Ujumbe ya watu wa uhuru

Yesu Kristo ni sawa sawa Jana, leo na hata milele. Ebr.13.8

Lugha:

Inchi ingine




Měl jsem na srdci navštívit na této cestě centrum „Voice of God“ v Jeffersonville, ve státě Indiana v USA. Naposledy jsem byl v Jeffersonville asi před dvaceti lety, a sice na pohřbu bratra Roye Borderse. V dubnu 1966 jsem ho poprosil, aby převzal odpovědnost za tisk kázání bratra Branhama. I v tomto bodu se mohu ohlédnout na určitý den: 12. duben 1966, kdy se ta kázání z magnetofonových záznamů začala tisknout. Věděl jsem, že ta kázání musí být přeložena do jiných řečí a k tomu jsou zapotřebí písemné předlohy. Bůh ten Pán vedl srdce bratra Borderse a skutečně se postaral o všechno, co bylo k dalšímu vedení a rozšiřování Boží zvěsti potřeba.

Při nynější návštěvě v Jeffersonville 15. října 2004, mě vyzvedl na letišti bratr George Smith. Setkal jsem se skoro se všemi členy Branhamovy rodiny: s Billy Paulem, Josefem, Rebekou a Davidem, synem Billyho Paula. Byl jsem přijat s velkou láskou, respektem a srdečností. Jeffersonville bylo přece místo, kde služba bratra Branhama hlavně probíhala a kde kázal nejvíce učitelských kázání. Příjemně mne překvapilo nové centrum „Voice of God“: Je velice dobře rozvrženo a nesporně účelně zařízeno.

Co se duchovního pokrmu týče, toho zjeveného Slova, ten není vázán na místo, kde ta kázání byla kázána. Bratr Branham dostal odkaz skrze své kázání v Jeffersonville, aby uskladnil ten pokrm – to je pravda. Právě tak je pravda, že ve stejnou dobu 2. dubna 1962, dal Pán i mně mocným hlasem odkaz, abych ten pokrm uskladnil. To je „TAK MLUVIL PÁN“. Bratr Branham to 3. prosince 1962 potvrdil před dvěma svědky a řekl mi: „Bratře Franku, počkej s rozdáváním pokrmu, až obdržíš ten zbytek, který k tomu náleží.“ I tato výpověď je „TAK MLUVIL PÁN“. Jak všichni vědí, skrze Boží vedení mně bylo od roku 1958 posíláno každé kázání, které bratr Branham kázal.

Byl to bratr Branham, kdo mi ve středu 11. června 1958 v texaském Dallasu na konci jednoho rozhovoru ve stanu, než vystoupil na pódium, řekl: „Bratře Franku, ty se s touto zvěstí vrátíš do Německa.“ V roce 1956 jsem odjel do Kanady a na návrat do Německa jsem ani nepomyslel. Ale pak se to stalo, jak to Bůh naplánoval. V mém malém kapesním kalendáři z roku 1958 je pro každý den předtištěn biblický verš. 11. června je psáno: „Aj, já kladu má slova do tvých úst.“ (Jer.1:9). Ve spojitosti s tímto datem myslíme na 11. června 1933, kdy měl bratr Branham u řeky Ohio zvláštní prožití. Na Pánův příkaz jsem archivoval každé kázání a nejprve jsem je z magnetofonového pásku překládal v malém kroužku věřících v lokálním sboru. S rozdáváním duchovního pokrmu a zvěstováním zjeveného Slova jsem začal ihned po odchodu bratra Branhama.

Jistě to krásné centrum na kopcovitém okraji města Jeffersonville slouží velkému účelu uvnitř zvěsti, jako i všechna ostatní centra mají smysl. Pakli by se ale mělo naplnit, že na ně bude pohlíženo jako na hlavní stan a na ostatní jako na pobočky, které jsou povinny přizpůsobit se hlavnímu stanu, bylo by tomu jako v ostatních denominacích. Tohle by určitě nebylo myšlenkou bratra Branhama, který choval naději, že z tohoto hnutí nevyjde žádná nová denominace, nýbrž výsledkem bude dokonání Nevěsty. Obecně je Bůh obzvláštním způsobem na nějakém místě jen tak dlouho, dokud tam může být přítomen skrze nějakou službu. Pak se to místo stává poutním místem, místem vzpomínek. Ale Bůh může být znovu obzvláštním způsobem přítomen jenom tam a v tom, co podle Svého spásného plánu činí. Nechť spočívá Boží požehnání na misijním centru „Voice of God“ a nechť se stane vůle Pánova.

Kadiri 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14