Efezské období církve
/ William Branham
3. Část 3.
Nyní čteme v 2. kapitole od 12. verše:
Andělu pak Pergamonské církve piš: Toto praví ten, kterýž má ten meč s obou stran ostrý. Znám skutky tvé, i kde bydlíš, totiž tu, kde jest stolice satanova, a že se držíš jména mého, nezapřel jsi víry mé, ani vtěch dnech, když Antipas, svědek můj věrný, zamordován jest u vás, tu, kdež bydlí satan. Ale mám málo proti tobě, že tam máš ty, kteří drží učení Balámovo, kterýž učil Baláka pohoršení klásti před obličejem synů Izraelských, aby jedli modlám obětované a smilnili.
Tak i ty máš ty, kteří drží učení Mikulášenců – Nikolaitů, … skutky Nikolaitů se nyní již stali učením … Což já v nenávisti mám. Čiň pokání. Pakli nebudeš, přijdu na tebe brzy, a budu bojovati s nimi mečem úst svých.
Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jísti tu mannu skrytou, a dám jemu kamének bílý a na tom kaménku jméno nové napsané, které nikdo nezná, než ten, kdo je přijímá.
Nechť k tomu dá Pán Své požehnání a pomůže nám.
Něco k dějinám sboru v Pergamonu. Je to třetí období církve, rozprostírající se v letech 312-606. Toto období přineslo falešné učení, satanovy lži, základy papežské vlády a sjednocení kostela se státem. Odplata pro přemožitele byla skrytá mana abílý kamínek. Na základě vedení Ducha svatého apodle zjevení, které mi bylo dáno, hvězdou, andělem této církve je Martin. Četl jsem i o jiných svatých onoho času. Zvolil jsem Martina, neboť to byl bohabojný muž. Podle mého názoru, desetkrát více apoštolem, než Patrik. Patrik byl Martinův synovec. Patrikovou matkou byla Martinova sestra.
Martin žil v letech 315-399. Důvod, proč jsem pod inspirací Ducha svatého mezi jinými svatými onoho času zvolil právě jeho, je způsob, jakým vystupoval. Katolický kostel ho za svatého neprohlásil. To byl další důvod zvolit jeho. Všichni, kteří to viděli správně a měli duchovní službu, byli od samého začátku kostelem Nikolaitů odmítáni. Byli duchovní. Namaloval jsem, jak byla pravá církev vytlačena, protože většina přijala učení Nikolaitů. Pravá církev byla vždycky v menšině.
Jak jsem již o tom mluvil, Pán Ježíš řekl: „Neboj se malé stádečko, neboť se vašemu Otci zalíbilo dát vám království." Proto se to týká duchovního království. Patříme k duchovnímu království a těšíme se ztoho, neboť v tomto království je Jeden Král. ON je Králem svatých. ON je jejich Král, který je vede.
Martinův život byl ve srovnání s ostatními v církvi naplněn velikými divy. Od dob Pavla byl jedním znejduchovnějších mužů. Byl vojákem. Jeden z prvních divů se stal, když spatřil na ulici promrzlého atřesoucího se žebráka. Všichni, kteří by mu mohli pomoci, ho obcházeli, jako v příběhu o knězi aLevítovi a milosrdném Samaritánovi. Když šel kolem Martin, věděl, jaká je jeho povinnost jako věřícího. Měl jen jeden plášť, ten mečem rozřízl a jednou polovinou žebráka přikryl. Druhou si nechal. Toho večera se začala jeho úspěšná dráha, neboť se mu ve vidění zjevil Ježíš Kristus oblečený do poloviny jeho pláště. Naplnilo se Písmo: „Co jste učinili jednomu zmých nejmenších, to jste učinili Mně …" Učte se ztoho, cokoli někomu učiníte, učinili jste Kristu. Řekněme to společně. „Co činíte jiným, učinili jste Kristu." Co si někdo myslí o vás, se nepočítá, ale to, co vy smýšlíte o tom druhém, to přináší požehnání.
To byl první div a začátek jeho služby. Mnoho byse dalo říci, ale nechtěl bych vás dlouho zdržovat, abyste se mohli vrátit každý večer.
Další div, o kterém bych se chtěl zmínit, byl, žecele zavrhl pohanství a rozhodně se postavil proti kostelu Říma. Absolutně nesouhlasil s knězem římského kostela. Zesvětštěli a podobně. On se proti tomu rozhodně postavil na odpor. Je to div, žev onom čase přežil.
Jednoho dne zničil pohanský oltář, obklopený stromy. Vedle oltáře stál strom, který byl považován za posvátný. Když ten strom porážel, mnozí tam stáli a horšili se nad tím. On řekl: „Nejsem-li mužem Božím, přivažte mne ke kmeni stromu a sice na tu stranu, na kterou padne, aby mne zavalil. Jsem-li mužem Božím, pak můj Bůh může nechat strom padnout jinak." Byla to výzva. Pokračovali dále vkácení stromu. Když se strom začal naklánět, otočil se a při pádu usmrtil mnoho přihlížejících. Stal se div. Bůh nechal strom padnout na opačnou stranu, než na kterou se nakláněl.
V jeho shromážděních se neustále děly divy. Jiný div, o kterém bych se chtěl zmínit. Položil se na mrtvé dítě a ono ožilo poté, co se nějaký čas za ně modlil.
Další mimořádný div se stal s panovníkem, který měl v úmyslu zabít některé z Božího lidu, naplněné Duchem svatým. Přirozeně, že byl pravou rukou biskupa v kostele Říma, který v tom čase byl vlastně papežem, aniž by tak byl nazýván. Jeho jméno bylo Damasur. Nechal pobít všechny křesťany, jichž se zmocnil. Manželka onoho panovníka byla pohanka se zlým srdcem. Když za ním přišel bohabojný Martin, aby se přimluvil, naznačila mu jeho žena, aby se tvářil tak, jakoby mu záleželo na tom, aby křesťané usmrceni nebyli. Když se Martin k panovníkovi konečně dostal, nebylo to nic platné, neboť ten byl přece pravou rukou papeže. Tak i nadále zabíjel Duchem svatým naplněné křesťany.
Když se chtěl Martin dostavit k tomu rozhovoru, zadrželi ho strážní. Martin padl na svou tvář, ležel tam a modlil se, až mu Bůh ukázal, že má jít dovnitř. Vstal, šel k zavřeným vratům, ta se sama otevřela aon mohl vejít.
Toto je zachyceno v dějinách, nic, co by o něm někdo napsal. Kdyby to sepsal nějaký sbor, byli by zaujatí. Obzvláště papežský kostel by takové věci nezmiňoval. Dějiny informují pravdivě.
Martin přešel kolem všech strážných a přišel kpanovníkovi. Ten ale nechtěl Božího služebníka vzít na vědomí. To nebyl dobrý postoj. Odvrátil se od něho a nevšímal si ho. Víte, co Bůh udělal? Když Martin mluvil k panovníkovi, který se ale odvrátil, Bůh se postaral o to, že tento pohan musel Jeho služebníka respektovat. Křeslo, na kterém seděl, začalo hořet. Musel vyskočit. Bůh ví, jak ty věci dělat. Bůh je mocen Abrahamovi probudit děti z kamení. Nezapomeňte to! Stejný Bůh bydlí v našem středu.
Ještě jeden případ bych chtěl zmínit, který miluji. Jednoho dne se modlil ve svém pokoji, zatímco lidé již na něho čekali. On byl požehnaný muž. Staral se o to, že celý sbor byl naplněn Duchem svatým. V celé zemi se děly skrze věřící znamení a divy.