Smyrnenské období církve
/ William Branham
6. Část 6.
Miluji společenství. Ale jestliže děláme hranice aříká se: „Toto je naše denominace", a tomu druhému nemohou podat ruku a z celého srdce říci: „Bůh ti požehnej, bratře!", potom není žádné společenství možné. Jestliže to neuděláte, pak vzejde kořen hořkosti jako ve Smyrně a stane se to stejné. Tak to je. Její jméno znamená „hořkost".
Nikolaité je až do temného období neustále utiskovali. Za času Luthera udělali znovu první krok milosti. Začalo svítit malé světélko. Potom vystoupil John Wesley s učením posvěcení. Světla přibylo. Pak přišlo letniční hnutí se křtem Ducha svatého a víra otců se vrátila zpět. Toho se ale nedrželi, nýbrž organizovali a vrátili se zpět k nikolaitství, jak to předpověděla Bible.
Nechceme se tu dlouho zdržovat, ale přejdeme kdalšímu verši, který pojednává o pronásledování.
Vím o skutcích tvých, i o soužení, a chudobě, (ale bohatý jsi), On mluví k pravé církvi, ne k ostatním. Oni nenáviděli skutky Nikolaitů. … i o rouhání těch, kteří se praví býti Židé, a nejsou, ale zběř satanova.
Naříkali, protože je sužovala chudoba. Všechno, co vlastnili, jim bylo vzato. Postavili si malý sbor abyli velkým kostelem utiskováni a vystrčeni, protože byli jen malou skupinou. ON řekl: „Vím, že se musíte scházet dole na rohu. Scházíte se v uličkách a kdekoli to jen jde." Byl jsem v těch katakombách, kde se museli shromažďovat. Museli se setkávat pod zemí. „Znám tvé útrapy a těžkosti i všechno ostatní; ale jsi bohatý skrze tvé soužení." Vždycky, když přijde na církev soužení a pronásledování, bývá posilněna. Pronásledování církev posiluje. „Znám tvé soužení, ale jsi bohatý." Proč? „Přidrželi jste se Mne; jste bohatí, soužení vám nemůže uškodit."
Pozorujte, Nikolaité nyní měli synagogu. To říká zde Písmo. Dávali jste na to v 9. verši pozor? … kteří se praví býti Židé, a nejsou, ale zběř satanova. (Angl. Bible: synagoga satanova.) Pravá církev byla vytlačena a Nikolaité všechno převzali. Vyhnali ty, kteří měli Ducha svatého. Nemohli je potřebovat. Kdyby ve Smyrně věděli, že je čeká mučednická koruna, pak by se třásli. Nu, když bylo to proroctví sepsáno a odesláno, ten sbor to dostal. Mohli z toho vidět, že mají nést mučednickou korunu. Byli k smrti vyděšeni. Neustále to očekávali. Ale v jejich období to nepřišlo. Možná, že někteří z nich usoudili, žeprorok Jan prorokoval falešně: „… neboť se to nestalo zde ve Smyrně." Ale mělo se to stát stovky let poté. Jestliže Bůh něco vysloví, musí se to stát.
My zakotvíme svoji víru ve Slově Božím. Bůh stojí za každým zaslíbením. Můžete si myslet, že se to musí stát právě teď, ale to možná není čas Boží. „Mé slovo se nenavrátí ke Mně zpět, dokud nevykoná to, k čemu jsem je určil a poslal." Bůh vždy bude stát za Svým slovem a to přinese ovoce ve svém čase.
Sbor ve Smyrně měl poznávací znamení toho, cose mělo stát později během Smyrnenského období. Měli nést mučednickou korunu, neboť mnozí z nich byli zabiti.
Přečtěme 10. verš:
Neboj se toho, co trpěti máš, (před synagogou satanovou) . Aj, uvrže ďábel některé z vás do vězení, abyste zkušeni byli a budete míti úzkost za deset dní. Budiž věrný až do smrti a dám ti korunu života.
Ó, bylo jim řečeno, že se nemají bát, když budou muset za svou víru umírat (Sestro Woodová, kdekoli jsi, doufám, že ti tohle pomůže. Sestra Woodová mi před několik dny řekla, že nerozumí tomu, proč někteří jsou osvobozeni a jiní ne). Musíte vědět, že Bůh jim řekl: „Nebojte se toho utrpení, neboť satan vás do něho uvrhne.
Přijdou Nikolaité a uvrhnou vás do toho a Já vás nechám za Mne zemřít. Ale Já vám dám v tom dni korunu života." Dejte pozor! Přečtěme ještě jednou 10. verš:
Neboj se nic toho, co trpěti máš. Aj, uvrže ďábel některé z vás do vězení, abyste zkušeni byli, a budete míti úzkost za deset dnů. Budiž věrný až do smrti, adám ti korunu života.
Dávali jste pozor, že On obviňuje satana? Synagoga satanova byli Nikolaité. To víme. Byla to organizace, kněžstvo, které povstalo, aby těmto lidem škodilo. Museli vytrpět mnoho, ale oni se měli až do smrti pevně držet evangelia. Dávali jste pozor na to, že při oddavkách se říká: „Dokud vás smrt nerozdělí!"? Oni tedy byli Pánu věrní až do smrti. „Nebojte se, Já vám dám korunu života."
