Ewald Frank : Zjevení, kniha se sedmi pečetěmi?

Zjevení, kniha se sedmi pečetěmi? / Ewald Frank

Langue: tchèque

Other languages

Télécharger un PDF fichier

14. KAPITOLA 13 - Danielova vidění ve spojitosti se Zjevením

Résumé

Od 13. až k 19. kapitole nalézáme symboly, které jsou uvedeny již v knize Danielově a vztahují se na prorocký průběh času. K lepšímu porozumění chceme nejprve krátce probrat, co mu bylo ukázáno.

On viděl čtyři po sobě následující světová království znázorněná čtyřmi rozdílnými kovy v podobě veliké sochy (2. kap.). Také mu bylo dáno vysvětlení toho, co viděl. Ještě dnes je tomu tak, že vševědoucí Bůh zjevuje tajemství Svým služebníkům a prorokům.

„Tajemství, které žádá král vědět, nemohou moudří a zaklínači, čarodějníci a věštci králi oznámit;

ale jest Bůh na nebi, který tajemství odhaluje …“ (kap. 2:27–28)

V 7. kapitole viděl prorok Daniel vývoj světových království až do konce nynější civilizace znázorněný symboly zvířat. Pozoroval, jak čtyři nebeské světové větry rozbouřily moře, ze kterého pak vyšla zvířata. (Kral. Bible: šelmy). V prorocké symbolické řeči se zde jedná o moře národů, které je pohnuto ze všech nebeských směrů a ze kterého vyšla tato čtyři rozdílná, po sobě následující světová království. Mnoho států má ve znaku různá zvířata, jak to bylo prorokovi ukázáno.

„Ona čtyři mocná zvířata, znamenají čtyři království, která na zemi vzniknou …

Čtvrté zvíře znamená čtvrté království, které bude na zemi, rozdílné od všech ostatních království …“ (Daniel 7:17 + 23)

Z Daniele 2 a 7 vychází zcela jasně tehdy předpověděný historický vývoj. Království popsaná v kapitolách 2:31–43 a 7:1–7 jsou identická. První světové království bylo znázorněno lvem, který byl zvláštní tím, že měl dvě křídla jako orel. To znamená: mocná síla tohoto království se pozdvihla od země a porazila kolem dokola všechna ostatní království. Dvě křídla reprezentují sjednocené říše Asýrii/Babylonii. Každé království je reprezentováno svým vůdcem, proto stojí zvíře na dvou nohách, jako člověk. Ono první „zvířecí království“ z kapitoly 7:4 odpovídá zlaté hlavě v kapitole 2:38.

Druhé království bylo znázorněno silným dravým medvědem (Daniel 7:5). Byla to říše médo–perská, která zničila asyrsko–babylonskou říši. Tehdejší vládce byl ukázán s třemi žebry v zubech: podmanil si tři nejvýznamnější země onoho času, Babylon, Lydii a Egypt. Toto druhé světové království odpovídá stříbrné hrudi sochy z kap. 2:39a.

Třetí zvíře, pardál se čtyřmi křídly a čtyřmi hlavami, představuje symbolicky Alexandra Velikého. On zničil médo–perské království a rozšířil svou vládu do všech světových stran. Čtyři hlavy ukazují, že z řeckého impéria vzniknou čtyři království. Třetí království od verše 6 odpovídá mědi v obrazu sochy z kap. 2:39b.

Čtvrtým světovým královstvím, které vytrvá až do konce, se budeme zabývat blíže.

„Nato se mi zjevilo v mých nočních viděních náhle čtvrté zvíře, strašné a hrozné a mimořádně silné; mělo mohutné zuby ze železa; žralo a drtilo, a co pozůstalo, rozšlapávalo svýma nohama; vypadalo úplně jinak, než předešlá zvířata a mělo ještě deset rohů.“ (7:7)

Tento text odpovídá železu a hlíně z obrazu sochy z kapitoly 2:40–43. Ve verši 8. vyráží nejprve nenápadný roh a vylomí tři rohy: má oči člověka, a vede naduté řeči. Tento roh se bude rouhat Bohu a zacházet zle se svatými Nejvyššího, až vykoná Pán soud (kap. 7:20–25).

V podobenství sochy jsou čtyři po sobě následující světové říše symbolizovány zlatem, stříbrem, mědí a železem. Obě nohy patří k celému tělu a poukazují v konečné fázi na východ a západ. Deset prstů na nohou jsou součástí dvou nohou, tedy na konci budou východní a západní Evropa sjednoceny ve společné Evropě. Nohy a prsty, tedy »poslední fáze«, jsou sestaveny z nesourodé směsi, totiž částečně z železa a z hrnčířské hlíny. Nyní na konci této epochy dochází ke sjednocení úplně rozdílných systémů.

Prorokovi byla ukázána železná pevnost západních průmyslových zemí a také východoevropské státy jako drobící se hlínu. Přesto se musí na základě vidění konečného času jeden druhého držet, aniž by se ale mezi sebou smíchaly, a tvořit v proroctví předpověděnou osudovou jednotu. Poslední politická konstelace (sestava) není z jedné slitiny – jednolitá, nýbrž sjednocováním vznikla smíšenina rozdílné povahy.

Tato poslední světová velmoc skončí podle Boží rady jednou ranou z jasného nebe, protože bude mít účast na velikém boji proti Izraeli. Daniel to popisuje takto: „Ty jsi byl ponořen do vidění, až se náhle uvolnil kámen z hory bez přičinění lidské ruky; ten trefil sochu do jejích železných a hliněných nohou a roztříštil ji … kámen ale, který sochu roztříštil, se stal velikou horou, která naplňovala celou zemi.“ (2:34–35)

Tento Kámen je Kristus; tak je to o Něm řečeno v mnohých biblických místech (Izaiáš 8:14, Zachariáš 3:9, Žalm 118:22, Matouš 21:42, 1. Petra 2:4 a j.).

