Bůh nepostaví člověka před soud, aniž by ho před tím varoval
/ William Branham
7. Část 6.
Nedávno jsem navštívil shromáždění Orala Robertse. Jednu skupinu bych byl nejraději vykázal. Navštívil jsem konferenci křesťanských obchodníků, která se tam konala. Toho večera se počítalo se mnou jako s řečníkem. Shromáždění se nemohlo konat vhotelu. Tak tedy bylo v budově Orala Robertse. Když jsem potom seděl v jeho studovně, viděl jsem skupinu letničních dětí, asi 40 chlapců a děvčat 16-18ti letých, kteří se připravili ke zvláštnímu pěveckému vystoupení, nějaký klasický zpěv, o kterém vždycky mluví Becky – Čajkovskij nebo podobně. Jsou to klasické písně. Tedy ti bratři chtěli vybrat ve shromáždění oběť. Každý z nich měl obětní pohár. Předstírali, že jsou slepí a vtipkovali spolu. Ty dívky byly tak nalíčené, že by tím skoro mohly natřít tu budovu. S takovýmto vystupováním se ještě nazývají letniční. Oni ztratili svou první lásku.
Souhlasím s Davidem Duplessis, že Bůh nemá žádná vnoučata. U metodistů, baptistů a letničních vnoučata existují, ale ne u Boha. ON má jen syny adcery. Nemůžete vejít dovnitř z důvodu maminky nebo tatínka. To byli dobří muži a ženy. Vy musíte zaplatit stejnou cenu jako oni. Musíte být jako oni znovuzrozeni, neboť Bůh nemá žádná vnoučata. Buď jste synové nebo dcery; vnoučata jistě být nemůžete. To je jisté.
Měli byste to vidět, když jsem přišel do jednoho letničního sboru, jak ty ženy s krátkými vlasy prchaly, oblečené napůl, šaty těsně přiléhající jako Vídeňský párek, to jsou letniční ženy. Tak sexy oblečené. Za to se budete odpovídat ve dni soudu. Budete vinny cizoložstvím. Ježíš řekl: „Kdo pohledí na ženu, aby ji požádal, ten ve svém srdci s ní zcizoložil." Jestliže se před nějakým mužem takto předvádíte, kdo je potom vinen? Vy nebo ten muž? Jednejte správně. Vystříhejte se působení toho zlého. Vy víte, co mám na mysli. Co se s vámi stalo? Opustili jste tu první lásku.
Dnes byste je nedostali na roh ulice s nástrojem, kde tleskali, zpívali a chválili Boha. Ó ne! Oni zpívají klasickou hudbu, oblečeni do rób. Vidíte, první lásku ztratili. To se stalo již s církví na počátku. Chovají se jako svět, oblékají se jako svět, vypadají jako svět, jednají jako svět, jsou nadšeni televizními hvězdami, nedokáží si odepřít nějaký program, např. „Miluji Zuzanu", nebo něco jiného. Musí to jednoduše vidět. Zanedbávají modlitební shromáždění. Když přesto přijdou, dají kazateli na vědomí, že má se shromážděním skončit včas, aby mohli jít domů a sledovat ten program. Více naplnění láskou ke světu než láskou k Bohu. Všechno se stalo tak formální. Již neříkají žádné „Amen". Neodpovídá to jejich charakteru. Nemají to již, přesto, že jsou letniční. Nemluvím tu o jiných sborech, které to nikdy neměly, ale o letničních. To souhlasí.
Je to nemocný stav, ze kterého se musíme dostat znovuzrozením. Nežli může nastat nové narození, musí přijít umírání. To je pravda. Vy jste opustili první lásku. Jestliže Bůh kvůli tomu káral již první církev, tak kárá ještě dnes. „Mám proti tobě, že jsi opustil první lásku. To ti vytýkám." Kdysi jste měli krásný čas, ale dopustili jste, že se vloudil svět a začali jste jednat formálně. Stále ještě se pevně držíte Mého jména a děláte, co je správné. Jste trpěliví apracujete. Jste jako mezek, pracujete a sloužíte. Hleďte, vyměnili jste milost, víru a moc za práci askutky.
Říká se: „Bratře Branhame, chtěl bych tě upozornit, že pomáhám vdovám." To je dobré a chvályhodné. Ale kde je první láska, kterou jste kdysi měli? Kde je radost, kterou jste měli? Již David vzkřikl: „Ó Pane, navrať mi radost ze spasení." Kde se ještě modlí celou noc se slzami na tváři? Ó má dobroto, Bible je zaprášená, potažená pavučinami. Dnes se čtou zamilované povídky, zprávy atd. a věci, kterým by vůbec neměli povolit zveřejnění. Patří do odpadkového koše. My letniční se na to vrháme jako mouchy na popelnice. Tak to přece je. Ó milosrdenství! Je bezpodmínečně nutné, abychom se vrátili k první lásce. Zpět k letnicím!
Raději obrátím list. Doufám, že jste rozuměli, coopuštění první lásky přineslo.
