Smyrnenské období církve
/ William Branham
5. Část 5.
Křížené zrno v sobě nemá žádný život. Život, který má v sobě, je skoro vysátý. To vidíme v tom temném období: „Drž pevně, to málo, co máš", řekl On. Oni to již skoro vytlačili. Tedy se to již nemůže reprodukovat. Ale Tělo Ježíše Krista není žádnou organizací, nýbrž tajuplné Tělo. Je to Tělo, které patří kduchovnímu království, jež bude zřízeno na zemi Ježíšem Kristem. ON sám je Králem této královské říše, Veleknězem, který obětuje oběti za poutníky tohoto království. ON je Prorok, Slovo, který učí Pravdu a uvádí do tohoto království světlo Boží; On je všechno, Král, Kněz a Prorok v této královské říši.
Jak se do tohoto království dostaneme? Prostřednictvím denominace, členstvím v nějakém sboru, pozdravem na uvítanou? Skrze jednoho Ducha jsme všichni pokřtěni do jednoho Těla, které je tajuplným Tělem Ježíše Krista! Do něho jsme byli pokřtěni, ne skrze vodu, ne pokropením anebo jiným vodním křtem, nýbrž skrze jednoho Ducha – Ducha svatého jsme všichni pokřtěni v jedno Tělo. (1. Kor. 12) Jistě, do tohoto Těla jsme pokřtěni skrze Ducha svatého. Pak také již nikam jinam nespěcháme, než ke Kristu. Patříte Kristu. Je to duchovní Boží království, které je budováno, do něhož se dostaneme křtem Ducha svatého. Ó, to miluji!
Nejste šťastni, že jste jedním z nich? Více nám není třeba. Ještě si vzpomínám, když jsem byl vMemphisu a spatřil tu malou, černou ženu, která vyhlížela přes plot a řekla: „Dobré ráno, kazateli!"
Odpověděl jsem: „Odkud víš, že jsem kazatel?"
Ona řekla: „Pán mi řekl, že přijde kazatel se světlým kloboukem a kufříkem, když jsem tě zahlédla, věděla jsem, že to jsi ty." Vidíte, ona byla jednou znich. Ó, jak je Bůh dobrý. (Bratrovi Branhamovi je předáván lísteček s modlitebním přáním za jedno dítě, které právě zemřelo.)
Modleme se!
Pane Ježíši, prosím Tě, abys Ty, ó Pane, dal proniknout našim modlitbám za toto dítě. Předkládáme ti toto malé dítě, náš Otče, ó Bože, vzpomínáme na ty, kteří zde byli kvůli tomu malému děvčátku a prosili o modlitbu. Nebeský Otče, nechť tato zpráva nesouhlasí. My to nevíme, ale já Tě prosím, aby ses smiloval a dodal sílu. Nechť to malé děvče vstane ažije ke cti Boží. Prosíme o to ve jménu Ježíše Krista. Amen.
Nechť k tomu Pán Ježíš dá Své požehnání.
Sbor – jméno sboru je spojeno s jeho přirozeností a charakterem. Dávali jste pozor na to, že Smyrna znamená „hořké"?
Sledovali jste, že jméno každého sboru má něco společného s jeho charakterem? Zde bych mohl něco říci, ale neudělám to, neboť byste mi mohli špatně rozumět.
To stejné se vztahuje i na nové jméno. Třeba to nevíte, ale je to tak. Určitě. Můžete říci, že je to číselná soustava. Ne, tak to není. Když se narodil Jákob, nazvali ho Jákob, ,podvodník‘, ale po zápase sAndělem Bůh jeho jméno změnil na ,Izrael – kníže‘. Souhlasí to? Saul se nazýval ,Saul z Tarsu – prostý muž‘, ale když přišel k Ježíši, byl nazván Pavlem. Jméno Šimona bylo ,Šimon‘, dokud nepřišel k Ježíši. ON ho nazval Petrem – Malým kamenem. Jméno zanechává vliv na vašem charakteru.
Tento sbor byl nazván Smyrna, protože umírali. Smyrna znamená „hořkost". Jinými slovy, vzešel vnich kořen hořkosti a ten je udusil. To byla cesta kmyrze. Myrhou se potírají těla. Myrha a kadidlo jsou masti, které se užívali při balzamování mrtvých těl. Mají něco společného se smrtí a tato církev umírala.