„V Písmu je přece psáno: Hleďte, pokládám na Sionu vyvolený kámen, drahocenný úhelný kámen; a kdo v něm skládá svou důvěru, nebude nikdy zahanben.“ (Petr. 2:6)

„Každý, kdo padne na tento kámen, bude roztříštěn; na koho tento kámen padne, bude rozdrcen“ (Lukáš 20:18)

Podle Zachariáše 3:9 je na tento živý Kámen namířeno sedm očí. Počtem sedm je vyjádřeno celé Jeho Božství. V proroku Danieli jej nevidíme jako úhelný Kámen Církve, nýbrž jako Kámen, který se uvolní, aby rozbil poslední světové království a nepřátele Izraele.

Hora, ze které se Kámen uvolnil, představuje nedosažitelné Božství, ze kterého vyšel Syn, a do kterého se po dokončení spásné rady opět vrátí, aby sláva Páně naplnila celou zemi a Bůh byl všecko ve všem. Žalmista provolal: „Pozdvihuji své oči vzhůru k hoře: odkud mi přijde pomoc?“ (Žalm 121:1) Je to On, kdo povede poslední boj proti všem, kteří se pozdvihnou proti Izraeli a tím proti Bohu a vyjde z toho jako vítěz.

Jak je v prorockém Slově oznámeno, začne v tom čase království Boží na zemi. „Ale ve dnech oněch králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude na věky zrušeno a jehož království nepřejde na žádný jiný národ. Ono rozbije a zničí všechna jiná království, samo ale bude trvat na věky.“ (Daniel 2:44)

Sedmihlavé zvíře z moře národů

V 13. kapitole Zjevení již nejsou zmíněna první tři království, která viděl Daniel, neboť již náleží minulosti. Na konci dnů se jedná o poslední světovou velmoc, římské království, které je popsáno jako zvíře se sedmi hlavami a deseti rohy. Pozoruhodné je, že toto zvíře satan, je podobné ohnivému draku se sedmi hlavami a deseti rohy (kap. 12:3). Kníže tohoto světa vykonává skrze »supermoc« v osobě antikrista svůj vliv na zemi. „… drak mu pak dal svoji sílu a svůj »trůn« a velkou moc.“ (v. 2) Jedná se tedy o celosvětovou moc, která vychází od jistého »trůnu«.

Jestliže je řeč o sedmi hlavách a deseti rozích, pak míní mnozí učitelé Bible, že se jedná pouze o sedm nebo deset zvláštních států. Neuvažují dále, že totiž zvíře není složeno jen z hlav a rohů. Jestli je to sedm, deset, dvanáct, dvacet anebo pětatřicet států, nehraje roli, důležité je, že uprostřed „Spojených států Evropy“ bude sedm vůdčích hlav a deset trkajících rohů.

Pozoruhodné je, že v souvislosti se zvláštním vykonáváním moci onoho »trůnu« není ani při zranění, ani při uzdravení zmínka o ostatních šesti hlavách. Jedná se tedy o vůdčí zemi, která se těší veliké vážnosti a je součástí římského království, a které byla způsobena smrtelná rána. „… a jedna z jeho hlav, která byla jako k smrti ubita, jejíž smrtelná rána se zase vyhojila.“ (v. 3) Zde je řeč jen o jedné hlavě, která byla zraněna, jejíž smrtelná rána ale bude zase uzdravena. Připomeňme si, že v dějinách byl jen jeden národ, který mohl nést čestné označení „Svaté římské království německého národa“. Dějiny potvrzují, že v minulosti existovali německo–římští císaři a německo–římští papežové. Německo je předurčeno, být vůdčí hlavou ve sjednocené Evropě. Je hospodářsky nejsilnější, a nejlidnatější zemí Evropské unie. Tím je vysvětleno, proč je vývoj po německém sjednocení při uskutečňování římských smluv zase zaměřen na srdce Evropy, jemuž je svěřena zvláštní role. V souladu s proroctvím je toto přednostní postavení obzvláště zdůrazňováno a vyžadováno nynější světovou velmocí USA. Německo má nejvíce sousedů, leží nejvíce ve středu, sousedí s východoevropskými státy, je geograficky a politicky určeno být švem společné Evropy.

Velice objasňující je v této souvislosti pojem „rána mečem“ (v. 14). Stalo se to mečem Ducha, totiž Božím Slovem (Ef. 6:17), které je ostřejší, než každý meč na obě strany ostrý (Židům 4:12). Je nám řečeno, že se celý svět bude divit uzdravení té rány. Ve dnech reformace se meč Ducha rozmáchl, totiž kázalo se Slovo Boží. Důsledkem toho dostal vládnoucí státní kostel ve vůdčí zemi skoro smrtelnou ránu. Reformace způsobila náboženské rozdělení. Po druhé světové válce prožila tato země druhé, totiž politické rozdělení a tak byl evropský kontinent rozdělen na Východ a Západ jako předtím na protestanty a katolíky.

Kdo by se opovážil věřit, anebo vážně počítat s tím, že se uskuteční, co žádal americký prezident Ronald Reagan při své belgické návštěvě v červnu 1987? Před zazděnou Brandenburskou bránou, jíž bylo reprezentováno vlastní rozdělení Východu a Západu řekl: „Mr. Gorbatchev, open this gate, tear down this wall.“ – „Pane Gorbačove, otevřete tuto bránu, zbořte tuto zeď.“ Po následujících dvou letech vešel pád této zdi a otevření Brandenburské brány do historie. Také se naplňuje, co řekl Willi Brandt: „Srůstá spolu, co náleží k sobě“, a to se týká Německa i celé Evropy.

