Свободная народная Миссия

Исисус Христос вчера и сегодня и во веки Тот же. Евр.13:8

Язык:

Другие страны




Od května 1966 jsem měl tu čest, nést pravou Boží zvěst do celého světa poté, co bratr Branham v prosinci 1965 směl vejít do slávy. Byl to nový začátek, ale vlastně pokračování toho, čím Bůh již 1933 a potom obzvláště 1946 Svého služebníka a proroka pověřil. V Karlsruhe 1955 jsem poznal, že bratr Branham je muž Bohem poslaný. Na konferenci v Dallasu 1958 mi Pán otevřel duchovní porozumění pro jeho obzvláštní službu ve spásných dějinách. 2. duben 1962 a konečně květen 1966 měl pro mne mimořádný význam, co se týká Pánova díla, protože zvěst konečného času byla od té doby šířena do celého světa, jak to Pán sám určil.

Ti bratři v Africe jsou Boží milostí ochráněni před mnohým cizím vlivem ze zámoří. Mezi nimi vládne harmonie ve zvěstování a zrovna tak opravdový zřejmý vzájemný bratrský vztah. Podle Žalmu 133 seslal Bůh Své požehnání tam, kde mezi bratry panuje jednomyslnost. Toto požehnání jsme všude stále znovu prožívali. Každý Boží posel se může, jak je o Pánu samém v Iz.53:1 a Jan.12:37-43 psáno, ptát: „Kdo uvěřil našemu kázání? A komu je rámě Páně zjeveno?“ Pavel, služebník a apoštol našeho Pána, citoval v ep. Řím.10 totéž slovo a k tomu přidal ujištění: „A kterak uslyší bez kazatele? A kterak kázat budou, jestliže nebudou poslaní?“ Odvolává se též na Iz.52:7: „Jak krásné na horách nohy toho, ješto potěšené věci zvěstuje? (v něm. př. Bible: …radostnou zvěst o dobrých a vzácných věcech.)“ Jsou to nohy muže, jehož ústa zvěstují Boží zvěst. Pavel již tehdy psal, co tou zvěstí nyní my prožíváme: „Anobrž po vší zemi rozešel se zvuk jejich, a do končin okrsku země slova jejich. (v něm. př. Bible: Jejich hlahol pronikl přes celou zemi a jejich slova až do končin země).“ (Řím.10:18). Toto Písmo se nyní naplnilo před našima očima, právě tak jako Mat.24:14 a Zj.14:6.

Nyní doopravdy prožíváme přesně poslední část spásných dějin. Nejprve se doslova v našem čase naplnilo, co je napsáno v Am.3:7: „Nečiní zajisté panovník Pán ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům.“

Pro všechny vyvolené se v našem čase naplnilo také slovo z Am.8.11: „Aj, dnové jdou, dí Panovník Pán, že pošlu hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň po vodě, ale slyšení slov Páně.“

A konečně jsme se dozvěděli, co to znamená, když je psáno: „Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží.“ (5.Moj.8:3; Mat.4:4). Nás zajímají jen ta slova, která opravdu vyšla z úst Božích, ne lidské výklady.

Nyní, když je Slovo plně zjeveno, přece musí být Božímu lidu zvěstována celá rada Boží a všechen duchovní pokrm rozdáván. To se neděje jen skrze jednoho muže, nýbrž skrze všechny služebníky Boží, kteří nesou v souladu s celkovým svědectvím Svatého Písma zjevené Slovo až do končin světa. Žádný pravý Boží služebník v tomto čase nic nepřidává ke Slovu, nic z něho nevynechává a nic k němu nepřimíchává, nýbrž zvěstuje čisté učení, jak je nám zanecháno a zjeveno. On může říci jako Mistr:

„Mé učení není mé, ale toho, který mne poslal.“ A hned potom následuje všezahrnující podmínka: „Bude-li kdo chtít jeho vůli činit, ten bude umět rozeznat, jestli to učení pochází od Boha, nebo zda mluvím já sám od sebe“ (Jan.7:16-17).

