Návrat Krista
/ Ewald Frank
Language: slovak
Other languages
4. Uskutečněná touha
Uskutečněná touha
„Nebo stvoření pečlivé jako vyhlídaje, očekává zjevení synů Božích … A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i myť sami v sobě lkáme, zvolení synů očekávajíce, a tak vykoupení těla svého.“ (Řím. 8:19+23)
V 1. Moj. 1:27 čteme: „I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej…“ To bylo v duchovním těle. Teprve později obdržel člověk toto pozemské tělesné tělo, jak je napsáno: „I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země…“ (1. Moj. 2:7) V tomto tělesném těle člověk padl. Proto se musel Bůh, který sám je Duch, stát člověkem v Synu, aby nás vykoupil a navrátil do božského stavu synovství, do těla duchovního. „Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna Jeho.“ (Řím. 8:29)
„První člověk z země zemský, druhý člověk sám Pán s nebe. Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou i nebeští. A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz nebeského.“ (1. Kor. 15:47-49)
Cíl, o nějž se všichni skutečně věřící snažili, spočíval od počátku v tom, aby měli podíl na prvním vzkříšení, proměně a vytržení.
„Nebo nadějí spaseni jsme. Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje.“ (Řím. 8:24). Dokonalým dílem vykoupení na Golgatě jsme byli navráceni do stavu, který měl člověk před pádem do hříchu; pouze proměna našeho těla nenastala.
Po tom toužil i Pavel a vyjádřil to slovy: „Abych poznal Jej, a moc vzkříšení Jeho, i společnost utrpení Jeho, připodobňuje se k smrti Jeho, zda bych tak přišel k vzkříšení z mrtvých.“ (Fil. 3:10-11)
Tak jistě jako je neseno zemské tělo do hrobu, tak jistě bude duchovní tělo vzkříšeno. Právě tak opravdoví věřící, kteří budou při návratu Pána naživu, budou proměněni a obdrží vzkříšené tělo. „Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještěť se neokázalo, co budeme. Vímeť pak, že když se okáže, podobni Jemu budeme; nebo viděti Jej budeme tak, jakž jest.“ (1. Jana 3:2)
Ježíš Kristus, Syn Boží, který byl ukřižován a pohřben, třetího dne v těle vstal z mrtvých. Poté byl čtyřicet dní ve Svém vzkříšeném těle spolu se Svými učedníky. Jedl a pil a poučoval je o království Božím (Luk. 24:36-49; Skutky 1:3). „I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou Svých, dal jim požehnání. I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.“ (Luk. 24:50-51). „…oblak vzal Jej od očí jejich. A když za Ním v nebe jdoucím pilně hleděli, aj, dva muži postavili se podlé nich v rouše bílém, a řekli: Muži Galilejští, co stojíte, hledíce do nebe? Tento Ježíš, kterýž zhůru vzat jest od vás do nebe, takť přijde, jak jste spatřili způsob Jeho jdoucího do nebe.“ (Skutky 1:9-11)
Jak již bylo zmíněno, návrat Ježíše Krista nebude žádnou zbožnou fantazií, nýbrž velkou událostí, provázenou viditelnými znameními. Hořkou realitou se potom stane také to, co je psáno u Luk. 17:34-36: „V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn. Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna. Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.“