Stydět se za Něho
/ William Branham
nyelv : Cseh
9. Část 9.
Bible nás informuje, že jeho tvář, když tam stál toho jitra, vypadala jako tvář anděla. Gloria! On řekl: „Muži a bratři, dovolte mi něco říci. Naši otcové bydleli v Mezopotamii, než se usadili v Cháran," atd. Pokračoval a dal jim biblická místa. Když všechno vyložil, sestoupil Duch na něho a řekl: „Ó, vy tvrdošíjní, neobřezaného srdce a uší! Neustále odporujete Duchu Svatému, jako vaši otcové." On se za evangelium nestyděl; nestyděl se za Slovo. Neznejistěl před Vysokou radou.
Pavel, Žid, který se vyučil u Gamaliele, vysokého hodnostáře, vyprávěl Agrippovi, jak jednoho dne na cestě do Damašku se ocitl v přítomnosti Boží a potkal s Bohem. Anděl v podobě ohnivého sloupu sestoupil z nebe a Světlo ho srazilo k zemi. Pozdvihl se, a ptal se: „Kdo jsi, Pane?" ON odpověděl: „JÁ jsem Ježíš."
Když stál před Agrippou, popsal tu událost. Řekl: „Nestydím se za evangelium o Ježíši Kristu, neboť je to síla Boží, která každému, kdo věří, přinese spásu." Jistě!
Přátelé, pozorovali jsme muže z minulosti. Náš čas uplynul. Ale já bych chtěl ještě následující říci: Jestliže nějaký člověk přišel do kontaktu s Bohem, který je Slovem, a to Slovo se mu stalo jasným a zjevilo se mu, pak se již za to nestydí. Nejste v rozpacích. Není vám trapné říkat: „Věřím každému Božímu slovu." Nezpůsobí mi rozpaky, řekne-li mi Pán vyslovit něco, a pak to dělat. Není mi trapné říkat, že jsem byl naplněn Duchem Svatým. Není mi trapné říkat, že jsem mluvil v jazycích. Nejsem v rozpacích nad tím, když mám říci, že mi náš Pán ukazuje vidění. Nejsem v rozpacích, když mám říci, že On je tentýž včera, dnes i na věky.
„Jestliže vás vydají z důvodu Mého jména králům a vladařům, pak se nestarejte o to, co máte říkat, neboť v té hodině vám to bude dáno. Nebudete to přece vy, kdo tam bude mluvit, ale Můj Otec, který ve vás přebývá." „Kdo se ale za Mne a Mé Slovo v této generaci stydí, za toho se budu Já před Svým Otcem a svatými anděly stydět." Bůh nám pomoz, abychom se nestyděli; On nám pomoz být živými svědky.
Všichni muži Starého zákona – jestliže prorokům zaznělo slovo, stali se živým Slovem. Oni byli Slovo. Ježíš řekl, že byli nazýváni bohy, protože k nim přišlo Slovo Boží. Oni řekli: „Je to TAK PRavÍ PÁN." Tak je každý učedník Kristův, který je s Ním ve spojení skrze spasení a do jehož srdce přišla spása, majetkem Božím. Jaký život bychom měli vést, jak bychom měli chodit, mluvit, jestliže se Bůh sám reprezentuje skrze naše smrtelná těla! Kdo by se za to mohl stydět?
Představte si, že bych byl Jeffersonvillským policistou a procházel ulicemi se vší autoritou, pak bych se přece za to město nestyděl. Byl bych částí tohoto města, byl bych policista, částí tohoto města, abych se staral o klid a pořádek. Kdyby někdo nezastavil na červenou, pak bych se neostýchal říci mu, že jednal nesprávně, a musel bych mu dát pokutu. To by bylo mou povinností, neboť bych přece byl městem placen a bylo by to mým živobytím. Měl bych autoritu od města. Kdyby ten řidič byl opilý anebo cokoli jiného by s ním bylo, město by stálo za mnou. Měl bych na to právo, protože jsem příslušníkem policie. Byl by to můj úkol a já bych k tomu dostal potřebnou pravomoc. Ode mne by se očekávalo, že budu zastávat právo a dbát na to, aby byl dodržován zákon.
Jsem-li křesťan naplněný Duchem Svatým, a v plné míře nesu svědectví Ježíše Krista, že je tentýž včera, dnes i na věky, potom se nemusím nechat postrkovat ďáblem, který říká: „Tohle nedělej, toto nedělej." Přesto to uděláte. K tomu jste od Boha dostali plnou moc. Vlastní sílu nemáme. Policista nemá sílu zastavit nějaký automobil. Některé mají motory s 300-400 HP, co by tedy mohl udělat? On má ale autoritu. Tak je to také v církvi. Vzkříšením Ježíše Krista a podle Jeho zaslíbeného slova máme autoritu. Haleluja! „Skutky, které Já jsem činil, budete i vy konat. Ano, a ještě větší než tyto budete činit, neboť Já jdu k Otci."
