Misiunea Liberă

Isus Hristos este acelaşi ieri, azi şi în veci. Evrei 13:8

Limba:

Alte ţări




Podmínka

Předpoklad k tomu, aby byl tento nejvyšší cíl dosažen, je nám zřetelně jmenován: Jestliže pak Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, v vás přebývá, tedy ten, kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše, pro přebývajícího Ducha jeho v vás.“ (Řím. 8:11) Zde není řeč o pomazání Duchem, které mají možná milióny lidí – zde se jedná o „vnitřní přebývání“. Slovo „jestliže“ má velký význam. Jestliže Duch, a tím ta síla, v nás přebývá, tedy v nás zůstává, stane se to – v opačném případě ne. Podle slov našeho Pána bude přece právě před Jeho návratem existovat mnoho falešných kristů, tzn. pomazaných, kteří budou činit velká znamení a divy, vykonávat „pomazanou“ službu, ale ve svých základních učeních mají stejné kořeny jako falešný prorok (Matouš 24).

Biblická víra je vždycky zakotvena v příslušných zaslíbeních, která nám byla dána ve Slově. „Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v Němť jsou: Jest, a v Něm jest: Amen, k slávě Bohu skrze nás.“ (2. Kor. 1:20) Skutečná biblická víra pochází jedině ze zvěstování podle Písma. „Tedy víra z slyšení, slyšení pak skrze Slovo Boží.“ (Řím. 10:17) Tak je tomu se záchranou, uzdravením a všemi ostatními zaslíbeními, a tak je to také s vírou ke vzetí. Přichází z poselství zjeveného Slova pro určený čas, čímž je vypůsobeno očekávání a naděje. „A nadějeť nezahanbuje; nebo láska Boží rozlita jest v srdcích našich skrze Ducha svatého, kterýž dán jest nám.“ (Řím. 5:5) „Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných.“ (Židům 11:1)

Slovo a Duch působí ve věřících společně, Duch zaslíbení přichází na ty, kteří přijali Slovo zaslíbení. Duch v nás musí přebývat jako Utěšitel; pomazání nestačí. Jako přišel Duch na Krista, toho Prvorozeného (Matouš 3:16), zůstal na Něm a tím získal nárok na pozemské tělo, tak se to děje i u všech, kteří mají právo prvorozeného: přijímají Ducha jako dar prvotiny (Řím. 8:23) k oslavení, na něž Pavel tak často poukazoval. „My pak všichni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.“ (2. Kor. 3:18)

Kdo by chtěl zažít proměnu smrtelného těla, musí v sobě nést božskou sílu nesmrtelnosti – musí přijmout věčný život skrze skutečné znovuzrození a být zapečetěn Duchem svatým. „V kterémž i vy naději máte, slyševše Slovo pravdy, totiž evangelium spasení svého, skrze kteréž také, uvěřivše, znamenáni jste Duchem zaslíbení svatým, kterýž jest závdavek dědictví našeho, na vykoupení toho, což jím dobyto jest, k chvále slávy Jeho.“ (Ef. 1:13-14)

Proměna nenastane z vnějšku dovnitř, nýbrž z vnitřku ven. Nejdříve musí nastat obnovení duše, aby v ní mohl Duch Boží přebývat, než na samý závěr i naše smrtelná těla budou oživena skrze Jeho Ducha přebývajícího v nás. Duch svatý je Boží síla, skrze niž se to skutečně stane.

Existuje obrovský rozdíl mezi pomazáním Duchem, které mají mnozí, a zapečetěním Duchem, které obdrží jenom ti, kteří skutečně prožijí proměnu těla. Na Abrahamovi vidíme, že to souvisí s vyvolením. Otec víry byl vyvolen a přijal zaslíbení. On věřil a poslouchal Boha. To mu bylo počítáno za spravedlnost. Potom mu dal Bůh pečeť jeho spravedlnosti z víry, totiž obřízku (Řím. 4).

Zapečetění Duchem mohou zažít jen ti, kteří byli vyvoláni jako Abraham. Oni přijímají obřezání srdce a přijímají do sebe božskou substanci, totiž Slovo zaslíbení pro tento čas. Tím jsou ospravedlněni. Izák, zaslíbený syn Abrahama, byl sám uskutečněným zaslíbením a dědicem všeho majetku otce víry. Pavel píše, odvolávaje se na opravdové věřící: „Myť jsme tedy, ó bratří, tak jako Izák, synové zaslíbení.(Gal. 4:28) „To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.“ (Řím. 9:8) Slovo zaslíbení (Řím. 9:6) a Ducha zaslíbení (Skutky 2:33) přijímají děti zaslíbení. Je to Duch synovství, který nás ustanovuje za děti Boží a tím za dědice Boží a spoludědice Kristovy (Řím. 8:15-17).

Na základě Svého předvedení mohl Bůh ty, kteří by uvěřili, předurčit za Své syny k věčnému životu (Ef. 1:5). Oni mají být připodobněni k obrazu Jeho Syna (Řím. 8:28-30).

Mnozí věřící prožívají pomazání Duchem, mohou se chlubit velkými věcmi, přesto ale jdou vlastními cestami a nenechají se uvést do souladu se Slovem. Takoví lidé jsou bláhoví, zůstávají u navyklých tradic a míjejí zaslíbení, která byla Církvi dána pro tento časový úsek. Tím ale sami vydávají svědectví, že nemohou mít účast na závěrečném působení Božím. S Bohem může putovat jen ten, kdo z celého srdce věří slovům Písma a poznává zaslíbení týkající se současnosti. Bohulibý život je možný jen tam, kde je skrze Ducha a Slovo úplná shoda s Ním.

Pavel, který mluví o zjevení se synů Božích, zřetelně zdůrazňuje, o co se jedná, a píše: „Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží.“ (Řím. 8:14) Ježíš řekl, že Duch pravdy nás povede do veškeré pravdy a bude nám zvěstovat to budoucí (Jan 16:13). Pro ty, kteří Ducha svatého skutečně přijali a uvěřili Slovu, platí napomenutí: „A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmž znamenáni jste ke dni vykoupení.“ (Ef. 4:30) Jen oni jsou ti, kteří skutečně slyší, co Duch praví Církvím, a jen zástup přemožitelů se zúčastní svatební hostiny. Tito dokonalí spravedliví se připojí k nebeskému chvalozpěvu: „Halelujah. Kralovalť Pán Bůh náš všemohoucí. Radujme se, a veselme se, a chválu vzdejme jemu. Neboť přišla svadba Beránkova, a manželka Jeho připravila se. A dáno jest jí, aby se oblékla v kment čistý a stkvoucí, a ten kment jsouť ospravedlňování svatých. I řekl mi: Piš: Blahoslavení, kteříž jsou k večeři svadby Beránkovy povoláni. A řekl mi: Tato slova Boží jsou pravá.“ (Zjevení 19:6b-9)

Conţinut 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13