Svobodná lidová misie

Ježíš Kristus včera, dnes a naveky tentýž jest. Žid.13.8

Jazyk:

Jiné krajiny

Manželství prastarý problém – výklad z biblického hlediska / Ewald Frank

Jazyk: česky

Jiné jazyky

12. Služebníci Boží




Pozorujeme-li Boží služebníky, pak je pozoruhodné, že se On žádného z nich neptá na jejich rodinný stav. ONsi vzal, koho chtěl, ať ženatého nebo svobodného. Životní osudy Jeho poslů jsou tak různorodé, jak je život sám. I o mužích z církevních dějin je ledacos napsáno, např. o Johnovi Wesleyovi, že si vzal za ženu vdovu se čtyřmi dětmi a v jeho manželství se děly strašné věci. Ale ani jeden nebyl nepřirozeně uzpůsobený, že by byl homosexuál anebo by se dopouštěl smilstva.

Jen o Davidovi víme, že se dopustil cizoložnictví, přesto, že měl tak mnoho žen, a nejen to, ještě se postaral, aby manžel této ženy byl usmrcen. Těžko si můžeme představit, že přesto všechno měl David ještě odvahu zpívat dále žalmy, i když nejprve ty hluboko jdoucí žalmy pokání. Přesto zůstalo potvrzeno, že »Boží dary a povolání« jsou neodvolatelné a On jich nelituje. Ano, náš Pán si dává dokonce tu čest, nést jako Král titul »Syn Davidův«. Bůh dopustil poklesek Davidův, aby demonstroval již ve Starém zákoně triumf milosti a odpuštění (Řím 4, 7-8). ON nikomu nedovolil soudit Své služebníky. Stále ještě je pro všechny závazně napsáno:„Nedotýkejte se Mých pomazaných …“ (Ž. 105, 15) a „Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.“ (Řím. 14, 4).

Enoch byl asi jediným, o němž není zapsáno žádné osobní provinění. Jemu již bylo ukázáno, jak Pán přijde mezi Své desetitisíce svatých, aby konal soud (Juda). Byl ženatý, měl syny a dcery a putoval s Bohem. Ve stáří 365 let byl vytržen. Před vytržením tento Boží muž obdržel svědectví, že byl Bohu libý. Jako sedmý po Adamovi byl obrazem na dokonanou Nevěstu v posledním časovém období církve, na které spočine Boží zalíbení, neboť se zjeví bez poskvrn a bez úhony ve velkolepé kráse před svým nebeským Ženichem. My, kteří žijeme a pozůstaneme až do příchodu Páně, jako Enoch neokusíme smrti, ale proměněni budeme.

Noé byl ženatý, měl tři syny a byl kazatelem spravedlnosti. Důsledek užívání vína byla pokořující zkušenost v opilosti. Když se jeho syn Cham ke svému odhalenému otci zachoval drze, opovržlivě a mluvil o tom, mělo to následky. Když Noé vystřízlivěl, vyslovil prorocká slova:„Zlořečený jest Kanaan.“ To byl Chamův syn. Bůh jisté hříchy navštěvuje s kletbou, neboť je psáno:„Zlořečený jest, kdo nectí svého otce nebo matku!“ (5. Moj. 27, 16). ON je zavázán každým Svým slovem, a ještě dnes leží na každém dědičná kletba, kdo zesměšňuje otce nebo matku a opovrhuje jimi. Blaze synům, které může otec požehnat, jak to učinil Jákob.

Abraham byl ženatý se Sárou, Agar si vzal jako vedlejší ženu a oženil se po smrti Sáry s Ceturou, se kterou měl ještě šest dětí.

Jákob měl více žen a vedlejší ženy, od kterých pocházejí praotcové. O všem, až do podrobností je napsáno ve svaté Knize, dokonce, že Ráchel miloval více než Liu. Bůh mu kvůli jeho lstivému, ano podvodnému dosažení práva prvorozenství nic nepředhazoval. ON jej omilostnil a požehnal. Bůh vidí srdce svých vyvolených a hřích jim nezapočítává. Ze lstivého podvodníka se stal bojovník Boží, který se probojoval, až mu vzešlo slunce a začal nový den.

