Wolna Misja Ludowa

Jezus Chrystus wczoraj, dzisiaj, ten sam i na wieki.Heb.13.8

Język:

Inne kraje

Návrat Krista / Ewald Frank

9. Časový plán




Časový plán

Jakmile bude ďábel, ten starý drak, svržen s nebe, je řečeno: „Protož veselte se nebesa, a kteříž přebýváte v nich. Běda těm, kteříž přebývají na zemi a na moři; nebo ďábel sstoupil k vám, maje hněv veliký, věda, že krátký čas má.“ (Zjevení 12:12) Zřejmě se zde jedná o krátký časový úsek mezi vytržením a počátkem Tisíciletého království. Během této doby vylije satan prostřednictvím antikrista svůj vztek na zemi. Potom otevřeně vystoupí ve svém zástupci, v tom bezzákonném, a ukáže, kým skutečně je (2. Tes. 2:7-8). Poté, co se mu nepodařilo pohltit zástup přemožitelů, který dospěje „…v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova“ (Ef. 4:13), a proto je ve Zjevení 12 označen jako „mužský syn“, vrhne se ďábel na pozůstalou Církev. Ona je tou ženou, z níž se zrodí ten syn, „…kterýž měl spravovati všecky národy prutem železným.“ (Zjevení 12:5) Toto slovo se nevztahuje jen na Krista, nýbrž je jedno ze sedmi zaslíbení, jež bylo dáno přemožitelům: „Kdož by pak vítězil, a ostříhal až do konce skutků mých, dám jemu moc nad pohany. I budeť je spravovati prutem železným…“  (Zjevení 2:26-27)

V biblické symbolické řeči byl „ženou“ označen nejprve Izrael ve Starém zákoně a potom Církev. Ve Zjevení se mluví o dvou zcela rozdílných církvích, totiž o Církvi Kristové a církvi antikristově. Ilustraci pravé Církve nacházíme ve Zjevení 12, zatímco antikristova církev je popsána v kap. 17.

Ve Zjevení 12 viděl Jan ženu, která byla oděna sluncem. To znamená, že Ježíš Kristus, Slunce spravedlnosti, ozařuje Církev. Pod jejíma nohama byl měsíc – tím je míněn časový úsek Starého zákona s prorockým Slovem jako základem, na němž ona stojí. Tak jako měsíc odráží světlo slunce, tak je ozařován Starý zákon východem slunce spravedlnosti a naplněním proroctví v Novém zákoně a odráží toto světlo. Koruna z dvanácti hvězd, kterou žena má, je symbolem toho, že novozákonní Církev je korunována učením dvanácti apoštolů (Skutky 2:42).

Ve všech časových obdobích existovali povolaní a vyvolení. Zástup přemožitelů sestává z vyvolených, pozůstalá Církev z povolaných. I oni jsou čistí a svatí, a jsou proto v podobenství našeho Pána rovněž představeni jako panny, ovšem jako bláznivé, v protikladu k moudrým pannám, které vejdou na svatební hostinu (Matouš 25).

Pozůstalá Církev nejprve unikne útoku satana a bude, jako tehdy Izrael, živena nadpřirozeným způsobem na poušti: „A žena utekla na poušť, kdež měla místo od Boha připravené, aby ji tam živili za dnů tisíc dvě stě a šedesát … Ale dána jsou té ženě dvě křídla orlice veliké, aby letěla od tváři hada na poušť, na místo své, kdež by ji živili do času a časů, a do půl času.“ (Zjevení 12:6+14) Dokonce i přesný časový úsek opatrování a vyživování je nám sdělen, totiž tři a půl roku.

Hned nato vidíme třetí skupinu, na níž se satan oboří: „I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž ostříhají přikázání Božích, a mají svědectví Ježíše Krista.“ (Zjevení 12:17) U ostatních, kteří tu jsou jmenováni, se beze vší pochybnosti jedná o těch 144 000 Izraelitů. Jsou ze stejného semene, mají pouze jiné postavení. Ve Zjevení 14 je o nich psáno: „Totoť jsou ti, kteříž s ženami nejsou poskvrněni; nebo panicové jsou.“ (Zjevení 14:4) To znamená, že nikdy nebudou náležet k nějaké křesťanské církvi příp. sboru. Vždyť vyvolání 144 000 se bude konat teprve po vytržení Církve-Nevěsty skrze službu dvou svědků. Oni uvěří a před nastávajícím hněvem soudů budou zapečetěni (Zjevení 7:1-8).

