Bůh nepostaví člověka před soud, aniž by ho před tím varoval
/ William Branham
5. Část 4.
Zvěstovatelem – andělem byl Pavel. Ježíš Kristus, všemohoucí Bůh, putoval uprostřed sedmi zlatých svícnů. Co dělá? ON neříká, že by putoval vjednom z těch zlatých svícnů. ON putoval uprostřed všech. Co tím dosvědčuje? Že On je stejný Bůh včera, dnes a na věky v každém období církve, v každém věřícím. ON přichází v každém období ke všem lidem s Duchem svatým; stejný včera, dnes a na věky. ON je drží ve Své pravé ruce. Pravá ruka odkazuje na Jeho autoritu a moc. ON drží sedm poslů pro sedm období církve pod Svou vládou ve Své pravici. Ó, to se mi libí, vidět, jak On, Kristus, putuje uprostřed těchto období církve, jak se On těm Svým zjevuje v temných obdobích, skrze každé období, zatímco se církev stala formální a odpadla.
Někteří z nich vešli sem a jiní tam, ale malá menšina církve se toho pevně držela a Kristus mezi nimi působil, potvrzoval Své Slovo a provedl je tím. Snadno poznáme, jak jsme se dostali k místu, kde se nyní nacházíme, když se tím budeme důkladně zabývat.
Nu, věřím, že můžete všechno vidět správně. (Bratr Branham to vysvětluje nebo píše na tabuli.) Zde je období církve – to jsou letnice. Druhé období, třetí, čtvrté, páté, šesté, sedmé období církve. Nu, dávejte dobrý pozor. Církev začala o letnicích. Kolik vás tomu věří? Vidíte, co se stalo o letnicích? Potom vidíme, jak se církev vrátila zpět. Světla stále více bývalo až k okamžiku, kdy pravá, pravdivá církev vyšla ven.
Církev může být zcela malá, „kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu Mém, jsem Já v jejich středu." Když se shromáždí – v čem? Ve jménu metodistů, ve jménu baptistů? Ve jménu letničních? Ve jménu Ježíše! Kdekoli jsou shromážděni dva nebo tři, ať je to jakkoli málo. V posledních dnech jich bude tak málo, že On musí urychleně přijít a ukrátit čas, jinak by nebyl žádný člověk zachráněn pro vytržení.
Vidíme tedy, letnice byly začátkem a začalo to sapoštoly. ON, veliký Bůh, putuje mezi nimi. Stejná velká znamení se měla dít ve všech obdobích, neboť On v každém období putoval mezi nimi. Komu On žehná? Svému lidu, který je shromážděn v Jeho jménu. Chtěl bych, abyste toto sledovali, zatímco procházíme těmi církvemi. Tato církev měla jméno Ježíše, tato církev měla Ježíšovo jméno. Ti zde měli jméno Ježíše. Čtvrtá církev je ztratila. Tato církev, luteráni, měli jméno, že žili a byli mrtví. Tak to zůstalo až do konce tohoto období. Mezi šestým a sedmým obdobím jsou otevřené dveře, které přivádí Jeho jméno zase zpět do církve. Dejte tedy pozor, jestli je to pravda, poté, co jsme to v Písmu probrali. Oni se ocitají mezi dvěma obdobími.
Zítra večer se pokusím toto sestavit, abyste to mohli vidět všichni. Možná, že přijdu zítra odpoledne, abych nakreslil všechno, o čem bych chtěl s vámi mluvit. Máte-li knihy historie, přineste je s sebou. Můžete si také všechno vypsat a potom zajít do knihkupectví, kde byste tyto knihy dostali. Čtěte je a ověřujte si, souhlasí-li to.
Nyní čteme první verš. Co On dělá? Zdraví je:
Andělu církve Efezské piš: Toto praví ten, kterýž drží sedm hvězd v pravici své, kterýž se prochází uprostřed těch sedmi svícnů zlatých. To je pozdrav.
A ve druhém a třetím verši je chválí:
Znám skutky tvé a práci tvou a trpělivost tvou aže nemůžeš trpěti zlých a zkusil jsi těch, kteří se praví býti apoštolé, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři.
Vidíte, to svádění začalo již v prvním období. Již tehdy to začalo; neboť ti vyvolení, pravá církev, která chtěla následovat přikázání Bible a měla slova Ježíše a Jeho svědectví, se začala stahovat. Něco se začalo dít. Objevili se falešní učitelé. Byli to lidé, kteří neučili správně, v protikladu k Písmu. Pokoušeli se dostat něco dovnitř nebo připojit. Proto On dal Své církvi Zjevení a řekl: „Přidá-li někdo něco nebo odejme, Bůh odejme jeho díl z Knihy života." To znamená ztracen, bratře. Nemíchej nic k Božímu Slovu. Nehledě na to, koho to bolí, nebo co se skrze to stane, řekni to přesto, jak je to napsáno. My nepotřebujeme něco velikého, něco jiného, nepotřebujeme žádného kněze, aby to vykládal; Bůh, Duch svatý je vykladačem. ON sám je ten výklad.
