Freie Volksmission

Jesus Christus ist derselbe gestern, heute und in Ewigkeit. Heb.13.8

Sprache

Andere Länder

Oběžný dopis 12/2003 / Ewald Frank

8. Amen, amen, pravím vám…




Kdo přijímá toho, koho já pošlu, přijímá mne…“ Vážnost tohoto okružního dopisu by neměla takový dopad, kdyby obsah nemohl být porovnán s dopisy apoštolů. Ve Skutcích apoštolů v 9., 22., a 26. kapitole je popsáno povolání a poslání apoštola Pavla. Nebeské povolání bylo legitimací jeho služby a odůvodňovalo plnou moc jeho dopisů. Měl pověření charakteru spásných dějin ke zvěstováni celé rady Boží (Sk.20:18-35). Proto se ve všech svých dopisech v prvních verších vždycky představil jako služebník Ježíše Krista a jako apoštol. Tak je to devětkrát v našich Biblích ještě dnes a sice od Řím.1:1 až po Tit.1:1. Já, Pavel, služebník Ježíše Krista…“, „Já, Pavel, služebník a apoštol Ježíše Krista…“ Když psal sborům nebo spolupracovníkům, nejprve se představil. Někoho by mohlo napadnout, zda to bylo nutné. Jistě, jinak by to nedělal. Bůh Svoji církev nepřenechal svévoli nepoctivých dělníků a jejich různých učení. Ke vzdělání do církve ustanovil odpovědné služby (1.Kor.12:28; Ef.4:11-16 aj.). Kdo se oddělí od církve, vylučuje se jako úd z Kristova těla, protože Kristu, Hlavě se nepodřizuje. Navždy platí, co je psáno: „Skrze jednoho zajisté Ducha my všichni v jedno tělo pokřtěni jsme.“ (1.Kor.12:13)

Máme novozákonní sborový pořádek a také celkový pořádek spásných dějin, které zahrnují Izrael. Oddělený přímým povoláním měl Pavel jako pomazaný Páně vše zahrnující odpovědnost, která z povolání vyplývala. Všichni proroci, od Mojžíše až po Malachiáše, byli posláni přímo Bohem; Jan byl rovněž muž Bohem poslaný. Poslání apoštolů a učitelů Pán výslovně potvrdil (Mat.23:34) a právě tak poslání Svých služebníků v Novém Zákoně. Pán hovořil k těm Jím zvoleným svědkům (Sk.10:41). V Jan 20:21 On říká: Jako mně poslal Otec, posílám já vás.“ V celém Starém a Novém Zákoně posílal Bůh Své služebníky. Kdo je přijal, přijal Pána. A kdo slyšel to slovo z jejich úst, slyšel slova Boží. Ale vždy se též objevovali ti, kteří se vydávali za oprávněné k službě, aniž by byli. Tak praví Pán: „Že jsem neposílal těch proroků, ale sami běželi, že jsem nemluvil k nim, a však oni prorokovali. Aj já, dí Pán, jsem proti těm, kteří prorokují sny lživé, a vypravujíce je, svádí lid můj lžemi svými a žvanivostí svou, ješto jsem já jich neposlal, aniž jsem jim přikázal. Pročež naprosto nic neprospívají lidu tomuto, dí Pán.“ (Jer.23:21+32). Ta nouze bohužel tkví v tom, že vystupují mezi lidem Božím. Zdali již proto nemáme právo a povinnost ptát se každého, kdy byl povolán? Zjevení 2:2 a 2.Kor.11:13-15 se musí používat. Musí být přece zkušeno, co někdo učí! Ti duchové musí být zkoušeni! Ještě je psáno: „Zkuste všecko!“

Člověk se může ptát, jaká reakce by nastala, kdybych na počátek svého okružního dopisu napsal jako apoštol Pavel: „Já, Ewald Frank, služebník Páně a apoštol Ježíše Krista, ustanovený pro víru Božích vyvolených…“ Nevyvolalo by to bouři a odpor všech protivníků a odpůrců Božích, která by prošla zeměmi? Neuslyšel bych: „Pýcha! Nadutost! Povýšenost!“? S tím se musí počítat, ovšem jen ze strany těch, kteří náleží ke všem odtrženým skupinám vedených „odpůrci“, kteří dílo Boží vůbec nepoznávají.