Mojžíš se oženil se Zeforou a vzal si za ženu ještě Kúšanku, nad čímž se obzvláště jeho sestra Miriam a jeho bratr Áron hněvali a povstali proti němu (4. Moj. 12). Co mohl pochopit člověk, bylo Dárci zákona ohavností. Bůh nikomu nedovolí, dotýkat se Jeho pomazaných, ani tělesnému bratrovi nebo sestře. Služebníci Boží nejsou soukromé osoby, které by byly podřízeny rodinnému klanu. Oni stojí v nejvyšší službě, jaká je na zemi. Bůh Mojžíše nekáral, ale dal mu za pravdu a potrestal Miriam malomocenstvím. Vždyť on sepsal slova přicházející z úst Božích:„… vezme-li si ještě jednu ženu …“ (2. Moj. 21, 10). Je nejvyšší čas, abychom drželi jazyk za zuby, aby naše bohoslužba nebyla daremná.

Elkána, Samuelův otec, měl dvě ženy, Annu a Peninu. Samuel byl Annou vyprošený syn, na němž spočinulo Boží požehnání.

O Gedeonovi čteme, že měl mnohé ženy a 70 urostlých synů. Vykonal veliké skutky v pověření Páně, ale později svedl Izraele k modloslužbě.

Pak zde ještě máme příběh Samsonův a mnoho jiných.

O jiných Božích mužích se nedozvídáme nic nebo jen málo, pokud se týkalo jejich rodinného stavu. To ukazuje, že pro Boha je pozemský úsek vedlejší věcí ve srovnání s nadpřirozeným. OIzaiášovi, nejvýznamnějším prorokovi spásných dějin Starého zákona, čteme v souvislosti s jedním proroctvím jen několik slov:„Potom jsem přistoupil k prorokyni, a když počala a porodila syna, řekl mi Pán: »Dej mu jméno: ‚K rychlé kořisti pospíchá loupežník!‘«“ (Iz. 8, 3). Vůbec není psáno, kdo tato žena nebo vlastně prorokyně byla.

O Jeremiášovi se dozvídáme, že byl Pánem povolán za proroka pro národy již od mateřského těla a jako mladý muž postaven do služby.

Prorok Ezechiel byl spolu se svými židovskými soudruhy zaveden do Babylona. Ráno ještě mluvil k lidu, večer zemřela jeho žena.

Prorokovi Ozeášovi Pán přikázal:„Vezmi si nevěstku za ženu!“ Knězi nebo veleknězi by to Pán nikdy neřekl, neboť to byl Jeho vlastní zákon, že kněz se mohl oženit jen s pannou. Tato „cizoložná žena“ porodila Ozeášovi syna Jezreele, dceru Loruchámu a syna Loammi. A člověče slyš a div se:Bůh tímto způsobem naznačil dějiny Izraele a církve (Řím. 9, 24-27)!

Také v Novém zákoně nacházíme naskrz rozmanitý obraz Božích mužů. Petr byl ženatý, Pavel ne. Od starších církve a diakonů bylo jako podmínka požadováno, že musí být muži jedné ženy (1. Tim. 3 a j.). To stejné není řečeno o apoštolech, prorocích, učitelích atd. Také v tomto bodě musíme Boží Slovo správně užívat, musíme si všímat, co a komu Bůh říká. Všichni bychom měli Slovo, Písmo svaté, číst ještě jednou a sice bez předpojatých myšlenek, a vyčíst jenom to, co je tam psáno.

O osobním životě Petra je jen zmínka, že jeho tchýně onemocněla horečkou a byla uzdravena Pánem. O mnohých apoštolech nic bližšího nevíme. Ale Pavel udělal, jak se zdá, svému srdci místo, když píše:„Zdaliž nejsem svobodný muž?Zdaliž nejsem apoštol? Zdali jsem neviděl našeho Pána Ježíše? Zdali nejste mé dílo v Pánu? … Zdali nemáme právo sestru jako manželku na našich cestách mít při sobě, jako i ostatní apoštolové a bratři Páně a Céfas? Anebo snad jen já a Barnabáš jsme povinni vydělávat si na živobytí?“ (1. Kor. 9, 1+5-6). Také bratři Pána Jakub a Judas byli podle toho ženatí. Pavel zmiňuje Jakuba jako bratra Páně v Gal. 1, 19 a Juda zmiňuje svého bratra Jakuba v 1. verši svého dopisu.

Obsah 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15