Smyrnenské období církve
/ William Branham
7. Část 7.
Ale nyní je to s pravými modlitebníky jinak. Ó,církvi Boží! Nenechte si to ujít, abyste to pochopili! Jestliže přistoupíme ve víře jako praví modlitebníci k Synu Božímu, vložíme své ruce do Jeho rukou, hledíme do Jeho tváře a jsme si vědomi toho, jak na Něho plivali a rouhali se Mu, jak krev stékala po Jeho tváři a On v bolestech zvolal: „Můj Bože, Můj Bože, proč jsi Mne opustil?" Ó bratři, vidíte, kdo to byl, kdo za vás zemřel a jakou cenu za vás zaplatil? Immanuel, Bůh, který umíraje, zaujal vaše místo. Od té chvíle, co byla prolita krev, jsou modlitebníci před Bohem ospravedlněni.
Z čeho jsme vznikli? Z malé buňky našeho otce. Krevní buňka nepřichází z ženy, nýbrž z muže. Ona je jen nositelkou života. Krev přichází od muže. Proto dítě má jméno otce. Žena, která vstoupí do manželství, přijímá jméno muže z důvodu dětí. Ona je líhní pro dítě, které svému muži porodí. Jak jsem již řekl: Slepice může snášet vejce, ale není-li oplodněno, nemůže se vylíhnout kuře.
To je důvod, proč v tomto čase máme tak mnoho starých, studených, formálních sborů. Napodobují ideu Nikolaitů a proto mají hnízda plná zkažených vajec, ze kterých se nemůže nic vylíhnout. Sice snimi mohou dělat všechno, udělit jim tituly biskupa, staršího a jiné, ale nikdy nebudou věřit tomu, ževěřícím následují znamení a divy, neboť nejsou povoláni Ježíšem Kristem. Musíte být Jím oplodněni silou Boží.
Když byla na Golgatě krevní buňka zlomena, život, který v ní byl, Jehova … Ó, to by nás muselo přemoci! Víte, kdekdo vyhlíží po znamení, že? Všichni říkají: „Ukaž nám znamení!" Židé chtěli mít znamení. Nedal Bůh sám znamení, na které Izrael čekal? ON řekl skrze proroka: „Proto vám všemohoucí Pán dá znamení. Vidíte, panna počne a porodí Syna, kterému dá jméno Immanuel." (To znamená Bůh s námi.) – Největší znamení, které kdy bylo dáno! Bůh je Stvořitelem nebe i země, celého vesmíru. Jestli se dostanete na Mount Palomar, můžete teleskopem hledět do vzdálenosti milionů světelných let. Zkuste to změřit na míle. Ale nad tím ještě existují měsíce, hvězdy a světy a On je Stvořitelem toho všeho. ON to vyslovil a byly zde.
Tento veliký Stvořitel se stal mým Spasitelem, sestoupil jako malá krevní buňka – ne skrze muže, nýbrž v panně přijal bydlení. Ó, to by nás mělo přemoci. Můžeme to pochopit? Jehova – narozen v jeslích, plačící ve chlévě. To je věčné znamení. A lidé mají za to, že něčím jsou. Bůh Jehova, plačícím dítětem ve smradlavém chlévě. Haleluja! A pak si namýšlíme, že něco jsme, zvedáme nosy tak vysoko, že kdyby pršelo, jistě bychom se utopili. Jehova ležel ve chlévě, plakal jako každé jiné dítě. To je přemáhající. To je to znamení. Bůh řekl: „Já vám dám věčné znamení!" Jehova hrající si jako malý chlapec. Jehova pracující v dílně, řeže dřevo jako stolař. Haleluja! Jehova, který myl nohy rybáři. „JÁ vám dám znamení!" Ale my musíme mít duchovenstvo sklerikami a otočenými límci … hrající karty.
„JÁ vám dám věčné znamení …" Jehova – stojící v předsíni s poplivaným obličejem. Jehova visel obnažený mezi nebem a zemí. Pokládal potupu kříže za nepatrnou. Vždy Ho vidíme spodobněného opásaného zástěrkou. Tak Ho představují umělci. Oni Ho obnažili, přivedli do rozpaků. Ó, tito pokrytci, až přijde ta hodina. Toto je den člověka, ale přijde den Páně. Jehova! Jehova umírající a nic se nestalo. Jehova modlící se a nic se nestalo. To souhlasí. Ó, to by nás mělo přemoci. Je to věčné znamení. Podle znamení to všichni poznají. Ale když zemřel, země se třásla.