Prorok Daniel obdržel výklad o časovém plánu Božím s Izraelem. Kdo tomuto rozvržení správně rozumí, může správně zařadit průběh událostí mezi vytržením a zřízením Tisíciletého království. V Dan. 9:24-27 je řeč o sedmdesáti týdnech (podle kral. překladu „téhodny“ – 1 téhoden = 7 let), u nichž – prorocky viděno – se jedná o sedmdesát týdnů let (tzn. 70x7 let) a ne o týdny dní. Jak jednoznačně vyplývá z verše 24, týkají se lidu Danielova, tedy Izraele, a svatého města, Jeruzaléma.

Jsou tam jmenována tři časová rozpětí: sedm téhodnů – šedesát dva téhodnů – jeden téhoden. Nejdůležitější je skutečnost, že „Pomazaný“, tedy Kristus-Mesiáš, na konci dvaašedesátého téhodne, kterým již sedm téhodnů předcházelo, byl usmrcen (verš 26). Ve verši 27 čteme: „Utvrdí (ten kníže, antikrist) však smlouvu mnohým v téhodni posledním, u prostřed pak toho téhodne učiní konce oběti zápalné i oběti suché; a skrze vojsko ohavné, až do posledního a uloženého poplenění hubící, na popleněné vylito bude zpuštění.“ (dle něm. Mengeho překl.: „A uzavře (ten kníže) pevnou smlouvu s národem na jeden týden let a v polovině týdne zastaví oběti zápalné i oběti suché a na jejich místě bude postaveno odporné pustošení (nastane hrůza a děs pustošení“) a to tak dlouho, dokud pevně ustanovené zničení nebude vylito na zpustošení (zpustošitele).“

Od okamžiku, kdy byl dán rozkaz, aby byl Jeruzalém opět zbudován (r. 445 př. Kr.), až ke smrti Pomazaného, Mesiáše, uplynulo přesně 483 let, totiž 69 krát 7 let. Jakmile čas milosti pro národy uplyne a nastane vytržení Církve-Nevěsty, začne pro Izrael poslední téhoden. Z toho připadá první polovina na službu dvou svědků, druhá na čas velkého soužení.

Podle Zjevení 11 budou tito proroci tři a půl roku vykonávat svou službu, čímž bude, jak je ve Zjevení 7:3-8 oznámeno, vyvoláno a zapečetěno těch 144 000 z dvanácti kmenů Izraele. Ve verši 3 je řečeno: „Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokudž neznamenáme služebníků Boha svého na čelích jejich.“ To znamená, že tři a půl roku trvající doba soužení Božích soudů hněvu může začít teprve tehdy, až bude ukončeno zapečetění 144 000. V té době se naplní proroctví proroka Zachariáše, že Duch milosti a modliteb bude vylit na Izraele: „… i obrátí zřetel ke Mně, kteréhož jsou bodli, a kvíliti budou nad Ním…“  (Zach. 12:10-11)

Židé svého Mesiáše při Jeho prvním příchodu ani nepoznali ani nepřijali (Jan 1:11). Jako se Josef ve Starém zákoně nechal poznat svým bratřím teprve při druhém setkání (Skutky 7:13), tak i Židé poznají svého Mesiáše, až k nim přijde podruhé. Josef si vzal nevěstu z pohanů a oženil se s ní. Zanechal ji v paláci a dal se svým bratřím poznat, aniž by byl někdo u toho přítomen. „Kažte všechněm ven! I nezůstal žádný s nimi, když se známil Jozef s bratřími svými.“ (1. Moj. 45:1)

Právě tak Kristus zanechá Svou Nevěstu z národů v nebeských palácích po jejím vzetí vzhůru na svatební hostinu Beránkovu a nechá se zcela sám, bez jakéhokoli doprovodu, poznat Svým bratřím, jakmile budou v plném počtu a zapečetěni. To je Jeho první příchod PO Jeho návratu a vytržení. Jan Ho viděl v této souvislosti jako Beránka s těmi 144 000 na hoře Sión (Zjevení 14). Hora Sión je centrální bod, z něhož bude působení Boží známo v celém světě. „A zkazí na hoře této zastření, kteréž zastírá všecky lidi, a přikrytí, jímž přikryti jsou všickni národové.“  (Izaiáš 25:7)

V tom okamžiku Izrael pozná, že Smlouva Boží s nimi zůstala právoplatnou. Při vydání Zákona sestoupil Bůh Pán v podobě anděla viditelně na horu Sinai. Proto je ON, jedná-li se o Smlouvu, označován jako „Anděl smlouvy“ (Mal. 3:1). Na to se odvolává Štěpán ve Skutcích 7:38, když říká o Mojžíšovi: „Onť jest, kterýž byl mezi lidem na poušti s andělem, kterýž mluvil k němu na hoře Sinai, i s otci našimi…“

