Svobodná lidová misie

Ježíš Kristus včera, dnes a naveky tentýž jest. Žid.13.8

Jazyk:

Manželství prastarý problém – výklad z biblického hlediska / Ewald Frank

Jazyk: česky

Jiné jazyky

4. Konec »začátku«




Na pád do hříchu reagoval Bůh Pán s velkým hněvem. ON zlořečil hadovi, jehož to na místě připravilo o řeč i postavu. Předtím mohl mluvit a chodit zpříma, ale od toho okamžiku se musel plazit po zemi jako plaz. Eva nebyla zlořečená, trestem za její svedení jí bylo to, že měla děti rodit s bolestí. Bůh nepoložil ten trest na ústa, nýbrž na mateřský klín, kam náleží. Přikrytí hanby fíkovými listy – přirozeně ne pod jabloní, o které Bible neříká vůbec nic – zcela objasňuje, co se stalo. Ani Adam nebyl zlořečený, jen pole, které měl obdělávat. On sám byl odsouzen jíst s potem na tváři svůj chléb. Výtka Pána zněla:„… protože jsi uposlechl hlasu své ženy.“

Od pádu do hříchu se plní v tomto tělesném stavu i u věřících během pozemského putování to, co bylo řečeno Adamovi a Evě. I věřící ženy rodí děti s bolestmi a muži si stále ještě utírají při tělesné práci pot s čela. Až při proměně dojde k naplnění spasení těla. Až do té doby se povede věřícím podle těla zrovna tak, jako nevěřícím – všichni mají stejné potřeby a potíže.

Potom co zkáza prolomila, dal Bůh Pán na místě zaslíbení spásy, že „Semeno“ přijde skrze ženu a »hadovi« (i on měl družku) rozšlápne hlavu. Satan přišel se svým semenem skrze Evu, Bůh se Svým Semenem skrze Marii. ON řekl na adresu nepřítele:„A Já položím nepřátelství mezi tebou a ženou a mezi semenem tvým a jejím Semenem. Ono tobě rozšlápne hlavu a ty Jej bodneš do paty.“ (1. Moj. 3, 15).

S pádem do hříchu, tak to bratr Branham dovozuje, pominul původní začátek, na který se odvolával Ježíš, náš Pán, v Mat. 19, když řekl:„… ale od začátku tomu tak nebylo“. Po pádu, tak to ten Boží muž zdůrazňuje, bylo zapotřebí jiné smlouvy, která ukončila rovnost mezi mužem a ženou. Citát:„Dejte nyní pozor. Nyní, po začátku, po tom začátku, když začal čas – předtím byla věčnost, potom pominula. Potom, co skrze Evu přišel pád do hříchu, po pádu do hříchu bylo nutné uzavřít jinou smlouvu. Toto vás ohromí, ale já vám to slovo ukáži, abych vám dokázal, že je to pravda.

Pozorujte: po pádu do hříchu! Ježíš řekl, že Bůh na počátku stvořil jednoho od každého, ale nyní, po pádu, z toho vycházíme. První smlouva byla rovnocenná, ale nyní, po pádu, byla udělána jiná smlouva. Nadále již nebyla panovnicí spolu s ním. Pro každého byla nutná zvláštní smlouva.“ (Str. 27).

Rovnocennost, stejné postavení muže a ženy tím pominulo, a Adam byl samotným Bohem ustanoven pánem nad svou ženou:„On ale bude tvým pánem!“ Na tom se pro věřící ženy nic nezměnilo ani v Novém zákoně, i když nemálo z nich říká ať nahlas nebo potichu:„To by se vám tak hodilo.“ Pavel píše:„Chtěl bych ale, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy ale je muž a hlava Krista jest Bůh.“ (1.Kor. 11, 3). To je stále ještě Boží pořádek pro věřící. Opravdu věřící žena, která zaujala správný postoj, se své roli od srdce podrobí. Pozbaví-li se vlády muže, setne si biblicky řečeno hlavu a je »bez hlavy« (bezhlavá).

Pádem do hříchu pominul »začátek«, na který se odvolával Ježíš. Citát:„Pozorujme, co řekl Ježíš, když o tom hovořil: ‚Ale od začátku tomu tak nebylo.‘ Nyní to již není jako na počátku. Nyní je po začátku. Máme teď dvojí smlouvu. Nejprve byla jen jedna. Adam a Eva byli rovnocenní; jeden muž, jedna žena. Potom žena zhřešila. Co tím udělala?Všechno strhla do smrti, a proto musel Bůh udělat jinou, novou smlouvu. To je napsáno v 1. Moj. 3, 16. Bůh udělal jinou smlouvu … tím začátek skončil, že ano?“ (Str. 28).

Ano. A nyní bratr Branham předkládá pro nás na první pohled něco nepochopitelného, co ale po spásném šoku se při dalším pozorování projeví blahodárně a dá se zařadit. Citát:„Vidíte, nyní, po začátku bylo zavedeno něco jiného. To vás bude šokovat. … Když byla udělána dvojí smlouva pro muže a ženu skrze sex – (vždyť to byla úplně jiná smlouva; ne originální smlouva, ale jiná smlouva) –, co bylo nyní zavedeno? Polygamie – mnohoženství ve všem. … Druhá smlouva znamená: jedno mužské, mnoho ženských …“ (Str. 29)

To nás, jak jsme již řekli, bezmezně šokovalo, to bychom neočekávali. Tady se ale nejedná o zavedení polygamie, nýbrž o správné biblické zařazení. Bratr Branham předkládá z Písma a učí, o čem svědčí Boží Slovo: že totiž postavení ženy a muže je rozdílné.

