Smyrnenské období církve
/ William Branham
8. Část 8.
Myslete na to! Bylo deset panen, které vyšly vstříc Pánu. Pět bylo moudrých a pět bláznivých. Je to tak? Nuž, celkem byla čtyři bdění. Na konci posledního zazní volání: „Ženich přichází, připravte se na setkání s Ním!" Všechny se probudily, ozdobily své lampy. Probudily se ze všech období. Ó, jaký to bude nádherný čas.
Bratr Branham zpívá:
Kdo z vás ví, zda ještě dojde domů? Kdo má jistotu, že projde dveřmi? To nevíte. Kdo si je jist, ževyjde-li ven, bude se moci ještě vrátit? To nemůžete říci. Nenechte tento večer přejít. Nepromeškejte posvětit se tento večer Bohu, neboť by to mohl být váš poslední večer. Taková příležitost se již nemusí naskytnout. Kdo jste? Kam jste došli a kam jdete? Jediná Kniha, tato požehnaná, stará Bible vám to může říci. V Bibli skládáme všechnu důvěru. Je to Slovo Boží a věříme tomu.
Jestliže nepatříte k Nevěstě, k této malé menšině, která bude z denominací a ustanovení vytlačena, jestliže k této malé skupině nepatříte … Nuže, vy se nemusíte připojovat k tomuto sboru, nemusíte sepřipojit nikde, neboť do království Božího musíte být narozeni. Jestliže přistoupíte ke společenství metodistů, baptistů, presbyteriánů nebo čehokoli jiného, pak je to vaše rozhodnutí. Můžete přistoupit ke společenství podle své volby. Pro to se musíte rozhodnout. Říkám vám, jste-li znovuzrozeni, držíte stěmi stejně smýšlejícími.
Někdo přišel za mnou a řekl: „Bratře Branhame, ty jsi řekl lidem, že mají jít zpět do metodistického sboru!" Odpověděl jsem: „Jistě! Ať je odtamtud vyhodí, pak již nebudou mít jiné místo, kam by mohli jít." Potom to uvidíte. Jistě, jděte zpátky! Nebude to dlouho trvat a oni se vrátí.
Když nastala potopa v čase Noémově, vzal Noé vránu a vypustil ji. Ta se rozhlédla a krákorala. Proč? – Byla spokojená, neboť byla dravcem od samého počátku. Mohla přelétávat od jedné mršiny ke druhé, tady se nažrat masa z nějakého osla a tam ze staré ovce a jinde zase něco jiného, protože mršiny byly všude. Vrána se na to posadila a krákorala: „Tady mám pořádný hodokvas!" Tak stále krákorala.
Ale holubička, která byla vyslána, byla úplně jiné povahy. Ona nemohla ten zápach snést. Holub je jediný pták, který nemá žlučník. Nemohl to strávit. Zbylo mu jediné: vrátit se zpět do korábu a klepat na dveře.
Vy můžete jít, kam chcete. To jediné, nač vás chci upozornit, je toto: Vejděte do toho království! Potom vím, kam půjdete. Potom to již nevydržíte, bratři. Budete říkat: „Já jsem překročil dělící linii a svět jsem nechal za sebou."
Oni se shromáždili na vrchní síni …
Zatímco zpíváme další verš, podejte ruce jeden druhému. Metodisté, baptisté, presbyteriáni, podejte si ruce, buďte k sobě navzájem přívětiví a přátelští.
Jste ochotni zemřít pro Krista mučednickou smrtí a svůj život vydat? Jestliže by to došlo tak daleko, že pohledíte smrti do tváře, potom zapřete anebo se s ní potkáte? Uděláme to z milosti Boží. Ó, Bože, byla by to radost, být nalezen hodným. Tak bych chtěl jít, zatímco stojím na podiu. Nedávno mne chtěl vNěmecku zastřelit ostřelovač, ale němečtí vojáci se postavili kolem mne a pomohli mi. Ó, jak by to bylo pro mne nádherné, zemřít pro svého Pána přímo na misijním poli.
Ještě malá píseň. Máte na to čas? Neumím ji zazpívat, ale mohu to říci. Vždycky jsem toužil zpívat. Ale jednoho dne, jestliže dospějete do svého nádherného domova, tam nahoře v ráji, tak mně na druhé straně lesa v malé chýši uslyšíte zpívat:
Pane, postav mi malou chýši,
tam nahoře v blažené zemi …
Kdykoli tuto píseň bratr Neville zpívá, mám za to, že mluví o mém domově tam nahoře. Jednoho nádherného jitra, až tam vyjdete na vaši krásnou velikou terasu a rozhlédnete se, pak úplně vzadu na okraji uslyšíte někoho zpívat:
Podivuhodná milost …
Potom řeknete: „Čest buď Bohu, bratr Branham to zvládl, neboť ho slyším zpívat ,Podivuhodnou milost …‘" Bude to jen podivuhodná milost, která mně tam přivedla.
Kape z něho krev, kape z něho krev,
Duchem svatým proniknuté evangelium,
kape z něho krev …
(Jedna sestra mluví v jazycích – nějaký bratr dává výklad. Potom mluví jeden bratr a sestra vjazycích a jiný bratr dává výklad.)
Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.
Chceme se modlit.
