Efezské období církve
/ William Branham
5. Část 5.
… a držíš se jména mého, a nezapřel jsi víry mé, ani v těch dnech, když Antipas, svědek můj věrný, zamordován jest u vás, tu, kdež bydlí satan.
Zde bych se chtěl trochu zdržet. … kde bydlí satan.
Tím se budeme trochu zabývat. Chtěl bych, abyste to pochopili. „Sídlo satanovo."
Od počátku bylo sídlo satana v Babylóně. VeZjevení je to potvrzeno. Pozorujte! Z pohanského Babylónu byl učiněn papežský. Nežli se stalo, conyní probíráme, nacházelo se sídlo satana mezi Kaldejskými, nazývané kněžský král.
Babylónská hierarchie změnila své sídlo, když perští přinutili kněze jménem Attalus opustit Babylón. Když Babylón obsadili Peršané, vyhnali Kaldejce. Attalus, jejich kněžský král utekl a usadil se v Pergamonu. Proto se říká: „… bydlíš, kde je sídlo satanovo."
Proto sledujeme náboženské dějiny, abychom věděli, co On mínil tím, když řekl: „Vím, kde bydlíš, totiž tu, kdež jest stolice satanova." Ptám se, kde může být sídlo satana? Potom jsem zjistil, že tento kněžský král uprchl před Peršany dobývajícími město, jak to viděl Daniel ve vidění. Nejprve přišel do Pergamonu, potom do Říma a tam postavil svůj hlavní stan. Satan přemístil svůj hlavní stan zBabylónu do Pergamonu, kde do budoucna začal snovým Babylónem. V tom vidíte dějiny předcházející tomu, kde se nacházíme nyní.
Tam zavraždil milovaného bratra Antipase. Později své metody pozměnil. Nejprve byl pronásledovatelem křesťanů. Ó, jak křesťanství nenáviděl. Vždyť sám byl kněžským králem, pohanský ve své povaze a způsobu života. Potom změnil svoji taktiku a spojil se s Konstantinem. Konstantin byl odjakživa považován za zakladatele katolických řádů ,Knights of Columbus‘, které vykonávaly krvavé přísahy. Se vší vážností a respektem bych chtěl říci: Potom, cojsem přečetl dějiny, on vůbec nebyl obrácený. Měl sen o kříži, skrze který by zvítězil v boji. V tom případě slíbil křesťanům úlevy. Byl připraven stát se sám křesťanem, když se za něho budou modlit, abyzvítězil v boji. Stál jsem na druhé straně mostu, kde měl ten sen. Po probuzení nechal namalovat svým vojákům bílé kříže na štíty. Tam začal řád, který je podřízen římsko-katolickému kostelu. Nikdy neudělal nic náboženského. Jediné, o čem píší dějiny je, že dal zhotovit kříž do kostela sv. Žofie.
Byl politikem a panovníkem Říma v onom čase. Spojil se s tímto pohanským knězem a vznikl z toho vlažný kostel, nazvaný Nikolaité – což byl v té době způsob křesťanství, které se přiklánělo ke kněžství vkostele. O Nikolaitech jsme mluvili již v Efezském a Smyrnenském období církve. Teď se již nejedná oskutky Nikolaitů jako na začátku, ale o učení. Nejprve se pokoušeli skutky získat půdu, ale ve třetím období církve to již bylo učení. Měli velekněze, věhlasné muže. Ještě je nenazývali papeži, nýbrž arcibiskupy, veliké slavné osobnosti. Jejich učení bylo formální a ztrnulé. Vzdálili se od těch Duchem naplněných, od sboru vedeného Duchem. Ti zůstali vmenšině, byli označeni za kacíře, protože se s nimi neshodli v tom, mít velkou denominaci. Pravá církev chtěla zůstat výhradně pod silou Ducha svatého, jak jim to zaslíbil Kristus. ON byl s nimi jako jejich Král – jejich Král.