Znovusjednocení Německa a ve spojení s tím sjednocení Evropy je naplnění biblického proroctví v konečném čase. Dělení pominulo, smrtelná rána se uzdravila, politicky a nábožensky zase všechno roste spolu. Spojuje se, co patří k římské říši a tak před našimi zraky nanovo povstává světová moc – jako „Evropská unie“. Celá země se tomu diví, a pozoruje plná úžasu, jak rychle, tak řečeno „přes noc“ se všechno změnilo a spěšně postupuje politické a náboženské sjednocení. Vítězstvím století „světového katolicismu“ nad „světovým komunismem“ v roce 1989 se biblické proroctví naplnilo před našima očima. Toto vše se stalo, aby duchovní světová moc – Řím, mohla zaujmout své přednostní místo, aby ovládla poslední politickou světovou moc.

U této zvláštní zvířecí moci se nejedná samotně jen o sílu, nýbrž o osobu, kterou ztělesňuje a reprezentuje (Daniel 7:17 a j.) Stávající prezident spojené Evropy má jako i jiní prezidenti, kancléři, premiéři a vrchní hlavy států omezenou moc – ti jsou nahraditelní, lze je odvolat. Náboženská vrchní hlava naproti tomu je zároveň hlavou státu a sesadit ani odvolat ji není možné; vlastní moc celého světa. V biblickém proroctví je zřetelně řečeno, že obojí – náboženství i politika – se sjednotí, přičemž náboženská moc bude mít nadvládu (viz kap. 17). Ze všech konfesí má výlučně římsko–katolický kostel charakter státu. Má se státy světa vyměněné velvyslance. Vatikán je samostatný stát uprostřed jiného státu, náleží proto k těm sedmi, ale je tím osmým (Zjevení 17:11).

Politická Evropa bude plně stát pod vlivem náboženské vrchní hlavy, jíž se podřídí zbývající křesťanství v ekumenii a kterou také uznají všechna ostatní náboženství. Nový světový pořádek, o kterém mnozí mluví, pokročil dále, než je všeobecně známo. Již nyní stojí evropské právo nad právem jednotlivých států. Co se rozhodne ve Strasbourgu, to se předává dál všem členským státům Evropské unie v Bruselu. Některé protestantské země se sice zdráhají přistoupit, protože tuší, kterým směrem všechno běží a kdo vlastně dělá politiku. Ale jak je psáno, i oni se podřídí. Kdo se podřídit nechce, ten to pocítí, neboť „kdo je rovný tomu zvířeti, a kdo s ním může bojovat?

A byla mu dána tlama, která chrlila veliká slova a rouhání a byla mu dána plná moc ji po dobu dvaačtyřiceti měsíců provozovat.“ (v. 4b–5)

Kdo je tento „mu“, jemuž byla dána plná moc, je označen jako zvíře a svoji tlamu široce otevřel? „Tedy otevřelo svoji tlamu k rouhání proti Bohu, aby se rouhalo jménu Jeho a stanu Jeho, totiž těm, kteří mají svůj příbytek v nebi.“ (v. 6) Z tohoto textu jasně vyplývá, oč jde. Vždyť Pán dal v Jan. 14 zaslíbení, že těm Svým připraví příbytek a vrátí se, aby je vzal domů. Od okamžiku vzetí až k začátku Tisíciletého království budou přemožitelé bydlet v nebi.

Tento vlastně „světový diktátor“, ve kterém se náboženská a světová moc sjednotí, nezná ve svém vyvyšování žádných hranic. Lidé k němu budou vzhlížet jako k Bohu v lidské postavě, a podřídí se mu veškerá náboženská a politická moc. Prorok Daniel o něm řekl: „On povede pyšné řeči proti Nejvyššímu a se svatými Nejvyššího bude špatně zacházet, a bude mít v úmyslu změnit svátky a Boží zákon; a budou jeho moci vydáni jeden rok, a dva roky a půl roku.“ (7:25) Jan i prorok Daniel udali čas přesně tři a půl roku, jako čas velkého útlaku a pronásledování, ale čas silného nátlaku, jenž bude vykonáván na biblicky věřící v krátkém úseku před vytržením, není přesně stanoven.

Jestliže je řeč o takovém pronásledování, pak potřásají mnozí současníci nedůvěřivě hlavou. Dokonce existují lidé, kteří nemohou věřit, že během asi tisíce let samovlády římského kostela až do středověku podstoupily miliony lidí mučednickou smrt. Vzpomeňme jen na tzv. procesy s kacíři, na hranice, na inkvizici, na bartolomějskou noc. Mnozí také nemohou pochopit, že šest milionů Židů a statisíce jiných národností mohly být v době třetí říše v našem století krutým způsobem zavražděni s vědomím a zčásti dokonce ve spolupráci s kostelem.

„Také mu bylo dopuštěno, vést válku proti svatým a vítězit nad nimi; a byla mu dána moc nad všemi kmeny a národy, jazyky a národnostmi.“ (Zjevení 13:7) S ohledem na to zazní ve verši 10 první varování: „Kdo vede jiné do zajetí, putuje sám do zajetí; kdo mečem usmrtí, bude sám mečem zabit.“ Pak je ale „potřebná houževnatá vytrvalost a víra svatých.“

Po tomto je poznána náboženská hlava konečného času, totiž, že on, člověk se nechá uctívat a zbožňovat jako Bůh: „A budou se mu klanět všichni obyvatelé země, ti, jejichž jména nejsou zapsána v Knize života zabitého Beránka od ustanovení světa.“ (Zjevení 13:8)

Dalším „jeho“ poznávacím znamením je celibát; tak to je zmíněno u proroka Daniele: „… nebude si vážit ani lásky žen ani jiného boha; neboť se proti všemu pozdvihne …

Ale místo toho bude boha pevnosti uctívat …“ (Daniel 11:37–39a), totiž povede křížová tažení a všeobecné války. Celibát je od začátku proti pevně uloženému Božímu pořádku a Pavel ho označil jako démonické učení (1. Tim. 4:1–4). Jenom pravé děti Boží budou tomuto velikému náboženskému podvodu a podvodníkovi odporovat – jedni před vytržením, druzí po něm.

