Namítal jsem: „Ale tolik toho přece nesním."
Odpověděl: „Všichni ostatní si účtují 50 centů, a ty bys to měl účtovat také."
Opět jsem namítal: „Ale já je neprojím."
Odpověděl: „Tak si je přesto účtuj." Byl to můj šéf.
Myslel jsem si: „Co mám dělat? Musím si účtovat 50 centů a projím jen 10." Vydal jsem se na ulici, hledal děti, které nesnídaly, a koupil jsem jim za přebytečné centy něco ke snídani.
Přemýšlel jsem: „Co mám dělat? Možná, že On mi to bude zazlívat." Vzpomínám si, že se chodilo na hlídky přes ten pozemek a přitom ho poškozovali. Říkali, že bych měl vystavit účet. Oni mají právo na ten pozemek vstoupit. Ale za škody musí zaplatit. Napsal jsem tam: „Nic mi nedlužíte", a myslel: „Těmi 40 centy je ta věc uhrazena. Možná, že to dělalo dvacet, třicet dolarů, které jsem v té době rozdal dětem." Stále znovu se mi o tom zdálo.
Byl tam velký strom, pod nímž si hrály děti, ale byl v cestě dozorci. Nyní mají k dispozici helikoptéry, z nichž obhlížejí své úseky. On přišel a řekl: „Billy, ten strom by se měl porazit."
„Ne, nekácej ho, obřežeme jej," odpověděl jsem mu. „Bratr Wood a já jej ořežeme."
On řekl: „Objednám někoho, kdo to udělá."
Prosil jsem: „Nenech ho skácet."
Odpověděl: „Nenechám."
Pak jsem vydal na cestu. Když jsem se vrátil, byl strom podťatý. Byl bych mohl proti tomu podat žalobu. Řekl jsem: „Pane, tím je to nyní vyrovnáno." Proto jsem to nedovolil; již to bylo v pořádku, a nechal jsem to.
Potom jako předtím se mi o tom zdálo. Když jsem nedávno ráno vstával, modlili jsme se společně, to děláme každého jitra jako první. Také než večer ulehneme, se modlíme. Když má žena odešla udělat dětem snídani, začal jsem se modlit. Řekl jsem: „Pane, musel jsem být hrozný chlap, čeho jsem se v životě dopustil, že se té Public Service Company nemohu zbavit?" Potom jsem se osprchoval, a když jsem vyšel ven, zdálo se, že něco ke mně mluví: „Možná, že ochabuješ v Jeho díle."
Myslel jsem: „Asi pět let jsem nedělal nic a jen jsem čekal na Něho."
Před několika dny jsem stál tam, kde nám postavili nový dům. Přišel bratr Moseley a hovořil o tom, a já jsem řekl: „To je jen malý dárek od mého Otce. Rozplakal se. Řekl jsem: „Vidíš, On řekl: »Opustíte-li svůj domov, svá pole, matku a otce, vezmete nyní stokrát tolik domů a bratrů, sester, matek, dětí nebo polí a v budoucím věku život věčný." Vysvětlil jsem mu to: „Podívej, musel jsem opustit kapli, kterou jsem vroucně miloval; také domov, který mi tam Pán dal, jsem musel opustit. Za to mi dal toto." Potom jsem řekl: „ON je nádherný. Vidíš?" A on se rozplakal.
„Přišel jsem do této pouště a oddělil se", řekl jsem, „a ptám se, proč mne Bůh zavedl do pouště, kde není nic než škorpioni a jedovaté ještěrky." Není to poušť jen v tom přirozeném, kde je horko, ale i duchovní. Není tam žádný duchovní život. Něco takového jste v životě neviděli. Nemáme ani sbor, kam bychom mohli chodit. Duchovně tam lidé skoro hynou. Pozoroval jsem je a viděl ten rozdíl. Setrváte-li pod Duchem Božím, bude váš život libý a něžný, tak jako pod vlivem vody změkne tráva. V Arizoně by taková tráva nevyrostla; z těchto stromů by byly kaktusy. Listy by se svinuly jako trny. Tak to je, když je ve sboru sucho. Jeden bodá druhého, to víte. Potřebujeme měkkou dešťovou vodu, abychom změkli, vyrostly lístky a pro procházející poutníky vznikl stín.