Kdo není ochoten činit vůli Boží, a jen formálně se modlí: „Tvá vůle se staň…!“, nikdy nepochopí, jaký význam v pravém, nesmíchaném učení spočívá, skrze jeho zvěstování není vůle Boží lidem vlastně vůbec ukázána. To hlavní ve spásném Božím plánu spočívá v tom, že Všemohoucí dává nejprve zaslíbení, potom bdí nad Svým Slovem, a jakmile přijde čas naplnění, činí všecko podle Svého Slova.

„Nebo kolik je zaslíbení Božích, v něm jsou: Jest, a v něm jest: Amen, k slávě Bohu skrze nás.“ (2.Kor.1:20).

Nový Zákon začíná naplněním toho, co bylo zaslíbeno v Písmu a končí stejně. Jenom tak máme opravdovou Boží orientaci. Iz.40:3 a Mal.3:1 se naplnil do písmene službou Jana Křtitele, jak to je potvrzeno v Mat.11:2-14; Mar.1:1-3; Luk.3:2-18 a v Jan.1:6-28. To byl on, kdo připravil cestu Pánu a v prvním úseku spásných dějin spojil Ženicha s Nevěstou (Jan.3:29). On obrátil srdce - ne hlavu - těch, kteří byli ve víře starozákonních otců, k víře dětí Nové Smlouvy (Luk.1:17). Jeho službou se naplnila první část zaslíbené Eliášovy služby a také byl jako Eliáš označen.

„Zákon a proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží zvěstuje se…“ (Luk.16:16).

Není to jenom nějaká zvěst, nýbrž spásná zvěst, to věčně platící evangelium, které nyní musí být všem národům a jazykům na svědectví kázáno, než nastane konec. Ve zvěsti konečného času se plní druhá část zaslíbení Eliáše, tak budou srdce dětí Božích zavedena zpět k víře otců a učení apoštolů (Mal.4:5; Sk.2:42; Ef.2:20).

Pro všechny skutečně biblicky věřící je William Branham zaslíbený prorok, který na konci času milosti, před prolomením strašlivého dne Páně, konal svou službu. Ti respektují rozhodnutí Boha, který jej sám povolal a poslal. Ze všech ostatních evangelistů, kteří jsou ve světě známí, nemohl žádný udat den, místo, hodinu a slova přímého Božího povolání, jak to mohl a může udělat každý pravý Boží služebník. V evangeliích se dočítáme o povolání dvanácti apoštolů a sedmdesáti učedníků. Ale povolání Pavla v Novém Zákoně vyniká. Zprávy ve Sk.9 a v kapitole 22 a 26 dávají jasnost k tomu, že se jedná o časově neomezené pověření ve spásných dějinách.

Pavel byl Pánem určen, aby uvedl do správného poměru zákon a milost, zařadil Židy a pohanské národy podle prorockého Slova. K jeho službě náleželo ustanovení sborového pořádku se všemi dary a službami. Nejenže se představoval stále znovu jako služebník, jako apoštol a učitel – on jím také byl, neboť to evangelium obdržel skrze zjevení Ježíše Krista (Gal.1:10-12). Mnozí byli svědky toho, co se ve dnech našeho milovaného Pána tady na Zemi stalo; stále znovu se kolem Něho shromažďovaly tisíce. Ale slova Pána, která provolal k Pavlovi, objasňují, oč se tehdy jednalo a ještě dnes jedná.

„…nebo proto jsem se tobě ukázal, abych tebe učinil služebníkem a svědkem i těch věcí, které jsi viděl, i těch, ve kterých ukazovati se budu tobě… budeš otevírat oči jejich…“ (Sk.26:17-18).

Kdo není slepý a hluchý, slyší také v tomto čase a chápe, o co se jedná: ne o oslavu nějakého člověka - Bůh Svoji čest nikomu jinému nedá –, nýbrž o uskutečnění a dokonání Božího spásného plánu. Nekážeme Jana Křtitele ani Pavla ani Branhama, ale Ježíše Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého! My neoslavujeme Boha v nějakém proroku nebo apoštolu, nýbrž jedině v Ježíši Kristu našem Pánu. Muži Boží ukazují cestu a káží pravdu, ale JEŽÍŠ KRISTUS JEDINÝ JE TA CESTA, PRavDA A ŽIVOT.

Содержание 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14