Svobodná lidová misie

• Audio Kázání
• Video Kázání
• Literatura
• Shromáždění
• LIVE
• Ewald Frank
• William Branham
• Linky
• Bible
• Podcasts
• Přihlásit

Jazyk:

english deutsch français swahili česky slovensky srpskohrvatski suomi magyar italiano polski afrikaans português româna pусский язык български език украинский язык español malagasy հայերեն

Zjevení, kniha se sedmi pečetěmi? / Ewald Frank

22. KAPITOLA 21 - Oznámení nového nebe a nové země, Sláva Nového Jeruzaléma, Strašlivý úděl ztracených

První verš z 21. kapitoly vlastně patří na konec 20. kapitoly. Přímo po konečném soudu pomíjí čas ve věčnosti a bude naplněno, co bylo předpověděno ve Slově: „Pak jsem viděl nová nebesa a novou zemi; neboť první nebe a první země zmizely …“

Pán oznámil již skrze proroka Izaiáše nová nebesa a novou zemi: „Nebo vězte, Já stvořím nová nebesa a novou zemi, takže na to, co bylo dříve, se již nebude vzpomínat a již nikomu na mysl nepřijde.“ (65:17)

Apoštol Petr se k tomuto slovu připojuje a píše: „My ale očekáváme podle Jeho zaslíbení nová nebesa a novou zemi, ve kterých bydlí spravedlnost.“ (2. Petra 3:13)

Jan zde nejprve zmiňuje zaslíbení o nových nebesích a nové zemi, pak ale pokračuje a popisuje Nový Jeruzalém, který přijde dolů na začátku Tisíciletého království, jako i stav během Tisícileté-ho království na zemi. Prorok Izaiáš mluvil v již zmíněném textu rovněž o novém nebi a nové zemi, ale přímo potom popisuje stav v Tisíciletém království, a sice ve verších 18–25. Je řečeno, že se budou ještě rodit děti, a jestliže někdo zemře ve stu letech, bude počítán za nejmladšího; budou se stavět domy, štípit vinice. Život tedy jde mezi obyvateli v Tisíciletém království ještě dále s tím rozdílem, že ďábel bude zavřen. Proto se může vlk a beránek společně pást atd. (Izaiáš 11:6, Izaiáš 65:25 a j.).

Na nové zemi pak neplatí časné, ale věčné zákony Boží, jak jsou uvedeny v Izaiáši: totiž každý měsíc o novměsíce a každý týden v sobotu se všecko tělo postaví před tváří Páně, aby se klaněli. Na nové zemi pak již není, co je v kapitole 66:24 popsáno: „Oni pak vyjdou a uvidí mrtvá těla lidí, kteří ode Mne odpadli; neboť červ jejich neumře, a oheň jejich neuhasne, a budou ošklivostí pro všechno tělo.“ Na tento text se Pán v Marku 9:48 odvolával. Ale z nové země nebude stoupat do nového nebe starý kouř. 

Nový Jeruzalém, který je popsán v následujícím textu, musí být rozlišen od nového nebe a nové země. Vidoucí dále dovozuje: „Viděl jsem město svaté, nový Jeruzalém z nebe sestupující od Boha, připravené jako okrášlená nevěsta pro ženicha. 

Přitom jsem slyšel silný hlas z nebe volat: Aj zde, stánek Boží je u lidí! A On bude s nimi bydlet, a oni budou Jeho lidem; ano, Bůh sám bude mezi nimi

a utře všechny slzy s očí jejich, smrti již více nebude, a žádný smutek, ani křik a bědování a ani bolest, neboť to první pominulo.“ (21:2–4)

V tomto textu je nejprve poukazováno na Nový Jeruzalém, jenž je totožný s Nevěstou. Musíme vzít na zřetel: na jedné straně existuje Nový Jeruzalém – bydliště Nevěsty, na druhé straně pozemský Jeruzalém s horou Sion – příbytek Izraele. Všecko je přesně popsáno, jen musíme rozlišovat, která skupina je oslovena a míněna. Pokaždé, když je řeč o Novém Jeruzalému, pak se jedná o Církev–Nevěstu; jestliže se mluví o tomto Jeruzalému, pak o Izrael. 