Něco mi řeklo: „Možná, že práci Boží zanedbáváš." Prosil jsem o vidění. Meda mi právě dala novou Bibli a bratr Brown z Ohia také. Oba mi je darovali ve stejné době o vánocích. Šel jsem, jednu z těch nových Biblí vzal a řekl: „Pane, v minulosti jsi měl Urim a Thumim." (2.Moj.28:29-30)
Nyní poslouchejte, chtěl bych něco říci. Toto shromáždění se nenatáčí na pásek. Proto to říkám. Udělal jsem to, ale vy to nedělejte. Není to dobré. Ale já jsem řekl: „Pane, když tehdy měl někdo sen, postavil se před Urim a Thumim a sen vyprávěl. Jestliže potom to světlo – nadpřirozené světlo – z Urim a Thumim zazářilo, byl to pravý sen." Potom jsem řekl: „Ale kněžství a Urim a Thumim již nemáme. Nyní je Urim a Thumim Bible. Pane, nechci to již nikdy dělat, prosil jsem Tě, abys mi dal vidění a řekl mi, proč mám tyto sny. Co jsem provedl? Jestliže jsem ve světě někoho zranil, nebo někomu jinému ublížil, pak mi to ukaž. Půjdu, a dám to do pořádku. Dlužím-li něco Public Service Company, nebo jsem se dopustil nějaké nepravosti vůči někomu, nebo jsem se prohřešil proti Tobě, dej mi to vědět, chci to dát do pořádku." Vypořádejme se s tím. Neodkládej to, neboť pak může být pozdě. Udělejme to nyní.
Řekl jsem: „Jistě v tomto Slově mezi 1. Mojžíšovou knihou a Zjevením nějaká událost, kdy někdo, kým jsi se zabýval, měl otázku stejného rázu jako já. Jestliže někdo něco udělal, a Ty jsi jej kvůli tomu vedl k odpovědnosti, pak mě nech otevřít to místo v Bibli. Cokoli ten dotyčný provedl, nechť se to vztahuje na mne. Učinil-li jsem něco převráceného, chceš-li, abych něco dělal, nebo jestli jsem něco opomenul, ukaž mi v Bibli někoho, kdo byl ve stejné situaci." Zavřel jsem oči, nechal jsem Bibli volně rozevřít a položil jsem prst na biblické místo. Byla to 1.Moj.24:7. Tam se jedná o Eliezera, věrného Abrahamova služebníka, příkladného služebníka v Bibli, jenž byl vyslán vyhledat nevěstu pro Izáka. Přeběhl mi mráz po zádech.
Jistě, to přesně souhlasí s mou celou zvěstí; tou má být nevěsta vyvolána. On řekl: „Přísahej, že nevezmeš žádnou nevěstu odsud, ale půjdeš k mému lidu."
Eliezer se ptal: „Co má být, když ta žena nebude chtít jít se mnou?"
Na to odpověděl: „Budeš zproštěn přísahy." Abraham řekl: „Bůh nebes pošle Svého anděla před tebou." Potom šel, modlil se a potkal se s krásnou Rebekou, která se stala Izákovou nevěstou.
Zpět ke Slovu. To je dokonalá zvěst. „Jdi a přiveď nevěstu." To je ten úkol. Proto jsem tady. To se snažím konat: Vyvolat nevěstu.
Vzpomeňte si na prožití, které jsem měl a na něž jsem se odvolával v Kalifornii; jak jsem viděl přehlídku nevěsty. Nejprve přišla nevěsta a procházela kolem; potom přišly ty Miss Amerika, Miss Asie a všechny ty ohyzdné ženy. Na závěr opět přicházela tatáž nevěsta, jako na počátku. Jedna, přesněji řečeno dvě z nich se dostaly ze stejného kroku a já jsem je opět uvedl zpět. To je mým úkolem: Hledat nevěstu a udržet ji ve stejném kroku.
Řekl jsem: „Ó Bože, vrátím se domů. Nanovo se Ti posvětím a začnu ještě jednou." To máme v úmyslu, a k tomu jsem tady.
Myslím, že by bylo dobré, kdybychom to tak mohli dělat. Začneme osmnáctého, tedy příští neděli dopoledne a večer a následující neděli budeme pokračovat. Kolik vás si myslí, že by to bylo dobré? Děkuji.
Chtěl bych, abyste mi udělali laskavost. Jestliže jste někoho informovali, že osmadvacátého bude shromáždění, pak mu prosím oznamte, že to není možné. Napište jim, nebo je informujte jiným způsobem. Nechtěli bychom, aby se ti lidé sem dostavili a pak byli zklamáni, ale auditorium jsme nedostali. Prostě to nešlo. Na poslední shromáždění již zřejmě přišlo příliš mnoho lidí. Vždyť víte, jak je to s veřejnými budovami. Žijeme v posledních dnech; to je ono. Říkají, že lidé při příchodu narušují školní režim, přišli moc brzy a dělají toto a ono. Sál byl přeplněný, to zase vytýkali požárníci. To víte. Proto budeme o koflících hněvu a pozounech hovořit jindy. To jsem vám slíbil. Patří do jiného oddílu. Koflíky hněvu jsou vylévány v době, kdy zazní pozouny. Chtěli bychom to probrat všechno najednou a spojit mezi sebou.
Kdo z vás již četl to nové vydání, které za mne přepracoval bratr Vayle a kde je gramatika správně opravená. Četli jste to již? Ano, dva nebo tři z vás. Vidím, že jsi odvedl skutečně dobrou práci, bratře Vayle. Myslím, že to dělala sestra Vayleová, a tys jen napsal předlohu. Nejsem tedy vždycky proti ženám, že, sestro Vayleová?