Pravá církev nikdy svůj postoj nezměnila. Nechtěli se nechat ovládat předsednictvem. Nevím, jak se označují nyní. Kardinálové, kněží a neomylní papežové. Věříme, že je jen Jeden neomylný. To je náš Král. ON je Ježíš Kristus, který je nyní s námi vpodobě Ducha svatého. Bůh v nás, bydlící mezi námi, provází nás a vede k vodě života, který se dává poznat, jak to dělal na počátku mezi svatými amučedníky – jako Bůh, Pán stvoření. ON uzdravil nemocné, probudil mrtvé, ukázal vidění a vyháněl ďábly.
V dějinách neexistuje zmínka o tom, že by skrze biskupy nikolaitského kostela, ze kterého byla zformována římská hierarchie anebo skrze papeže byl kdy probuzen mrtvý, či se stalo něco podobného, neboť Kristus, Vzkříšení, nebyl v jejich srdcích. Oni se sjednotili a odbočili, utvořili denominaci a prodali své právo prvorozenství. Ale církev živého Boha měla Kristovu sílu. Ten druhý sbor měl hodnostáře. Pravá církev zůstala v Duchu. Rozumíte tomu?
Nu, tímto způsobem utvrdil Konstantin své království. Dohodl se s Nikolaity, kteří představovali nějakou formu křesťanství a šel k nim. Rozumíte tomu jasně? Oni byli tzv. křesťany, vyznávajícími Krista bez Ducha svatého. Ó přál bych si, abyste to nikdy nezapomněli. Byli to denominační křesťané bez Ducha svatého. Byli křesťany podle jména. Byli křesťany podle svého scházení se. Přijímali Večeři anásledovali těm odkazům, ale vedení Ducha svatého odmítali. Mezi nimi se divy a znamení neděly. Měli za to, že tyto věci patří do minulosti. Založili sbor, který měl vládnout. Hned budeme probírat, jaká to byla vláda.
Od takových věcí se církev vedená Duchem svatým distancovala. Všechno bylo adresováno andělu sboru v Pergamonu, neboť za to nesl odpovědnost. Bylo jeho povinností to dělat. Konstantin na křesťanství nebyl zainteresován. Chtěl do tohoto sboru zavést pohanské obyčeje svých předků. Nikolaité (Kral. Bible: Mikulášenci) byli srostlí s Římem anesli na odiv něco velikého. Mnoho těchto lidí bylo tzv. formálními věřícími křesťany. Pravá církev byla v menšině. Tak to bylo vždy. To by do vás mělo hluboko proniknout.
Myslete na to! Pravá církev vždycky byla malou skupinou, která byla jinými sbory odstrkována. Pravá církev se nikdy nezorganizuje, neboť je organismem duchovního Těla Ježíše Krista na zemi, vjejíchž údech působí Duch svatý. Krista vůbec nemůžete organizovat. Pamatujte si to, až se dostaneme k Laodicenskému církevnímu období. Myslete na to! Pamatujte si to! Každé slovo, které vyslovuji, se natáčí na zvukový pásek. Uchovejte to v paměti!
Pravá Boží církev nikdy nebyla organizována. Katolický kostel je první organizace, která je světu známa. Předtím žádná organizace nebyla. Ona je mateřský kostel. Tak to říkají sami katolíci. Ona jemateřským kostelem všech organizovaných kostelních sborů. Proti tomu nelze nic namítat, neboť to říká Bible. Říká-li se, že je mateřským kostelem, potom jím je. Je popsán ve Zj. 17.
Konstantin měl v úmyslu upevnit svoji říši. ToŘím dělal vždycky, aby udržel klíč ke světu. Přinesl své pohanské ideje, přidal k tomu křesťanské, dal to nějak dohromady, aby si sám upevnil říši, které by se žádná nevyrovnala. Tím se stal největším panovníkem světa.
