Manželství prastarý problém – výklad z biblického hlediska
/ Ewald Frank
5. Boží pořádek obstojí
Tak probíhá skutečně neměnný Boží pořádek ve Starém i Novém zákoně. Ještě ve 20. století Bůh říká to stejné, jako před šesti, čtyřmi nebo dvěma tisíci lety. Komu se to nelíbí, ten se staví na stupeň moderního člověka, který jde bez orientace vlastní cestou do zatracení. My si musíme klást otázku, co by bylo, kdyby Bůh mluvil jednou tak a podruhé jinak? Pak by nebyl Bohem, který ve věčnosti pojal plán s lidstvem, jejž v průběhu spásných dějin uskutečňuje a nyní vede k dokonání! Jak jinak by mohl všechny jednotně soudit podle Svého Slova?
Citát:„Nyní vidíme, jak se před námi rozvíjí celý obraz. Tady ji máte! Proto jí Bůh nedopouští učit, nenechává ji v církvi nic dělat, než aby zde tiše seděla se zahalenou hlavou.“ (Str. 26). Tvrdá řeč bez lásky? Kdo ji může slyšet?Kdo ji snese? Kdo se na tom bude urážet a půjde pryč?Kdo to vděčně přijme a půjde kupředu? V Novém zákoně neexistují Bohem stanovené služby pro ženy apoštolky, prorokyně, evangelistky, učitelky a pastýřky. Ale jak se ve 4. okružním dopisu píše, existuje žena »Isabela« (Jezábel), která se vydává za »prorokyni« a je činná jako »učitelka« , (Zj. 2, 20). Bůh ostře káral anděla sboru, protože to této ženě dopouštěl. Tak On to činí ještě dnes.
Již prorok Ezechiel musel povstat proti prorokyním, potom, co nejprve postavil na pranýř falešné proroky a jejich konání (Ez. 13). Pán mu přikázal:„… vyjdi proti dcerám tvého lidu, které si podle vlastního mínění počínají jako prorokyně …“ Ženy, které si počínali ještě šikovněji a hůře, jsou osloveny tím„běda!“. „Běda ženským, které sešívají čarodějnické obvazy…“ které vše vhodně přistřihují pro každý případ! Svými proroctvími lapají duše, jež usmrcují falešnou inspirací, totiž hadím jedem, který v tom je obsažen, protože v tom případě nejde o prorokování, ale věštění. Věštectví také může souhlasit, avšak jedno je od Boha a to druhé od ďábla (viz Sk. 16, 16-18; Sk. 21, 7-14 a j.) V proroctví působeném Duchem svatým, adresovaném církvi, jsou vždy obsažena hlavní znamení: vzdělání, napomenutí a útěcha (1 Kor. 14, 3). Vše, co přichází od Boha vede k Němu a spojuje nás s Ním, ne s těmi Jím použitými nádobami. Falešní proroci a obzvláště prorokyně jsou poznáni podle toho, že sice mluví o Bohu, při tom se prezentují obzvlášť duchovně, ale lidi skrze svůj zdánlivý dar poutají k sobě a svými proroctvími a tzv. „osobními zjeveními“ je dělají závislými na sobě.
Toto říká Pán takovým ženským, které vždy byly a dokázaly všechny, kdož jim – jako nositelkám darů – věří, zatáhnout pod stejnou kletbu satana, pod níž stojí ony samy:„Proto již neuvidíte prolhané vidění a ani věštectvím se nebudete obírat, ale Já chci Můj lid vytrhnout z vašich rukou, potom poznáte, že Já jsem Pán.“ (Ez. 13, 23). Vždyť je strašné, že takové ženy, které nerespektují Slovo, vidí ještě i vidění vypůsobená lživým duchem! Ti dotyční to vůbec nepostřehnou, ani to ne, že jejich prorokování ve spojení s podvodným viděním je věštectvím, a tak bývají ti »dobří věřící« očarováni nejpobožnějším způsobem, aniž by si toho byli vědomi. Nikdo by se nedomníval, že takto duchovně vystupující »nositelky darů« jsou používány přímo nepřítelem k zavedení do bludu a zničení církve. To se vrací zpět k Evě, která se nechala nepřítelem podvést a stala se jeho nástrojem ke zmaření původního Božího plánu s Jeho dětmi.
