Návrat Krista
/ Ewald Frank
Langue: slovaque
Other languages
2. Návrat Krista
Jako u všech biblických témat nacházíme i o návratu Krista v Písmu svatém mnoho výroků v rozdílných souvislostech, které musí být spojeny správným způsobem. Ve skutečnosti existuje více příchodů, ale jen jeden návrat, při němž se nebeský Ženich potká se Svou pozemskou nevěstou ve vzduchu (1. Tes. 4:13-18), aby ji přivedl na svatební hostinu (Zjevení 19:1-10). On zaslíbil: „…A když odejdu, a připravím vám místo, zase přijdu, a poberu vás k Sobě samému, abyste, kde jsem Já, i vy byli.“ (Jan 14:3)
V takzvaném „apoštolském vyznání víry“, o němž ovšem apoštolově nic nevěděli, protože bylo s konečnou platností zformulováno teprve ve 4. století po Kristu, není o návratu Krista žádná zmínka. O vzetí, popřípadě vytržení věřících – největší události na konci času milosti – v něm není nic řečeno. Je tam pouze: „…odtud přijde soudit všechny živé i mrtvé“. Konečný soud, známý také jako „poslední soud“, se však bude konat mnohem později, totiž po Tisíciletém království (Zjevení 20:11-15).
Omyly v učení o tomto tématu, které se do biblického zvěstování vplížily již v prvních staletích po Kristu, se ve stejné nebo pozměněné formě v církvích a svobodných církvích nacházejí ještě dnes. Augustin (354-430), který je mnohými historiky považován za jednoho z největších církevních otců, vykládal znovuzrození duchovně jako první vzkříšení. Avšak Pavel, kterého Augustin ctil, usiloval jako znovuzrozený, Duchem naplněný apoštol o to, aby dosáhl vysoký cíl „prvního vzkříšení“ při návratu Krista (Fil. 3:10-11). Pro Augustina byl satan již svázán, na církev pohlížel jako na Tisíciletou říši, spojenou moc státu a církve jako „Božího státu“.
Chceme nechat stranou všechna lidská tvrzení a antitvrzení, která byla zastávána v průběhu církevních dějin, a vyložit biblické stanovisko. Ačkoliv v Písmu svatém nebylo zachyceno ani jedno jediné kázání, v němž by některý apoštol uvedl návrat Krista nebo různé příchody Pána od A až do Z, přesto v něm na ně nacházíme zcela jasné odkazy. Věřící v prvokřesťanství měli tu přednost, že o všech těchto událostech mohli slyšet mnoho kázání v originále z povolaných úst. Pavel přece, jak sám dosvědčuje, zvěstoval celou radu Boží (Skutky 20:27). Apoštolově ve svých dopisech zřejmě předpokládali, že jsou tyto věci sborům známé, neboť se o nich většinou zmiňují jen krátce. Abychom dostali celkový obraz, musíme tyto široce roztroušená místa, podobně jako u proroctví, nalézt a správné zařadit.
Počínaje evangeliem Matouše je až do konce Zjevení v Novém zákoně stále znovu řeč o příchodu Pána, případně o Jeho návratu. Přitom se ale nejedná pokaždé o stejný příchod, ani jednotlivá místa nestojí v chronologickém pořadí.
Jak důležité je, abychom textu, který čteme, skutečně rozuměli, nám znázorní dvě pasáže, které sice zní podobně, ale přesto popisují dvě úplně rozličné události. V Matouši 25:1-10 je řeč o lidech, kteří jsou připraveni, aby při příchodu Ženicha vešli s Ním na svatební hostinu. Naproti tomu v ev. Lukáše 12:35-40 se jedná o lidi, kteří očekávají svého Pána, až se ze svatební hostiny vrátí. Mezi těmito oběma událostmi leží časové rozpětí několika let a týkají se zcela rozdílných skupin, ačkoliv v obou případech bylo použito stejných slov – jako svatební hostina, lampy, být hotov, atd.
S každým příchodem Pána jsou spojeny různé události. Vzpomeňme jen na těch přes 100 starozákonních proroctví, která se naplnila při prvním příchodu Krista. Co se týče novozákonní Církve, existují pro ni tři příchody: poprvé přišel Pán, aby ty Své vykoupil; podruhé se jedná o Jeho zaslíbený návrat, při němž odvede ty Své domů; nakonec s těmi Svými přijde (Zjevení 19:11-16), zúčtuje s Bohu nepřátelskými mocnostmi a zřídí Své království, které potrvá tisíc let (Zjevení 20).
