Stydět se za Něho
/ William Branham
Language: czech
3. Část 3.
Potom jsem prorokoval: „Los Angeles bude na dně mořském." Přišel jsem domů a odcestoval do Afriky. Zatímco jsem byl v Africe, bylo tam zemětřesení. Vy jste to viděli. V rozhlase se mluvilo tom, že se v Los Angeles zřítilo několik velkých, krásných budov, motel, atd. Od zemětřesení je v zemi dvou až tří coulová trhlina, která začíná na Aljašce, obloukem pokračuje přes Aleuty, zabíhá 15 až 200 mil do moře a u San Diega opět vychází, Los Angeles je do toho zahrnuto. Trhlina se táhne až k severu Kalifornie, kousek od San Jose. Jeden vědec v jednom televizním interview, které jsem sledoval, řekl: „Pod tím se nachází vroucí láva." Potom řekl: „Část z toho se odlomí."
Moderátor, který s tímto vědcem vedl interview, se pak ptal: „Mohlo by se to potom potopit?"
Ten odpověděl: „Mohlo? Potopí se to."
Nový dotaz: „Jistě, ale to bude ještě dlouho trvat, mnoho let."
Vědec odpověděl: „To se může stát za pět minut nebo za pět let." On to odhadl na takových pět let.
Ale tak jistě, jako že jsem byl pod inspirací, když jsem tam vyslovil soud nad Západním pobřežím a když potom následovalo to oznámení, že se Los Angeles potopí, tak jistě je ztraceno. Tak to je. Stane se to. Kdy, to nevím.
Co se stalo? Víte, že nyní máme jen šest kontinentů. Ale bylo jich sedm. Jeden mezi Afrikou a Spojenými státy se potopil. To je potvrzeno dějinami. O tom víte. Jestliže se potopí, pak bych chtěl, abyste dávali pozor. V jednom kázání, které jsem jak vím, kázal zřejmě v tom čase, kdy byl ve sboru diakonem bratr „Lij" Perry. Tehdy jsem řekl: „Přijde čas, kdy všechno až do pouště zaplaví oceán." To bylo před třiceti lety. Zapomněl jsem to, až mi to kázání paní Simpsonová připomněla. Také jsem to napsal do té malé knihy. Salton Sea leží 74 metrů pod hladinou moře, a jestliže se tento utržený kus o ploše několika tisíců čtverečních metrů zřítí do moře, pak se vzedme vlna, která pronikne až do Arizony. Jistě!
Ó, jsme na konci času. Je to nádherná hodina! Pán Ježíš se brzy zjeví. ON řekl: „Tu a tam nastane zemětřesení, mezi národy bude čas strachu a bezradnosti, lidská srdce budou strachy selhávat." ON ale také řekl: „Až se toto bude dít, potom pozdvihněte hlavy vzhůru, neboť se přiblížilo vaše spasení." (Bratr Branham zpívá.)
Viděli jste nedávno ten obraz? Natočte ho na stranu. Mám na mysli ten snímek se sedmi anděly, když se pozdvihli. Otočte ho doprava, pak v něm můžete spatřit tvář Pána Ježíše, jak hledí na Zemi. Vzpomeňte si, než jsem hovořil o sedmi obdobích církve, nemohl jsem pochopit, proč se tam Ježíš objevil s bílými vlasy. Vždyť to byl mladý Muž. Zkoumal jsem Bibli, tam je psáno: „ON vypadal jako ctihodný stařec, jehož vlasy byly jako čistá vlna." Ale Pánu Ježíši bylo teprve 33 a 1/2 roku, když byl ukřižován.
Volal jsem bratrovi Jackovi Moore, který je theolog. On řekl: „Ó, bratře Branhame, to je Ježíš ve Svém znádherněném stavu. Vysvětloval: „Po Své smrti, pohřbu a vzkříšení přijal takovouto podobu." Od theologa to dobře znělo, ale mě to nestačilo. Nezasáhlo to to jádro.
Když jsem začal kázat o prvním období církve, Duch Svatý mi to zjevil. Ta církevní období máte na magnetofonových páscích, a také ta kniha se všemi jednotlivostmi bude brzy hotová. Ukazuje to, že Ježíš byl Soudce. Dříve soudci nosili bílé paruky. V Anglii to nosí dodnes, jestliže se jedná o nejvyšší autoritu. Pootočíte-li ten snímek o devadesát stupňů, spatříte Jeho. Na černých vlasech, které můžete rozpoznat i s vousem, má bílou paruku. ON je nejvyšší moc nade všemi; On je nejvyšší autorita. Dokonce sám Bůh říká: „To je Můj milovaný Syn, Jeho poslouchejte!"