Celý svět, všichni politici, kteří mají pověst, hodnost a jméno, všechny náboženské osobnosti, veškeré konfese a jak je psáno, všichni obyvatelé země mimo těch, kteří jsou zapsaní v Knize života zabitého Beránka, budou k němu vzhlížet a vzdávat mu úctu. Již před reformací, ale obzvláště ode dnů reformace učitelé Bible, a především Dr. Martin Luther stále znovu poukazovali na to, že je třeba tuto osobnost hledat tam, kde ji jedině lze najít, totiž v papežství (viz Lutherovu »Předmluvu před prorokem Danielem«).

V protireformaci jezuité tuto myšlenku zavrhli a ustanovili se na do bludu zavádějícím soudu, že antikrist musí být Žid. Tomu věří až do dnešní doby dokonce i protestantští přátelé Izraele, protože to tak převzali rozhlasoví evangelisté a kazatelé. Jiní jej hledají v islámu. Je to strašná lež, kterou duch podvodu udělal věrohodnou těm, kteří si připadají moudří. Kde je to napsáno v Bibli? Podle 2. Tes. 2, kde je tento muž popsán, Bůh ty lidi, kteří neuvěřili pravdě Božího Slova, předal bludu. Musí věřit lži a propadnou Božímu soudu.

Jako má Kristus mnohá označení, která Jej uvádí ve spojení s právě platným pověřením, tak má i Jeho protihráč mnohé názvy. V protikladu ke Kristu, Synu Božímu je synem zatracení. Kristus je zaslíbený pravý Prorok, on ohlášeným falešným prorokem a pod. Apoštol Pavel jej tituluje jako člověka bezzákonnosti, jako protivníka, který se povyšuje nade všecko, co se týká Boha anebo bohoslužby, který se dokonce posadí v chrámě Božím a nechá se oslavovat jako Bůh. Protože se vydává za zástupce Syna Božího, logicky následuje jeho uctívání. Také se nechává oslovovat označením, které náleží jen samotnému Bohu, jako „svatý otec“ – a to proti Písmu svatému: „A nikoho na zemi nenazývejte otcem …“ (Matouš 23:9) Pokud se týče zvěstování, on klade nárok na neomylnost na »své stolici«, jako Bůh na Svém trůnu. On se prezentuje jako zástupce Krista, přesto, že sice Kristus zastupuje ty Své, ale Jeho samého nikdo nezastupuje.

Apoštol Jan označuje tuto mysteriozní osobu opakovaně za „antikrista“ anebo „protikrista“, což prostě znamená, že tento muž, který se odvolává na Boha a Krista, je v té věci proti Bohu a Kristu. Buduje svůj vlastní kostel světovou mocí vedle Církve Kristovy a nemá podíl na Božím spasení dokonaném v Kristu. Odpouštění hříchů si vyhrazuje pro sebe. V učení a praxi má vlastní dogmata a tradice postavené vedle a proti Slovu Krista. Tohoto muže, který stojí také v protikladu proti všem pravým prorokům označuje Zjevení jako „lživého proroka“ (19:20).

Zvíře ze země

Druhá část 13. kapitoly Zjevení je ještě tajuplnější, než první. „Dále jsem viděl jiné zvíře vystupující ze země, mělo dva rohy podobné Beránkovým, ale mluvilo jako drak;

a vykonává všechnu moc prvního před jeho zraky a vede zemi a obyvatele její k tomu, že se klanějí tomu prvnímu zvířeti, jehož smrtelná rána byla zase uzdravena.“ (v. 11–12)

Tato druhá moc přichází ze země, ne z moře národů. V biblickém proroctví jsou početné národy Evropy přirovnány k vodám moře (17:15). Při druhém zvířeti se jedná o moc na kontinentě, na kterém původně nebyly národy a řeči. Beránek zde symbolizuje křesťanskou zemi, plnou náboženskou svobodu, jaká se naskytne na zemi jedinečně. Dva rohy odkazují na světskou a náboženskou moc. Tady se jedná o druhou světovou velmoc, Spojené státy americké, v porovnání ke „Spojeným státům Evropským“. Jak je nám řečeno, přijde okamžik, kdy tato druhá protestantsky orientovaná zvířecí moc bude mluvit jako římský drak a vykonávat moc ve smyslu prvního zvířete.

Druhá zvířecí moc se postará o to, že prvnímu zvířeti, jehož smrtelná rána je uzdravena, se dostane uctívání a uznání od obyvatel země. Vyznačuje se obzvláště technickým pokrokem a rozvojem. „Také vykonává velké divy znamení, takže dokonce oheň na jeho příkaz sestupuje před zraky lidí z nebe na zem;

a svede obyvatele země skrze divy znamení, které je mu dáno konat před zraky prvního zvířete, že přiměje obyvatele země postavit obraz zvířeti, které mělo ránu od meče a zase ožilo.“ (v. 13–14)

Co se týče náboženské oblasti, píše Pavel o „moci bezzákonnosti“ – v protikladu k pravým divům a znamením, jak se ve službě našeho Pána a apoštolů děly a ještě dnes dějí jako potvrzení Slova – že je doprovázena podvodnými divy a znameními: „… toho, jehož vystupování se projeví jako působení satana, skrze všechny možné projevy moci, znamení a divy lži

a skrze každý druh podvodu nespravedlnosti pro ty, kteří jdou do zatracení, protože si neosvojili lásku k pravdě, aby neobdrželi svoji záchranu.“ (2. Tes. 2:9–10)

Druhá světová velmoc byla čistě protestantská. Lidé z evropských zemí tam prchali před náboženským útlakem a pronásledováním a nalezli nový domov. Semknutí protestantů ve světové radě konfesí (církví) je tím obrazem římského světového kostela. Ten obraz obdrží život (v. 15), to znamená, obdrží existenční právo, plné právo spolurozhodování. Již po dlouhý čas pozdvihuje světová rada konfesí svůj hlas, jako např. na sjezdu v únoru 1991 v Canbeře v Austrálii, s ohledem na válku v Golfu. Od papeže a jeho kněží se to již víceméně očekává, ale nyní má možnost do toho důležitě mluvit také světová rada konfesí. „Také mu bylo propůjčeno, dát obrazu zvířete život, tak že obraz zvířete dokonce mluvil, a také dosáhl, že byli usmrceni všichni, kteří se neklaněli obrazu zvířete.“ Pronásledování bude podle toho namířeno proti opravdově věřícím, kteří z přesvědčení nepatří k římskokatolickému světovému kostelu ani k protestantské světové radě konfesí.