V tomto pojednání se budeme zabývat hlavně návratem Krista a vzetím Jeho Církve, která je Jeho vlastnictvím, na který všichni věřící od doby Jeho nanebevstoupení toužebně očekávají. Sám Pán přece řekl: „Jduť, abych vám připravil místo. A když odejdu, a připravím vám místo, zase přijdu, a poberu vás k Sobě samému, abyste, kde jsem Já, i vy byli.“ (Jan 14:3)
V Matouši 24 poukazovali učedníci svému Pánu a Mistru na krásný chrám a byli jistě velmi udiveni, když jim odpověděl: „Vidíte-liž tyto všecky věci? Amen pravím vám: Nebude zůstaven tuto kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.“
Nato Mu položili tři otázky: 1) „Pověz nám, kdy to bude?“ 2) „a které znamení příchodu Tvého?“ 3) „a skonání světa?“ Kdo tuto kapitolu čte pozorně, zjistí, že Ježíš jim na tyto tři otázky dal příslušné odpovědi. Se zřetelem na Svůj příchod řekl: „Nebo jakož blesk vychází od východu slunce, a ukazuje se až na západ, tak bude i příchod Syna člověka.“ (Matouš 24:27)
Také na jiných místech se na to odvolával: „Ale jakož bylo za dnů Noé, takť bude i příchod Syna člověka.“ (Matouš 24:37).
„…A nezvěděli, až přišla potopa, a zachvátila všecky: takť bude i příští (dle něm. Mengeho překladu: návrat) Syna člověka.“ (Matouš 24:39)
„Bdětež tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijíti má.“ (Matouš 24:42)
„Protož i vy buďte hotovi; nebo v tu hodinu, v kterouž se nenadějete, Syn člověka přijde.“ (Matouš 24:44)
„A když odešly kupovati, přišel ženich, a které hotovy byly, vešly s Ním na svadbu.“ (Matouš 25:10)
„Protož bděte, všelikého času modléce se, abyste hodni byli ujíti všech těch věcí, kteréž se budou díti, a postaviti se před Synem člověka.“ (Luk. 21:36)
V prvokřesťanství to byla živá naděje v srdcích věřících. To vyplývá z mnoha míst, v nichž je o tom řeč:
„…když by přišli časové rozvlažení od tváři Páně, a poslal by toho, kterýž vám kázán jest, Ježíše Krista.“ (Skutky 3:19-20)
„Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a kalich tento pili, smrt Páně zvěstujete, dokudž nepřijde.“ (1. Kor. 11:26)
„…kterak jste se obrátili k Bohu od modl, abyste sloužili Bohu živému a pravému, a očekávali Syna Jeho s nebe, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše, kterýž vysvobodil nás od hněvu budoucího.“ (1. Tes. 1:9-10)
„Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v příchodu Jeho?“ (1. Tes. 2:19)
„Nebo sám Pán se zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe…“ (1. Tes. 4:16)
„Sám pak Bůh pokoje posvětiž vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští (dle něm. překladu: příchodu) Pána našeho Jezukrista zachováno budiž.“ (1. Tes. 5:23)
„Prosímeť pak vás, bratří, skrze příští (dle něm. příchod) Pána našeho Jezukrista, a naše shromáždění v Něj …“ (2. Tes. 2:1)
„Abys ostříhal přikázaní tohoto, jsa bez poskvrny a bez úhony, až do zjevení se Pána našeho Ježíše Krista, kteréž časem Svým ukáže ten blahoslavený a sám mocný …“ (1. Tim. 6:14-15)
„Již za tím odložena jest mi koruna spravedlnosti, kterouž dá mi v onen den Pán, ten spravedlivý soudce, a netoliko mně, ale i všechněm těm, kteříž milují to slavné příští (dle něm. objevení se) Jeho.“ (2. Tim. 4:8)
„Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, Ten, který přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.“ (Židům 10:37)
„A protož trpěliví buďte, bratří, až do příchodu Páně… Buďtež i vy trpěliví, potvrzujte srdcí svých; neboť se přibližuje příští (dle něm. příchod) Páně. (Jak. 5:7-8)
„Nebo ne nějakých vtipně složených básní následujíce, známu učinili jsme vám Pána našeho Jezukrista moc a příchod…“ (2. Petra 1:16)
„Toto nejprve vědouce, žeť přijdou v posledních dnech posměvači, podlé svých vlastních žádostí chodící, a říkající: Kdež jest to zaslibování o příchodu Jeho?“ (2. Petra 3:3-4)
„Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještěť se neokázalo, co budeme. Vímeť pak, že když se okáže, podobni Jemu budeme; nebo viděti Jej budeme tak, jakž jest.“ (1. Jana 3:2)
„…Tak i skrze Krista všickni obživeni budou. Ale jeden každý v svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž jsou Kristovi, v příští (dle něm. příchodu) Jeho.“ (1. Kor. 15:22-23)