Szabad Népmisszió

• Audio Prédikációk
• Video Prédikációk
• Literatura
• Összejövetelek
• LIVE
• Ewald Frank
• William Branham
• Linkek
• A Biblia
• Podcasts
• Bejelentkezés

nyelv :

english deutsch français swahili česky slovensky srpskohrvatski suomi magyar italiano polski afrikaans português româna pусский язык български език украинский язык español malagasy հայերեն

Zjevení, kniha se sedmi pečetěmi? / Ewald Frank

13. KAPITOLA 12 - Žena oděná sluncem, Kristus a ti Jeho, Satan – ohnivě rudý drak a jeho doprovod

12. kapitola je učiteli Bible vykládána rozdílně. Jejich mínění o významu ženy v ní popsané vystačí od Izraele přes Marii až k Církvi.

I zde je nutné bedlivě pozorovat jednotlivosti. Jestliže se každý detail bez námahy nezačlení do celkového obrazu, pak něco nesouhlasí. Dosavadní výklady neudělají věci zadost. Původní text říká: 

„A ukázalo se veliké znamení na nebi: žena oděná sluncem, pod jejímiž nohami byl měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd;

byla těhotná, a křičela pracujíc k porodu, aby porodila.“ (v. 1–2)

Kdo míní, že je zde řeč o Marii a Ježíšovi, musí pomyslet, že Jan na ostrově Patmos viděl budoucnost a ne minulost. Ani další zmíněné události se tehdy při Marii a Ježíšovi nesplnily. Marie neutekla na poušť, a Ježíš po Svém narození nebyl vytržen, nýbrž až po vykonaném spasení a vzkříšení vstoupil na nebesa. Ani jednou se u Něho nehovoří jako při Enochovi a Eliášovi, o „vytržení“ anebo „vzetí“, nýbrž o „vstoupení do nebes“; proto ten pojem „Kristova jízda do nebes“ (podle něm. překladu). 

Ve Starém zákoně je Izrael označován jako lid smlouvy a opakovaně jako žena (Jeremiáš 3:6 + 11, Ozeáš 2:4 a j.). Bůh používá přirozené a srozumitelné příklady. Hovoří o zásnubách a věrnosti (Ozeáš 2:22), o manželích a manželkách (Izaiáš 62:4). V Izaiáši 54:5–10 říká Pán s ohledem na Izrael: 

„Neboť ten, kterýž tě stvořil, je tvým manželem Pánem: ‚Pán zástupů‘ je Jeho jméno; a tvým Spasitelem je Svatý Izraelský: ON se nazývá‚ Bůh celé země‘. 

Neboť jako opuštěnou a v srdci hluboce starostlivou manželku tě volá Pán zpět: Jak by mohl tu v mládí milovanou zapudit? říká tvůj Bůh…“

V Novém zákoně je řeč o Nevěstě a Ženichovi (Jan 3:29 a j.) a o svatební hostině (Matouš 25 a j.) Žena, kterou zde Jan viděl, může být jen novozákonní Církev, která samozřejmě měla začátek s Izraelem v Jeruzalémě na židovské půdě. Poměr Boží k Jeho lidu pod označením »žena« vyjadřuje Jeho lásku ve spojení se Svou Církví (Ef. 5:29–32). Ježíš položil semeno Svého Slova do klína Své Církve, aby skrze znovuzrození zplodil syny a dcery Boží.

Slunce, kterým je Církev oděna, poukazuje na samotného Spasitele, který je Sluncem spravedlnosti a ji naplňuje v době Nové smlouvy světlem a pravdou. 

Měsíc pod jejími nohami je symbolem toho, že Církev je skálopevně založena na Božím Slově Staré smlouvy. Jako odráží měsíc sluneční světlo, tak vyzařuje Starý zákon ve slunečním světle novozákonní naplnění prorockého Slova, na kterém Církev stojí (Ef. 2:20–22). 

Koruna z dvanácti hvězd znamená, že je novozákonní Církev korunována učením 12 apoštolů. Sedm hvězd v ruce povstalého Pána bylo sedm andělů sborů sedmi časových období Církve (Zjevení 1:20). Dvanáct hvězd v její koruně ukazuje, že Církev je hodna nést královský–božský pořádek učení 12 apoštolů (Skutky 2:42). Podle svědectví Písma svatého se Církev Ježíše Krista na konci zase vrátí k původnímu učení a praxi apoštolů a bude v něm nalezena při Jeho příchodu.