ON vyšel z hrobu a byl vzat do nebe. Jehova, sestupující v podobě Ducha svatého do Své církve, přijal příbytek mezi Svým lidem. Čest buď Jemu! Jehova procházející se ve Své církvi, aby zkoumal myšlení jejich srdcí. Jehova uzdravující nemocné. Jehova dává výklad vždy v řeči dotyčného národa. Jaké znamení! Amen! Jehova vytáhl smilnici, ačkoli byla tak hluboko padlá, že ani psi se na ni nepodívali. ON ji obmyl do běla jako sníh a učinil její srdce čisté jako lilii. Ó, Jehova se ujímá opilce ležícího na ulici a dokonce z něho udělá kazatele evangelia. Krev Ježíše Krista nás očišťuje.
Když On putoval na zemi, přišel do nejnižšího města a k nejnižším lidem. Dávali Mu nejhorší jména. To souhlasí. Jednali s Ním nejhůře a nazývali Ho nejšpinavějšími jmény, která jen může kdo dostat. Nazvali Ho belzebubem, ďáblem, to nejhorší, co Mu mohli udělat, to udělali.
Ale Bůh Ho probudil a dal Mu tak vysoko vyvýšený trůn, že On hledí z nebe dolů. Amen! ON Mu dal jméno nade všechna jména v nebi a na zemi: „… od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod." (Ef. 3, 15) Lidé o Něm smýšleli tak nízce, ale Bůh Ho viděl takto. Ó Bože, nechť jsou mé myšlenky Tvými, Otče. Ó nádherné jméno.
„Kdo ve Mne věří, má věčný život." Existuje tedy jen jedna forma věčného života. My ho obdržíme skrze Ježíše Krista. My o to usilujeme, je to život Boží. Krevní buňka byla vložena dovnitř, Syn Boží vyšel – Jehova skryt v Ježíši. „V Něm bydlela plnost božství tělesně." Jestliže tuto krev na odpuštění našich hříchů přijmeme, Písmo říká, že to byla krev Boží a ne lidská (Sk. 20, 28) sestoupí na nás Duch, který spočinul na Bohu – Immanuelovi.
Někdo řekl: „Nemluv proti Židům, neboť Kristus byl Žid." ON nebyl Žid. Nebyl ani Žid ani pohan. ONje Bůh. To souhlasí.
Bůh udělal něco speciálního. Byla to Jeho vlastní stvořená krev, skrze kterou jsme byli zproštěni vin, neboť On zemřel za nás. Potom, co byla ta krev prolita, byla cesta pro Ducha svatého volná a On sestoupil na nás, takže jsme se mohli stát syny a dcerami Božími skrze narození ducha. Tento Boží život, který nikdy neměl začátek ani konec, náleží mně atobě skrze milost Boží vJežíši Kristu.
Pokud jde o peklo, chtěl bych vám říci, že věřím vhořící peklo. Ano, neboť to říká Bible. Ona hovoří oohnivém jezeře. Ale to nemůže trvat věčně. Ten starý text neříká, že je věčné, nýbrž ustavičné. Tam nestojí slovo věčný, nýbrž ustavičný. Ono je připraveno pro ďábla a jeho anděly. Trvalé, ale ne věčné peklo. Duše tam může být trýzněna za své skutky deset milionů let. Nevím, co v očích Božích znamená ustavičné. Může to být krátký čas nebo miliony let. Ale nastane okamžik, kdy tyto duše již nebudou. Písmo řeklo: „Kdo přemůže, tomu nemůže druhá smrt uškodit."
První smrtí jsme odděleni od našich příbuzných. Vcházíme do přítomnosti Boží, nikdy ne z Jeho přítomnosti. Nu, jestliže existuje druhá smrt, pak to musí být smrt duše. Kdo ale přemůže svět a věci světa, má věčný život. Tomu druhá smrt nemůže nic způsobit. To je věčný život. Ale hříšník … Písmo říká: „Jestliže žena žije v rozmařilosti, je již za živa mrtvá." Je to tak? „Duše, která zde hřeší, jistě zemře."
