Manželství prastarý problém – výklad z biblického hlediska
/ Ewald Frank
3. Tak to začalo
Bratr Branham jde k začátku, totiž zpět k 1. Mojžíšově knize, která nese označení »Genesis«, což znamená »původ – začátek«, kde také nalezneme původ všeho zla,»pád do hříchu«, a s tím je spojena první neposlušnost, první přestoupení Slova Božího, první svedení, první cizoložnictví atd. On vykládá, jak byla Eva v Adamovi při stvoření duchovního těla (kap. 1) a jak ona je v 2. kap. při druhém, pozemsky učiněném tvořitelském aktu z Adama vyjmuta a k němu přivedena. Tím je nám postaven před zraky začátek »spásných dějin« uprostřed dějin lidstva:Nevěsta Kristova již byla ve Spasiteli, když On byl v duchovním těle, byla ale z Něho vyjmuta až tehdy, když se zjevil v masitém těle a vykonal spasení na kříži Golgaty.
V tom kázání bratr Branham dále rozvádí, že na počátku byl od každého druhu ve stvoření jen »jeden pár«, mužské a ženské. Zde je zdůrazněna myšlenka, že originální stvoření nemělo schopnost hřešit a nedalo se pokoušet. (Str. 23) Proto se nepřítel zmocnil ženy, která nebyla stvořena v původním stvoření jako samostatná osoba vedle Adama, ale až později byla vyňata z něho ven. Následující přikázání dal Bůh Pán Adamovi, když byla Eva ještě v něm:„Ze všech stromů v zahradě smíš podle chuti jíst; ale ze stromu poznání dobrého a zlého – jíst nesmíš; neboť kteréhokoli dne z něho jíst budeš, musíš smrtí zemřít.“ (1.Moj. 2, 15-17). Bůh mluvil s Adamem, nepřítel zvolil jako partnera k rozmluvě Evu a zapletl ji do argumentů o tom, »co Bůh řekl«. Ještě dnes mluví nepřítel ta stejná slova z úst mnohých: „To, že Bůh mínil …?“ a „řekl Bůh skutečně …?“, a již následovalo překroucení. Bůh mínil zvláštní strom, ze kterého nesměli jíst, »strom poznání«; Nepřítel hovořil »o všech stromech«. On sice zůstal u tématu, ale ne při pravdě.
V prvním stvořitelském aktu byli oba, to mužské a ženské v jedné postavě:„Tedy stvořil Bůh člověka podle Svého obrazu: podle obrazu Božího stvořil jej; jako muže a ženu je stvořil.“ (1. Moj. 1, 26-29). Přestože bylo celé stvoření dokonáno a bylo velice dobré a Bůh sedmého dne od celého svého díla odpočinul, potom, co požehnal sedmému dni a posvětil jej (1. Moj. 2, 1-3), je psáno v 2. kap. 5b:„Když … ještě zde nebyli žádní lidé, aby ornou půdu obdělávali …“ Až tehdy, když byl člověk stvořen v masitém těle, mohl on usnout a Eva z něho mohla být vzata ven. V tomto přirozeném těle mohl člověk vykonávat veškeré pozemské práce, ale v něm padl. A proto musel přijít Pán do tohoto přirozeného těla a nás vyzdvihnout a spasit z pádu do hříchu. Zachránce se stal ve všech věcech rovný těm, kteří měli být zachráněni (Žid. 2, 17), aby oni mohli být rovni Jemu v dokonání (1. Jan. 3, 2). Protože první plození nastalo skrze svedení »hadem«, dostalo se tělesně zplozené lidstvo pod kletbu »zlého«. Kain byl dítětem »zlého« (1. Jan. 3, 12). V »Otčenáši« se modlíme:„… zbav nás »zlého« …“ Pán nebes musel skrze duchovní zplození přijít do lidského těla, aby nás úplně reálně spasil z pádu do hříchu:vykoupil z moci »zlého«.
V okamžiku, kdy Eva podlehla argumentům »hada«, se dostala pod vládu satana. Potom uvedla Adama pod stejný vliv, pod kterým stála ona, a strhla jej přestoupením jasného přikázání k pádu do hříchu. Na každou ženu, která ovlivňuje svého muže proti Božímu Slovu, se vztahuje, že se jako Eva dostala pod inspiraci »zlého«. Přirozeně probíhají takové diskuse jako tehdy s argumenty o tom »co řekl Bůh«. Aniž by to ženy v takové situaci postřehly, překroutí jim nepřítel Slovo Boží v hlavě a v ústech. Satan se obslouží vždy Slovem Božím v podvodném úmyslu; i k našemu Pánovi přišel s tím „je psáno“ neboť jen tak může děti Boží přivést k pádu. Každá lež je přece na hlavu postavená, převrácená pravda. My ale musíme následovat příkladu našeho Pána, a potkat se se satanem také s tím „ale je rovněž psáno“. Satan bere jednotlivá biblická místa, aby věřící pokoušel, my bereme celé Slovo, abychom mu v pokušení odporovali.