„Přistoupili jste k hoře Sion a k městu živého Boha k nebeskému Jeruzalému, a k mnohým tisícům andělů, ke slavnostnímu shromáždění a k Církvi prvorozených zapsaných v nebi …“ (Židům 12:22–23a)

Na pozemský Jeruzalém se vztahuje: „… a On na této hoře sejme závoj, který zahaluje národy, a přikrytí, které je rozprostřeno nad všemi národnostmi.

Smrt On nechá na věky zmizet, slzy Bůh Pán z jejich tváří setře, a potupu Svého lidu všude na zemi vyhladí. Neboť Pán to zaslíbil.“ (Iz. 25:7–8)

Po svatební hostině je Nevěsta označena jako „žena Beránkova“. Před svatbou je Nevěstou, po svatbě ženou. O pokroku vývoje spásných dějin jsme přesně informováni srozumitelnými symboly. Oka-mžikem vytržení zástupu prvotiny zaujme tento své bydlení v Novém Jeruzalémě. Proto je Nevěsta identická s Novým Jeruzalémem, jako je Izrael identický s pozemským Jeruzalémem. 

Nový Jeruzalém s Nevěstou, která v něm bydlí, jak je to psáno, přijde na začátku Tisíciletého království z nebe dolů a bude se vznášet nad pozemským Jeruzalémem. Obojí je psáno, protože Bůh bude sloužit oběma úsekům: ON bude nad nimi bydlet, platí právě tak, jako: ON bude při nich bydlet. „Hleď zde, stánek Boží je u lidí a On bude s nimi bydlet, a oni budou Jeho lidem; ano Bůh sám bude mezi nimi bydlet …“

Ve Zjevení 7:15 stojí: „… a ten na trůnu sedící bude bydlet nad nimi.“ Již prorok Izaiáš to tak v duchu viděl: „Potom bude Pán nad celým městem hory Sion a nad slavnostním shromážděním tam utvoří přes den oblak a světlý svit ohně v noci; neboť nade vším bude sláva Páně ochranou a štítem.“ (4:5)

Pak tomu bude tak, jak to chtěl Bůh na začátku. Všecko souhlasí. Pro jedny platí: On bude bydlet nad nimi, pro druhé: On bude mezi nimi a při nich. S ohledem na Církev–Nevěstu, která bude v Novém Jeruzalémě, platí popis o těch v pozemském Jeruzalémě: nad nimi, pro přemožitele platí mezi nimi. V každém případě souhlasí všecko v té souvislosti, do které to náleží.

Nyní je Pán s těmi Svými, v Duchu mezi nimi, v nich a při nich. Při uskutečnění Jeho královské říše bude viditelně přebývat mezi těmi jedněmi a nad těmi druhými. Jeho sláva naplní celou zemi. ON bude jako Král v celém světě kralovat, a ti Jeho s Ním.

„Tedy řekl ten na trůnu sedící: Hleď, Já učiním všecko nové! Pak On pokračoval: Piš! Nebo tato slova jsou spolehlivá a jistá!“ (Zjevení 21:5) Jistota ve Slově Božím je absolut, který je vyvýšen nad každou pochybnost, a zároveň zárukou, že všecko je a bude tak, jak Bůh řekl. Věřící je tím sám vyzdvižen nad každou pochybnost a odpočívá v Bohu. Není to člověk, který má jistotu sám v sobě, ta jistota přichází od Boha skrze Slovo a stává se podílem jednotlivců, kteří tomu věří.

Ten mluvící a působící, ten Všemohoucí, pak provolává: „Stalo se. JÁ jsem Alfa i Omega, Začátek i Konec; chci dát pít žíznivému z pramene vody života zdarma.“ (v. 6) V Něm má všecko svůj původ – všechno začalo v Něm, v Něm bude dokončení, neboť k Němu a pro Něho a skrze Něj bylo všecko stvořeno k Jeho znádhernění. „Kdo přemůže, má toto zdědit, a Já chci být jeho Bohem, a on bude Mým synem.“

Z tohoto verše vyplývá, že se u těchto oslovených jedná o zástup přemožitelů, kterým v sedmi okružních dopisech, kap. 2 a 3 byla dána početná zaslíbení. Oni pak dospějí do svého vlastnictví jako dědicové Boží, kteří byli vzpomenuti v Jeho závěti. Oni jsou skutečnými spoludědici Ježíše Krista (Řím. 8:17). 