Co znamená zemřít – úplně oddělen, nebýt tu již. Oddělení znamená být odříznut. Je-li někdo odříznut, pak již není tady. Jak dlouho to potrvá až ktomu okamžiku? Musí to projít stejným procesem, jak to přišlo, až je dosaženo chvíle, kdy již nic nezbyde. Pak je to přivedeno zpět do originálního stavu.
Můžeme odbourávat jednu buňku po druhé, až se vrátíme zpět k první buňce. Když se to stane, můžeme určit různé součásti krve, až se dostanou tam, kde je ten život, ale to nemohou zjistit, neboť o tom nic nevědí. Tento život se dostane do toho stavu, ažto již nebude. V čem jsou ty součásti života? Věřím, že v životě nejsou obsaženy žádné chemikálie; musí to být duchovní. Na závěr to bude úplně oddělené, až to již tady nebude. Písmo říká: „Duše, která hřeší, zemře." Ale přemožitelům nemůže druhá smrt nic způsobit. Nejprve musí zemřít tělo, pak zemře duše a již více nebude. Věříte, že Písmo to říká?
Jestliže máte za to, že existuje věčné peklo, pak to nesouhlasí s Biblí. Písmo říká, že peklo je pro ďábla a jeho anděly. Kdyby někdo musel hořet v pekle na věky, měl by věčný život. Ale existuje jen jedna forma věčného života. To souhlasí. Jen jeden věčný život.
Neodcházejte nyní, abyste říkali: „Bratr Branham nevěří, že existuje peklo." Jistěže věřím, že existuje peklo. Písmo učí, že peklo existuje. Tak jistě, jako existuje místo odpočinku, tak také existuje místo trýzně. Bůh každého, kdo hřeší proti Němu, potrestá. Jestliže jste odmítli Ježíše Krista jako svého Spasitele, budete za to potrestáni. Přijde čas, kdy již nebudete. Kolik milionů let potrvá, než dosáhnete toho stavu, nevím.
Než jste se znovuzrodili, byli jste časná bytost. Věčnou bytostí se stanete až tehdy, když máte v sobě Boží život, neboť On je věčný život. Můžete to vidět?
Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím. Já Ho miluji. Vy také? Jsem tak šťastný, že mám věčný život. Nic mě již nemůže utiskovat, neboť mám nyní věčný život. Jsem si tím jist a spoléhám, že každý znás ho má také.
Ireneus ho měl. Četl jsem dějiny o Ireneovi. On se mohl prokázat stejnými znameními, jako původní církev o letnicích. Proto byl zvolen jako posel.
Kdo z vás věří, že církev započala o letnicích? Bůh dal Své potvrzení ve dni letnic. To byla první Boží církev, ke které se On přiznal. ON je vinný kmen, my jsme ratolesti. Jestliže vinný kmen zplodí nové ratolesti, budou stejné, jako o letnicích. Jistě. Nezáleží na jménu, neboť existují letniční jen podle jména, ale to neznamená nic víc, než co metodista, baptista, presbyterián nebo letniční. To jsou jen jména a nic neznamenají.
Ale jestliže máte letniční prožití v srdci, v duši, tak máte věčný život. Bůh vám zaslíbil, že vám druhá smrt nic nemůže způsobit. Máte věčný život adruhá smrt nad vámi nemá žádnou moc. „Nezarmucujte svatého Ducha Božího." Nezarmucujte Ho tím, že budete dělat to převrácené. Jestliže to děláte, budete za to muset zaplatit, neboť Písmo říká: „Nezarmucujte svatého Božího Ducha, kterým jste zapečetěni ke dni svého spasení." Souhlasí to? „Nezarmucujte Ducha svatého."
Ó, jaké to bude nádherné jitro, jak nádherný den. Abych vám ukázal, že vzkříšení bude všeobecné, přečteme Mat. 24: „Dva budou na poli, jeden bude vzat, druhý zanechán. Dva budou ležet na jednom loži: jeden bude vzat, druhý zanechán." Vidíte, někde bude noc, jinde den. Vzkříšení, vytržení bude univerzální. Zazní Boží pozoun a přijde malý sbor odtud a odtamtud. Při posledním nočním bdění se dají panny na cestu.