Prorok Daniel podal jasné vysvětlení, co je myšleno klaněním obrazu zvířete, jak je to napsáno ve Zjevení 13. Za času Daniele to byla socha muže (kap. 2:32–33). Jak prorok tuto sochu viděl a popsal, tak byla také zhotovena, totiž šedesát loktů vysoká a postavena v provincii Babylon (3:1). Tehdy se jednalo o Babylon v Mezopotámii u Eufratu, v dnešním Iráku. Poslední Babylon budeme muset hledat ve světovém centru u Tibery. Tak je to zcela jasně řečeno v prorockém slově.

Tehdy zřídili podobiznu přesně popsané zvířecí moci a všechny národy, kmeny a jazyky byly z nejvyššího místa vyzvány, aby slavnostně zasvěcené soše vzdali úctu, klanění a chválu. „Pak vévoda silným hlasem oznámil: Národové, kmeny a jazykové! Vám je tímto přikazováno: že jakmile zazní zvuk … a jej uslyšíte, tak máte padnout a klanět se tomu zlatému obrazu, který dal postavit král Nabuchodonozor! Kdo se ale neskloní a nebude ho ctít, na místě bude vržen do rozpálené pece!“ (Daniel 3:4–6)

Příběh tří mužů v ohnivé peci je všeobecně znám. Oni se nemohli podrobit tomuto příkazu, aby soše vzdali úctu. Pronásledování přišlo na ty, kteří nepadli na kolena před sochou, nýbrž modlili se a klaněli samotnému Bohu, jemuž náleželi.

Věrní modlitebníci Boha měli odvahu říci tomu vládci: „Bude-li tvůj příkaz vykonán, pak je náš Bůh, kterého my ctíme, mocen nás z rozpálené pece zachránit a On nás z tvé moci, ó králi, zachrání.

Jestliže tak ale neučiní, nechť je tobě, ó králi, oznámeno, že tvého boha nebudeme uctívat, ani zlaté soše, kterou jsi dal postavit, se klanět nebudeme!“ (Daniel 3:17–18) Tato událost je v dějinách sepsána pro povzbuzení všech věřících, kteří přímo na konci budou čelit stejné situaci. Pán je s těmi Svými a neopouští je; oni zůstanou věrni až do smrti.

Šestinásobný popis odhaluje tajemství a mysteriózní (tajuplnou - záhadnou) číslici 666. Kdo v Bibli popsaný obraz, jenž může mluvit, vztahuje na televizi, nepochopil tu věc. Televizor je mrtvý předmět, který sám od sebe nemluví, jen přenáší dále obraz a zvuk, který někde jinde vzniká a je natáčen.

1) Je velice důležité vědět, že se zde nejedná o nějaký obraz anebo fotografii všeobecně, ale o zpodobnění zvířete (Zjevení 13:15).

2) Není to také jen číslo, jež mnozí svévolně vykládají a vztahují na kódovou evidenci a naprostou kontrolu „světovým počítačem“, nýbrž počet zvířete (13:8).

3) Také to není kdovíjaké jméno, je to jméno zvířete (13:17)

4) a také není počtem kdovíjakého jména, ale je to počet jména zvířete (15:2)

5) rovněž to není kdovíjaké znamení, ale znamení zvířete (16:2)

6) a znamení jeho jména (14:11).

Z této šestinásobné kombinace, která se pokaždé vztahuje ke zvířeti, vyplývá správný dílčí i celkový význam. Jenom kdo pochopí, že se vždy jedná o stejný vztažný bod, prohlédne tyto po domácku udělané částečné výklady.

S pojmem slova „obraz“ se setkáváme v různých souvislostech od první kapitoly Bible, např.: „Tedy stvořil Bůh člověka podle Svého obrazu …“ Obraz Boží byla postava, ve které se neviditelný Bůh zjevoval viditelným způsobem. Kristus je obraz Boží – Boží ražba (2. Kor. 4:4, Židům 1:3). Na druhé straně je antikrist jako syn zatracení (2. Tes. 2:3) pozemským obrazem padlého syna ranních červánků (Izaiáš 14:12). Lucifer, protivník se jako syn ranních červánků v nebi pozdvihl a chtěl být Bohu rovný; to stejné činí tento muž na zemi. Obraz zvířete nesmíme vnímat jen jako symbol, nýbrž za ním musíme vidět existenci něčeho živého.

Tajuplné znamení zvířete

Nyní se chceme zabývat znamením zvířete: „Dále působí, že malí i velcí, bohatí i chudí, svobodní i podrobení, si udělají znamení na své pravé ruce anebo na svých čelech.“ (v. 16)

S jistotou to není žádné vnější označení, jaké museli nosit Židé v různých dobách. Pečeť Boží, kterou označuje Pán ty Své, také není viditelná. Také 144 000 z dvanácti kmenů Izraele ponese pečeť Boží na svých čelech, která je neviditelná. Pečetí Boží není ani, jak mnozí učí, dodržování a oslavování jistého dne. Jako znamení smlouvy, ne jako pečeť, zavázal Bůh Izrael na sedmý den (2. Moj. 31:12–17). Ti, kdo patří k Církvi, ospravedlněni vírou v Ježíše Krista, obdrží jako Abraham pečeť Boží (Řím. 4:11, 2. Kor. 1:22). Budou zapečetěni Duchem svatým ke dni spasení těla (Ef. 4:30), nikoli zapečetění k nějakému určitému dni v týdnu.