Kdybych ale nemohl psát podle apoštolského vzoru: Proto děkuji tomu, který mne zmocnil, Kristu Ježíši Pánu našemu, že mne za věrného soudil, aby mne v službě té postavil“ (1.Tim.1:12), pak bych k psaní neměl vůbec žádné oprávnění.

Boží mandát obdržíme až při Božím pověření. Vždyť o Mat.24:45 jsem dříve nepřemýšlel ani nekázal – teprve poté, když On mi to doslova řekl a pověřil mne rozdávat ten pokrm. Vůbec jsem nevěděl, co je psáno v Am.8:11, totiž že Pán pošle hlad po slyšení Jeho Slova. Byl to bratr Branham, který mě na to upozornil, že Bůh pošle hlad po Svém Slově a potom začne rozdělování toho pokrmu.

Obecně se až k nejposlednějšímu sepsání náboženských dějin psalo o začátcích a průběhu jistých probuzení, také o vzniku letničního hnutí před sto lety a rovněž o průlomu biblických spásných probuzeních po druhé světové válce. Nejen Robert Liardon, ale i jiní zmínili Williama Branhama, který vystoupil se zvláštním povoláním, posláním a darem uzdravování. Dokonce páter Cantalamessa, nejvyšší hodnostář ve Vatikánu, který káže papežovi v postním čase, zmiňuje ve svém článku „Století Ducha svatého“ Mr. Pentecost, Davida DuPlessis, Williama Branhama a jeho tehdejšího překladatele v Curychu Waltera Hollenwegera. Ale otázka zní: Kdo uvěří naší zvěsti a komu je zjeveno rámě Páně (Iz.53:1; Řím.10:16-17)? Na to se dá odpovědět: Jenom tomu, kdo uvěří biblické zvěsti, tomu bude zjeveno rámě Páně, ten uvidí vyvýšenou pravici Boží, která má vítězství.

Kdo biblicky věří, ví, že Bůh vždycky povolával a potvrzoval Své služebníky. Kdyby službou bratra Branhama bylo ukončeno vyvolání církve-Nevěsty, pak by nastalo vytržení a bylo by po všem. Skutečností ale je, že všichni, kteří podvádějí sami sebe a tak to vidí, tehdy ještě vůbec nevěděli, kde Bůh bydlí, nebo ještě ani nebyli na světě, natož znovuzrozeni. Existuje prostě mnoho žvanilů a podvodníků v pokorném hávu, kteří nepochopili, že nyní musí být opět všecko uvedeno do počátečního stavu. Všichni, kdo patří k církvi-Nevěstě, budou uvedeni do stejnokroku, tzn. do harmonického biblického pořádku. Všichni ostatní budou podle vlastního dobrozdání pokračovat ve svém vlastním programu až ke dni velikého zklamání.

Milovaní bratři a sestry v našem Pánu Ježíši Kristu, den milosti se chýlí ke konci. Pán daroval v čase večera světlo. Blížíme se k půlnoční hodině. Pán nemešká s naplněním Svých zaslíbení, to víme. Nečeká jen na to, až i ti poslední učiní pokání a budou zachráněni, nýbrž až všichni ti, kteří patří k církvi-Nevěstě budou zavoláni ven, odděleni, očištěni a vytříbeni. V Beránkově Nevěstě musí vzejít čisté semeno Slova, abychom dospěli k dokonalé zralosti mužného věku v Kristu. To se může stát jen tehdy, jestliže každý jednotlivec uzná plné Slovo bez jediného škrtu a sám je posvěcen Slovem Pravdy. Až tehdy, když bude dosaženo plného souladu Nevěsty s Ženichem, pak se naplní: „A Duch a Nevěsta říkají: Přijď! A kdo to slyší, ten řekne: Přijď!“ Maranatha: Přijď brzy! „Amen! Přijď brzy Pane Ježíši!“

„Tomu pak, který může vás utvrditi podle evangelium mého a kázání Ježíše Krista, podle zjevení tajemství od časů věčných skrytého, nyní pak zjeveného i skrze písma prorocká, podle poručení věčného Boha, ku poslušenství víry všechněm národům oznámeného, tomu samému moudrému Bohu sláva skrze Jezukrista na věky. Amen.“ (Řím.16:25-27)

Inhalt 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14