Stydět se za Něho
/ William Branham
Language: czech
2. Část 2.
Celá léta jsem usiloval vrátit se do Afriky, neboť cítím, že má služba v Africe ještě neskončila. Proč bych jinak musel jít do Afriky, přesto, že mne zve šest nebo sedm set různých států – přímo zde, bez Kanady a Mexika nebo jiných míst? Proč bych měl jinak žádost jít tam? Něco je v mém srdci, co mě táhne do Afriky. S těmi lidmi je něco, co miluji. Chtěl bych jít kvůli těm barevným. Mnozí z těch vedoucích míní, že bych to neměl dělat. Ale já bych chtěl jít ke svým barevným přátelům. K nim mě Pán zavolal. Vím, že mnozí lidé jsou v nouzi. Ti bílí si mohou dovolit lékaře, ale chudí domorodci tam žijí odděleně a ve veliké bídě. Cítím, že by to nejspíše přijali. Oni ano. Něco je na tom, že když dosáhnete takové chytrosti, že všechno víte, potom s vámi Bůh nemůže nic dělat. Jestliže se ale dostanete tam, že jste připraveni slyšet a učit se, pak přišel čas Boží, aby působil, a mluvil k vám.
Odepsal jsem jim: „Myslete na to, že ve dni soudu vztáhnou z kouře ty kostnaté ruce a zatratí vás. Jejich krev přijde na vás, ne na mne, neboť jsem skoro deset let usiloval o návrat k nim."
Když jsem ten dopis odeslal a vrátil se, něco ke mně hovořilo: „Navštiv Sydney Jacksona! Podnikni cestu na safari!" Ve stejnou dobu mluvil Pán k Sydney Jacksonovi: „Lev, žlutá hříva, bratr Branham, kemp, Durban – velké shromáždění."
On byl přece tady a mluvil s vámi. Také jsme ho tu pokřtili. Byl úplně proti křtu na jméno Pána Ježíše Krista, a jeho žena ještě více. Prostě odešla. Ale řeknu vám, nikdy potom jsem neviděl oddanější lidi. Od té doby tam bylo pokřtěno na jméno Ježíše Krista asi 150 kazatelů. Oni ten oheň šíří po celém kontinentě. Ta zvěst obchází celou Afriku. Přicházejí piloti a významní muži a dávají se křtít na jméno Ježíše Krista.
Když jsem zahájil přípravy pro tuto cestu, měl jsem tolik problémů, jako nikdy předtím ve svém životě. Vízum přišlo v posledním okamžiku, a byla v něm poznámka: „V žádném případě nesmí konat náboženské bohoslužby. Může přijet jen na safari."
Tím bylo všechno pokaženo, ale řekl jsem: „Je mi jedno, co ďábel vyvádí; nemohu se zaručit za to, co řekl bratr Jackson o lvu se žlutou hřívou a všem ostatním. Ale tolik vím, že mně Bůh přikázal, navštívit Sydney Jacksona a jít na lov. A já jdu!" Byla to jedna z mých nejmocnějších cest. A potom mi také bylo jasné, co způsobilo ty problémy. Bude-li Pán chtít, pak zřejmě nyní v říjnu, jak mám za to, pojedu opět do Afriky a budeme tam konat shromáždění s plnou podporou a vším, co k tomu náleží. Šel jsem za tou věcí, zjistil jsem, co za tím vězelo.
Píše se tu o tom, že jeden měl říci to a druhý ono, a další zase něco jiného. Nejlepší je, když si to člověk zjistí sám. Vím, v čem vězel ten problém, a jaká byla jeho příčina. Ta vláda to nechtěla povolit proto, že by se mělo sejít takové množství lidí. Pozvou-li nás ale křesťanští obchodníci nebo nějaká organizace, a všechno by připravila, musí s tím vláda automaticky souhlasit, neboť ty organizace mají ve vládě své zastoupení. Vláda se stará také o policejní ochranu.
Jestliže by například přišlo dvacet pět mužů z této denominace a dvacet pět z jiné, pak by na to nepřistoupili. Musí to být hlava této organizace. Křesťanští obchodníci nejsou sektou, ale sjednocením, v němž jsou zastoupeny všechny náboženské konfese. Jejich předsedající, Dr. Simon, je velice příjemný člověk. Seznámil jsem se s ním a hovořil s ním. Oni převezmou zodpovědnost za ta shromáždění, a všechny zbývající sbory to budou podporovat. Věřím, že budeme mít jedno z největších shromáždění, jaké kdy bylo v Africe konáno.
Následovně jsem chtěl zdůraznit: Víte-li, že se snažíte dělat to nejlepší, a cítíte se být vedeni dělat něco určitého, pak to musíte nejprve zkusit Slovem a vidět, jestli to se Slovem souhlasí. Potom se nedejte ničím zdržovat. Úplně jedno, kolik překážek ďábel do cesty postaví – prostě přes ně přejděte.