Pokud jde o jeho obrácení, tak on byl politik, alene posvěcený Boží, jak se někteří pokoušejí zněho dělat. To on nebyl. Podle mého mínění neudělal nic, co by mělo něco společného s křesťanstvím. Nechal sice na kostely Nikolaitů přidělat kříže. Aledál není k nalezení nic, co by bylo podobné křesťanství. Nenašel jsem to. Té noci, kdy měl sen, nechal výzbroj svých vojáků pomalovat kříži a křesťané se za něho modlili, aby válku vyhrál. Tím měla být jeho říše upevněna. Potom zavedl do kostela Nikolaitů pohanské zvyky. To, co vzniklo, označuji jako formální, denominační kostel. Do nikolaitského kostela zavedl pohanské ceremonie a tak se zrodil katolicismus.
Nuže bratři, cituji dějiny. Mám tisíce katolických přátel. Jsou mými přáteli právě tak, jako protestanti. Ale vy, protestanti, neprotestujete. Počkejte, ažtento večer skončí. Uvidíte, že udělají stejnou věc. Vidíte, hrnec nemůže vyčítat kotli, že je mastný. Vždyť je to stejná věc, stejný duch, který se dostal mezi ně. Uvidíte, proč tuto věc stále odsuzuji, neboť je převrácená. I když se to pokouším zadržet, pak to Duch ve mně provolá. Nemohu to zamlčet. Tak tobylo vždycky.
Velcí muži, velcí náboženští vůdci mi řekli: „Ty ničíš svoji službu, bratře Branhame, když říkáš věci, které nejsou tvou záležitostí. Tebe Bůh povolal, abyses modlil za nemocné." Bůh mne povolal dělat více, než se jen modlit za nemocné. Uzdravení nemocných upoutalo pozornost lidí, nic víc. Modlitba za nemocné má malý význam. Tady jde o zvěst, o níž mluvíme. Nemocný může zase onemocnět a zemřít. Ale je-li někdo z Ducha Božího narozen, pak má věčný život. Bůh neuzdravuje jen ty nemocné tímto způsobem. Uzdravování nemocných je dar Ducha, který je k dispozici v lokálním sboru. Dary jsou k dispozici ve sboru. Ale jedná se o více. Doufám, že to pochopíte.
Křesťané a pohané se spojili a zrodil se katolický kostel.
Přál bych si mít zde lístek, který mi byl jednoho večera doručen. Zapomněl jsem ho vzít s sebou, protože mám ve své studovně tolik věcí. Oni v tomto čase dělají totéž. Začalo to volbou posledního muže, kterého jste zvolili. Nyní se pracuje na společné Bibli, která neurazí katolíky, ani Židy, ani protestanty. Udělají Bibli, která vyhoví všem. Jste schopni prohlédnout lest jiného Konstantina? Dějiny se opakují. Slyšeli jste to, když jsem vám to ten večer předčítal. Že? Mám ten výstřižek doma. Pracují na tom již dlouho. Má být dokončena v roce 1962. Pozorujte, jak papež Jan XXIII vyzval všechny sesterské kostely, aby se navrátily zpět k mateřskému kostelu! Buďte bez starosti, dojde k tomu. Tak daleko to již je. Není třeba to nejprve připravovat, neboť tam již jsou.
Zmínil jsem již, co se říkalo v této zemi: „Bude-li zvolen pan Kennedy, převezmou všechno katolíci." Převezmou? To se již dávno stalo, aniž byste o tom věděli. Kdo vůbec platí jejich učitele, jejich školy, ve kterých se vyučuje katolicismus? Vy, daňoví poplatníci. Děje se vám to před nosem. Ó, jak se činí. Bible říká, že se mu to podaří lichotkami – a tak toho dosáhl. Vidíte, oni neplatí daně. O tom by se mohlo mnoho říkat. Ale od toho se musím odpoutat a vrátit se knašemu tématu.