co se rovná tomu původnímu. To nastane skrze sjednocení konfesí. Letniční hnutí k tomu patří. Přijd e čas, kdy budete muset k nějaké organizaci patřit, jinak nebudete moci své dveře otevřít. Uvidíte, že to souhlasí. Proto na to klademe takový důraz. Oni se zorganizují a vás dostanou do úzkých, že nebudete moci kupovat ani prodávat, jedině, žebyste měli znamení organizace. K tomu to spěje.
Tak tomu bylo v uplynulých časech, když je upalovali. Když jsem stál v té aréně, plakal jsem jako dítě. Myslel jsem na to, jak zaujali místa gladiátorů a vzpomínal jsem na mnohé své křesťanské bratry, kteří byli trháni a sežráni lvy nebo roztrháni na kusy , – na všechny ty ženy a malé děti, jestliže na to myslím, že všichni zemřeli ve víře, jak bych je nyní mohl opustit? Ne, bratři. Ó Bože, dovol mi nastoupit za víru, která byla jednou předána svatým, nehledě na to, jak v tom člověk nenachází zalíbení.
Volali mi mnozí velcí kazatelé a také jiní mi před několika dny řekli: „Bratře Branhame, jestliže s tím nepřestaneš, postaví se proti tobě každá organizace." Na to jsem řekl: „Ale ten Jeden v nebi proti mně nebude." Já vyhlížím po Něm. Já ty lidi v každé organizaci miluji. Řekl jsem vám snad kdy něco ve jménu Pána, co by se nestalo? Bylo všechno, co bylo řečeno a činěno správné? Prosil jsem vás kdy o peníze? Pak se od organizací vzdalte. Buďte v Kristu svobodní a vždy dovolte Duchu svatému v církvi a skrze církev působit. Záleží jen na tom, abyste odstranili ty malé rozdíly. Všechny ty takzvané pocity, které chováte proti bratřím. Odstraňte tyto věci! Nedovolte žádnému kořenu hořkosti vzejít ve svých duších. Jestliže to dovolíte, vyschnete.
Zůstávejte v lásce. Nedám na to, jak velice vás lidé nenávidí. Přesto je milujte. Jestliže to nemůžete, pak ještě nejste zapečetěni. Potom ještě máte neuzavřené místo. Pojďte zpět a nechte to zapečetit skrze krev Krista, která vás očistí od všech kořenů hořkosti. Jistě!
Ale hleďte, zkoušíme to nanovo. Letniční požehnání padlo roku 1906. Mezi námi je dnes večer kazatel, misionář z Tibetu. (Neříkám to proto, že je tady.) Doufám, že ještě neodešel domů. Myslím, že tu ještě je a něco nám řekne. Ten muž si může ještě vzpomenout na začátek letničního hnutí. Tehdy nebyla žádná organizace. Všichni měli všechno společné. Jak lehce můžeme zrovna tam učinit ten převrácený krok, který se rozumu jeví tak správný.
Vidíte, jak málo poznal Izrael, když stáli tam ubřehu a jásali? Říkáte, že toto náboženství je něco nového. Proč – to je to staré, nejstarší, které existuje. Jistě, než byl stvořen svět, jásali a chválili Boha. Bůh Jobovi řekl: „Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Když jásaly všechny jitřní hvězdy a plesali všichni synové Boží?". To se stalo, když byl svět stvořen. (Job 38, 4-7).
Nyní se podívejme na Izrael! Oni viděli divy. Oni byli tehdy ti letniční – Izrael, letniční onoho času. Byli vyvedeni z Egypta. Bůh jim požehnal, dal jim každý druh velikých znamení a divů a osvobodil je. Když stáli na břehu, měli tam letniční shromáždění. To měli. Ano. Tehdy Mojžíš a Izraelci zpívali vDuchu. Miriam vzala bubínek a ostatní ženy vtanečním reji vykročily za ní se svými bubínky. (2.Moj. 15,1-20) Jestliže to nebylo letniční shromáždění, pak jsem nikdy žádné neviděl. Netušili, že té zaslíbené země dosáhnou až za 40 let, ačkoli byla od nich vzdálena jen 40 mil. Trvalo to 40 let, protože zvolili nesprávnou věc. Zvolili zákon, místo aby se nechali vést Duchem svatým. Ohnivý sloup je vyvedl a provázel, ale k tomu chtěli sami něco přidat, když dosadili jisté kněze a hodnostáře – trochu teologie, o které mohli vést spory, místo aby šli kupředu a nechali se vést Duchem svatým. Nejprve byli vDuchu. Bůh všechno připravil, ale oni se chtěli také přičinit.
S tím se dostaneme zpět ke křížení. Nechte přece ty krávy a koně na pokoji. Nedělejte to s těmi potravinami. Věda zjistila, a Reader’s Digest o tom psalo, že budou-li nadále potraviny křížit, a lidé se tím budou živit … Nyní jsou již tak daleko, že ty ubohé slepice ani nemají nohy a křídla a snáší tolik vajec, že do roka uhynou. Ty tkáně jsou tak měkké, že se sotva dají jíst. Lidem kteří to jí, to škodí. To souhlasí.