Missione Popolare Libera

Gesù Cristo è lo stesso ieri, oggi e in eterno. Heb.13.8

Lingua

Zjevení, kniha se sedmi pečetěmi? / Ewald Frank

2. KAPITOLA 1 - Úvod, Den Páně, Původ a význam prorockého Slova

Contenuto
  1. PŘEDMLUVA
  2. KAPITOLA 1 - Úvod, Den Páně, Původ a význam prorockého Slova
  3. KAPITOLA 2 - Sedm poselství povstalého Pána, První okružní psaní: Zachovej první lásku!
  4. KAPITOLA 3 - Páté okružní psaní: Časové období reformace – posílení slabých ve víře
  5. KAPITOLA 4 - Pohled do nebe
  6. KAPITOLA 5 - Tajuplná kniha se sedmi pečetěmi
  7. KAPITOLA 6 - Otevření pečetí, Odhalení antikristovské moci, Přehled
  8. KAPITOLA 7 - Zapečetění z Židů
  9. KAPITOLA 8 - 7. pečeť - Ticho v nebi, Trůn milosti bude trůnem soudu, Úvod k sedmi pozounovým soudům, První čtyři pozouny
  10. KAPITOLA 9 - Nepředstavitelná trýzeň, Pátý pozoun – první bolest
  11. KAPITOLA 10 - První vidění mezi šestým a sedmým pozounem: Otevřená kniha, Pán jako Anděl smlouvy
  12. KAPITOLA 11 - Druhé vidění mezi šestým a sedmým pozounem: Vyměření chrámu a služba dvou svědků
  13. KAPITOLA 12 - Žena oděná sluncem, Kristus a ti Jeho, Satan – ohnivě rudý drak a jeho doprovod
  14. KAPITOLA 13 - Danielova vidění ve spojitosti se Zjevením
  15. KAPITOLA 14 - Beránek a zapečetěných 144 000
  16. KAPITOLA 15 - Hrozba sedmi koflíků hněvu, Zástup u křišťálového moře
  17. KAPITOLA 16 - Sedm koflíků hněvu: Závěr soudů hněvu Božího
  18. KAPITOLA 17 - Žena jedoucí na zvířeti
  19. KAPITOLA 18 - Zničení velikého Babylona
  20. KAPITOLA 19 - Jásot v nebi nad zničením Babylona, Svatební hostina Beránka
  21. KAPITOLA 20 - Svázání satana, Závěr prvního vzkříšení skrze mučedníky, Tisícileté mírové království
  22. KAPITOLA 21 - Oznámení nového nebe a nové země, Sláva Nového Jeruzaléma, Strašlivý úděl ztracených
  23. KAPITOLA 22 - Proud života a stromy života, Rajský stav v Tisíciletém království
  24. DODATEK - 70 téhodnů Danielových a aktuální události s Izraelem, ve světle biblických proroctví



Apoštol Jan byl pro „…slovo Boží a pro svědectví Ježíšovo…“ na ostrově Patmos ve vyhnanství. Tam se dostal skrze Ducha Božího do vytržení. Viděl do budoucna nejdůležitější události průběhu času a byl dokonce přesazen do dne Páně. Den Páně je ve Starém a Novém zákoně obšírně popsán. Domněnka, že se přitom jedná o sobotu nebo neděli, vyplývá ze špatného porozumění, ale není tomu tak. Den Páně je časový úsek, který následuje po dni milosti a spásy (Izaiáš 49:8, 2. Kor. 6:2, Židům 4:7) – sedmý den v Božím počítání času. Bůh počítá dny, kde my počítáme roky. U Boha je jeden den jako tisíc let pro nás. „Ale tato jedna věc nebuď před vámi skryta, nejmilejší, že jeden den u Pána je jako tisíc let, a tisíc let jako jeden den.“ (2. Petra 3:8, Žalm 90:4)

Od začátku času máme co dělat se sedmi prorockými denními úseky, které Bůh lidstvu přidělil. Zhruba počteno, uplynuly dva dny, totiž asi dva tisíce let od Adama až k Abrahamovi. Potom zase asi 2000 let od Abrahama až po Krista. A nyní se blížíme konci dvou dnů, které jsou označeny také jako poslední dny, v nichž je Duch Boží během těchto dvou tisíc let trvání času milosti na zemi činný (Skutky 2:17). Sedmý den bude tisíciletý časový úsek mírového království Krista na zemi (Zjevení 20).