O té ženě je řečeno, že je těhotná a má porodní bolesti. I tento úplně přirozený obraz ženy, která přijala semeno, aby porodila nový život, má duchovní význam. Marie byla jako panna vyvolena, aby přijala Boží semeno a porodila Slovo učiněné masitým tělem, Syna Božího. Ona je v 1. Moj. 3:15 a v Jan. 2:4 označena také jako žena. Rovněž Církev je jako čistá panna (2. Kor. 11:2) učiněna ženou tím způsobem, že do ní bylo vloženo semeno Božího Slova. Z ní se narodí mužný syn – zástup přemožitelů. Zmužilý – mužný znamená být duchovně odvážný, dorostlý. Plán Boží přijde s Církví ke konci, ale v poslední fázi probíhá paralelně s Izraelem. Při vyvolání nazval Bůh „jednorozeným synem“ Izrael: „Tak mluvil Pán: Izrael je Můj jednorozený syn; proto tě vyzývám: nech Mého syna jít, aby Mi sloužil!“ (2. Moj. 4:22–23a)

V Izaiáši 66:7–9 je popsáno dvojnásobné dění: „Nežli se u ní dostavily bolesti, stala se matkou; než na ni přišly bolesti, těšila se z pacholíka.“ 

V tomto verši jde o mužného syna, v dalším verši o duchovní narození Izraele: „Kdo kdy něco takového slyšel, kdo tomu rovného co viděl? Zdali může být, aby země v jednom jediném dni lid do bytí povolala? Anebo národ byl najednou zrozen? A přesto se dostal Sion do bolestí zrodu a zároveň také porodil své děti.“

V tomto textu stojí obojí: o bolestech zrodu a o bolestech, o narození zmužilého syna a o tom, že lid byl najednou narozen (v. 7–8). Shromažďování Židů se táhne přes staletí, vyvolání 144 000 po léta, zjevení Mesiáše nastane v jediném dni. Na stejném místě, ve stejném čase budou na Něho hledět, na toho, kterého probodli a tak obdrží život z Boha (Ozeáš 6:1–3).

Dříve, než bude mužný syn před vytržením narozen „v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova“ (Ef. 4:13), postaví se sedmihlavý drak před Církev, „aby její dítě okamžitě po narození sežral. (Zjevení 12:4) Satan, ten starý drak byl z nebe svržen (Jan 12:31, Lukáš 10:18) a má trůn, své hlavní sídlo, zřízené na zemi (Zjevení 13:1–2). Při tom se zde jedná o „trůn“ protivníka Božího, o úhlavního nepřítele Izraele a Církve Ježíše Krista.

S ohledem na ženu bylo řečeno: „A porodila syna pacholíka, který má všechny národy pást železnou holí, a její dítě bylo vytrženo k Bohu a k trůnu Jeho.“ (Kap. 12:5) Izrael nebude vytržen, jejich obrácení ke Kristu, Mesiáši, nastane až po vytržení.

Je to přemáhající vidět, s jakou přesností Duch svatý Slovo diktoval. Zmužilý syn je určen k vládnutí nad národy, bude ale nejprve vytržen. Přesný sled je: Nejprve přijde vytržení a svatební hostina v nebi a potom panování s Kristem na zemi. Musí být přihlédnuto k tomu, že zaslíbení vládnout nad národy bylo dáno přemožitelům. Ono neplatí jen Spasiteli, nýbrž také spaseným, kteří jsou určeni s Ním vládnout. „Kdo přemůže a setrvá v Mých skutcích až do konce, tomu chci dát moc nad pohany, a bude je pást železným prutem …“ (Zjevení 2:26–27)

Klíč ke správnému porozumění tohoto zaslíbení v kap. 12 leží v právě citovaném slově. Po vytržení zmužilého syna uprchne žena – Církev na poušť a sice přesně na dobu tři a půl roku: „Tedy uprchla žena na poušť, kde měla Bohem připravené místo, aby ji tam živili dvanáctsetšedesát dnů.“ (Zjevení 12:6)

Jak v evangeliích, kde On vykonával Svou prorockou službu jako Syn člověka, tak v celém Zjevení se setkáváme s podobenstvími našeho Pána. Smysl – význam skrytý ve všech předobrazech, není podle přání Mistra dán všem, nýbrž jen těm, kterým je to určeno. Obrácen ke Svým učedníkům řekl Pán: „Vám je dáno, poznat tajemství království Božího. Oněm to ale není dáno.“ (Matouš 13:11)

„Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích ke shromáždění lidu a bez podobenství k nim nic nemluvil.

