Oběžný dopis 12/2003
/ Ewald Frank
nyelv : Cseh
Más nyelvek
6. Zvláštní téma
Bůh má v úmyslu objasnit každé téma ze strany Písma Svatého. Ničivé intriky nepřítele, který každé slovo v každé situaci převrací, spočívaly ve vyvolávání zmatku. S nejistotou se teď musí jednou provždy skoncovat. Z milosti jsme přece skrze poučení a zjevení vyvedeni ze všeho zmatku. Absolutně každé téma, ať božství, křest, večeře Páně, návrat Kristův, manželství atd., všechno je všem, kteří mají dobrou vůli, jasně vyloženo. Žádný člověk - ani kazatel - sám od sebe neví, co je správné. I když známe všechna biblická místa a všechny citáty ke každému tématu, ještě to nevíme, jedině když je nám to zjeveno. Kdybychom všechno již věděli, pak by služba proroka nebyla potřebná a Bůh by nemusel ustanovovat apoštoly ani učitele, a každého mohl přenechat sobě samému. Zjevení skrze Ducha ale přijmou jen ti pokorní, kteří uznávají, že Bůh ustanovil do církve služby, a tak se Jemu podřizují.
Pavel byl písemně dotazován na zvláštní téma (1.Kor.7:1), a na to odpověděl. Ale co tomu předcházelo? To nacházíme v 5. kapitole. Tehdy si opravdu někdo vzal svou nevlastní matku za ženu. To nebyl jen hřích a přestoupení, byla to Bohem zlořečená záležitost – totiž smilstvo. Neboť tak je to psáno: „Zlořečený, kdo by obýval s manželkou otce svého…“ (5.Moj.27:20). Že Pavel toho člověka předal satanu a nařídil přerušit s ním každé společenství u stolu, s tím všichni souhlasíme. Tento muž se provinil smilstvem a cizoložstvím. K tomu patří Žid.13:4: „Poctivé nechť je u všech manželství a lože neposkvrněné, smilníky a cizoložníky souditi pak bude Bůh.“ Potom ten apoštol píše v 7. kap.: „Ale z příčiny smilstva, jeden každý manželku svou měj, a jedna každá měj muže svého.“
Za času Ježíše to byli ti farizeové, kteří Pána zkoušeli. Kdo se ptá teď? Někdo, kdo je v nouzi, nebo se někdo pokouší rozpoutat o tom diskusi? Ti znalci Písma se pokrytecky ptali: „Sluší člověku propustiti manželku svou z kterékoli příčiny?“ (Mat.19). V Luk.16:17-18 ty farizeje přesvědčené o vlastní spravedlnosti náš Pán ujišťuje: „Snáze pomine nebe i země, nežli v zákoně jediný puntík zahyne.“ Pak přichází k věci a říká: „Každý, kdo propustí manželku svou, a jinou vezme, cizoloží; a kdo propuštěnou od muže si vezme za manželku, cizoloží.“ V Mar.10:10-12 dal Svým učedníkům stejnou odpověď. Ve všech třech evangeliích se přece jedná o stejnou událost: „Kdo svou manželku propustí a ožení se s jinou, cizoloží vůči ní. Jestliže se žena rozvede se svým mužem a vdá se za jiného, cizoloží.“
Pán to řekl naprosto srozumitelně, kdy se muž ve svém vlastním manželství proviní, totiž: „Kdo by propustil manželku svou, kromě příčiny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo a kdo se ožení s propuštěnou, cizoloží.“ (Něm. př. Bible: „Kdo se se svou manželkou rozvede, kromě příčiny smilstva, ten zaviní, že potom bude při ní vykonáváno cizoložstvo…“) (Mat.5:32). Muž, který se nechá rozvést bez biblického důvodu, zapříčiní cizoložství své manželky, protože ta se znovu provdá. Také muž, jak to potvrzuje následující biblické místo, všeobecně nemůže své vlastní manželství zrušit; když se nechá svévolně rozvést, nese vinu za cizoložství vlastního manželství, a musí se zodpovídat, že se jeho žena znovu vdá.