V čase soužení budou lidé donuceni přijmout náboženský systém a sklonit se pod něj, jinak nebudou moci kupovat, ani prodávat. Čelo ukazuje na rozhodnutí, které se uskutečňuje v hlavě, tedy rozumem. Ruka mluví o skutku, který následuje po učiněném rozhodnutí. Přistoupení ke spoluúdství bývá stvrzeno vlastnoručním podpisem. Biblicky věřící budou vystaveni újmě a pronásledování, které přijde z náboženské strany. Jestliže se například musí při hledání práce uvést náboženství, může být okamžitě dáno rozhodnutí, jestli někdo pracovní místo dostane nebo ne.

Znamení je duchovní povahy, a souvisí s »učením«. Jak na jedné straně pravé Boží učení ti Jeho přijímají, nesou a činí, tak se děje s druhé strany s těmi, kteří následují falešnému učení protivníka. Učení, víra a přesvědčení nebývají přijímány nebo odkládány viditelně na čelo nebo ruce, nýbrž jsou nošeny v srdci a praktikovány ve skutku. Zapečetění Duchem nastane po přijetí Slova pravdy (Ef. 1:13); označení znamením po přijetí falešného slova.

Následující text dává definitivní vysvětlení, že se nejedná o znamení jako vnější poznávací značku, nýbrž zjevuje důležitou skutečnost, že toto znamení zahrnuje jméno zvířete a počet jeho jména: “… a nikdo nesmí nic kupovat nebo prodávat, kdo by nenesl znamení, totiž jméno zvířete anebo počet jména jeho. Zde se může ukázat pravá moudrost. Kdo má rozum, vypočítej počet zvířete; je to totiž počet lidského jména, a jeho počet je šestsetšedesátšest.“ (v. 17–18). To je úplný výklad záhadného násobného znamení, při němž se nachází trojnásobná kombinace, ve které je pokaždé stěžejním bodem zvíře. Souhrnně je to v hodnotě čísel 666, které odpovídá titulování tohoto člověka:

Z Á S T U P C E S Y N A B O Ž Í H O

V I C A R I U S F I L I I D E I

5+ 1+100+ .+ .+..1+ 5 +. +1+50+1+1 +500.+1=666

(V latinských nápisech se písmena U píší jako V = 5).

Znamení může být pozemské, ale také duchovní poznávací znamení. Nikdo přece neočekává, že uvidí někoho, kdo nese jméno a počet zvířete jako viditelné poznávací znamení. Pavel řekl: „Já nosím znamení Ježíše na mém těle.“ (Gal. 6:17) Jistě nenesl jizvy toho Ukřižovaného, nýbrž duchovní znamení. Kdyby je nesl zjevně na odiv, bylo by to rovno posměchu. Co je znamením, vlastní identitou této náboženské instituce? Abychom se toto dozvěděli, musíme se vrátit zpět tam, kde vzniklo. Jestliže víme, čím bylo vyvoláno pronásledování tehdy po vzniku římského státního kostela ve 4. století, budeme také vědět, čím bude vyvoláno potom. Znakem mateřského kostela je jím vymyšlená víra trojjedinosti, která říká, že je Bůh údajně od věků složen ze tří samostatných osob, které mají být všechny stejně věčné, stejně vševědoucí a stejně všemocné. Tato státem žádaná a vynucená víra trojjedinosti byla prostředkem nátlaku a vyvolávala krutý tisíciletý čas pronásledování Židů, křesťanů a muslimů, kteří věřili jinak.

Následující citáty jsou ze svazků:

„Ostrom – 28. 2. 380 – VÍRA TROJJEDINOSTI STÁTNÍM NÁBOŽENSTVÍM. Theodosius I. Veliký, kterého západořímský císař Gratian po smrti Valence roku 379 povýšil za císaře Východu, předepisuje všemu svému poddanému lidu křesťanskou víru trojjedinosti formou, jak bylo schváleno koncilem v Nicei roku 325.“

„Konstantinopol – 1. 5. 381 – VÍRA TROJJEDINOSTI ZÁVAZNÁ PRO KŘESŤANY. Na druhém ekumenickém koncilu schválili kněží dekret vydaný v únoru 380 císařem Theodosiem I., ve kterém vyzývá všechny římské poddané k přijetí křesťanského vyznání víry trojjedinosti, jak byla formulována na koncilu v Nicei roku 325. Víra trojjedinosti, která obsahuje trojjedinost Boha Otce, Syna a Ducha svatého, tím byla povýšena pro všechny křesťany na platné vyznání víry a státem vyžadované náboženství.“ (B. Harenberg, Chronik der Menschheitsgeschichte, str. 212).

U tohoto znamení se skutečně v podstatě jedná o učení trojjedinosti. Ono je také převzato a obhajováno jako žádný jiný bod vyznání víry tradičních protestantských konfesí. Jak v katolickém kostele, tak také u protestantů nyní dochází k tomu, že si dělají pravou rukou znamení kříže. Mnohonásobný vrah císař Konstantin prý viděl na nebi kříž. Později jeho státní kostel zavedl pokřižování povinně pro všechny. Pod znamením kříže trojjedinosti, při čemž předříkávají: „Ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“, vedl římský kostel všechna svá ukrutná křížová tažení a pogromy. Židé a jiní byli nuceni líbat krucifix anebo zemřít.

Před Konstantinem neexistovalo podle psané historie církevních dějin žádné křesťanské učení trojjedinosti, jen pohanské trojice; také znamenání se křížem se neprovádělo. Docházelo jen ke kristologickým roztržkám. Biblicky věřící nenosí krucifixy, ani se neznamenají křížem, oni věří Božímu spásnému skutku, který byl učiněn Kristem na kříži Golgaty. Jsou přesvědčeni o tom, že Bůh byl v Kristu a smířil svět sám se Sebou smrtí na kříži. Pavel, prakřesťané, i oni dosvědčují: „Jsem s Kristem ukřižován. Tak tedy již nežiji já, nýbrž Kristus žije ve mně.“ (Gal. 2:19b–20)

Z církevních dějin je rovněž známo, že v prvních staletích po Kristu neexistovala ani římsko-katolická ani římsko-ortodoxní anebo nějaká jiná církev jako organizace. Existovaly jen různé křesťanské směry, které pak byly od doby Konstantina shrnuty v jeho „Imperium Romanum“ do jednotného kostela. Na koncilu v Nicei (325) ještě nebyl žádný papež, kardinál a pod., ani na koncilu v Konstantinopoli (381) a Efezu (431). Dějiny papežů začíná Leo I. v roce 441 po Kr. V Nicei se shromáždili zástupci různých křesťanských směrů a náruživě diskutovali. Pomocí státu vznikla ve 4.–5. století první organizovaná křesťanská konfese jako státní kostel. Nebyla založena Kristem a proto také s Ním nemá nic společného ani v učení, ani v praxi.