Jestliže jste na to dávali pozor, je řečeno: „Vy jste se odvrátili od zlých a od falešných proroků, potom, co jste je odhalili jako podvodníky." Oni mají formu pobožnosti. Vidíte, jak církev tehdy začala být formální? Začali se posmívat lidem, kteří žili pod inspirací Ducha svatého. Neřekl Ježíš: „Blahoslavení jste, jestliže budete pronásledováni pro spravedlnost!"? ON neřekl, že církev měla být formální. ON řekl: „Radujte se a jásejte, neboť vaše odplata v nebi je veliká. Právě tak pronásledovali proroky před vámi." To řekl v kázání na hoře v Mat. 5: „Blahoslavení jste!" Jestliže se vám lidé vysmívají pro vaši lásku kPánu, pak již to je požehnání, když to dělají. Jestliže vám zlořečí, pak na vás snesou požehnání Boží. Zlořečení přijde zpátky na ně, jak se to stalo tehdy s Balákem. Potká to je samotné. Bůh dává požehnání, neboť: „Požehnáni jste, jestliže se vám lidé posmívají pro Mé jméno." Pro Jeho jméno jste požehnáni!
Tak vidíme, že se vpravili do nějaké formy pobožnosti. Zde k tomu bych mohl něco říci a také to udělám. Dali jste pozor na to, že z každého probuzení (kazatelé, můžete si to ověřit) vyšli dvojčata, jako Izák s Rebekou měli dvojčata: Ezaua a Jákoba. Izák a Rebeka zplodili dvojčata. Otec a matka byli svatí anarodili se jim dva synové: Ezau a Jákob. Oba byli nábožní. Co se týkalo Ezaua, byl ve skutcích a činech možná spravedlivější nežli Jákob. Věděli jste to? Jákob se vždy točil kolem matky. Ezau šel za prací. Přinesl ulovenou zvěř pro svého starého slepého otce, který byl prorok. Staral se o něho. Jákob ale měl na mysli jen právo prvorozenství, jehož byl žádostiv. Nehledě na to, jak dlouho to trvalo a co musel učinit, hlavní věcí v jeho životě bylo získat právo prvorozenství. Ezau tím ale pohrdl.
Můžete nyní vidět toho přirozeného člověka? Zprobuzení vždy vycházejí dvě skupiny lidí. Přirozený člověk přijde k oltáři a říká: „Ano, přijímám Krista, jako svého Spasitele." Pak vyjde ven aco se děje? Jako další o něm slyšíme, že skončil někde v dobrém, studeném, formálním sboru, neboť má za to, že: „Když patřím k tomuto sboru, jsem právě tak dobrý, jako ostatní. Nejsem právě tak dobrý, jako ten a ten? Jaký je v tom rozdíl, pokud jsem členem sboru a složil jsem své vyznání?" Ano, je to veliký, veliký rozdíl. Vy musíte být znovu narozeni. Musíte mít právo prvorozenství.
Jákob se nevzrušoval nad tím, jestli se mu vysmívali; chtěl právo prvorozenství. Bylo mu jedno, jak ho získá. Mnozí právo prvorozenství nechtějí, neboť míní, že to není populární. Nechtějí následovat oltářnímu zvolání. Nechtějí se sklonit a plakat anebo vynechat několik večeří nebo cokoli s tím souvisí. Mnoho žen s nalíčenými obličeji namítá, že by si pláčem rozmazaly make-up a pak by se musely znovu nalíčit. Neříkám to jako vtip, doufám, že to tak přijímáte, neboť je to pravda. Oni to nechtějí. Nechtějí znovuzrození, neboť to s sebou přináší všechno možné. Je to jako s přirozeným porodem, kolem každého porodu je zmatek. Úplně jedno, kde se to děje, ve chlévě, v domě nebo v pěkně vybavené nemocnici, je to vždycky nepříjemné. Tak je i znovuzrození něco nepříjemného. Amen. Budete dělat věci, o kterých jste nikdy netušili, že byste je mohli dělat. Potom můžete stát s nástrojem na rohu ulice a zpívat ke cti Boží. Haleluja! Čest buď Bohu! Čest buď Bohu! Proč? Vaše chování bude připadat ostatním bláznivé. Stejně se to stalo s apoštoly. Stalo se to panně Marii. I ona se chovala jako opilá. Ve společnosti budila pohoršení. Ale právě toto pohoršení je zapotřebí, aby život vyšel najevo. Amen.
Jedině, že by něco zemřelo a zetlelo, jinak z toho nemůže vzejít život. Jen když člověk zemře a zetlí ve vlastních myšlenkách, jinak se Kristus nemůže v jeho srdci zabydlet. Jestliže se snažíte sledovat své vlastní myšlenky a říkáte: „Nyní půjdu k oltáři. Pane, jsem příjemný člověk a chtěl bych Tě přijmout. Jsem připraven dávat desátky a co ještě má být učiněno." Ne, musíte zetlít. Musíte zemřít sami sobě a svým myšlenkám. Dovolte Duchu svatému všechno převzít a udělat s vámi, co by chtěl. Musí to být nepříjemné. To se neposlouchá dobře, ale je to pravda. Nevím o jiném způsobu, jakým bych vám to mohl objasnit, abyste tomu rozuměli.
Co asi mohlo ty ctihodné Židy v oněch dnech více pohoršit než tito lidé, kteří vyšli s breptajícími rty. Víte, co znamená breptat? Jiné jazyky – jakoby byli opilí. Právě to dělali. Vypadali zmateně. Řekli: „Jsou tito muži plni sladkého vína?" Ale potom, co jeden znich zase přišel k sobě, řekl: „Toto nechť je vám oznámeno, věnujte mým slovům pozornost! Tito muži zde nejsou opilí, jak si myslíte!" Odvolal se přímo na Písmo a řekl: „Zde se plní proroctví proroka Joele: Stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyliji zMého Ducha na všeliké tělo." Tak se narodila církev.