Bůh nepostaví člověka před soud, aniž by ho před tím varoval
/ William Branham
10. Část 9.
Slyšte, Bůh mi pomoz, abych to objasnil. Byla to skupina křesťanů v církvi. Stali se lhostejnými, formálními, odtáhli se a vytvořili organizaci. V temném období se sjednotili se státem. Stát a náboženské společenství se nazvaly křesťanským kostelem, – „Svatý katolický kostel". Slovo „katolický" znamená „všeobecný". Nyní to byl velký universální křesťanský kostel. Ty, kteří mluvili v jazycích, jásali, uzdravovali nemocné, atd., označují jako bludné učitele, ažkonečně dojde na donucování a všichni, kteří ještě ve správném způsobu uctívají a klaní se, jsou předhazováni lvům, jestliže nepřijali katolicismus. Toto pronásledování trvalo celá staletí. Ale církev nikdy nevymřela. Tu nemůžete usmrtit. Bůh řekl, ona vydrží až do konce a On jí dá korunu života. Oni prošli časem pronásledování.
Pak vystoupil Martin Luther a církev vyvedl skrze ospravedlnění. Co se ale stalo potom, co Luther zemřel? Zorganizovali se a udělali z toho luteránský kostel a ustanovili své učení. Čeho se dopustili tím, že zorganizovali? Byl to návrat zpět do Říma. Duch svatý působil dále. John Wesley to viděl, on, Whitefield a mnozí jiní z těch velkých probuzeneckých kazatelů. Přinesli světu v oněch dnech záchranu.
Ve Filadelfském období církve měli probuzení, které zachránilo Anglii a také Ameriku. Měli shromáždění, ze kterých byli vyhnáni. Nazývali je svatými koloběžkami. Tak se vedlo vám metodistům. Padali k zemi pod silou Boží. Lili jim vodu na obličeje a ovívali je. To souhlasí. Oni se třásli pod mocí Boží, až se o nich říkalo, že mají cukání. Byli to lidé, kteří se pod mocí Ducha svatého chvěli a třásli. To jsou dějiny metodistů. Z nich vyšli kvakeři atd. Nyní se zorganizovali. Udělali z toho „primitivní metodisty" a takové a onaké metodisty, až klesli tak hluboko, že ze svých zpěvníků chtěli vyškrtnout slovo „krev".
Před několika dny mi volala má matka, abych se podíval na nějaký televizní program. Tady v Indianě byl jeden metodistický kazatel, který ve své kapli vyučoval rokenrol. Řekl: „Je to ostuda, když takové krásné umění jsme až dosud neměli v kostele." To je ďábel ve falešném prorokovi. Tak to je. Nechtěl bych vás urazit, ale bratři, říkám vám pravdu Boží. Raději vás trochu pozlobím a dosáhnu toho, abyste zkusili Písmo a přišli s Bohem do pořádku, nežabyste na konci byli ztraceni. Teď mne možná nechcete, ale jednoho dne mne obejmete a řeknete: „Bratře Branhame, je to pravda." Je to zde, ale oni se pohybují dále směrem tam. Bible říká, že to udělají.
Po Wesleyovi přišlo letniční probuzení. Byly jim navráceny dary, obdrželi křest Ducha svatého, mluvení v jazycích, atd. Jestliže pšeničné zrno roste ze země, zapustí kořeny, potom vzejdou dva lístky. Myslíte, že to je již pšeničné pole. Stéblo roste až ke klasu. První stádium bylo v době reformace. Druhé za metodistického probuzení – pylový prášek, bratrská láska, evangelizace, vzájemné oplodnění. Dokonce příroda dokládá svědectví o těchto třech vývojových stupních. Luteráni vyšli z tohoto chaosu. Metodisté dokazovali bratrskou lásku. Ve svém čase evangelizovali. Byla to epocha misionářů. Největší čas misionářů, který svět kdy viděl, byl v metodistickém období. To souhlasí. Setřásali pyl.
Co se tam stalo? Na klasu se objevil pyl – letniční probuzení – pšeničné zrno, jaké bylo položeno do země. Ne lístek, ne stéblo, ale zrno. Ale mnozí letniční jsou tak zarostlí plevelem, že pšenici lze sotva vidět. Je na čase, aby byla vyčištěna. Co udělali? To stejné, co metodisté. Ti jedni zorganizovali a řekli: „My jsme Assemblies of God!" Ti druzí: „My jsme letniční sbor svatosti." Třetí: „My jsme věřící jednoty." Zase jiní: „My jsme věřící dvojnosti (duality)." A tak to šlo dále. Jednohrbý velbloud, dvouhrbý, tříhrbý, všechno. Ó, je z nich tak mnoho organizací.
Co udělali? Zase všechno vrhli zpátky do Říma. Křtili římsko-katolickým křtem. Zeptám se nějakého letničního, aby mi ukázal, kde někdy někdo v Bibli křtil ve jménu „Otce, Syna a Ducha svatého"? Ptám se kněze, kardinála, učitele, aby mi ukázal, jestli se to někdy stalo někde jinde, než v katolickém kostele? Luther to převzal – katechismus a všechno ostatní. Metodisté to nesli dále. Letniční, vy byste se měli stydět. Očistěte všechno! Jděte zpět ke Slovu! Čiňte pokání, nebo Bůh vezme pryč váš svícen, světlo, které máte. Amen! To souhlasí.