Tam je se sedmi anděly, kteří přinesli zvěst o sedmi pečetích, čímž bylo zjeveno semeno hada a všechny ostatní věci. Ukazuje to, že On je v tom zahalen – ve Své nejvyšší autoritě. ON je ten Nejvyšší; je zahalen. O tom Bible mluví, že se zjevil ve změněné podobě, proměnil se – En morphe. Slovo En morphe pochází z řečtiny. Tak je označen řecký herec, který měl hrát více rolí. Nyní je On tohle a při dalším aktu představuje něco jiného. V prvním aktu byl Bohem Otcem, v dalším Bohem Synem, a v tomto je Bohem Duchem Svatým. Tady je, Jeho Slovo je stále ještě nejvyšší autoritou. Žijeme v posledních dnech.
Nedávno jsem se vrátil z Afriky. Byl jsem unaven. Víte, že tam je nyní noc a člověk se musí aklimatizovat. Když jsem konečně přivykl časové změně tam, zase jsem se vrátil. Měli jsme nádhernou cestu, safari. Byla to jedna z nejlepších, které jsem kdy podnikl. Billy má nějaké snímky. Možná, budete mít někdy čas, pak vám je může ukázat a přiblížit dojmy z této cesty.
Měl jsem sen. Stále se mi opakuje sen, jak opět pracuji u Public Service Company. Zdálo se mi, že jsem pracoval, nechali mě samostatně pracovat. Místo abych obcházel svůj vymezený obvod a vyinkasoval účty, nebo cokoli jsem měl dělat, prostě jsem řekl: „Jsem svým vlastním šéfem!" a šel jsem si zaplavat. Svlékl jsem se a oblékl plavky. Byl jsem tam sám a myslel si: „To přece není správné, co bude říkat ta společnost? Vždyť jsem tu v pracovní době, a ta společnost mi ten čas platí. To je zvláštní," uvažoval jsem. Potom mi přišla myšlenka: „Na své túře jsem vybral peníze." Vždyť jsem musel dělat obojí, střežit a vybírat. Řekl jsem: „S penězi, které jsem vybral, jsem něco udělal, když jsem se zdržoval tady. Všechny stvrzenky jsem ztratil a peníze, které jsem vyinkasoval, jsem dal ke svým penězům. Jak teď zjistím, kdo ty účty zaplatil?" Tak jsem o tom přemýšlel. „Stalo se to proto, že jsem nedával pozor. To nebylo správné. Teď mohu udělat jen jedno, jít za svým šéfem, a říci mu to." Tehdy jím byl Don Willis.
Řekl jsem: „Done, ztratil jsem své stvrzenky. Tady jsou mé vlastní peníze a to, co jsem vybral pohromadě. Nech to tady u pokladníka, a když ti lidé přijdou, mají potvrzení s mým podpisem, že zaplatili."
Zde možná sedí lidé, u kterých jsem vybíral a dával jim stvrzenky. Vím, že někteří tu jsou. Jestliže jste nezaplatili včas, činila přirážka jen 10%. Při 1,50 dolaru to dělalo 15 centů navíc. Rádi jsme se scházeli, abychom se pobavili. Oni účty neplatili, protože věděli, že pak přijdu, a budu s nimi chvíli hovořit. Rádi zaplatili těch 15 centů, že se člověk posadil a chvíli s nimi rozmlouval, zatímco jsem inkasoval peníze. Velice to narůstalo, a já jsem musel vybírat peníze za tolik účtů, že se to již nedalo zvládnout. Nu dobře, myslel jsem tedy, že to byla jediná možnost, a tehdy jsem se probudil.
My bydlíme v domě sestry Larsonové. Nemyslím, že tu je. Je k nám velice milá. Sice nechce, abych to říkal, ale je to velice příjemná dáma. Bydlíme v pokojích, které patří jí. Má dva byty vedle sebe. Každý je velice malý, proto jsme si najali oba. Spím se svou ženou v bytě, ve kterém přijímám lidi. Stojí tam dvě manželské postele. Když jsem se probudil, ona ještě spala. Po chvíli se probudila i ona, a já jsem jí pokynul. Podívala se vzhůru a párkrát zamrkala. Zeptal jsem se: „Spala jsi dobře?"
Odpověděla: „Ne."
Potom jsem řekl: „Měl jsem hrozný sen. Byl jsem zase u Public Service Company. Co jsem jen udělal?"
Vzpomínám si, že jako mladý muž jsem dostal oblast Salem v Indianě, kde jsem musel dělat túry. Tam jsem si koupil snídani, třeba misku ovesné kaše. V tom horku člověk snídani sotva spolkl. Pak jsem za své vydání odpočítal 10 centů. Vedoucí přišel a řekl: „Víš, co říkají na schůzi? »Kdo je ten hlupák, který si účtuje za snídani 10 centů?«" On doporučil: „Ty by sis měl započítávat alespoň 50 centů." Víte, že tehdy byla za 50 centů pořádná snídaně.