Nebeský Otče, zatímco tito tři stojí před Tebou, prosím Tě, ó Bože, buď jim milostiv. Ó Ty věčný Bože, daruj jim odpuštění všech hříchů. Nechť to spasení uchopí, aby Duch svatý vkročil do jejich života, a ta druhá smrt nad nimi pozbyla moci. Pane, zatímco zde stojí, poznávají, že v krátkosti se něco stane. Duch svatý je varoval. Vidíme, jak Duch Boží v těchto shromážděních sestupuje na základě Písma. Ó Bože, byla to osobní zvěst pro nás všechny. Otče, prosím Tě, buď milostiv všem. Nechť Tvůj drahý Duch zůstává v našem středu. Pane, daruj nám pravou hlubokou úctu v každém čase. Zachovej tyto duše pod Svou ochranou, Otče, neboť jsou ovocem dnešní zvěsti Ducha svatého, který mluvil v našem středu.
Prosíme Tě, nebeský Otče, zůstávej při nich po všechny dny jejich života. Dej, abychom se shledali vdruhém světě, který nemá konce, zachráněni skrze Tvoji milost, skrze krev Krista. Nebeský Otče, předkládáme Ti je. Naplň je Tvým Duchem svatým.
Prosíme o to ve jménu Ježíše. Amen.
Požehnání Boží buď s vámi, moji bratři. Podejte ruce těm, kdo jsou blízko vás a přejte jim Boží požehnání. Můžete se posadit.
Vidíte, jakou poslušnost Duch svatý působí až do konce? Bible říká: chceme-li mluvit v jazycích, nechť mluví dva nejvýše tři. Nestalo se to, dokud jsem ještě mluvil, nýbrž až po té, co jsem skončil. Tak je to správné. Všichni pozorně naslouchají, co Duch říká. Co se děje potom? Hříšníci povstanou a činí pokání. Pomyslete jen, že Duch svatý sám je v činnosti. ONsestoupil na základě Slova a zjevil se. Znám všechny tři, kteří mluvili v jazycích. Znám toho bratra, který dal výklad. Vím, že žijí před Bohem bez hříchu. Bratr Neville, náš kazatel, jenž byl předtím metodistickým kazatelem, je tady. On obdržel Ducha svatého. Bratr Jackson, další metodistický kazatel, který přijal Ducha svatého má dar mluvení v jazycích a výkladu. Pozorovali jste, v jaké uctivé bázni je sbor, když Bůh mluví? Jeho mluvení je vždy na základě Bible.
Jestliže první zvěst všechno nevyjádřila, pak On mluví ještě jednou. Ale ne více než třikrát. Víte, že to je podle Písma. Zvěsti následují jedna po druhé adoplňují se mezi sebou. Duch je poddán prorokům. Všichni ostatní poslouchají a jsou zticha. V takovém pořádku sbor musí být.
K vám zvenku, kteří mne slyšíte mluvit. Tak je to správné. V takovém způsobu jsou zvěsti dány. Hleďte na ty výsledky! Okamžitě se něco děje. Ať přes dar rozeznání duchů anebo skrze jiné duchovní dary. Není to nádherné? Jsem tak šťastný, když vím, že se tyto věci dějí stejným způsobem a jsou seřazeny jako v době Pavlově. Nevymřelo to, obstojí to provždy a ještě je to zde. Jsem tak rád, že mohu říci, žejsem jeden z nich. Zdali nejste také?
V období církve Laodicenské bude dokonáno sjednocení. Doufám, že se budete moci zúčastnit, ažotom budeme mluvit. Duch svatý v našem středu působil a mluvil k nám hned na počátku. Těšíte se ze zvěstí Pána, ve kterých se duše kochá? Bůh vám požehnej, mé děti. Miluji vás celým srdcem. Když na mne Duch přijde, hovořím ostře, neboť Slovo Boží je ostřejší než oboustranně ostrý meč. Proniká hluboko do nitra a vykonává obřízku, při čemž je všechno nepotřebné odstraněno.
Dávali jste dnes večer pozor na to, co Duch řekl skrze výklad? Skoncujte se vší nesmyslností! Ó,budeme obřezáni. Buďte upřímní! I když jste sešli z cesty, Bůh to ví. ON z vás všechny nerovnosti vezme. Jsem tak vděčný, že to dělá. Nejste také rádi?
Kolik vás se modlíte jako rodina? To je dobré. Tak to musí být. Ó, jak je to nádherné, zpívat ty staré písně. Ti skladatelé byli inspirováni Duchem svatým.
Fanny Crosbyovou žádali, aby psala světské písně, z nichž by zbohatla. Ale ona odpověděla: „Já jsem svůj život a talent posvětila Kristu." Víte, že byla slepá, ale ona odpověděla: „Dlužím svůj život a všechno, co mám, Pánu." Odešli od ní rozčileni, protože odmítla takovou nabídku. Neprodala své právo prvorozenství jako Elvis Presley. Zůstala v poddanosti aupřímnosti před Bohem. Pak jí řekli: „Přijdeš-li do nebe (existuje-li vůbec) nebudeš i tam slepá? Cobudeš potom dělat? Jak poznáš Ježíše?" Odpověděla: „Poznám Ho, poznám …"
„Jak Ho poznáš, když jsi slepá?"
Odpověděla: „Pocítím Jeho jizvy od hřebů." Potom se od nich otočila a nechala je stát.
Ó můj Ježíši, uvidím Tě s Tvými jizvami. TY jsi krvácel za Mne. Jak bych Ho mohl kdy zapřít? Raději bych chtěl zemřít a přijmout každé odříkání. Ale nikdy nezapřu Toho vzácného krvácejícího Pána, který za mne zemřel.
Povstaňme a zpívejme:
Jak sladce zní Ježíšovo jméno,
ó, jak uzdravuje každou bolest …
Vezměte jméno Ježíš s sebou, až odtud půjdete.