Znamení této světové instituce, od níž vychází pronásledování, je reprezentováno svojí hlavou jako nejvyšší učitelskou autoritou. Jestliže tedy někdo povstane proti nejsvětějšímu dogmatu římského kostela, totiž proti trojici, pak ho k smrti urazil a je v jeho očích kacířem, dítětem smrti. Vizte citát z Nového času pro budoucnost: „Poněvadž také druhý vatikánský koncil v dekretu o ekumenismu (č. 20) vzpomněl jen na ty křesťany, kteří věří v trojjedinost Boží, je třeba přezkoušet, jak dalece křesťanská jsou ještě jiná společenství, která zavrhují víru trojjedinosti.“ (Vydavatelství. Herder, Lexikon sekt … str. 151). Pro dialog není místo. Rozhodnutí tím padlo provždy.

Jak při vzniku, tak i nyní při sjednocování katolické a protestantské konfese se stane toto vymyšlené trinitářské dogma absolutní povinností pro všechny křesťany. Přitom se protestantské semknutí posilní a vynutí na všech evangelických skupinách přijetí tohoto znamení, při čemž stát bude kostelu nápomocen: „Všechny, malé i velké, bohaté i chudé, svobodné i porobené přivede k tomu, udělat si znamení na své pravé ruce nebo na čele,

a kdo to znamení nemá, nesmí nic kupovat nebo prodávat …“ (v. 16–17)

Světová rada konfesí nese velice nelibě, že ještě existují zvláštní protestantské společnosti, které se velikému sjednocení brání. To jsou ti, kteří věří v jednoho, pravého věčného Boha, jenž se zjevil k naší spáse a spasení v Ježíši Kristu. Oni antikrista zavrhnou, protože uznávají Krista jako jedinou Hlavu.

Toto dogma poznamenává následovníky falešným poznáním Boha a Krista. Proto tato instituce již v minulosti prolévala krev jako žádné jiné seskupení při pronásledování jinak smýšlejících a věřících. Také ti, kteří nepřijímají poznávací znamení mateřského kostela, budou potom vystaveni pronásledování. Kdo na druhé straně věří dogma trojjedinosti a je pokřtěn trojjediným způsobem, automaticky nese znamení zvířete. Jak známo, římský kostel si nárokuje, že jen v něm samotném je spása, a jen skrze něj a jeho svátosti může člověk být blahoslavený. Hodnostáři v úřadujícím kostele vykonávají při lidech od jejich narození až k jejich skonu náboženské úkony – s tím výsledkem, že jejich spoluúdové, zaopatření všemi spásnými svátostmi, dorazí do vymyšleného očistce. Je to blahoslavenství? Svaté Písmo říká něco jiného (Skutky 4:10–12).

Papežský kostel staví proti jednorázové, před Bohem jediné platící oběti Krista, své vynalezené obětní mše. Tam se oplatka údajně promění v reálného Krista, nosí ji dokola, uklánějí se před ní, a sní ji. Všichni, kteří takové proti Kristu namířené učení nemohou přijmout, byli rozhodnutím koncilu prokleti. Tak mluví Pán ve Svém Slově o Spasiteli a o Jím vykonaném skutku spásy:

„… a na základě této vůle jsme my skrze obětování těla Ježíše Krista jednou provždy posvěceni … tento ale obětoval jenom jednu oběť za hřích a potom se navždy posadil na pravici Boží … neboť skrze jedinou oběť On ty, které posvětil, přivedl k dokonalosti.“ (Židům 10:10 + 12 + 14)

Ve spásných dějinách Bůh jedná jedině skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Duch svatý působí na základě zvěstování spásy Slova pravdy. Kostel jedná ve vlastním jménu ve formuli „ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“ – ale Církev Kristova jedná v pověření Božím v novozákonním jménu smlouvy Pána Ježíše Krista, v němž samotně je spása Boží pro lidstvo.

V 17. kapitole je s ohledem na všecky konfese a svobodné konfese, které se sjednotí s mateřským kostelem, užíván pojem „veliký Babylon, matka všech smilnic“. Tam je ještě jednou řeč o znamení na čele: „A na čele jejím bylo napsané jméno: Tajemství, Babylon veliký, matka smilnic a ohavnosti země.

A viděl jsem tu ženu opilou krví svatých, a krví mučedníků Ježíšových; při pohledu na ni jsem velice užasl.“ (v. 5–6)

Protestantské dceřinné konfese (denominace), které se vyznačují stejným učením trojjedinosti, se vracejí zpět do mateřského klína. Tak to bude zase „Veliký Babylon“, který je opilý krví mučedníků. Jan viděl tu věc, jak je a žasl. Všichni, kdo věří učení trojjedinosti a jsou spoluúdy odpovídající konfese, již to znamení nesou. Ti, kteří se z biblického přesvědčení nemohou sklonit pod toto dogma, budou pronásledováni. Stejným způsobem a stejným znamením, se kterým prosadil první kostel první pronásledování, bude vykonávat i to poslední.

