Efezské období církve
/ William Branham
4. Část 4.
Vidíte, Bůh mluví ke svému zvěstovateli a zvěstovatel mluví k lidu. Pak se dějí takové věci. Duch svatý zachovává jej i posluchače v Bohu. Vidíte, Duch svatý se vylil skrze ně všechny. Často, když museli umírat mučednickou smrtí, postavili kazatele mezi ně a zabili je společně. Ó, jaké ohyzdnosti dělali těmto lidem. Upalovali je, muže přibíjeli ke kmenům stromů a štvali na ně zdivočelé psy, kteří je rvali, než skonali. Ženám uřezali prsy, nechali je stát a pozorovali tep jejich srdce, dokud nepadly mrtvé. Nastávajícím matkám rozřezávali břicha a jejich děti házeli prasatům. Nechali je tomu přihlížet.
Mysleli byste, že lidé, kteří se přiznávají ke křesťanství, nemohou dělat něco takového. Ale poslouchejte! Ježíš řekl: „Přijde čas, že budou mít za to, když vás budou zabíjet, že tím Bohu slouží." (Jan 16,2). Nezapomeňte to! Stejný Pán Ježíš, který toto vyslovil, předpověděl skrze Ducha totéž pro konečný čas. Musí to přijít. Jestliže všechno ostatní s Písmem dokonale souhlasí, pak dávejte pozor, jestli nesouhlasí všechno s Písmem a dějinami. Bůh řekl, že se to stane. Dějiny dokazují, že se to stalo. Co budeme dělat, až se dostaneme k období církve Laodicenské a uvidíme to „běda", které bylo oznámeno.
Modlil se, zatímco shromáždění čekalo. Tehdy zaklepal na jeho dveře žebrák a stěžoval si, že nemá co na sebe a venku mrzne. Poslal ho za hlavním starším, který byl kvůli tomu mrzutý a poslal ho pryč. Žebrák se vrátil k Martinovi a vyprávěl mu, že starší ho odbyl. Asi v tu chvíli přišel ten starší a řekl Martinovi pěkně ostře: „Shromáždění na tebe čeká. Ty je tak dlouho zdržuješ." On ale čekal v modlitbě dokud nepocítil, že ho Bůh vede ven.
Martin dal žebrákovi vlastní oděv a starší mu musel přinést jiný. Tak musel každopádně dojít pro oblečení a dát je Martinovi, který měl potom před shromážděním skrovnější oblečení. Ukazuje to alejednoduše, že musíme Kristu všechno předat, – to nejlepší, co máme – náš život, čas atd. Stejný Duch, který bydlel v Kristu, bydlí nyní v nás. To ovlivní sousedy a všechny lidi, se kterými máme cočinit. Budete Kristu tak podobní, že se stanou stejné skutky, jaké konal Kristus, až dojde k tomu, že lidé se uzdraví v našem stínu. Taková moc lásky vás obklopí. Říká se, že potom co Martin vyšel akázal v tomto skrovném oblečení, celé shromáždění kolem něho vidělo světelnou zář. Vidíte, jednal správně.
Dělejte vždy to správné – je to vaše povinnost před Bohem. Uvažujte správně – to jste sami sobě dlužni, a všechno bude dobré. To souhlasí. Tak to bude.
Nyní chceme začít zaznamenávat směrnice ztěchto výkladů. Bude to velice vážné.
Andělu pak Pergamonské církve piš: Toto praví ten, který má ten meč s obou stran ostrý.
Pozorujte, že On se nanovo představuje ve Svém božství. V každém období církve je představen jedním božským zjevením. V pravé ruce má sedm hvězd, dvousečný meč vychází z Jeho úst, nohy jsou jako měď, oči jako plamen ohně. Představuje se ve Svém božství.
Ptáte se: „V čem zde spočívá to božství?" – v Jeho představení se s dvousečným mečem, vycházejícím zJeho úst. Nuže, meč je Jeho Slovo. (Žid. 4,12). Již jsme to zmiňovali. „Slovo Boží je ostřejší než dvousečný meč." Dejte pozor na vysvětlení. Sledujme tento pojem! V Jan 1 stojí: „Na počátku bylo Slovo." Nebesa a země jsou stvořeny Slovem. To souhlasí. ASlovo byl Bůh. Stalo se masitým tělem a bydlelo mezi námi. ON zde stojí jako ten, který byl na počátku a říká andělu sboru v Pergamonu: „Já jsem Slovo Boží."
Dále Ho vidíme ve Zjevení, přicházejícího v rouchu potřísněném krví, s korunou na hlavě, jedoucího na koni. Jeho jméno zní: Slovo Boží. Ó, to miluji. ON je Slovo Boží. Hned na začátku se představil ve Svém božství jako Slovo. Je-li On to živé Slovo, potom je každé psané slovo v Bibli částí z Něho. Jestliže to můžete přijmout a Slovo do vás vejde skrze víru, pak bude obživeno. Chápete to? Slovo do vás vejde a je-li ve vás Duch svatý, pak bude obživeno, jakmile vejde dovnitř a každé zaslíbení bude pravda.