Ducha svatého jako vůdce již nepřijímáte, ale zavedli jste místo toho bratrství svatých mužů, kteří převzali postavení nad laiky nebo ve shromáždění. Nenazýváte je kazatel, pastýř (mají nás nazývat pastýři) nýbrž otec, kardinál, biskup, arcibiskup, předseda okresu. Praví věřící toto nenáviděli, a Bůh za tím stál a řekl: „JÁ je také nenávidím." Neboť tím představeným má být On, tím arcibiskupem, papežem. ON působí v každém jednotlivci, ne v nějaké organizaci, nýbrž v osobě.
Nyní dejte pozor, zatímco končíme. Zbývá nám ještě jeden verš. Zde máme začátek katolického dogmatu apoštolského následnictví. Kolik vás to ví? (Apoštolská posloupnost) Katolíci říkají: „Papež je následníkem Petra – skrze apoštolskou posloupnost." Něco takového neexistuje. Jak to mohlo být, žeEzau a Jákob se narodili ze svatých rodičů. Jeden byl křesťan a druhý ovlivňován ďáblem. Jak to může být? Hřích je hřích, ale Bůh dává narození.
Bůh nás vyvolil již před ustanovením světa. Věděli jste to? Počkejte, až budete číst dějiny a uvidíte, jak Ireneus chválil Boha, protože On jej vyhlédl již před ustanovením světa. Také Martin a všichni ostatní Ho chválili. Dokonce lidé o něm říkali, že je vyvolen před ustanovením světa. Tak to učí Písmo. Ti bratři byli s Bohem v souladu. Ale tento starý černý kostel prošel tisíci pěti sty lety temného období azadusil všechno jako čadící lampa a zatemnil světlo. „Ale v čase večera bude světlo!", řekl Pán.
V apoštolském následnictví následuje jeden papež za druhým. Aby se někdo stal papežem, musel se stát nejprve kardinálem. Jistě, je to nesmysl. Ti laici – ne svatí a spravedliví – kněží se nyní za ně modlili, aby je vymanili z jejich hříchů, odpouštěli hříchy a brali peníze za zpověď.
Protestanti dělají totéž. Poklepávají své pastory po ramenech a žijí jako svět. O Bohu již nevíte víc než on. On je nechává ve svém sboru a počítá je kčlenům svého sboru. Dovolí jim tak zůstávat aujišťuje je, že jsou zachráněni. Jak zklamáni budou onoho dne, jestliže nejsou znovuzrozeni. Bez Ducha svatého jste ztraceni. Žádný člověk nemůže říci: „Ježíš je Kristus", než jedině skrze Ducha svatého.
Pravý sbor v Efezu nebyl sveden těmi uhlazenými intelektuálními přednáškami, to nenáviděli. Oni nebyli svedeni. Pravá církev to nebyla. Poznali to. Nikolaité měli falešné zjevení, které nesouhlasilo se Slovem Božím. Ukažte mi, kde je v Bibli řeč o knězi a zpovědi. Kde je psáno něco o „pokropení" k odpuštění hříchů? Kde se kdy křtilo „ve jménu Otce, Syna aDucha svatého" na odpuštění hříchů? Kde je ten verš: „Podejte nám pravici společenství a napište naše jména do kostelní knihy!" Kde jste toto všechno viděli? Co je to? Je to kněžstvo – duchovenstvo – které nesouhlasí se Slovem. Jsou to ti Nikolaité a Bůh řekl: „JÁ je nenávidím!" Pojďte zpět ke Slovu! Vím, žeto je silné, bratři. Ale já nejsem odpovědný. Dohadujte se s Ním.
Falešné zjevení – ne zajedno se Slovem. Byli označeni jako lháři, falešní apoštolové a falešní proroci. Ale pravá církev se pevně držela původních učení Pavla, křtu Duchem svatým a průvodních znamení, které potvrzují Slovo, jež Pavel učil. Amen. Ukažte mi, kde Bůh kdy potvrdil slovo o pokropení. Ukažte mi, kde Bůh slovo potvrzoval skrze mluvení jazyky a velikými věcmi jen proto, že kazateli podali pravici společenství a vaše jméno zanesli do sborové knihy, přesto, že stále ještě žvýkáte tabák, kouříte, pijete, lžete, hrajete hazard a běháte za radovánkami. Ó milost, je to tělesné! Falešní proroci, přátelé. Jistě.
Cesta Boží je svatá. Nechť je každému údu Těla Ježíše Krista známo toto: Bůh vaši oběť nepřijme dříve, dokud nepovedete svatý život. Oběť musí být přinesena svatýma rukama. Než mohl velekněz vejít dovnitř, aby obětoval oběť, musel se posvětit, být posvěcený a pomazaný – libá vůně a všechno ostatní tam muselo být, než mohl přijít do přítomnosti Boží, aby mohl oběť přinést. Souhlasí to? Jak potom můžete podvádět, krást, rozčilovat se, hádat se s vašimi sousedy a mnoho jiného, jak to děláte a potom přijít a říkat: „Čest Bohu Pánu! Čest Pánu Ježíši. Haleluja!"
Lidé říkají: „Vidím, že oni mluví v jazycích." To neznamená, že mají Ducha svatého. „Slyšel jsem, jak jásají." Ani to neznamená, že by měli Ducha svatého. Duch svatý je život. Písmo říká: Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterých bývá dělána, dochází požehnání od Boha. Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení. (Žid. 6).