Tak se mělo naplnit slovo proroka, který říká: Já chci svá ústa k podobenství otevřít, chci vyslovit, co bylo skryto od založení světa.“ (Matouš 13:34–35)

Definitivní svržení draka z nebe na zem
Jeho boj proti Michaelovi a porážka

Okamžikem vytržení prvotního zástupu vezme Kristus jako Spasitel Své spasené, kteří prožili dokonání do nebeské slávy. Satan, žalobník bratří, má v tom okamžiku ještě přístup do nebeských míst, ale pak bude definitivně shozen i se svou svitou na zem dolů: 

„Pak se stal boj na nebi: Michael a jeho andělé bojovali s drakem, také drak a jeho andělé bojovali,

ale žádné vítězství nedobyli, a jejich přebývání již nebylo v nebi. 

Tak byl ten velký drak, starý had, který se nazývá ďábel a satan, svůdce celého okršku země, svržen na zem dolů a jeho andělé s ním.“ (v. 7–9)

Je pozoruhodné, že proti satanovi a jeho přívržencům bojuje s anděly Božími kníže andělů Michael. Ježíš Kristus jej úplně porazil jednou provždy na Golgatě (Kol. 2:15) a nebude se jím už zabývat. ON doprovodí Svůj zástup prvotiny, který je přetvořen do Jeho obrazu, potká se s nimi v povětří a bere je vzhůru ke svatební hostině Beránka. Při vzetí dojde v povětří k poslední vzpouře satana, toho žalobce bratří. Pak chytne Michael, kníže andělů poraženého nepřítele a svrhne jej i s jeho přívrženci dolů.

Není jiné místo v Písmu svatém, kde by ty souvislosti byly tak přehledně, obšírně a výstižně popsány. Přesto, že kralování v tomto okamžiku ještě nezačíná, nýbrž až po svatební hostině, je v jiných souvislostech radostně oznamováno: 

„Tedy jsem slyšel volat jiný hlas na nebi: Nyní je dáno spasení, moc a království našemu Bohu a moc Jeho pomazanému. Neboť je svržen žalobník našich bratrů, který na ně žaloval u našeho Boha dnem i nocí.“

O zástupu přemožitelů bylo hovořeno nejprve v jednotném čísle, jako o „mužném synovi“, pak je řečeno v množném čísle: „Tito jej přemohli skrze krev Beránka a jejich svědectví a své životy nemilovali až do smrti.“ (v. 11) Živá víra zakotvená v Kristu je pro toho, kdo ji skutečně vlastní úplným vítězstvím, až k přemožení smrti (1. Jan. 5). Jsou na zemi lidé, kteří Slovo našeho Pána správně rozuměli a prožívají je. Ti opravdově věřící zemřeli s Kristem, jejich život je společně s Ním skryt v Bohu (Kol. 3:3). Kdo chce svůj život zachovat, ztratí jej; kdo jej ale ztratí pro Něho, nalezne jej. Proto zní jedno z Jeho zaslíbení, které bylo dáno přemožitelům: „Buď věrný až do smrti, a dám ti korunu života.“ (Zjevení 2:10) 

V okamžiku, kdy půjde zástup přemožitelů nahoru, aby zaujali své příbytky v nebi, je odstraněn z cesty Duch svatý v mužném synu, který nyní toho „bezbožníka“ (v něm.: bezzákonného) ještě zdržuje zpět. Až potom může syn zatracení veřejně vystoupit (2. Tes. 2). „Proto se radujte nebesa a vy kteří v nich přebýváte, běda ale zemi a moři! Neboť ďábel přišel nyní k vám dolů a má mocný vztek, protože ví, že jeho čas je krátký. (Zjevení 12:12) 

V té fázi, která je časově omezená, se namíří vztek satana skrze jeho antikristovskou světovou instituci proti ženě, potom co se mužný syn narodí a „je vytržen k Bohu a Jeho trůnu“. Pojem „mužný“ poukazuje na to, že tato skupina dospěla do plné míry vzrůstu a plnosti Kristovy (Ef. 4:13). Zástup přemožitelů – Nevěsta se narodí z Církve, která jako žena přijala semeno Božího Slova, a potom je vytržena (Nevěsta) ke svatební hostině. Je jen jedno vytržení dokonaných spravedlivých, kteří se potkají jako Nevěsta s Ženichem a společně s Ním budou mít podíl při svatební hostině. Jak „Nevěsta“, tak také „mužný syn“ nejsou jednotlivou osobou, nýbrž se skládá ze všech vyvolených dohromady. Tito tvoří „Tělo Páně“, které je pak složeno z mnoha údů (1. Kor. 12:12–30).

Zlost satanova bude po jeho definitivním svržení z nebeských míst veliká, „protože ví, že jeho vyměřený čas je jen krátký.“ Zde se jedná o pevně uložený časový plán mezi vytržením a nastolením Tisíciletého království.