Ten podvod spočívá v tom, že to převrácené bude natolik podobné pravému, že kdyby to bylo možné, byli by i vyvolení svedeni (Matouš 24:24). Matouše 7:21–23 vztahuje Pán na takové lidi, kteří hovoří o mocných věcech, jak to dnes známe od televizních evangelistů trojjedinosti a charismatických shromáždění. Přesto, že se tito lidé pokoušejí ospravedlňovat, posílá je Pán jako činitele nepravosti pryč, ty, které On nikdy nepoznal. Opravdové působení Ducha souhlasí vždy s opravdovým učením Slova Božího.

Zde se musíme ptát:

Proč Bůh sám nemluvil nikdy o„trojjedinosti“ nebo „svaté trojici“?

Proč žádný prorok nikdy nezmínil „trojjediného Boha“?

Proč žádný apoštol nemluvil o „třech osobách uprostřed Božství“?

Proč v Bibli nestojí pojmy „Bůh Syn“ a „Bůh Duch svatý“?

Proč se v židovství a za času apoštolů neodehrála ani jediná debata o Božství?

Proč se za času apoštolů a v poapoštolském čase ani jednou nekřtilo ve formuli trojjedinosti?

Proč všichni apoštolové v přesném poznání Matouš 28:19 křtili výhradně ponořením na jméno Pána Ježíše Krista (Skutky 2:38, Skutky 8:16, Skutky 10:48, Skutky 19:5, Řím. 6:3)? Protože poznali skrze přímé poučení Vzkříšeného a zjevením Ducha, že Ježíš z Naza-réta je „Emmanuel = Bůh s námi“. Věděli, že jméno smlouvy Nového zákona zní Jahschua, což znamená Jahweh–Zachránce, přesně tak jako „Emmanuel“ znamená Bůh s námi. Věděli také, že ten jediný pravý Bůh se zjevil jako Otec, Syn a Duch svatý. A to se stalo k naší spáse v novozákonním jménu smlouvy, do které bývají všichni synové a dcery Boží v době Nové smlouvy vekřtěni.

Ať ve slovech, skutcích nebo křtu, – všecko, co se děje od Boha a vykonává se podle Jeho vůle v Jeho Církvi, se neděje v nějaké jmenovité, magicky působící formuli, ani opakováním titulů nebo označení, nýbrž ve jménu Pána Ježíše Krista (Kol. 3:17). Ne před tituly a formulemi se budou všechna kolena sklánět, nýbrž před svatým jménem smlouvy Pána Ježíše Krista (Fil. 2:9–11).

Již ve Starém zákoně Bůh s ohledem na Své jméno na hoře Sinai zaslíbil: „Na každém místě, kde vyzdvihnu památku Mého jména, chci k tobě přijít a tebe požehnat.“ (2. Moj. 20:24)

Při oznámení narození Spasitele bylo jasně řečeno: „… kterému máš dát jméno Ježíš (hebr. Jahschua); neboť On to je, jenž Svůj lid spasí od jejich hříchů.

Toto všecko se ale stalo, aby se naplnilo Písmo, které Pán předpověděl skrze proroka, který řekl:

Hleď, panna bude dobré naděje a bude matkou syna, kterému dají jméno Immanuel, to znamená v překladu: Bůh s námi.“ (Matouš 1:21–23)

Všecky služby, ustanovené Bohem do novozákonní Církve Kristovy, jednají pod vedením Ducha svatého mocí autority Slova Božího ve jménu Pána Ježíše Krista. Všichni hodnostáři kostela ale činí každý výkon s užitím formule „ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“, aniž by zmínili jméno, na kterém vlastně záleží, a o které přece při křtu jde. Žádný prorok nebo apoštol ani jednou slepě takovou formuli neopakoval. Proto také ani neudivuje, že i okultismus a spiritismus se v „křesťanské“ Evropě praktikuje v této formuli.

Poslyšte vy, kteří se počítáte k lidu Božímu, ale jste v trojičních (trinitářských) a svobodných konfesích: Toto je hodina pravdy, hodina rozhodnutí, zjevení Krista a odhalení antikrista, oddělení světla od temnoty! Zvěst Boží Jeho roztroušenému lidu zaznívá v tomto posledním volání: „Vyjděte z jejich středu ven a oddělte se, přikazuje Pán, a ničeho nečistého se nedotýkejte, tak vás chci přijmout a: JÁ vám chci být Otcem a vy mi máte být za syny a dcery, říká Pán, ten všemohoucí.“ (2. Kor. 6:17–18, Zjevení 18:4)

To TAK MLUVÍ PÁN této písemné výpovědi je jednoznačné. Jen kdo vyjde ven z babylonsko-trinitářského úseku, může být vpravdě Duchem svatým vekřtěn a zapečetěn do Těla Kristova (1. Kor. 12). Kristus a antikrist se vzájemně vylučují. Smíšení mezi těmito dvěma tábory nemůže být. Nikdo nemůže zůstat neutrální. Jedni jsou zapečetěni Duchem svatým, druzí označeni falešným systémem.

Kdo slyší pozoun věčně platícího evangelia, musí následovat Božímu volání. Nyní padne rozhodnutí, jestli chceme náležet Kristu anebo antikristu, jestli budeme Duchem svatým v Boží pravdě Slova zapečetěni anebo jestli přijmeme znamení zvířete a setrváme v bludu. Falešné učení o trojjediném Bohu bylo prorokům neznámé; apoštolové neznali falešný křest trojjedinosti. Tento naskrz falešný náboženský systém je Bohem cele zavržen. Vše je shrnuto v jednom člověku, jímž je to ztělesněno. Popis a hodnota čísla, označení tohoto muže jsou právě prezentovány již v Písmu svatém. Všichni proslulí učitelé Písma to tak od od reformace viděli. Neexistuje jiná možnost, jak by se daly všecky jednotlivosti seřadit.

Résumé 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24

Mission Populaire Libre

Jésus-Christ est le même hier, aujourd'hui et éternellement" (Hèbreux 13:8)

Zjevení, kniha se sedmi pečetěmi? / Ewald Frank

Langue: tchèque

14. KAPITOLA 13 - Danielova vidění ve spojitosti se Zjevením