Nyní kárání:
Pročež pomni, odkud jsi vypadl a čiň pokání aprvní skutky, pakli to nebude, přijdu na tebe rychle a pohnu svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li činiti pokání.
„Jedině, že budete činit pokání …" Jestliže například máte Bohem požehnaného, Duchem svatým naplněného pastýře, potom se nesnažte dostat ho pod tlak tím, když říkáte: „Jestli řekne něco proti našemu jednotně oblečenému chóru nebo proti používání líčidel, pak pryč s ním." Nestarejte se o to, Bůh to udělá, než k tomu budete mít příležitost. On vyjde ven a bude kázat kamenům na ulici, než by uzavíral kompromisy s takovými věcmi.
Jestliže máte kazatele, který vám skutečně říká pravdu, pak byste měli Boha ctít, setrvat v Duchu aBohu vzdát čest, chápete-li, že jdete do zatracení, když nejednáte odpovědně vůči Slovu.
Dnes lidé jednají tak, jakoby měli jen tento život zde na zemi. Nechápete, že máte duši, která bude jednoho dne odtud vzata? Vaše věčné určení upevňujete již zde. Jak v tom žijete? Máte v srdci zlost anenávist, ale letíte do shromáždění. Ó milosrdenství. Styďte se! Tím uvedete na Krista potupu. Že? Neděláme to? Sbor neuráží opilci, nejsou to ty smilnice, které mu škodí. Jsou to ti lidé, kteří vyznávají, že jsou křesťany, kteří sboru škodí. My víme, co jsou opilci a smilnice, ale jestliže se naše sestry oblékají jako smilnice, pak je to něco jiného. Tím je zasažen sbor.
Pije-li muž jako opilec, je tím zasažen sbor. Vyznávají, že jsou křesťany, dělají ale všechny tyto ajiné věci. Lidé na vás hledí. „Odvrať se od nespravedlnosti a hříchu, kdo jméno Ježíše Krista vzýváš." Vidíte, odvraťte se od toho! Ó bratři, přišli jsme zkrátka. Já, vy, my všichni ještě nejsme tím, co by chtěl z nás udělat Kristus. Právě nyní, v tomto čase, musíme odložit hřích tak lehce nás obkličující a v trpělivosti běh dokonat. Kazatelé, bratři, to souhlasí přesně.
Myslete na to a čiňte pokání, jinak Já svícen odsunu z jeho místa. Co je jeho postavení v církvi? „Alejestliže nejdeš do sebe, neučiníš pokání a nevrátíš se zpět tam, kde jsi byl na začátku, vezmu vám vašeho pastýře a zavedu jej na jiné místo." ON ho postaví někam jinam, kde bude moci vyzařovat světlo. Není to snad vážné napomenutí? Je na čase, aby církev dělala pokání. Je na čase, abyste vy, letniční, odklidili z kazatelen ty uhlazené učence a znovu tam postavili staromódní kazatele, kteří vám říkají pravdu, ne takové, kteří vás poklepávají po ramenech ajsou spokojeni s velkým platem, využívají psychologie, konají dobročinné akce, koňské dostihy a co tak ještě jiného k tomu patří. Je na čase vrátit se zpátky k evangeliu. I když je vás jen málo, je psáno: „Kde jsou shromážděni dva nebo tři ve jménu Mém, jsem Já uprostřed nich." „Čiňte pokání, jinak přijdu a pohnu svícnem z jeho místa, postavím ho jinam, aby světlo svítilo na jiném místě."
Nuže, šestý verš nám bude dělat potíže. „Jedině, že budete činit pokání, jinak On přijde a kazatele vezme pryč."
Ale toto máš …
Nu, vzpomeňte si, nepropásněte nyní toto! Tady vidíme to spojení až do tohoto času. Cítí se každý zvás dobře? Amen! Pospícháte? Potom je to dobré.
„Ale něco máš …" Tenkrát něco měli, že?
… že nenávidíš skutky Nikolaitů, které i Já nenávidím.
Když jsem dnes seděl ve své studovně, něco jsem si napsal. Chtěl bych, abyste to nyní slyšeli. Ze 6. verše vyplývá, že Bůh a pravá církev v tom spolu souhlasí: … nenávidíš skutky Nikolaitů … To je pravý vinný kmen, pravá církev, která byla v Efezu.
Myslete na to! V každém sboru jsou ti formální ati duchovní. To jsou dvojčata, která se narodí z každého probuzení a žijí v každém sboru. Začalo to vprvním období církve a končí v tomto. V období Tyatirském měli ti formální převahu. Luther zase připravil vyjití a nyní se všecko naklání zase zpět. Můžete vidět to formální náboženství? Mezi jimi akatolíky není žádný rozdíl. Je to všechno stejné. Vězí v tom každá organizace. Bůh Svoji církev nikdy nezorganizoval. Ale ona o to usilovala již tehdy. Dejte pozor, jestli to tak není. Chtěl bych vám ukázat, že organizace je zlořečená. Novozákonní církvi ale byla neznámá.