První útok platil mužnému synu (Nevěstě) a druhý nyní bude směřovat proti ženě (Církvi): „A když uzřel drak, že jest svržen na zem, honil ženu, kteráž porodila toho pacholíka.

Ale ženě jsou dána dvě křídla orlice veliké, aby letěla od tváře hada na poušť, na místo své, kde by ji živili do času a časů a do půl času.“ (v. 14) Celkový obraz je jasný: v prvních třech a půl letech po vytržení bude Církev, ze které se narodila Nevěsta, zachována a živena. 

Pojem „poušť“ a s tím související „zaopatření“ je znám všem čtenářům Bible ode dnů Mojžíše a vyvedení Izraele z Egypta. V Nehemiáši 9:21 je k tomu řečeno: „Po čtyřicet let jsi se o ně staral na poušti, že netrpěli nedostatkem; jejich šatstvo nezvetšelo a nohy jim neodhnetly.“

O Izraeli Pán dále řekl: „Jako hrozny na poušti jsem nalezl Izrael, jako raný plod na fíkovém stromu v jeho prvním výhonku …“ (Ozeáš 9:10, Jeremiáš 2:1–3) „Od fíkového stromu se ale naučte podobenství…“ (Matouš 24:32) Tak On hovořil také se zřetelem na Izrael, jemuž pak bude v situaci na poušti řečeno: „Proto věz: Chci ji lákat a zavést ji do pouště a tam mluvit k jejímu srdci.“ (Ozeáš 2:14)

U Boha jsou všecky věci možné. ON, který celý národ:600 000 mužů, nepočítaje ženy a děti (2. Moj. 12:37), vyvedl ven z Egypta a zaopatřoval je čtyřicet let, je stále ještě ten stejný a bude, jak je psáno, pozůstalou Církev živit tři a půl roku. Křídla velikého orla odkazují na samotného Boha, který nese ty Své. S ohledem na Izrael je o Něm psáno: „Jako orel bere své mladé z hnízda ven a vznáší se nad nimi, svá křídla rozprostírá, nabírá je a nese na svých křídlech,

tak vedl Pán sám lid, žádný cizí bůh s ním nebyl. 

ON je nechal po výšinách země putovat a jedli úrody polní; On způsobil, aby tekl med ze skály a olej z kamení;

smetanu z krav a mléko z bravu, k tomu tuk beránků a skopců …“ (5. Moj. 32:11–14)

Také žalmista vzpomíná na ta křídla: „… neboť u Tebe hledá má duše ochranu, a ve stínu Tvých křídel se chci skrýt, až zhouba přejde.“ (Žalm 57:2) „Svými křídly tě přikrývá, a pod Jeho křídly jsi ukryt…“ (Žalm 91:4) K těm Svým Pán sám volá: „Vám ale, kteří se bojíte Mého jména, vzejde slunce spravedlnosti s uzdravením pod jeho křídly …“ (Malachiáš 3:20)

Satan samozřejmě zuří dál proti ženě a jejímu semeni: „Tedy vyplivl drak z tlamy za ženou vodu jako potok, aby ji tím přívalem vody odplavil;

ale země jí přišla na pomoc, že svá ústa otevřela a pohltila příval vody, který drak ze své tlamy vyplivl.“ (v. 15–16) Podle tohoto slova zasáhne pozemská vláda a zastaví proud pronásledování Církve, který přijde z náboženské strany.

Potom se starý drak plný zlosti obrátí proti těm z lidu izraelského, kteří službou dvou svědků v třech a půl letech uvěřili a jsou zapečetěni. Ti patří ke stejnému Božímu semeni a mají pak také svědectví Ježíše. „Tedy se drak rozhněval na tu ženu a odešel bojovat proti zbývajícím z jejího semene, kteří Boží přikázání pozorují a mají svědectví Ježíše.“ (v. 17)

Že se u této třetí skupiny, „zbývajícího semene“ nejedná o zástup z národů, vyplývá z popisu: „… kteří pozorují Boží přikázání a mají svědectví Ježíšovo.“ Ve spojení s přikázáními a zákonem Božím je uváděn jen lid izraelský. Církev z národů je v Kristu a spravedlnost obdrží vírou (Řím. 10:4). Dárce zákona nepřišel, aby zákon zrušil, ale postavil se tomu právoplatnému požadavku, vzal všechna přestoupení zákona na Sebe a podstoupil smrt, která je odplatou za hřích (Řím. 6:23). Jak již bylo vyloženo, jsou ve spásném plánu jen tyto tři skupiny: mužný syn, žena a Izrael, proti kterým satan postupně bojuje.