Ó, nemůžete to dnes vidět, přátelé? To veliké letniční hnutí, které v sobě mělo ještě před několika lety život – nemůžete vidět, že nyní jsou nabalzamováni myrhou? Tato mast byla v každém sboru a prolíná se to až sem a také tato církev je tím pomazána. Oni vymírají, protože se vrací zpět k nešvarům tzv.duchovenstva a svlékají svá bílá roucha svatosti. Tito jednoduší lidé stáli venku a měli pravého Ducha svatého, mluvili v jazycích a Bůh se skrze ně osvědčoval, bratři. Oni byli upřímní. Byli skutečně upřímní. Jim bylo možno důvěřovat. Dnes nevíme, komu a čemu můžeme věřit. Vidíte? Něco se stalo. Co to bylo? Byli pomazáni hořkou myrhou.
Čím to bylo způsobeno? Někdo přišel s nápadem svolat sbory na první společný koncil. Potom to nazvali „Assemblies of God". Z Assemblies of God vzešel „Sbor Boží". Došlo to tak daleko, že jeden hleděl na druhého a řekl: „Ty patříš k těm Assemblies!" a ten druhý odpověděl: „Ty patříš ke Sboru Božímu!" Z toho „Božího sboru" vyšel „Sjednocený letniční sbor Boží", protože spolu v jednom bodě nesouhlasili.
Než se člověk ohlédl, bylo vidět, že místo aby přijali světlo a putovali v něm, se zorganizovali a světlo již nemohli přijmout.
Křest na jméno Pána Ježíše Krista byl znovu postaven na svícen, místo na jméno ,Otce, Syna aDucha svatého‘, avšak „Assemblies of God" to již měli stanoveno tak, že to nemohli změnit. Vědí, že je to pravda. Všechny je vyzývám, aby mi ukázali, že to s Biblí nesouhlasí. Je to absolutní pravda. Ale comohou dělat? Nemohou zrušit svá vlastní ustanovení.
Co udělali Jednotáři? Místo aby to přijali a šli stím dále, stali se formální. „Čest Bohu! Máme světlo a vy ho nemáte." Co udělali? Zorganizovali se. Boha zorganizovat nemůžete. Bůh se nedrží žádné formy. Bůh není formální. Jedni Ho chtějí zorganizovat a svůj sbor představit jako správný. Potom přišli Jednotáři. Měli více světla, ale také se pokusili ozorganizování svého sboru. K čemu došlo? Uhasili to egoistickým a hořkým způsobem, jak těmi věcmi manipulovali. Místo, aby to, co obdrželi, okořenili solí, předali to v lásce dále, přerušili společenství sjinými a neměli s nimi nic společného. Tím k tomu došlo. Skokem to šlo dále a vystoupili zase jiní, kteří zdůrazňovali něco nového a oddělili se. Jeden řekl: „ON se vrátí na bílém koni!" Druhý: „ON přijde na bílém mraku!" A tak začaly nové organizace. Vidíte způsob a povahu toho, jak to učinili? Co tím bylo způsobeno? Hořkost se šířila a bratrství bylo zrušeno. Mnoho žen a mužů by se mohlo nechat křtít ve sborech na jméno Ježíše Krista, protože poznávají, že je to pravda Boží. Ale vyhodili by je, kdyby to učinili.
Mnoho lidí z Jednoty, ke kterým nepatřím, neboť nevěřím v „jednotu" jako oni, křtí jen na jméno Ježíš. Je mnoho těch, kteří se tak jmenují. Je to Pán Ježíš Kristus. To souhlasí. Věřím jinak než oni. Oni věří ve jméno Ježíše k obnovení, věří, že budou obnoveni vodním křtem a tím přijímají Krista. Tomu nevěřím. Já věřím, že obnovení se děje skrze krev Ježíše Krista a skrze Ducha svatého. To souhlasí. Křest je viditelné jednání, že se dílo vnitřního obnovení stalo. Tedy s nimi nesouhlasím. Tak to je, ale přesto jsou všichni mými bratry.
Když jsem začal se svou službou jako baptistický kazatel, přišli za mnou a řekli: „Bratře Branhame, přijď k nám, neboť máme to pravé." Ostatní řekli: „Přijď k nám, my přinášíme pravdu." K žádné skupině jsem se nepřipojil. Postavil jsem se mezi ně ařekl: „Jsme bratři!" Proč bych si měl všímat toho, že se mnou někdo nesouhlasí? Mě to nevadí. Je přesto mým bratrem. Mám bratra, který miluje jablečný koláč. Já mám raději třešňový. Kvůli tomu s ním přece nepřeruším styky. On může jíst jablečný koláč a já třešňový. Dokonce si ho mohu polít smetanou. Jestliže on nechce, je to jeho věc. Přesto zůstává mým bratrem.