Nestyďte se za Něho v tomto hříšném, zmateném pokolení poslední generace, která existuje na zemi. Toto hříšné, cizoložné pokolení je plné hnisavých vředů. Všechno rozumné je považováno za nerozumné. Politika je špinavá, národy jsou ztraceny.
Daleko v Africké buši si na safari lovci brali s sebou rádio se silnou anténou, aby mohli poslouchat rokenrol a twist Elvise Presleye, Pata Boona, Rickyho Nelsona a jiných chlapců. Ti domorodci přihlíželi, jak klátili svými hlavami do rytmu a podivně se chovali. Stáli tam a přihlíželi. Vidíte, to nebyli Američané, jako Elvis Presley, Pat Boone nebo Ricky Nelson a jiní. Nepatří k tomuto druhu Jidášů. Ale vidíte, že je to duch, a tento duch nepůsobí jen v Americe; ten se rozšířil po celém světě, aby je svedl dohromady pro velikou bitvu u Armagedonu. Předtím se tak nechovali. Je jedno, ze kterého národa přicházejí, zda z Afriky, Indie, tyto sprosté věci, s nimiž začal nějaký muž, se rozmohly po celé Zemi.
Také evangelium a síla všemohoucího Boha se rozšířila do celého světa. Nyní nastal čas oddělení, kdy Bůh vyvolává Nevěstu a ďábel kostel. Já bych chtěl být částí nevěsty. Modleme se.
Věrný Bože, vidíme rukopis na zdi. Jsme na konci času. Víme, že před námi jsou veliké věci. Ale ještě někde venku, ve všem tom zmatení, se nacházejí upřímní lidé, kteří jsou určeni k životu. Pro jednoho nebo dva muže by to bylo nemožné, ale všichni dohromady, ó Bože, můžeme tu dobrou zprávu, že Ježíš Kristus se vrátí, nést až do posledního kouta Země, a tak kousek chleba-Slova, rozdávat. Ať se orlové nacházejí kdekoli, oni k tomu pokrmu přijdou. Dostane se to k nim na magnetofonovém pásku; ať je to skrze Slovo nebo svědectví: orlové tomu budou následovat až o hlavního stanu. Neboť je psáno: „Kde je pokrm, tam se shromáždí supové – orlové."
Drahý Pane Ježíši, víme, že Ty jsi ten zabitý, z něhož my jíme. Ty jsi Slovo, a to Slovo se stalo masem a bydlelo mezi námi. Modlíme se, ó Bože, aby při rozšiřování Slova to našli ti praví orlové. Ať nejsme zahanbeni, když stojíme před lidmi, kteří jsou sice nábožní, ale přece zlomyslní, lhostejní a co všechno ještě. Dovol nám, jak psal Pavel Timoteovi, vhod či nevhod usvědčovat. Neboť přijde čas, kdy zdravé učení shledají nesnesitelným a podle svých vlastních choutek si budou vybírat učitele, protože mají žádost po tom, co lechtá uši; od pravdy se ale obrátí k bajkám. Ó Bože, v těchto dnech žijeme. Tys mě nechal žít dost dlouho, abych ještě zažil, jak se to děje. Ten text byl uložen do základního kamene této kaple zde před 33 lety.
Bože, požehnej každého, kdo zde je. Je-li tu někdo, Pane, kdo ještě není připraven potkat se s Tebou, kdo nesouhlasí s Tvým Slovem, kdo se s Tebou ještě nepotkal tváří v tvář, nepoznal Tě ještě – ne tak, jako se přijímá nějaké vyznání víry – ale jestliže se ještě nepotkal s živým Bohem, Pane, nechť se tak stane nyní. Věřím, že jsi nám v této hodině opravdu velice blízko. Nevím, kdo to je, ani nevím, jestli někdo takový je tady, ale cítím se být prostě veden, modlit se k Tobě. Není to proto, aby mě lidé slyšeli, neboť pak bych byl opravdu pokrytcem, Bože, s tím nechci mít nic společného. Nechci být pokrytec. Modlím se upřímně ze srdce, abys dnes ráno k němu nebo k ní mluvil, kdokoli to má být. Ať se nestydí, ale přijmout Tě hluboko do svého srdce, přijdou dnes večer, nechají se pokřtít ve jménu Ježíše Krista, a budou následovat každému slovu. Jsou-li jinak pokřtěni, pokropeni nebo politi, pak myslíme na to, že jsi řekl: „Kdo by slovo z této Knihy odňal nebo přidal, jeho díl bude vzat z Knihy života." I kdyby se snažil přijít a nechal zapsat své jméno do nějaké knihy, tak to nestačí. Musí se to stát poctivě a pokorně. Oni jsou nyní ve Tvých rukou, Pane. Učiň s nimi, co se Tobě líbí, neboť Ti patří. Ve jménu Ježíše Krista, Syna Božího.