Přede dnem Páně chtěl Bůh poslat proroka Eliáše (Malachiáš 4:5). Den Páně – poslední úsek tisíce let před započetím věčnosti – uvádí soudy, jež vyvrcholí bitvou u Armagedonu (Zjevení 16:12–16, 19:11–21, Ezechiel 38:20 + 23, Joel 3:9–17 a j.). Proto je pro bezbožné popsán jako den hněvu bez slitování, kde se naplní: „Slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev, dříve než přijde den Páně veliký a hrozný.“ (Joel 2:31) Čti také: Izaiáš 13, Ezechiel 30:3, Joel 2:1–2, Joel 3:15, Sof l:14–15, Skutky 2:20, 2. Petra 3:10, Zjevení 6:12–17 a j.).

Sedmý den – Tisícileté mírové království – je den Božího odpočinutí. Na jeho konci bude satan ještě jednou propuštěn, aby vyprovokoval ke konečnému boji všechny mocnosti protivící se Bohu v čele s vůdcem »Gogem a Magogem«, přičemž budou zničeni jednou provždy (Zjevení 20:7–10). Pak se bude konat poslední soud, vzniknou nová nebesa a nová země, a čas pomine ve věčnosti.

Před dnem spásy poslal Bůh Pán „Svého anděla“ v postavě Jana Křtitele jako připravovatele cesty (Malachiáš 3:1, Matouš 11:10 a j.). On povstal v duchu a síle Eliášově, aby srdce těch, kteří byli ve víře starozákonních otců, obrátil k novému začátku dětí Nové smlouvy (Malachiáš 4:5, Lukáš 1:17). „… ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom světle, abyvšichni uvěřili skrze něho.“ (Jana 1:7) On představoval most mezi Starým a Novým zákonem (Lukáš 16:16), učinil cestu Páně a urovnal silnici pro našeho Boha (Izaiáš 40:3, Mar. 1:1–4 a j.)

Ten prorok před dnem Páně povstal nyní na konci dne milosti, v posledním časovém období Církve, aby obrátil srdce dětí Nové smlouvy zpět k víře apoštolských otců (Malachiáš 4:5b). Jeho biblicky podložená zvěst uvede pravou Církev opět do souladu se Slovem a přesadí ji do původního stavu, když jí před příchodem Ježíše Krista bude nahrazeno všechno, co vlastnila na začátku. Mocným působením Ducha, jež Písmo svaté označuje jako „pozdní déšť“, ji vrátí do jejího původního Božího pořádku (Jak. 5:7–8). Ježíš v Matouši 17:11 o této službě ohlášené prorokem Malachiášem řekl, že je ještě v budoucnosti: „Eliáš zajisté přijde prvé a vrátí všechno do správného stavu …“, a také potvrdil, že služba Jana Křtitele se již uskutečnila (v. 11–13). Když vystoupil Jan, byly mu položeny tři otázky. Jedna z nich zněla: „Jsi ty Eliáš? On řekl:Ne, nejsem.“ (Jana 1:21) Ve verši 23 se odvolával na prorocké slovo Starého zákona, které se ho týkalo i jeho služby.

Právě tak, jako Eliáš vzal dvanáct kamenů, odpovídajících dvanácti kmenům izraelským, vzdělal oltář Páně a zavedl lid zpět k Bohu (1. Král. 18), bude učení dvanácti apoštolů nově nastoleno poslední zvěstí adresovanou novozákonní Církvi a lid Boží je zavolán zpět k Pánu a Jeho Slovu. Nyní skutečně prožíváme závěrečnou část spásných dějin.

Apoštol Petr se odvolával na zaslíbení znovunapravení Církve Kristovy ve svém druhém kázání po letnicích, když veden Duchem svatým řekl: „… když by přišly časy rozvlažení od tváře Páně a On vám mohl poslat toho pomazaného Ježíše. Jehož musí nebesa přijmout až do napravení všeho toho, co Bůh zvěstoval skrze ústa Svých svatých proroků, od pradávna. (Skutky 3:19b–21) Duch svatý předpověděl již na počátku novozákonní Církve skrze povolaná ústa, co se má dít na konci, totiž, že pravá Církev bude před návratem Ježíše Krista navrácena zpět do stejného stavu, ve kterém se nacházela Církev na počátku.