Ježíš řekl: „Kdo řekne této hoře: ,Zvedni se a vrz se do moře‘, a nepochybuje ve svém srdci, nýbrž věří, že to, co vysloví, se naplní, tomu to bude také dáno." Potom je to Bůh, kdo skrze vás mluví. Bible to říká, vy tomu věříte. Cokoli vyslovíte, to se stane, nepochybujete-li. Jestliže z vás všechno světské bude odstraněno, a dovolíte Duchu svatému udělat z vás pravé syny a dcery, nic světského, žádné odsouzení apochybnosti nezůstanou – co je potom? Potom to již nejste vy, nýbrž Bůh ve vás. Potom berete Jeho slovo jako zaslíbení a řeknete: „Otče, je to Tvé zaslíbení. Satane, odstup!" – a musí se to stát.
Toto se může stát až tehdy, když vám Bůh tu věc zjevil, jak to má být. Jestliže víte, co se má v jistém případě stát, pak to můžete říci jako Ježíš. ON byl Slovo. Ježíš, jako člověk jako bydliště, řekl: „Syn není schopen učinit sám od Sebe nic než to, co vidí uOtce."
Živým slovem to pro vás je teprve potom, co vám to bylo zjeveno. To chápete. Není divu, že lidé říkají, že dny divů pominuly. Slovo jim není zjeveno. Není divu, že nevěří v Ducha svatého. Slovo jim není zjevené. Není divu, že nepoznávají zjevení křtu na jméno Ježíše Krista. Slovo jim není zjeveno. Oni nemají ani jedno biblické místo, na které se mohou postavit, neboť nikde není psáno, že někdo byl pokřtěn jinak.
V Duchu svatém je v Bibli řečeno: „A nikdo nemůže říci, že Ježíš je Pán, jedině v Duchu svatém." Potom jsou lidé, kteří říkají, že Duch svatý není vprávu.
Vidíte, nemají k tomu přístup. Ježíš řekl: „Nikdo ke Mně nemůže přijít, jedině, že by ho Můj Otec nejprve táhl. A všichni, které Mi Otec dal, přijdou ke Mně." Není to nádherné? Všichni, které Mi dal Otec, přijdou ke Mně. Žádný z nich nebude ztracen, kromě syna zatracení, který se k tomu narodil.
„… a Já je probudím na konci dnů …"
Naše jména byla zapsána v Knize života Beránka před ustanovením světa. Není to nádherné? Jak můžeme pochybovat? Ó Bože, odejmi veškerou pochybnost mezi námi. Obřež naše chudá lidská srdce, až mezi námi žádná pochybnost nebude. Pane, odval všechny pochybnosti! Dovol mi putovat v pokoře a líbeznosti tak, jak jsi putoval na zemi Ty jako Beránek Boží. Nech mne putovat tak jako Jeho. Nech mne mluvit tak, jako On mluvil. Nechť jsou mé motivy ty Jeho, aby jiní ve mně viděli Ježíše. Chtěl bych se sám vzdát, abych v Tobě všechny nalezl, óPane, cele v Tobě zahalen, Tebou obklopen, aby již nezbyl žádný prostor pro pochybnost. Věříme jen tomu, co říkáš Ty.
Neodcházejte odsud, a neříkejte: „Čest buď Bohu, Haleluja! Sláva Bohu! Vidíte, co mohu dělat. Čest Bohu!" Potom jste to ještě vůbec nepochopili. ON to tak nedělal. Nebil se do prsou a neříkal: „Vidíte, comohu dělat! JÁ jsem ten Syn!" Nikdy nežádal chválu pro Sebe. ON vzdal čest Bohu, putoval vpokoře a v přívětivosti. Všechno bylo kolem Něho tak milé, že lidé chtěli v Jeho blízkosti setrvávat, vyjma Jeho nepřátel, které rovněž miloval a modlil se za ně. Byl vaším a mým příkladem, abychom dělali jiným to, co On nám.
Vím skutky tvé, i kde bydlíš, totiž tu, kdež jest stolice satanova, a že se držíš jména mého, a nezapřel jsi víry mé …
Přesto, že bydleli tam, kde měl satan své sídlo, drželi se pevně jména Ježíšova a nezapřeli víru. Jakou víru jim On dal? Letniční víru jako na počátku. Zbudovali sbor jako organizaci, která byla založena na víře Nikolaitů. Kostelní sbor byl povolán do života jako organizace. Ale On řekl: „Vy to nenávidíte, a Já to také nenávidím … ty jsi mé jméno nezapřel." Neběžel jsi za jejich kultem a těmi věcmi astatečně ses držel mého jména. Stále ještě máte Moji víru, jako byla na počátku. Ó, to miluji.