Návrat Krista
/ Ewald Frank
Jazyk: slovensky
Jiné jazyky
11. Přechod
Přechod
Až Pán vyleje Svůj hněv a zúčtuje se Svými nepřáteli, splní se to, co předpověděl prorok Zachariáš: „I stanou nohy Jeho v ten den na hoře Olivetské…“ (kap. 14:4) Tentokrát nepřichází sám, nýbrž, jak je hned v následujícím verši psáno: „… přijde Hospodin Bůh můj, a všichni svatí s Ním.“ Svatební hostina v nebi je u konce, začátek Tisíciletého království je přede dveřmi.
Avšak dříve, než toto bude moci nastat, se bude konat rozsáhlé soudní řízení. „I rozhněvali se národové, a přišel hněv Tvůj, a čas mrtvých, aby souzeni byli, a aby dána byla odplata služebníkům Tvým, prorokům a svatým, a bojícím se jména Tvého, malým i velikým, a aby zkaženi byli ti, kteříž nakažují zemi.“ (Zjevení 11:18)
Protože v různých církevních obdobích probíhalo zvěstování úplně rozdílně, musí i mezi spasenými nastat objasnění toho, co před Bohem skutečně platí. Tento soud není žádným odsouzením, nýbrž božským soudním výrokem. V tom okamžiku se pro věřící celého Nového zákona naplňují následující místa Písma: „Všichni my zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý to, což skrze tělo působil, podlé toho, jakž práce čí byla, buď v dobrém, neb ve zlém.“ (2. Kor. 5:10) „Ty pak proč potupuješ bratra svého? Aneb také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou. Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, zeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha. A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.“ (Řím. 14:10-12)
Dříve, než dokonalí spravedliví budou moci se Soudcem soudit a s Králem vládnout, budou sami muset přijmout svoje posouzení i korunování pro toto království, do kterého mají nastoupit. Nastane rozdělování rozličných korun: koruny slávy (1. Tes. 2:19), koruny spravedlnosti (2. Tim. 4:8), koruny cti (1. Petra 5:4), koruny života (Jak. 1:12, Zjevení 2:10) atd.
U Daniele 7:26 čteme: „V tom bude soud osazen…“ To souhlasí se Zjevením 20:4: „I viděl jsem stolice, a posadili se na nich, i dán jest jim soud…“ Přemožitelům bylo přece dáno zaslíbení: „Kdož svítězí, dám jemu seděti s Sebou na trůnu Svém…“ (Zjevení 3:21) Oni nejenže budou s Králem vládnout v Tisíciletém království jako králové nad národy (Zjevení 2:26-28), nýbrž zúčastní se i soudu. Pavel píše: „Nevíte-liž, že svatí svět souditi budou? … Zdaliž nevíte, že anděly souditi budeme?“ (1. Kor. 6:2-3). Se zřetelem na to Enoch prorokoval: „Aj, Pán se bére s svatými tisíci Svými, aby učinil soud všechněm, a trestal všecky, kteříž by koli mezi nimi byli bezbožní…“ (Juda 14-15)
V Matouši 25:31-32 je psáno: „Když pak přijde Syn člověka v slávě Své, a všickni svatí andělé s Ním, tedy se posadí na trůnu velebnosti Své, a shromážděni budou před Něj všickni národové. I rozdělí je na různo, jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů.“
U proroka Izaiáše 1:1-5 je nám rovněž vylíčeno toto soudní řízení nad národy: „Onť bude souditi mezi národy, a trestati bude lidi mnohé. I zkují meče své v motyky, a oštípy své v srpy.“ Téměř stejný popis si můžeme přečíst u Micheáše 4:1-5.
Pokud se týká izraelského národa, je psáno: „I stane se, že kdož bude zanechán na Siónu, a pozůstaven bude v Jeruzalémě, svatý slouti bude, každý, kdož jest zapsán k životu v Jeruzalémě.“ (Izaiáš 4:3) Avšak soud nebude vyřknut jen nad těmi, kteří až do té doby zůstali naživu, nýbrž i nad všemi těmi, kteří během velkého soužení museli své svědectví zpečetit svým životem: „I viděl jsem … duše stíhaných pro svědectví Ježíšovo a pro Slovo Boží, a kteříž se neklaněli šelmě, ani obrazu jejímu, a aniž přijali znamení jejího na čela svá, aneb na ruce své. A ožili, a kralovali s Kristem tisíc let.“ (Zjevení 20:4) I oni budou v Tisíciletém království. Nezúčastní se sice svatební hostiny Beránkovy, ale budou před začátkem královského panování Krista probuzeni k životu a náležejí tím k prvnímu vzkříšení. V této souvislosti je nutno se také podívat na Slovo v 2. Tim. 4:1: „Protož já osvědčuji před obličejem Božím a Pána Jezukrista, kterýž má souditi živé i mrtvé v příchodu Svém slavném a království Svém.“
„Jiní pak mrtví neožili, dokudž by se nevyplnilo těch tisíc let. Toť jest první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdož má díl v prvním vzkříšení. Nad těmiť ta druhá smrt nemá moci, ale budou kněží Boží a Kristovi, a kralovati s Ním budou tisíc let.“ (Zjevení 20:5-6)
V té době se také naplní, co Pán vyjádřil v jedné přísaze: „Skrze Sebe přisáhl jsem, vyšlo z úst Mých slovo spravedlnosti, kteréž nepůjde na zpět: Že se Mně skláněti bude všeliké koleno, a přísahati každý jazyk, říkaje: Toliko v Hospodinu mám všelijakou spravedlnost a sílu, a až k samému přijde; ale zahanbeni budou všickni, kteříž se koli zlobí proti Němu.“ (Izaiáš 45:23-24)
Obě následující místa Písma náležejí do stejné souvislosti:
„A klanějte se Jemu všickni andělé Boží.“ (Židům 1:6)
„Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž, jsou na nebesích, a těch, kteříž jsou na zemi, i těch, kteříž jsou pod zemí, a každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce.“ (Fil. 2:10-11)
V tom okamžiku se budou radovat všichni, kteří uvěřili v Krista: „…když přijde, aby oslaven byl v svatých Svých, a Předivný ukázal se ve všech věřících“ (2. Tes. 1:10)
Z vděčnosti se přidáváme ke chvalozpěvu 24 starších, čtyř bytostí a andělů, kteří volali před trůnem:
„Hodenť jest ten Beránek zabitý vzíti moc, a bohatství, i moudrost, i sílu, i čest, i slávu, i požehnání. Též všecko stvoření, kteréž jest na nebi, i na zemi, i pod zemí, i v moři, i všecko, což v nich jest, slyšel jsem řkoucí: Sedícímu na trůnu a Beránkovi požehnání, čest a sláva i síla na věky věků.“ (Zjevení 5:12-13)
„Svatý, svatý, svatý Pán Bůh všemohoucí, kterýž byl, a jest, i přijíti má.“ (Zjevení 4:8)
V tomto posledním verši je nápadné, že Pán již není označován jako Syn člověka, nýbrž je uctíván jako všemohoucí Bůh. Prorok Izaiáš to předpověděl následujícími slovy: „Pročež řekne v ten den: Aj, Bůh náš tento jest, očekávaliť jsme na Něj, a vysvobodil nás. Onť jest Hospodin, jehož jsme očekávali; plésati a veseliti se budeme v spasení Jeho.“ (Izaiáš 25: 9)