Oběžný dopis 12/2003
/ Ewald Frank
Language: czech
Other languages
11. Dodatek
Potom co jsem si manuskript ještě jednou přečetl, rozhodl jsem se vrátit se k citátům bratra Branhama, kde hovoří o „pokrmu“ z důvodu lepšího pochopení té služby a pověření.
Poprvé se o uložení pokrmu bratr Branham významně zmínil 1. dubna 1962. U Boha neexistují náhody a v království Božím také ne. Ve vidění mu bylo ukázáno, jak vnáší do kaple nádoby naplněné všelijakými potravinami, které vyjmenovával. Při mém povolání v témž roce Pán jmenoval tytéž věci, což nás přimělo k tomu, abychom se těmi potravinami zásobili.
Nyní některé citáty br. Branhama: „ON řekl: ‚Uskladni toho hodně… Vrať se, a uskladni pokrm!‘… A zde to je, kde byl ten pokrm uskladněn… ON dá všemu správný průběh. To je důvod, proč mě poslal zpátky, abych to udělal… ‚Uskladni ten pokrm tady!‘ ON mi zakázal vydat se do zámoří… Hlas ke mně mluvil: ‚Zanes dovnitř pokrm, uskladni jej!‘… Vzpomínáte nyní na to vidění… Měl jsem jet s bratrem Arganbrightem do Zürichu… řekl jsem těm bratřím, než to tak dalece došlo: Nepřijdu.“
V modlitbě bratr Branham řekl: „Nedávno jsi mi ve vidění ukázal tuto malou kapli… přece ten pokrm uskladnit, neboť nastane čas, kdy jej bude zapotřebí. Vždyť Ty jsi řekl: ‚Uskladni zde tento pokrm pro ten čas!‘ Pane v uctivé bázni jsem se o to snažil.“
Ke mně zaznělo to TAK PRavÍ PÁN, které na věky zůstane v mé paměti: „Můj služebníku, tvůj čas pro toto město brzo pomine. JÁ tě pošlu do jiných měst zvěstovat Mé Slovo.“
Namítal jsem: „Pane, nebudou mě poslouchat, mají všeho dost, žijí v nadbytku a v přepychu. Nejsou ochotni slyšet.“
Tedy Pán mluvil dále: „Můj služebníku, přijde čas, kdy tě budou poslouchat. Přijde veliký čas hladu; obstarejte si pokrmy a potraviny, neboť pak budeš stát uprostřed lidu a pokrm rozdávat.“
Ale žádný hlad nenastal. Přirozeně jsem z toho byl velice stísněný. Svěřil jsem se s tím ve sboru a oznámil, že již nebudu kázat. Prosil jsem Pána o odpověď. Poslední možnost, jak dostat odpověď, jsem viděl v cestě do USA a v možnosti promluvit si s bratrem Branhamem, protože jsem věděl, že Bůh mu všechno zjevuje a ukazuje.
Koncem listopadu jsem letěl do USA. Tento rozhovor s bratrem Branhamem se uskutečnil 3. prosince 1962. On opravdu zopakoval přesné znění slov, které mi Pán řekl 2. dubna. Pak řekl: „Bratře Franku, ty jsi špatně pochopil, co ti Pán řekl a uskladnili jste normální potraviny. Ale Pán pošle hlad po Svém Slově a pokrm, který máš uskladnit, je slovo zaslíbené pro tento čas, které Bůh tou zvěstí zjevil a je natočeno na magnetofonových páscích.“
Potom se bratr Branham krátce odmlčel a řekl: „Bratře Franku, počkej s rozdáváním pokrmu, až obdržíš ten zbytek.“
Tomu jsem nerozuměl, ale přesto jsem to tak udělal a v Krefeldu jsem archivoval všechna kázání natočená na páskách; když se čas naplnil, překládal jsem je, rozmnožoval a tiskl. V našem rodičovském domě se mluvilo ve vícero jazycích. Můj otec plynule ovládal čtyři jazyky, tak jsem vyrůstal v několikajazyčné domácnosti. Další jsem se naučil později. V krefeldském misijním centru máme k dispozici všecky jazyky, které jsou zapotřebí.
Bratři a sestry, vážení přátelé! Uvažujte o všem a představte si mou situaci: Bratr Branham viděl vidění, jak ukládal do nádob různé potraviny. Když to učinil, nebylo z toho ale ještě na stole Páně připraveno jídlo. Nejprve to byly jen uložené potraviny pro čas duchovního hladu. Nyní se v církvi naplňuje: Člověk nežije samotně chlebem, nýbrž z každého slova, které vyšlo z úst Božích. Pro ten čas hladu bylo uloženo plné Slovo. Kdo má ucho, ten slyš!
Když tato služba započala, nebyly tu a tam vysypávány z košů potraviny (suroviny k vaření), ale po celém světě vždy bylo každé kázání rozdáváno jako dobře připravený pokrm. Tak je hlad lidu Božího utišen.
Kolem Boha ani kolem Božího povolání, které je neodvolatelné (Řím.11:29) nevede cesta, aniž by za to někdo nenesl následky.
Kdo si myslí, že se Slovem-zvěstí této hodiny, může manipulovat podle vlastního posouzení - všichni vědí, k jakému chaosu to vedlo – ten se rouhá Bohu a Jeho radou pohrdá. Nechť si každý vzpomene na to, co řekl bratr Branham: „Činit Bohu službu, aniž by to byla Jeho vůle!“
Ať každý sám soudí, co před Bohem může obstát. Záleželo mi na tom, ještě jednou říci, jak je to s tím pokrmem a jeho rozdáváním z důvodu vyvolených, neboť je možné, že nadešel čas, že ještě někteří se správně rozhodnou. Dokud trvá čas milosti, není pozdě pro korekturu. Nyní všichni víme, že nemám zapotřebí dodatečně si něco vymýšlet. Ty citáty bratra Branhama potvrzují, že všechno bylo předpověděno, než se to stalo. Je mi ale jasné, že kdo se rozhodl nevěřit, nemůže věřit ani svědkům, ani zmrtvýchvstalým a to je potvrzeno (Luk.16:30-31). Vlastní pýcha jim to nedovolí. Já ze své strany mohu jen ještě jednou svědčit ve jménu Pána Ježíše Krista, že mé svědectví je pravdivé jako to apoštola Pavla a proroka Williama Branhama. Bůh to sám ve všech uplynulých letech potvrzoval a celý svět byl toho svědkem.
Děkuji všem, kterým mohu tímto způsobem sloužit.