Poté, co se Pán nechá Svým bratřím poznat, vznese podle Zjevení 10 jako původní vlastník Svůj právoplatný nárok na zemi i moře. To je Jeho druhý příchod po Jeho návratu pro Církev-Nevěstu. I viděl jsem jiného Anděla silného, sstupujícího s nebe, oděného oblakem, a duha na hlavě Jeho byla, a tvář Jeho jako slunce, a nohy Jeho jako sloupové ohniví.“ (Zjevení 10:1) Duha je v Písmu svatém znamením Smlouvy (1. Moj. 9). V této kapitole je sedmkrát řeč o Smlouvě a pětkrát o duze jako o znamení Smlouvy.

Prorok Ezechiel viděl Pána na trůnu. Podává o tom zprávu: „… a blesk vůkol Něho. Na pohledění jako duha, kteráž bývá na oblace v čas deště, takový na pohledění byl blesk vůkol.“ (Ezech. 1:27b-28) Tentýž popis nalézáme znovu ve Zjevení 4:2-3: „… a aj, trůn postaven byl na nebi, a na trůnu Jeden seděl. A ten, kterýž seděl, podoben byl obličejem kameni jaspidu a sardiovi; a vůkol toho trůnu byla duha, na pohledění podobná smaragdu.“ Ta duha má zdůraznit, že nová Smlouva je právoplatná i pro Izrael. „A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.“ (Řím. 11:27, Židům 8:6-13)

„A v ruce Své měl knížku otevřenou.“ (Zjevení 10:2) Toto znamená, že v okamžiku tohoto příchodu je zapečetěná Kniha již otevřena. Nyní On postavil Svou pravou nohu na moře, levou na zemi, a potom „volal hlasem velikým, jako by lev řval.“ Zde vidíme proměnu Beránka, který poukazuje na vykoupení, ve Lva, který představuje Krále.

Pro 144 000 zapečetěných je On nejprve Beránkem – jejich Vykupitelem: „Tiť jsou, kteříž následují Beránka, kamž by koli šel; tiť jsou koupeni z lidí, prvotiny Bohu a Beránkovi.“ (Zjevení 14:4) Ve stejné souvislosti praví prorok Ozeáš: „I půjdou za Hospodinem řvoucím jako lev; on zajisté řváti bude, tak že s strachem přiběhnou synové od moře.“ (kap. 11:10) Podobně zní slova proroka Amose: „Hospodin řváti bude z Siona, a z Jeruzaléma vydá hlas Svůj.“ (1:2) „A Hospodin řváti bude z Siona, a z Jeruzaléma vydá hlas Svůj, tak že se třásti budou nebesa i země; nebo Hospodin jest útočiště lidu Svého, a síla synů Izraelských.“ (Joel 3:16)

Ve Zjevení 5 je rovněž označován jako Lev: „Aj, svítězilť Lev, ten kterýž jest z pokolení Judova, kořen Davidův, aby otevřel tu knihu, a zrušil sedm pečetí jejích.“ (verš 5) Když Jakob žehnal svého syna Judu, vyslovil skrze Ducha prorocká slova: „Lvíče Juda … Nebude odjata berla od Judy, ani vydavatel zákona od noh jeho, dokudž nepřijde Sílo; a k němu se shromáždí národové.“  (1. Moj. 49:9-10)

„A když dokonal volaní, mluvilo sedm hromů hlasy své.“ (Zjevení 10:3) Mluvení Boží zní jako zvuk hromu. „Poslouchejte pilně hřmotného hlasu Jeho … Bůh silný hřímá hlasem Svým předivně“ (Job 37:1-4) „Tedy přišel hlas s nebe … Ten pak zástup, kterýž tu stál a slyšel, pravil: Zahřmělo.“ (Jan 12:28-29) To, co mluvilo sedm hromů, bylo zapečetěno a nebylo napsáno. Tudíž o tom nemůže být kázáno, protože to není součást psaného Slova Božího. Vztahuje se to na závěrečné, tajuplné působení našeho Boha v daném okamžiku. Při té příležitosti pozvedne tento mocný Anděl Svou pravou ruku k nebi „…a přisáhl skrze Živého na věky věků, kterýž stvořil nebe i to, což v něm jest, a zemi i to, což na ní jest, a moře i to, což v něm jest, že již více času nebude.“ (Zjevení 10:6)

Stejnou událost viděl již předem prorok Daniel v kap. 12. Tázal se, jak dlouho to bude ještě trvat, než nastane konec těchto podivuhodných věcí. Odpověď je jednoznačná: „I slyšel jsem muže toho oblečeného v roucho lněné, kterýž stál nad vodou té řeky, an zdvihl pravici svou i levici svou k nebi, a přisáhl skrze Živého na věky, že po uloženém času, a uložených časích, i půl času…“ (verš 7) Na základě tohoto biblického místa to bude od okamžiku přísahy přesně ještě tři a půl roku až do konce tohoto světového systému a tudíž k začátku Tisíciletého království.

