Manželství prastarý problém – výklad z biblického hlediska
/ Ewald Frank
6. Co je cizoložnictví
Muž nemůže vlastní manželství porušit. On se stává cizoložníkem, když vnikne do jiného manželství, tedy, pustí se do něčeho s vdanou ženou, která se stává cizoložnicí. Bůh utvořil manželství jako svaté zařízení a postavil jej pod zvláštní ochranu. Dvě z deseti přikázání jsou zvláštním způsobem zohledněna pro muže:„Nezcizoložíš!“ a „nepožádáš ženy svého bližního.“ To je tak závažný přečin, jako pád do hříchu. Proto Bůh přikázal:„Bude-li muž přistižen při cizoložnictví s manželkou druhého, mají zemřít oba dva, muž, který se s tou ženou dopustil přečinu, a žena. Tak odejmeš zlé z Izraele!“ (5. Moj. 22, 22). Za tento přečin byl nařízen trest smrti, jak je to také v 3. Moj. 20, 10 napsáno:„Jestliže se pak dopustil muž cizoložnictví s vdanou ženou, jestliže cizoloží s manželkou bližního svého, pak mají oba, ten cizoložník a cizoložnice být potrestáni smrtí.“
Co se týká skutkové podstaty cizoložnictví, pak prorok v kázání říká dále, že manželka jiného muže byla i v nežidovských národech a náboženstvích považována za nedotknutelnou. Tak je tomu ještě dnes u přírodních národů a kmenů, které neumí číst ani psát. Když si Abimelech chtěl vzít za manželku Sáru, již považoval za Abrahamovu sestru, tehdy k němu mluvil Pán ve snu:„Dej tedy nyní tomu muži jeho ženu zpět, neboť je Mým prorokem; potom se bude za tebe modlit, abys zůstal naživu. Jestliže mu ji ale nevrátíš, pak věz, že musíš se všemi svými příbuznými zemřít!“ (1.Moj. 20, 7). Král toho příkazu Pána bez prodlení uposlechl.
Šalomoun, který měl jak známo mnoho žen a jemuž dal prorok Nátan jméno Jedidiah (2.Sam. 12, 25), což znamená »miláček Páně« řekl:„… kdo ale s vdanou ženou cizoloží, ztratil rozum; jen kdo chce sám sebe zničit, udělá něco takového. Rány a potupu z toho má za odplatu a jeho ostuda se nedá vyhladit …“ (Př. 6, 32-33). Bůh zatížil cizoložnictví stálou hanbou, a muži, kteří se proviní s ženou jiného muže, jsou označováni jako »blázni«. Ježíš, náš Pán, tu věc ještě zostřil, když řekl, že již žádostivý pohled na ženu někoho jiného je v srdci vykonané cizoložnictví (Mat. 5, 27-28; Žid. 13, 4b).
Jan Křtitel těžce vyčítal Herodovi, že si vzal ženu svého bratra za manželku, což platilo dokonce jako pokrevní hanba. On jako prorok nemohl být diplomatem, ale musel zvěstovat Slovo Boží, které znělo:„S manželkou svého bratra nesmíš mít pohlavní styk; jen tvůj bratr má na ni právo.“ (3. Moj. 18, 16).
Ačkoli bratr Branham mluví k církvi konečného času, zmiňuje Boží muže ze Starého zákona jako Abrahama, Jákoba, a jiné. Citát:„Hleďte na Jákoba, ze kterého pocházejí praotcové. Měl skoro tucet žen. Oženil se s dvěma sestrami a měl legální vedlejší ženy, se kterými žil. Z těchto vedlejších žen se narodili někteří praotcové.“ Jákob se nedopustil cizoložnictví. Toho se dopustil David, když si vzal za ženu Betsabé, manželku Uriáše. Po takovém výkladu Boží muž jednoduše a prostě říká:„Vidíte, musíte nechat Slovo běžet v přímé linii.“