Návrat Krista
/ Ewald Frank
Язык: Словацкий
Другие языки
3. Skutečně se to stane
Skutečně se to stane
Velký počet uvedených biblických míst nám ukazuje důležitost události. Žel, již velmi brzy po smrti apoštolů se návrat Ježíše Krista začal vykládat duchovně a tak se to děje až dodnes. Lidé umírají, avšak duchové nikoli: zmocňují se jiných a převrácená učení rozšiřují dále. Všeobecně známá je teorie jedné organizace, že království Boží se na zemi zrodilo a bylo zřízeno v r. 1914. Podobná učení spojená s ustanovením určitého časového bodu existovala již předtím a existují i dnes. Dnes jsou například rozšiřována pod pojmem „Parusie Krista“. Její zastánci tvrdí, že Kristus již přišel a je přítomen jako Soudce. Přitom je návrat Krista opět zduchovňován a prohlašován za zvláštní „zjevení“, kterého se dostává jen jedné zcela určité skupině. Stejné nároky byly kladeny pokaždé. S velkým nadšením je o tom kázáno, a lidé nepozorují, že se odchýlili od vlastní pravdy a byli oloupeni o blahoslavenou naději.
Jakkoli nábožně tyto formule znějí, jsou falešné a klamné. Řecké slovo parusie znamená „přítomnost“, která ale vždy předpokládá osobní příchod. Paraousia znamená „přítomná substance“ (podstata, bytost). Jestliže např. prezident Spojených států vstoupí do Bílého domu, pak je to parusie. Parusie není žádná fantazie; je dána jen skutečným viditelným a tělesným příchodem nějaké osoby. Neexistuje parusie Krista, aniž by se osobně, tělesně neobjevil. Takové učení, mírně řečeno, je nesmysl. Tak jako byla pravdivá Jeho přítomnost (parusie) při Jeho prvním příchodu (epiphanie), tak bude pravdivá, tělesná a osobní Jeho přítomnost (parusie) při Jeho návratu. Učení o parusii Krista, aniž by se Kristus skutečně objevil a byl přítomen, postrádá každý rozumný a především biblický podklad.
Jako samotný návrat Ježíše Krista, tak ani s tím spojené události nejsou žádné domněnky nebo učení, nýbrž skutečnost. Pavel píše: „Aj tajemství vám pravím: Ne všickni proměněni budeme …“ (1. Kor. 15:51) Jak bude takové proměnění probíhat, si můžeme přečíst v Matouši 17:2: „A proměnil se před nimi. I zastkvěla se tvář Jeho jako slunce, roucho pak Jeho učiněno bílé jako světlo.“ Tak Ho viděl i Jan na ostrově Patmos: „Hlava pak Jeho a vlasové bílí, jako bílá vlna, jako sníh, a oči Jeho jako plamen ohně.“ (Zjevení 1:12-18)
Proměnění zahrnuje i to, že „Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost.“ (1. Kor. 15:53) K dokončení náleží úplná dokonalost, v níž neexistuje žádné stárnutí, nýbrž již jen věčné mládí. U Joba 33:23-28 nalézáme popsané „navrácení se“ do věku mládí. Je tam řeč o Přímluvci a o smíření. Poté jsou ti usmíření ukázáni ve stavu jejich oslavení, totiž v rozkvětu svého mládí: „I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.“ To se stane „…hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.“ (1. Kor. 15:51-52)
Proměnění se tedy netýká jen těch, kteří v tom okamžiku v Kristu žijí, nýbrž i všech těch, kteří s touto živou nadějí zesnuli. Job vyjadřuje svou víru ve vzkříšení takto: „Ačkoli já vím, že Vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví. A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.“ (Job 19:25-26)
Při návratu Pána obdrží ti v Kristu zesnulí tělo vzkříšení, jak je psáno: „Tak bude i vzkříšení mrtvých, rozsívá se porušitelné, vstane neporušitelné. Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné; rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní.“ (1. Kor. 15:42-44)
„Nebo jakož věříme, že Ježíš umřel, a z mrtvých vstal, takt' Bůh i ty, kteříž by zesnuli v Ježíšovi, přivede s Ním.“ (1. Tes. 4:14) Kdo učí, že Ježíš již přišel, ať nám řekne, kde jsou ti zesnulí, které On s sebou přivedl. Ten, kdo to tvrdí, upřednostňuje žijící před zesnulými a odporuje tím jasnému výroku Písma svatého: „Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli. Nebo sám ten Pán s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprve. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří…“ (1. Tes. 4:15-17a)
Zde je nápadné, že Pán nesestoupí až dolů na zem, nýbrž že zástup přemožitelů, totiž jak ti v Kristu zesnulí, tak i ti v Něm žijící, se ve svém proměněném stavu potkají společné s Pánem ve vzduchu, „…a tak vždycky se Pánem budeme.“ (1. Tes. 4:17b)
V Duchu je Pán, jak to zaslíbil, přítomen s těmi Svými během celé doby milosti. On je přítomen tam, kdekoli se dva nebo tři shromáždí skutečně v Jeho jménu. Ve dni Letnic sestoupil dolů, od té doby přebývá ve věřících (Jan 14:18) „… a nás spolu s Ním vzkřísil, i posadil na nebesích v Kristu Ježíši.“ (Ef. 2:6). Ti vpravdě věřící jsou na zemi jen hosté a cizinci a současně již nyní „… spoluměšťané svatých a domácí Boží.“ (Ef. 2:19)
Při Jeho návratu budou všichni, kteří Mu náležejí, ať už jsou zesnulí nebo dosud žijící, skrze oživující sílu vzkříšení proměněni ze smrtelnosti v nesmrtelnost a vzati vzhůru k Němu. To se týká těch, kteří od prvního příchodu Krista Slovo Boží opravdově věřili a prožili to, co jim bylo kázáno, a Ježíš Kristus byl skutečně jejichž živou nadějí. Pavel to vyjadřuje takto: „… kteříž milují to slavné příští (něm. překl. zjevení) Jeho.“ (2. Tim. 4:8b). Během sedmi církevních období (Zjevení 2+3) existovali vždy lidé, kteří uposlechli to, co Duch pravil církvím, a počítali s návratem Pána. Navzájem se zdravili slovem „Maranatha“ a modlili se ze srdce: „Přijď brzy, Pane Ježíši.“ Oni se nemýlili a také nebudou zklamáni. Předešli nás a musejí pouze čekat, dokud nebude dosažen plný počet. Nyní, úplně na konci, se uskutečňuje úplné ztotožnění Ženicha-Slova s Nevěstou-Slova, takže Duch a Nevěsta říkají to stejné (Zjevení 22:17).
Vyvolení z časového rozpětí Starého zákona byli podle Matouše 27:51-53 vzkříšeni již s Kristem. „A ti všickni svědectví dosáhše skrze víru, neobdrželi zaslíbení, proto že Bůh něco lepšího nám obmýšlel, aby oni bez nás nepřišli k dokonalosti.“ (Židům 11:39-40). Proto čekají v ráji, dokud nepřijde hodina dokončení všech, a zúčastní se pak se svatými Nového zákona svatební hostiny. Na to se odvolával náš Pán, když pravil: „Pravím pak vám, žeť přijdou mnozí od východu i od západu, a stoliti budou s Abrahamem, s Izákem a s Jákobem v království nebeském.“ (Matouš 8:11)