Shrňme ještě jednou: oba proroci konají svou službu tři a půl roku. Během tohoto času se jich nemůže nikdo dotknout, neboť mají absolutní a božskou plnou moc: „…oheň vyjde z úst jejich, a sžíře nepřátely jejich.“  (Zjevení 11:5-6) Popis jejich služby nám připomíná dva proroky Mojžíše a Eliáše. Domněnka, že Enoch je jedním z těch svědků, se neshoduje s pravdou. Enoch jako sedmý po Adamovi byl obrazem na žijící na konci tohoto sedmého věku, kteří budou proměněni a vzati vzhůru, aniž by okusili smrti. Mojžíš a Eliáš to byli, kteří přišli na horu Proměnění (Matouš 17). O obou je také učiněna zmínka v posledních třech verších Starého zákona (Mal. 4:5-6).

Výsledkem jejich kázání bude, že na konci jejich služby bude na hoře Sión shromážděno 144 000 Židů. K nim sestoupí Pán a zjeví se jako Mesiáš, Beránek Boží. Ve stejné době, kdy si Izraelité uvědomí novozákonní uzavření Smlouvy, poznají, kdo je antikrist, který potom zruší svou sedmiletou smlouvu uzavřenou s Izraelem a jeho sousedy (Dan. 9:27). Tím nastane velká doba útrap a pronásledování. „… a dána jí moc vládnouti za čtyřidceti a dva měsíce … dáno jí i bojovati s svatými, a přemáhati je…“ (Zjevení 13:5-7) Prorok Daniel prorokoval o svatých Nejvyššího: „…vydáni budou v ruku jeho, až do času a časů, i do částky časů.“ (kap. 7:25) Může to být ještě zřetelněji napsané?

Během tohoto strašného pronásledování musí 144 000 zapečetěných zemřít mučednickou smrtí. Nejdříve budou usmrceni oba svědkové, když ukončí své svědectví (Zjevení 11:7), a poté ti ostatní, jak to bylo předpověděno v 5. pečeti. Vzhledem k tomu je ve Zjevení 14:12 napsáno: „Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.“ Přesně pak se také naplní Slovo: „I slyšel jsem hlas s nebe, řkoucí ke mně: Piš: Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteříž v Pánu umírají. Duch zajisté dí jim, aby odpočinuli od prací svých, skutkové pak jejich jdou za nimi.“ (Zjevení 14:13)

Náš Pán ohlásil rozptýlení izraelského národa mezi pohanské národy a jejich navrácení domů do země zaslíbení a v té souvislosti řekl: „Jeruzalém tlačen bude od pohanů, dokudž se nenaplní časové pohanů.“  (Luk. 21:24)

V 5. pečeti (Zjevení 6:9-11) je řeč o duších pod obětním oltářem, které byly zavražděny kvůli Slovu Božímu a svědectví. Budiž podotknuto: tito mučedníci svědectví Ježíšovo dosud neměli. Oni zůstali věrni Slovu Božímu, aniž by byli poznali Ježíše, toho Mesiáše. Jedná se přitom o všechny Židy, kteří byli zavražděni jen proto, že byli Židé. To, že neprožili vykoupení, vyplývá z jejich volání po pomstě. Vykoupení se modlí: „Otče, odpusť jim, neboť oni nevědí, co činí.“„I volali hlasem velikým, řkouce: Až dokud, Pane svatý a pravý, nesoudíš, a nemstíš krve naší nad těmi, kteříž přebývají na zemi? Tedy dáno jednomu každému z nich roucho bílé, a řečeno jim, aby odpočívali ještě za malý čas, až by se naplnil počet spoluslužebníků jejich a bratří jejich, kteříž zmordováni býti mají, jako i oni.“

Slovo „služebníci“ nezapadá do rámce novozákonní Církve, neboť ona sestává ze synů a dcer Božích. V biblickém proroctví jsou Izraelité označováni jako „služebníci“ a „služebnice“. Bez pochyb je těmi „spoluslužebníky“ míněno těch 144 000, kteří uvěří skrze službu dvou svědků a v době soužení, trvající tři a půl roku, budou antikristem pronásledováni a zavražděni.

Treść 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13