Existuje také ale falešná inspirace, která může přijít na každého, jak se to stalo u Petra. On dal Pánu dobrou lidskou radu a chtěl Jej uchránit před utrpením. Vzal Jej stranou a řekl:„»Pane, tomu nechť zabrání Bůh!Toto se Ti nikdy nesmí stát!« ONse ale otočil a řekl Petrovi: »Jdi Mi z očí, satane, jdi za Mnou. Jsi Mi léčkou, neboť tvé myšlenky nejsou Boží, ale lidské.«“ Petr se nepokoušel Pána ovlivnit přednášeným viděním anebo proroctvím, jak je tomu při »Isabelách« a falešných prorocích až do dnešních časů – on v tom okamžiku prostě nebyl bdělý a dostal se pod dobře míněnou, ale falešnou inspiraci.
Všichni musíme být bdělí, od prvního až do posledního. Pokaždé, když je vysloveno něco, co není v souladu se svědectvím Písma svatého, se jedná o falešnou inspiraci, je úplně jedno, skrze koho a čí ústa v tom okamžiku nepřítel mluví. Slovo je navždy samotně platící měřítko. Co je působeno Duchem Božím, souhlasí vždy s Písmem svatým. Všechno ostatní je nábožný podvod skrze falešnou inspiraci. Nikdy předtím nebyl dar rozeznání duchů tak nutný, jako v tomto podvodném čase, kdy je to falešné tak podobné pravému, že kdyby možné bylo, dokonce i vyvolení by byli do náboženského svodu zavlečeni.
Pokud se týká služeb, ty jsou dány opravdu bratrům ke vzdělání církve (1. Kor. 12, 28; Ef. 4, 11 a j.). Pavel přikazuje ženám chystajícím se užívat dary, modlit se nebo prorokovat, při čemž je ve hře inspirace, a proto to musí být také zkušováno, protože se jich ďábel právě potom nejspíše zmocní, aby při tom svoji hlavu zahalily a nezvedaly vysoko nosy, neboť před pádem věřících se dostavuje duchovní pýcha. Dlouhé vlasy jim slouží k zastírání ve zvláštních modlitebních shromážděních, ve kterých užívají dary (1. Kor. 11, 5+15), ale platí také jako znamení prakticky vykonané podřízenosti a začlenění do biblického pořádku ve sboru pro anděly, jimiž jsou Pánem ustanovení poslové (v. 10). Slovo»anděl« a »zvěstovatel« je v základním textu stejné. A jestliže je psáno, že mnozí hostili anděly, aniž by to věděli, (Žid. 13, 2), pak tam nebyl hostem Gabriel nebo Michael, ale Pavel nebo Petr anebo jiný služebník Páně. Ve Zjevení je napsáno 7x:„… a andělu církve piš …“ – poslovi, kterého Bůh ustanovil. Praví služebníci Boží jsou zvěstovateli na místě Kristově (2. Kor. 5).
Bratr Branham si posloužil Pavlovým důkazem a užívá výroku apoštola:„Muž přece nepochází z ženy, ale žena z muže; také není muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže. Proto musí mít žena znamení moci na hlavě kvůli andělům.“ (1. Kor. 11, 8-10). Zůstává naděje, že před Bohem a Božím Slovem, před Jeho posly a před danou zvěstí mají všichni potřebnou ctibázeň. Každé slovo Boží, také to o »znamení moci« a co je nám k tomuto tématu zanecháno, nám musí být právě tak svaté a závazné, jako každé další slovo Boží. Člověk Boží žije z každého slova, které vyšlo z úst Božích. Musíme být připraveni jít celou cestu v zachovaných stopách prakřesťanství. Duch svatý vede a působí stále ještě stejným způsobem.