V různých biblických místech jsou jmenovány odkazy a znamení, podmínky a vlastnosti synů a dcer Božích, při kterých se pak spravedlivě naplní následující výrok: „JÁ vám chci být Otcem a vy Mně máte být za syny a dcery, říká Pán, ten všemohoucí.“ (2. Kor. 6:18) „Neboť všichni, kteří bývají vedeni Duchem Božím, jsou synové Boží.“ (Řím. 8:14)

V 8. verši uvedené kapitoly je řeč o těch, kteří se nenechali začlenit do spásného plánu Božího. V porovnání ke spaseným je řečeno těm, kteří odpírají a odmlouvají Bohu a odložili a zlehčili spásu: „Ale zbabělci a nevěřící, nečistí a vrahové, necudní a čarodějníci, modláři a lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sirou: toto je smrt druhá.“ (Zjevení 21:8)

V tomto verši nejsou osloveni jen vrazi a čarodějníci, modloslužebníci a lháři, nýbrž všeobecně nevěřící, ti, kteří nechtějí věřit, že se Bůh osobně zjevil v Kristu k jejich spáse. Apoštol Jan výstižně vyjádřil, kým učiní ti, kteří Bohu nevěří, toho jediného opravdového: „Kdo v Syna Božího věří, má svědectví v Něm. Kdo Bohu nevěří, ten z Něj udělal lháře; neboť svědectví, které Bůh složil o Svém Synu, nevěřil.“ (1. Jan 5:10–12) Bůh zůstane pravdivý, přesto, že každý člověk je lhář (Řím. 3:4). Blaze tomu, kdo Mu věří, v opačném případě by nařknul Jej, toho pravdomluvného, že lže. O opravdově věřících píše Jan ve stejné kapitole: „Víme ale, že Syn Boží přišel, a propůjčil nám náhled k tomu, abychom toho opravdového poznali; a jsme v tom opravdovém, v Jeho Synu Ježíši Kristu. Tento je pravdivý Bůh a věčný život.“ (v. 20)

Popis Nového Jeruzaléma

„Tedy přišel jeden z sedmi andělů, kteří měli sedm koflíků, které byly naplněny sedmi ranami, a řekl mi: Pojď, chci ti ukázat Nevěstu, manželku Beránkovu! Nato mě vytrhl v duchu, na velmi vysokou horu, a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak od Boha přichází z nebe dolů, 

ozdobené slávou Boží. Třpyt jeho světla byl jako vzácného drahokamu, jako křišťálově zářícího jaspisu.

 Mělo velikou vysokou zeď s dvanácti branami, a na branách dvanáct andělů; a jména byla na nich napsána, totiž jména dvanácti kmenů Izraelských;

tři brány ležely na východ, tři na sever, tři na jih a tři na západ.

Zeď města měla dvanáct základních kamenů, a na nich bylo napsáno dvanáct jmen dvanácti apoštolů Beránka.“ (21:9–14)

Zde se jedná o Nový Jeruzalém, který přijde dolů, „ozdobený slávou Boží. Jeho třpyt byl jako vzácných drahokamů, jako křišťálově zářícího jaspisu.“ V tomto popisu je pojmenováno dvanáct bran a dvanáct základních pilířů. Na jedněch stojí jména dvanácti apoštolů, na ostatních jména dvanácti praotců; společně to dává zástupce Starého a Nového zákona, čtyřiadvacet starších. Bůh má jen jednu vyvolenou Církev, ta v sobě zahrnuje všechny Jemu věřící z celého starozákonního i novozákonního času. Starozákonní svatí, kteří povstali společně s Ježíšem (Matouš 27), patří k ní. První vzkříšení je nejvyšší cíl. Toto mínil Pavel ve Fil. 3:10–11, když vyjádřil svou touhu, mít podíl na prvním vzkříšení. 

Starozákonní věřící upnuli svoje naděje na příchod Mesiáše a tím na své spasení. V této víře v Něho zesnuli. Věřící Nového zákona věří v Krista, Spasitele, který dokonal všecko pro všechny.

Svaté město je popsáno z různých perspektiv. „Ten se mnou mluvící měl jako měřidlo zlatou třtinu, aby vyměřil město i jeho brány a jeho zdi.