Těch deset dnů, o kterých je tu řeč, znamenají vždy jeden rok. Tak to říká Bible. Deset dní bylo posledních deset let vlády Diokleciána, velikého císaře. Během období Efezu vládlo několik císařů. Myslím, že Nero byl jedním z nich. Dioklecián byl posledním, který vládl. Byl tím nejkrvavějším pronásledovatelem ze všech a vládl během těchto deseti let. Postavil se na stranu jedné skupiny a oni vraždili křesťany, zabíjeli, upalovali je a mnoho jiného snimi dělali. To bylo těch deset let krvavého pronásledování. Vládl v letech 302-312. Období církve ve Smyrně končilo a v roce 312 se ujal vlády Konstantin. Tím skončilo těch deset dnů pronásledování. Nero tím začal a Dioklecián byl posledním. Nero nastoupil na trůn v roce 64 po Kr.
V 11. verši je zaslíbení. Přečteme si to, nežli přijdeme k závěru:
Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo zvítězí, nebude uražen od smrti druhé.
Nyní musím něco říci. Měl-li bych něco na srdci aneřekl to, byl bych pokrytec. Chtěl bych vás upozornit na něco v Písmu. Dlouho to pro mne bylo hádankou, až mi to bylo objasněno. Přečtěme to přesně.
Kdo má uši … (jinými slovy „ucho ke slyšení", otevřené pro mluvení Ducha) … slyš, co Duch praví církvím … (Podívejte se, pronásledování a všechno ostatní jednoho období přešlo do druhého) … co Duch praví církvím: Kdo přemůže (Sbor v Efezu nebo ve Smyrně? Ano, všechny církve … kdo ve všech obdobích církve přemůže) , nebude uražen od smrti druhé.
Ti v Laodiciji musí přemoci Nikolaity, věci tohoto světa, denominace, kněžstvo a všechno, co je svět mocen nabídnout a cele se předat Kristu a milovat Ho. Potom nad vámi druhá smrt nemá moc, neboť máte věčný život a nemůžete nikdy zemřít. Ježíš řekl: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: kdo Mé slovo slyší a věří tomu, který Mne poslal, má věčný život ana soud nepřijde, ale přešel ze smrti do života."
Nyní řeknu něco, s čím mnozí nejprve nebudou souhlasit, ale prosím vás, abyste se nejprve vážně zamysleli, než vyjádříte své rozhodnutí. Řeknu důvod, proč nemůže existovat věčné peklo a proto tomu nevěřím. Bylo-li někdy věčné peklo, pak bude existovat stále, je však jen jeden způsob věčného života, o který všichni usilujeme. Jestliže by měl někdo věčně hořet, musel by mít věčný život. Pak by to byl Bůh, (který je věčným životem), který tam hoří. (1. Jan. 5, 20).
Peklo bylo stvořeno, proto není věčné. Všechno, co je věčné, nikdy nebylo stvořeno. Bylo to vždycky aproto je to také věčné. Bible učí, že peklo bylo připraveno pro ďábla a jeho anděly. Bylo stvořeno, proto není věčné. Nevěřím, že někdo bude věčně trápen. Bible jasně dosvědčuje: „Kdo přemůže, tomu nemůže druhá smrt uškodit." Tak tomu věřím.
Slovo smrt znamená oddělení. Jestliže jsme hříchem odděleni od Boha, pak jsme již mrtví. Tak to říká Bible. Jsme odcizeni Bohu a od Něho odříznuti; mrtví v hříchu a přestoupeních. Jsme vzdáleni od Boha a Jeho království. Přijmeme-li Ho a obdržíme věčný život, jsme Jeho dětmi a částí z Něho.
Můj syn Josef je částí ze mne, nehledě na to, coudělá. Kdybych byl bohatý muž a měl bych velký majetek a vydědil ho, přesto by zůstal mým synem, neboť je částí ze mne. Samozřejmě, že je částí ze mne. Já ho mohu právě tak málo zapřít, jako sám sebe, neboť je částí ze mne. Krevní zkouška prokazuje, že mi patří. Krevní zkouška dokazuje, náležíte-li Bohu. Jste Božími dětmi a máte věčný život. Aleduše, která hřeší, má zemřít. Má být oddělena ajiž nebude. (Ez. 18, 4). Vidíte, všechno, co mělo začátek, bude mít konec. Všechno, co začalo, bylo stvořeno. Jediná cesta, jak obdržet věčný život, je, stát se částí tohoto stvoření. Ó, kdybyste mohli vidět, co pro vás činí Duch svatý. Je to Duch svatý, sám Stvořitel, Bůh, Otec v podobě Ducha, označen jako svatý Duch, který spočinul na postavě Ježíše, Jeho Syna; na těle Ježíše, které On stvořil. To je důvod, proč musel zemřít. Bůh bydlel v tomto masitém těle. Krev byla prolita a život se vrátil zpět.
Proto modlitebníci Starého zákona po přinesení své oběti odešli se stejným odsouzením. V Novém zákoně je v dopise Židům psáno, že modlitebník je obětováním těla Ježíše Krista posvěcen jednou provždy. Ve Starém zákoně byl obětován beránek. Obětoval ho kněz a ten, za koho byl obětován, slyšel mečení beránka a hleděl na jeho krev, zatímco měl svou ruku na něm položenu. Cítil, jak umíral, věděl, že se to stalo kvůli němu. Beránek převzal jeho místo. Kněz krví pokropil oltář. Potom byla obětována zápalná oběť. Jak z ní stoupal kouř, stoupala také modlitba vzhůru a modlitebníkovi se dostalo odpuštění. Ale život zvířete se nemohl spojit s duchem člověka a přijít na něho zpět. Proto ten obětující odtamtud odcházel se stejnou žádostí po hříchu. Potom, co zcizoložili, přišli, obětovali a odešli se stejnou myšlenkou.