Zjevení Ježíše Krista, jak bylo uděleno Janovi

V první kapitole Zjevení se setkáváme s úplným odhalením Ježíše Krista, ve kterém jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání Božího (Kol. 2:3). Jím jsou také zjeveny. Hned na začátku stojí všeobsahující slova: „Zjevení Ježíše Krista“.

„Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby ukázal služebníkům svým, které věci měly by se díti brzo, on pak zjevil, poslav je skrze anděla svého služebníku svému Janovi, jenž osvědčil slovo Boží, a svědectví Ježíšovo, a cožkoli viděl. 

Blahoslavený, kdo čte, i ti, kteří slyší slova proroctví tohoto, a ostříhají toho, co je napsáno v něm, nebo čas je blízko.“ (Zjevení 1:1–3)

Jan obdržel toto Boží zjevení nadpřirozeným způsobem skrze poslání »Jeho anděla«. Andělé jsou služební duchové (Židům 1:14), kteří se objevují při zvláštním popudu viditelně v lidské postavě. V kapitole 22:8–9 Jan mluví o přemáhajícím působení tohoto nadpřirozeného prožití. On padl před tímto andělem, aby se mu klaněl, ale ten mu řekl: „Nečiň to, jsem jen spoluslužebník tvůj a mých bratří, proroků, jako itěch, kteří se slov této knihy pevně drží. Bohu se klaněj.“

Podle Lukáše 1:11–20 přinesl anděl Gabriel Zachariášovi radostnou zvěst o nastávajícím narození Jana Křtitele. Jak je řečeno ve verších 26–38, stejný anděl šel později k Marii a oznámil jí narození Ježíše Krista. V Lukáši 2 zažili pastýři na polích Betléma, jak jim anděl oznámil tu velkou událost a nebeské chóry zde na zemi slyšitelně zpívaly: „Čest buď Bohu v nebeských výsostech a pokoj na zemi lidem, v nichž On má zalíbení.“ (v. 8–14)

Zjevení se andělů je ve Starém a Novém Zákoně mnohokrát dosvědčeno. Tím byl vždy sledován zvláštní účel, který byl spojen se službou a zvěstí. Na ostrově Patmos se to stalo proto, aby „…ukázal Svému služebníku, co se má dít v budoucnosti, neboť čas naplnění a uskutečnění je blízko.“ Pojem slova „zjevení“ by byl lépe přeložen jako „odhalení“, jež odpovídá řeckému slovu „apokalypsa“ v původním textu.

V poslední knize Bible jsou odhaleny velice důležité události a dění, které mají zvláštní význam především pro konečný čas. Blahoslavení platí čtenářům, posluchačům a těm, kteří zachovávají slova, která jsou obsažena v knize Zjevení. Tak je to potvrzeno na začátku v kapitole 1:3 a na konci v kapitole 22:7. Bůh oznámil Svou celou radu, která se chýlí k závěru. Svědectví Boží je tím úplně ukončeno. Pán myslel na všecko, nic nezapomněl, proto k tomu nesmí nikdo nic přidávat anebo od toho odjímat, natož opatřit novými zjeveními. Kdykoli se toho samozvaní „proroci“ nebo „prorokyně“ dopustí, je třeba to odložit, neboť to nepochází od Boha. Každé zjevení, které přichází od Boha, souhlasí vždy se svědectvím svatého Písma. Tak máme my, omylní lidé, přístup k neomylnému Slovu. Duch svatý, který ty pisatele vedl a inspiroval, i dnes ještě vede do pravdy Slova.