To město totiž tvoří čtverec, a jeho délka se rovná šířce. A tak změřil město třtinou: dvanáct tisíc honů; délka, šířka a výška jeho jsou stejné.

Pak změřil jejich zeď: stočtyřicetčtyři loktů podle lidské míry, která jest i míra andělská.

Stavební materiál zdi je jaspis, a město je postaveno z čistého zlata, průhledného jako čiré sklo. 

Základní kameny zdí města jsou ozdobeny drahým kamením každého druhu: První základní kámen je jaspis, druhý safír, třetí je chalcedon, čtvrtý smaragd, 

pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrizolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrizopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst.

Dvanáct bran bylo dvanáct perel; každá z nich byla z jediné perly; a ulice města byly z čistého zlata, jako průzračné sklo.“

 Nový Jeruzalém ční jako světelná pyramida vzhůru k nebi, ze kterého přichází. Je řečeno, že délka, šířka i výška činí 2 200 km. Již Abraham hledal toto svaté město s pevnými základními zdmi, jehož stavitelem je sám Bůh (Židům 11:10). Pavel píše o „Jeruzalémě nahoře“, že je to matka nás všech (Gal. 4:26).

Ve verších 22 a 23 je Beránek Boží popsán jako centrální bod spásného dění: „Chrám jsem v něm neviděl; neboť Bůh Pán všemohoucí je jejich chrám a Beránek. Také slunce město nepotřebuje, ani měsíce k jeho osvětlení, neboť sláva Boží ho osvětluje a svíce jeho je Beránek.“ Jestli je nám toto veliké tajemství srozumitelné, jasné nebo ne – je tomu přesto tak, že se Bůh nesoucí spásu sám zjevil lidstvu v Kristu. Kristus je vyzařování Boží Pána v osobě. Světlo a život je jedině v Něm, ve kterém bydlí plnost Božství tělesně (Kol. 2. 9). „Neboť Bůh, který přikázal, aby z temnoty zazářilo světlo, ten se zasvítil v srdcích našich k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista.“ (2. Kor. 4:6) 

„Národy budou v Jeho světle putovat, a králové země přinesou do něho svou slávu. Brány jeho nebudou nikdy zamčeny, neboť noci tam již nebude.“ (Zjevení 21:24–25) Jeden skladatel písní zpívá: „Noci tam nebude, noci tam nebude, protože tam Ježíš jako slunce stále svítí …“ Na zemi bude v době Tisícileté-ho království ještě den a noc, ale ne v novém, nebeském Jeruzalémě. Prorok Izaiáš se vztahuje na pozemský Jeruzalém a píše, co tam bude: „Tvé brány budou stále otevřené, ve dne i v noci zůstanou nezamčeny, aby bylo do tebe vpuštěno bohatství národů a jejich králů, kteří budou triumfálně přivedeni.“ (60:11)

„… sláva a nádhera národů bude do něho uvedena. 

A nikdy do něho nevejde nic nečistého, a nikdo kdo by páchal ohavnost nebo lež, nýbrž jen ti, kteří jsou zapsáni v Knize života Beránka.“ (Zjevení 21:26–27)

„Také tam již nebude nic prokletého, ale trůn Boží a Beránka tam bude stát …“ (Zjevení 22:3)

Je nutné ještě jednou zřetelně zdůraznit rozdíl mezi těmi, kteří jsou zapsáni v „Knize života“ a těmi v „Knize života Beránka“. Ti, kdož mají účast na prvním vzkříšení, ať jsou v nebeském nebo pozemském Jeruzalémě, jejich jména jsou v každém případě zapsána v Knize života Beránka, ze které není možno nikoho vyjmout, nebo vyškrtnout. Předzvěděním mohl Bůh předurčit. ON znal ty, kteří Mu budou plně věřit a cele následovat. Jména všech zachráněných, kteří vejdou do věčného života při druhém vzkříšení, jsou zapsána v Knize života. Proto při posledním vzkříšení již nebude Kniha života Beránka vůbec otvírána.

Králové pozůstalých národů, nad nimiž bude Kristus panovat jako Král, k Němu naleznou cestu. Ti, kdož jsou nečistí, vykonávají ohavnosti a mluví lež, zůstanou venku. Že ještě v tom čase jsou takoví lidé, potvrzuje také, že se jedná o poslední aeon, milenium (tisíciletí), a ne o věčnost.