Řekl jsem své ženě a bratrovi Woodovi, když jsem sem přišel, a přátelům, které jsem včera potkal, že jsem asi pět let sotva věděl, co mám dělat. Nervově mě to velice zmáhalo. Vidíte, probuzení mezi sbory vyhaslo. To ví každý. Člověk to cítí v této kapli, cítíme to všude. Vše ovládla stísněná, neživá atmosféra bez života. Někde něco prostě nesouhlasí. Vychází to z toho, že probuzenecké nadšení lidi opustilo. Jděte jen do sborů, vidíte je tam sedět. Kazatel okolo něčeho koktá, a chtěl by přinést nějakou zvěst anebo něco podobného. Ale první, co slyšíme, je zpráva o nějaké společenské akci, která se chystá. Zdá se, jakoby bylo všechno mrtvolně ztrnulé.
Zjišťuje to Billy Graham, i Oral Roberts. Mr. Allen měl problémy, jak víte. Oral Roberts má budovu za 50 milionů dolarů; má školu, ale nikdo není na misijním poli.
Podle vidění jsem šel odtud do Tucsonu, abych se dozvěděl, co mi Pán přikáže. Tam se se mnou potkal, jak vám to zde předpověděl, ve formaci sedmi andělů a přikázal mi, abych se vrátil nazpět, protože má být otevřeno sedm pečetí. Přesně to se stalo.
Jednoho dne tam přišel bratr Wood, šli jsme ke stejnému místu, a já jsem hodil kamenem, jak to On přikázal. Když sestoupil dolů, On řekl: „Během jednoho dne a noci uvidíš slávu Boží." Přesný sled slov jsem zapomněl. Dalšího dne sestoupila z nebe smršť. Vždyť tu událost známe a víme, co se stalo. Když vystoupila vzhůru, ptali se, co to bylo. Řekl jsem: „Ve třech mocných detonacích byla vyřčena tři slova." Ti muži slyšeli jen detonace. Porozuměl jsem, co bylo řečeno a opakoval jsem to: „Soud – postihne – Západní pobřeží." Po dvou dnech se Aljaška málem potopila. Obchází to jako bouře kolem; nastane zemětřesení. Podívejte se jen, země se denně někde otřásá.
Toto je moje první zvěst tady od doby, kdy jsem kázal v Los Angeles v Baltimorském auditoriu a mluvil o tom, jak si muž vybírá ženu. Pravděpodobně budete mít ten pásek. Řekl jsem, že přitom se projevuje jeho charakter a žádost. Vezme-li si muž ženu – mladou dívku, která se má stát jeho manželkou, a vezme si kupříkladu moderní děvče, obyčejnou Rickettas, jen to ukazuje jeho charakter. Ožení-li se s nějakou královnou krásy nebo sexu, nebo co jiného, ukazuje to, co v tom muži opravdu je.
Křesťan ale hledá ženu s charakterem, neboť s ní si plánuje budoucí domov. Hledá ženu, která mu vytvoří domov. Pak jsem řekl: „Kristus nám ve Svém Slově říká, co bude naším budoucím domovem. Jakou ženu si On vyvolí? Denominační prostitutku? Nikdy! Zvolí si ženu, jejíž charakter odpovídá Slovu. To bude nevěsta."
V té době, co jsem tam byl, něco na mne sestoupilo a asi 30 minut jsem o ničem nevěděl. Přišlo proroctví. První, nač si vzpomínám, bylo, že jsem s bratrem Moseleyem a Billym šel po ulici. Bylo řečeno: „Ty Kafarnaum, které se nazýváš jménem andělů (Los Angeles – město andělů) , že jsi se vyvýšilo až do nebe, do pekla budeš svrženo. Neboť kdyby se mocné skutky, které se staly v tobě, děly v Sodomě, stála by ještě dnes." O tom všem jsem nevěděl, ani jak jsem kázal na konci, že jsem chválil Krista a napomínal sbor. Řekl jsem: „Ženy, je úplně jedno, jak se snažím vám to přiblížit, kolikrát proti těm věcem káži, a vy muži, kazatelé, po celý ten čas neustále děláte totéž. Chodíte kolem toho nevšímavě, jako by Slovo Boží nic nebylo."
Když jsem to pochopil, řekl jsem: „Někde k tomu existuje biblické místo." Pak jsem zjistil, že Kafarnaum, které leželo na břehu jezera, Ježíš napomínal. Prozkoumal jsem Písmo, vzal jsem knihu historie a zjistil, že Sodoma a Gomora byla kdysi kvetoucí města – hlavní stany pohanského světa. Víte, ta města se potopila při zemětřesení do Mrtvého moře. Ježíš tam stál a řekl: „Ó Kafarnaum, kdyby se v Sodomě děly divy, které se staly v tobě, stála by ještě dnes. Nyní ale budeš až do pekla svrženo." Asi po dvou nebo třech stech letech po Jeho prorokování se Kafarnaum potopilo na dno jezera, ostatní města na břehu zůstala zachována. Při zemětřesení se Kafarnaum potopilo do jezera.