Manželství prastarý problém – výklad z biblického hlediska
/ Ewald Frank
13. Zpět ke slovu — Zpět k Bohu
Ve Starém zákoně zvolil Bůh přirozený lid, jemuž zaslíbil a dal přirozenou zemi. V Novém zákoně není Jeho království z tohoto světa. Je to království Boží; ale dokud jsme na zemi, platí také nám nařízení Boží pro pozemský život. Nyní se již nemůžeme ptát jeden druhého: „Co tomu říkáš? Jaký máš na to názor?“, nyní začíná soud v domě Božím skrze Boží vykonávání soudní pravomoci. Proto se máme ptát vždycky takto:Jak tu věc vidí Bůh? Co On tomu říká?
Jedná se o to, poznat z Božího Slova vůli Boží pro osobní život a činit to. To je upřímná žádost každého Božího dítěte. Tato dobrá, libá a dokonalá Boží vůle se musí prosadit v celém našem životě; jen tak na nás může spočinout Jeho zalíbení a to je zase předpoklad pro vytržení. Jako v církvi je všechno učitelsky uvedeno do přesného souladu s Božím Slovem činem, tak to musí být také při všech vyvolených a přijít do Božího pořádku v manželství, rodině a v církvi. Nesmí být již žádné vzdychání a reptání proti sobě navzájem, neboť příchod Páně je blízko (Jak. 5, 7-11). Všechno, co nesouhlasí se svatým Písmem – to může být ve Slově a skutku –, vyvolává špatnou atmosféru a musí být odstraněno.
„Ovšem, jestliže plníte královský zákon podle Písma:»Miluj svého bližního jako sebe sama«, tak činíte správně; ale jestliže hledíte na osobu, dopouštíte se hříchu a budete zákonem jako přestupníci usvědčeni. Kdo plní celý zákon, ale jedno jediné přikázání přestupuje, přestoupil celý zákon. Neboť ten, kterýž přikázal:»Nezcizoložíš«, ten přikázal také:»Nezabiješ.« I když nejsi cizoložník, jsi ale vrah, stal jsi se přestupníkem celého zákona. Mluvte a jednejte jako lidé, kteří mají být souzeni zákonem svobody. Neboť soud zachází nemilosrdně s těmi, kteří se sami neslitovávali; milosrdenství ale, se chlubí proti soudu.“ (Jak. 2, 8-13).
Mnozí očekávají veliké, závěrečné působení Boží se znameními a divy, což v krátkosti jistě přijde. Ale předtím musí být skutečně všechno navráceno do biblického pořádku podle Slova. Jen tak je příprava pro Kristův návrat dosažitelná. Všem v Jeho Církvi se napřed musí vrátit Boží bázeň; ta je začátkem všeho Božího poznání a moudrosti, ta učiní konec naší lidské pošetilosti. Vždycky to tak bylo a skutečně stále ještě je, že Bůh je zainteresován jen na tom, abychom putovali v mezích Jeho Slova. Jen takové putování je putování s Bohem.
„Nezůstávejte nikomu nic dlužni, než abyste se mezi sebou milovali; neboť ten kdo miluje druhé, naplnil zákon Boží. Neboť Zákon:»Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš!« a každé další z těchto přikázání je naplněno v tomto slově:»Miluj svého bližního jako sebe samého!« Láska bližnímu nečiní nic zlého; podle toho je láska naplněním zákona.“ (Řím. 13, 8-10).
Bratr Branham se vší vážností hovořil ve svém kázání o vývoji konečného času, který se dostal úplně z Božího pořádku. Proto to pronikavé volání: Zpět k Bohu!Zpět ke Slovu!Zpět k biblickému poučení! Po zmíněném kázání o manželství po zmínce různých příkladů odkázal na to, že falešným poučením nastal zmatek a muži i ženy se po druhé, dokonce i po třetí ženili a vdávaly. On pak zdůrazňuje:„Ale já jsem odpovědný a poznávám, že toto mi bylo poručeno. Nemohu si to nechat pro sebe, ale také nevím, jak to mám říci. Vím, co bude s tímto magnetofonovým páskem. Ó, již se na to připravuji! Kancelář je otevřená, neboť to přijde, právě tak, jak to bylo se semenem hada, ale to se prokázalo jako dokonale správné.“ (Str. 39).
On byl Pánem pověřen, aby bratrům a sestrám, kteří se zadlužili rozvody a novými sňatky, vyslovil odpuštění, protože jednali z důvodu nedostatku biblického poučení v neznalosti a dále napomíná:„… vychovávejte vaše děti v napomínání Božím; ale milost Boží s vámi, jestliže to ještě někdy zase uděláte! Učte vaše děti, aby nikdy nedělali nic takového. Vychovávejte je v napomenutí Božím.“ (Str. 42).
Citát: „Dnes dosvědčuji před mnohými lidmi, kteří dokonce viděli znamení na hoře, na kterou sestoupili andělé Páně v točivém vichru, tam, kde se zjevilo sedm andělů a bylo dáno zjevení sedmi tajemství – že to byl stejný anděl, a toho dne hleděl stejným směrem, když bylo zjevováno toto.“ (Str. 43).
V celé jeho službě se stalo jen třikrát, že se na nebi viditelně zjevil i lidem nadpřirozený mrak: poprvé v červnu 1933 při jeho vyslání, podruhé v březnu 1963 před otevřením pečetí a potřetí v souvislosti s »Manželstvím a rozvodem«.
Z toho vyplývá samotně pro každého, kdo může správně posuzovat duchovní věci, jak byly události s tímto spojené pro Boha důležité a jak vážně máme brát od Pána zjevené Slovo. Jsou věřící, kteří by o tomto tématu nechtěli slyšet nejraději vůbec nic. Avšak oni sami o tom mluví při každé příležitosti. Tady něco nesouhlasí. Právě proto, že Bůh o tomto tématu mluvil tak neobyčejným způsobem, chce, aby všichni slyšeli, co On skutečně říká. To nebylo nové učení, které by nám bratr Branham tímto oznámil, nýbrž on jedině zopakoval a všestranně osvítil, co Bůh již řekl a co je napsáno ve Slově. Také v tomto případě se plní: „Kdo má ucho k slyšení, ten slyš, co Duch říká církvím!“ A kdo slyšet nechce, co Bůh mluvil skrze Slovo pravdy, skrze ústa pravého proroka, ten bude slyšet a opakovat, s čím do světa přišli falešní proroci.
Žádám všechny, aby prozkoumali Písmo svaté a právě tak upřímně, poctivě a otevřeně pročetli kázání, ve kterém bratr Branham musel vyložit, co mu bylo zjeveno. Je to důležité, dokonce naléhavé, protože k tomu dal vyjasnění z mraku Pán sám. Na konci toho kázání mohl ten Boží muž s jistotou říci:„Ten celý výklad je TAK MLUVĺ PÁN!“