Na tomto základě pokračuje v celé Boží vážnosti, kterou je možné pozorovat i v jeho hlase:„Dejte nyní pozor! Nepropásněte to! Dovolte tomu proniknout hluboko do vašeho srdce.

Ale ani jedna z těchto žen nemohla mít více než jednoho muže. On je originální stvoření, ona ne. Ani jedna z těchto žen nemohla mít druhého manžela. Ale jeden muž mohl mít tisíc žen. To je TAK MLUVĺ PÁN. To je Bible.“ (Str. 29).

Zdali nezdůraznil stejnou myšlenku s ohledem na ženu Pavel?„Vdova má být zapsána do seznamu jen tehdy, jestliže je jí alespoň šedesát let, a byla ženou jen jednoho muže …“ (1. Tim. 5, 9). A rovněž s ohledem na ženu je psáno zcela jednoznačně:„Tak například vdaná žena je zákonem vázána ke svému muži tak dlouho, dokud on žije; jestliže ale zemře její muž, je svobodná od zákona, který ji váže k muži. Podle toho bude sice, pokud její muž žije, všeobecně platit za cizoložnici, jestliže se oddá jinému muži; umře-li ale její muž, pak je svobodná od zákona a není cizoložnicí, jestliže se oddá jinému muži.“ (Řím. 7, 2-3). Žena je vázána slibem věrnosti tak dlouho, dokud žije její muž. Jestliže to poruší, rozsudek viny ji nemine. Také text v 1. Kor. 7, 39 to potvrzuje. Zapomněl Bůh něco? Nebo dokonce udělal něco špatně?Jistěže ne.

Dále Pavel pokračuje a píše o mladších vdovách, že se mají opět vdát (1. Tim. 5, 14). Rozdílný postoj muže a ženy je zdůrazněn také v následujícím biblickém místě, na které se bratr Branham dále odvolává. Citát:„Mat. 5, 32. Prosím, dejte nyní pozor. Toto má podepřít myšlenku jednoho a mnohých …:»Já však vám říkám: Kdo se rozvede se svou ženou – vyjma z důvodu smilstva –, ten zaviní, že pak s ní bude konáno cizoložství, a kdo pojme propuštěnou ženu, cizoloží.« (Str. 32) Zde opět musíme vzít přesně na zřetel, kdo je osloven a o koho se skutečně jedná.

Z tohoto důvodu muž, jestliže své ženě dal lístek rozloučení, sloužící jako dokument, že se mohla zase vdát a stala se manželkou jiného, si ji nesměl vzít po smrti druhého muže opět za manželku, protože byla znečištěna (5. Moj. 24, 1-4). „Dále říká: »Propustil-li by muž ženu svou a ona odejdouc od něho, vdala by se za jiného muže, zdaliž se navrátí k ní více?Zdali by hrozně nebyla poskvrněna země?«“ (Jer. 3, 1) Tak přesně to bere Bůh také s touto záležitostí.

Kdekdo by mohl jen volat:„Muži Boží Nového zákona, Pavle a Branhame, to je vrchol! Kde tady je nějaká spravedlnost? Vždyť máme rovnoprávnost!“ To souhlasí. Rovnost praktikovaná duchem času vyzdvihuje ženu dokonce nad muže, a místo, aby on panoval nad ní, vládne ona jemu, řekl ten prorok. Avšak proti tomuto časovému trendu se Duch Boží vzepřel, dokud nebude podřízenost ve Slově posvěcené ženy vůči muži a u mužů podřízenost Kristu prakticky prováděna a znovu nastolen stále trvající Boží pořádek.

Bratr Branham se také odvolává na slovo apoštola Pavla v 1. Tim. 2, 9-15, že žádné ženě není dovoleno učit nebo si přivlastňovat moc nad mužem. Poté, co Eva se postavila pod vliv – moc satana a souhlasila s ním, začala ovlivňovat Adama, až konečně udělal, co chtěla a přestoupil přikázání Boží. Tak nastal hanebný a zhoubný pád do hříchu, který je proti Božímu pořádku a pokračuje při všech, kteří se nezačlení do Božího určení. Odůvodnění apoštola pro podřízenost zní:„Neboť Adam byl nejprve stvořen, potom Eva; také Adam nebyl sveden, ale žena byla svedena a dostala do přestoupení.“ (Vv. 13-14). Potom udělal most k 1. Kor. 14 a jako Pavel úplně »zákonicky« zdůrazňuje, že mají ženy mlčet a setrvat v podřízenosti, „… jak to přikazuje zákon!“ (V. 34). Je to starobylé?Starozákonní? Nepřátelské ženám?Ne, ale je to tak, jak to stále stejný Bůh zakotvil ve Svém navždy platícím zákoně. Pán Ježíš nepřišel proto, aby zrušil přikázání, ale naplnil. ONřekl:„Nemyslete si, že jsem přišel, zákon a proroky zrušit! Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit.Neboť vpravdě vám pravím: až i nebe a země pomine, nepomine ze zákona ani jediná tečka ani čárka, dokud se nenaplní všechno.“(Mat. 5, 17-18). Co On jednou řekl, zůstává platným navždy.

Obsah 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15