Ke konečnému vysvětlení musí být ještě přidáno následující: Tak praví Pán: „Nezcizoložíš!… Nepožádáš manželku svého bližního.“ (2.Moj.20)
Tak praví Pán: „Muž pak, který by se cizoložství dopustil s ženou něčí (němč,: s vdanou ženou)…“ (3.Moj.20:10).
Opět praví Pán: „Kdyby kdo přistižen byl, že by obýval s manželkou cizí…“ (5.Moj.22:22)
V hebrejštině je všeobecně pro ženu a vdanou ženu vždy vlastní slovo, jako v angličtině „woman“ a „wife“. Proto všichni, kdo znají ten rozdíl, to překládají tak, jak je to správné a také v překladu Dr. Hermanna Menge to tak je: „Každý, kdo by pohleděl na (vdanou) ženu s žádostí, ten již s ní v srdci zcizoložil.“ (Mat.5:28).
Nejen Mojžíš a Pán Ježíš, ale také Pavel a Petr tématu manželství věnovali pozornost a vyložili rozdílné postavení muže a ženy. Pavel píše, že např. vdaná žena – i v čase milosti – je zákonem připoutána ke svému muži, dokud on žije (Řím.7:2-3; 1.Kor.7:39). Píše: „Manželům pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželko, od muže neodcházej. Pakli by odešla, zůstaň nevdaná, aneb smiř se s mužem. Tolikéž muži nepropouštěj ženy.“ (1.Kor.7:10-11).
V Ef.5:21-33 a v 1.Tim.2:11-15 se podrobně zabývá vztahem manžel - manželka. „Ženy buďte poddány mužům svým jako Pánu.“
Petr se tímto tématem zabývá krátce, ale velice výstižně (1.Petr.3:1-7). Nikde však nemáme celkový přehled v jediné kapitole. Bůh to tak chtěl, aby pro každý případ byla ze Slova Pravdy užita ta odpovídající místa. Jedno je jisté: Všichni, kteří jsou v nouzi a upřímně se ptají, dostanou od Pána správnou odpověď. Kdo má jiný motiv, ten si myslí, že již všecko přece ví, ale nikdy to správně nepochopí. Všichni musíme své spasení konat s bázní a třesením. Zdali by nebylo všude čisto, kdyby si každý zametl před vlastními dveřmi? Každý, kdo zůstal zachován před tím nejhorším, co se zde na Zemi může člověku přihodit, by měl Bohu denně děkovat na kolenou.
Kdo z nás by kdy přišel na myšlenku, že Bůh dal muži v tomto tak důležitém tématu v Písmu svatém zvláštní pokyny, kterých se musí držet a též ženě řekl věci, které jsou závazné pro ni? Ty role se nesmějí zaměňovat, protože jsou božsky uspořádány. Tak si žena za žádných okolností nesmí podmanit muže, vládnout nad ním (1.Tim.2:11-15). Platí: „Chci pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava je Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova je Bůh…Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.“ (1.Kor.11:3-9).
Ani kazatelé nemohli Boží pořádek vystihnout, tak soudili podle dochovaných tradic. Sám bratr Branham musel přiznat, že to nevěděl, až když mu to Pán zjevil.
Dokonce uvnitř zvěsti v našem středu mají mnozí dodnes velkou námahu se souhlasem přijmout, co Pán v souladu se Starým a Novým Zákonem Svému služebníkovi a prorokovi zjevil. Jedni z toho výkladu dělají učení polygamie (mnohoženství), druzí zůstávají v zajetí starých tradic. To téma je v kázání „Manželství a rozvod“ obsáhle a dost jasně projednáno a nepotřebuje další vysvětlování. Protože jsem ale dostával otázky na základě aktuálních problémů, vydal jsem brožuru „Manželství – prastarý problém“. Kdo je zasažen, nechť si přečte s modlitbou obě pojednání a také ta zde uvedená biblická místa a nechá si Bohem darovat potřebné jasno z Jeho Slova.