Žehnající pozdravení sedmi sborům 

Jan zdraví sedm církví (zborů), které Bůh mezi mnohými církvemi vyvolil pro charakteristiku sedmi okružních dopisů a vyzdvihuje Ježíše jako věrného svědka, jako toho prvorozeného z mrtvých a panovníka nad králi země:

„Milost buď s vámi a pokoj od toho, který je a který byl a který přijíti má, a od sedmi duchů, kteří jsou před obličejem trůnu Jeho,

a od Ježíše Krista, jenž je ten věrný svědek, prvorozený z mrtvých a kníže nad králi země, který nás miluje a vykoupil skrze Svoji krev od našich hříchů, 

a učinil z nás krále a kněží Bohu, pro Svého Boha a Otce – Jeho je sláva a moc až na všechny věky.“ (v. 4–6)

Nato vidoucí oznámil pro všechny viditelný příchod Páně na začátku Jeho kralování: „Hleďte, On přichází na oblaku a uvidí Jej oči všech, i ti, kteří Jej probodli a bědovat budou pro Něj všechna pokolení země. Jistě. Amen.“

Zde není popisován Jeho příchod jako příchod Ženicha (Matouš 25:1–13), který ty Své před začátkem hrozného dne Páně vezme domů (1. Tes. 4:13–18), nýbrž Jeho příchod, když se On posadí na trůn Své slávy, aby nejprve soudil (Matouš 25:31) a potom tisíc let vládl (Zjevení 20:6). Přicházející se sám představuje: „JÁ jsem Alfa a Omega, mluví Bůh Pán, který je a který byl a který přichází, ten Všemohoucí. To je svědectví Ježíše.

Vidoucí je znám jako Ježíšův oblíbený učedník. Zmiňuje osobní účast v soužení i na budoucí královské vládě a statečné vytrvalosti v Ježíši. Slyšel mocný hlas povstalého Pána: „Co uvidíš, napiš do knihy a pošli to sedmi sborům…“ (v. 11)

Nezapomenutelné prožití

Potom viděl povstalého a vyvýšeného Pána jako Syna člověka v Jeho Božím majestátu putujícího mezi sedmi zlatými svícny. „I obrátil jsem se, abych viděl ten hlas, který se mnou mluvil, a obrátiv se, uzřel jsem sedm zlatých svícnů, 

a uprostřed těch sedmi zlatých svícnů toho, který vypadal jako Syn člověka, oděného v dlouhé roucho a přepásaného na prsou pásem zlatým;

Jeho vlasy a Jeho vousy byly bílé jako sněhobílá vlna a Jeho oči jako plamen ohně; 

Nohy pak Jeho podobné mosazi jakoby byly v peci rozžhaveny a Jeho hlas zněl jako hučení vod mnohých.“ (Zjevení 1:12–15) Sedmi zlatými svícny je naznačeno, že novozákonní Církev prochází sedmi zvláštními časovými obdobími.

Proroku Mojžíšovi Pán přikázal, aby zhotovil zlatý svícen. ON mu dal přesné pokyny, jak ho má zhotovit (2. Moj. 25:31–40). Prorok Zachariáš dosvědčuje: „Vidím svícen celý zlatý a olejný džbán na vrchu jeho, a sedm lamp jeho na něm a sedm nálevek k těm sedmi lampám.“ (Zachariáš 4:2) Nádobka s olejem a sedmi nálevkami a sedm lamp ukazují symbolicky, že novozákonní Církvi stále znovu proudí během sedmi časových období plnost Ducha svatého.

„A měl v pravé ruce Své sedm hvězd.“ Pán drží sedm hvězd, které jsou sedm andělů sedmi církví, pevně ve Své ruce. Tito Boží poslové stojí v přímém nadpřirozeném pověření. O nich nerozhodují lidé; na ně žádný koncil nemá vliv. Oni mají to TAK MLUVÍ PÁN Slova pro Církev. Jan viděl, že z úst Syna člověka „…vychází oboustranně ostrý meč, a Jeho tvář zářila jako slunce, když jasně svítí“. Ten oboustranně ostrý meč je Slovo Boží, které vychází z úst Páně. 

Kdo pozorně čte popis Syna člověka, bude spolu pociťovat, jak musel být vidoucí přemožen. On svědčí: „Když jsem na Něho pohleděl, padl jsem jako mrtvý k nohám Jeho. Tedy položil Svou pravou ruku na mne a řekl: Neboj se, Já to jsem, První a Poslední a živý. Byl jsem mrtvý, a hleď! JÁ žiji na věky. A mám klíče smrti a říše mrtvých.“ Je-li Pán ukázán jako Syn člověka, pak se to děje ve spojení s Ním jako Prorokem; je-li ukázán jako Syn Boží, potom ve spojení s Ním jako Spasitelem; je-li popsán jako Syn Davida, pak ve spojení s Ním jako Králem. 

Contenuto 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24