Návrat Krista
/ Ewald Frank
Langue: slovaque
Other languages
6. Hlas archanděla
Hlas archanděla
Zmínka o hlasu archanděla v 1. Tes. 4:16 má rovněž zcela zvláštní význam. „Zdaliž všichni (andělé) nejsou služební duchové, kteříž posíláni bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení?“, tak je to psáno u Židům 1:14. Při vytržení vezme Vykupitel ty vykoupené vzhůru a satan se všemi těmi, kteří ho poslouchali, bude svržen dolů. Stane se to, co apoštol Jan viděl v přehledu. „I stal se boj na nebi: Michal a andělé jeho bojovali s drakem, a drak bojoval i andělé jeho. Ale nic neobdrželi, aniž jest nalezeno více místo jejich na nebi. I svržen jest drak ten veliký, had starý, kterýž slově ďábel a satanáš, svodící všechen okršlek světa; svržen jest na zem, i andělé jeho s ním svrženi jsou.“ (Zjevení 12:7-9)
Náš Vykupitel se již jednou provždy se satanem vypořádal a zvítězil nad ním i nad jeho zástupem. „A obloupiv knížatstva i moci, vedl je na odivu zjevně, triumf slaviv nad nimi skrze něj.“ (Kol. 2:15) Právě tak On přemohl smrt a peklo (1. Kor. 15:54-57), tím, že vedl zajaté vězně (Ef. 4:8) a třetího dne vstal vítězně z mrtvých. „Neboj se. Já jsem ten první i poslední, A živý, ješto jsem byl mrtvý, a aj, živý jsem na věky věků. Amen. A mám klíče pekla i smrti.“ (Zjevení 1:17-18)
A přece ten starý protivník ještě vystupuje proti věřícím a obžalovává je u Boha. Proto Kristus, Prostředník Nového zákona, jako Velekněz zůstává naším Přímluvcem, dokud nebude Církev dokončena. Avšak od toho okamžiku, kdy počet vykoupených bude naplněn a ona se objeví před Bohem „bez poskvrny“ a „bez vrásky“, nebude již satan moci proti vyvoleným Božím nic dokázat. Potom bude společně se svým doprovodem a se vší mocí svržen dolů.
Jak jsme ve Zjevení 12:7-9 viděli, bude to úkol archanděla Michala, aby pozdvihl svůj hlas a poraženého nepřítele vykázal do jeho mezí. On to rovněž byl, kdo se s ním utkal kvůli mrtvému tělu Mojžíše (Juda 9). Právě tak to bude on, kdo se v určený čas zastane lidu izraelského, jak je psáno: „Toho času postaví se Michal, kníže veliké, kterýž zastává synů lidu tvého…“ (Dan. 12:1) Nepřekvapilo by nás, kdyby to byl on, kdo potom satana před zřízením Tisíciletého království sváže a uvrhne do podsvětí (Zjevení 20:1-3). Učení, že by archanděl Michal byl Kristus, je absurdní. Pravdou je, že Jahweh Starého zákona je Ježíš Nového zákona, tentýž Pán, včera, dnes i na věky. Michal nebo Gabriel jsou také v Novém zákoně tím, čím byli ve Starém zákoně.
Další střetnutí mezi Vítězem z Golgaty a poraženými nepřátelskými mocnostmi, které dosud panují ve vzdušné oblasti (Ef. 6:10-12), již nebude. „Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé Jeho za podnož noh Jeho.“ (Židům 10:13). Ženich se bude při Svém návratu věnovat výhradně jen Své nevěstě a nebude se ničím jiným zabývat.
Jde-li o oznamování a vysvětlování záležitostí spasitelného významu, je častěji zmiňován anděl Gabriel (Dan. 8:16; Dan. 9:21). On oznámil Zachariáši narození Jana Křtitele (Luk. 1:19) a Marii narození našeho Pána a Spasitele (Luk. 1:26). Pro boj a bitvu je ale oprávněn Michal, jeden z nejvyšších andělských knížat.
V Matouši 22 nacházíme popis svatebního sálu, který se naplňoval hosty. „Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svatebním. I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svatebního? A on oněměl. Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních.“ (verš 11-13). Mnozí se zarážejí nad oslovením „příteli“, avšak Ježíš tak označil i Svého zrádce Jidáše, do něhož satan vešel: „Příteli, nač jsi přišel?“ (Matouš 26:50). Satan se může zjevit bíle oděný jako anděl světla (2. Kor. 11, 14), ale nikdy nebude mít svatební roucho. Jenom Nevěsta je oděna zářivě bílým svatebním rouchem „spravedlivých skutků“, „spravedlnosti“ svatých (Zjevení 19:8).
O zástupu přemožitelů je řečeno: „Ale oni svítězili nad ním skrze krev Beránka, a skrze slovo svědectví svého, a nemilovali duší svých až do smrti.“ (Zjevení 12:11) Skutečné následování pravdivých dětí Božích nás přivádí do stop Ježíše Krista, našeho Vykupitele, přičemž se doslovně naplňuje Slovo: „Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá. Nebo buď že jsme živi, Pánu živi jsme; buď že mřeme, Pánu mřeme.“ (Řím. 14:7-8) Pavel a všichni s Kristem zesnulí mohli říci: „Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus.“ (Gal. 2:20). Nestačí, aby o tom bylo jen kázáno a mluveno – v životě těch, kteří chtějí vejít do slávy se to musí stát realitou.