Filadelfské období církve
/ William Branham
5. Část 5.
Vidíte to nebezpečí? Nikdy k tomu nic nepřidávejte! Nechte to, jak to je a jděte kupředu. Duch vám to zjeví, jen jste-li pokorní. To není komplikované. Ježíš děkoval Otci, že skryl tyto věci před moudrými a chytrými, před očima rabínů a kněží, biskupů akardinálů, představenými okresu a zjevil je nemluvňátkům. Co potřebujete, je zjevení Boží. To se může stát jen tak, jako tehdy, když se On ptal: „Coříkají lidé, kdo jsem Já?" Petr odpověděl: „TY jsi Kristus, Syn Boha živého."
On řekl: „Tomu jsi se neučil v semináři. To ti nikdo nikdy neřekl. Bylo ti to dáno jako zjevení znebe. Na této skále chci postavit Svoji církev a brány pekla ji nepřemohou."
Stejné zjevení měl Ábel na počátku. Jestliže to bylo zjevení tehdy, pak je to ještě dnes a vždy bude. To souhlasí.
Tady vidíme, že ona byla ženou, jíž je reprezentován kostel. Pro koho se vrátí Kristus? Pro Nevěstu, pro čistou pannu. Tato stará ženská zde si nárokovala být Boží církví. Žena pak oděna byla šarlatem abrunátným rouchem, a ozdobena zlatem a kamením drahým i perlami; mající koflík zlatý v ruce své, plný ohavností a nečistoty smilstva svého. S kterou smilnili králové země a zpili se vínem smilství jejího obyvatelé země. Souhlasí to? Zde je jmenována Jezábel. Jezábel dělala zlé věci, jakmile si upevnila postavení mezi Izraelity. Nechala zabíjet koho chtěla a stavět vlastní oltáře. Je to tak? Přesně to dělal katolický kostel. Čtěme ještě trochu dále.
Budete žasnout. Někdy slábnete, živoříte, potom jezte trochu více.
… která se praví býti prorokyní, (ona říká, že je ta jediná, kdo má zjevení Slova) aby učila a sváděla služebníky mé, aby smilnili, a jedli maso obětované modlám.
Bratře, který jsi se ptal na souvislosti s hadem ajedením plodu v zahradě Eden, vidíš nyní, co je tím míněno? Je-li zde řeč o jídle, pak je to míněno duchovně.
Ale dal jsem jí čas, aby pokání činila ze smilstva svého, a však nečinila. Aj, já uvrhu ji na lože, i ty, kteří cizoloží s ní, v soužení převeliké, jestliže nebudou činiti pokání z skutků svých. A syny její zmorduji smrtí;
Tato ženská měla děti (Zj. 17). Mám za to, že jste tu včera večer všichni byli. Zjevení 17 popisuje starou záletnici, katolický kostel. On je nazván matkou záletnic. Nebyli to synové, byly to kostely, sbory. Zčeho vyšel luteránský kostel a všichni ostatní? Odkud přichází každá organizace? Kde je jejich začátek? Zformovali je Nikolaité a zopakovalo se to stejné. Na tom nemůžete nic změnit, bratři. Eliáš ve své době proti tomu mluvil. Jan to dělal ve své době. Neříkejte sami sobě: „Máme za otce Abrahama", neboť říkám vám, že Bůh je mocen Abrahamovi probudit děti z těchto kamenů.
Ona měla děti. Měla pravá Jezábel děti? Ano!
Dětmi katolického kostela jsou protestantské denominace, které jsou do něho pokřtěny nepravým nebiblickým křtem. Stisk ruky namísto Ducha svatého. „Otec, Syn a Duch svatý" namísto „Ježíš Kristus". Všechno se dělá v protikladu k Bibli. Ubírají se přímo dovnitř.
Jezábelina dcera se jmenovala Atalie. Oženil se sní Joram, král Judský, a brzy na to stály Bálovy oltáře v Jeruzalémě. Nemusíte to hledat v dějinách. To najdete v Bibli. Její dcera Atalia se provdala za Jorama, Jozafatova syna. Její dcery dělaly to stejné, co ona. Ó, můžete to vidět? Vidíte, bratři, co dělaly organizace? Luther je přivedl zpátky. Ale stále znovu se organizují, místo aby to přenechali Duchu svatému; a letniční udělali to stejné. Nepředali se vedení Ducha svatého, aby šli kupředu. Každé světlo, které přijde, musí být zkušeno Slovem Božím. Oni nemohli přenechat vedení Duchu svatému, museli udělat organizace a odřízli se od všeho, co ještě mělo přijít. Vrátili se a sjednotili se s tou stejnou věcí. Když se dostaneme k tomuto období, uvidíte, co na vás čeká. Oni se vrátili a sjednotili.
Ježíš říká, že Jezábel se vydává za prorokyni. ONji chtěl uvrhnout na lože nemocných a její děti usmrtit. Jakou smrtí měly být její děti usmrceny? Vidíte, že jsou nyní mrtvé duchovně. Nemají žádné zjevení. Znají své organizace, katechismus, učení svého kostela, ale jedná-li se o to, znát Boha, mnozí z nich o tom nevědí více, nežli Hotentot o egyptské noci. To souhlasí. Jde-li o skutečné poznání Ducha svatého. Jestliže je v činnosti dar rozeznání duchů ajsou vyháněni ďáblové, označují Ducha Božího za věštce a jako od ďábla. Říká se: „Ó, tato skupina, ti k naší organizaci nepatří." Potom vám navěsí jména jako „Jesus Only", „Svaté koloběžky" a tomu podobné. Oni to nepoznávají. Přiblížila se hodina, ve které toto všechno bude odhaleno. Tak jistě, jako že stojím zde, za tímto pultem, to Bůh učiní. ON Své děti vytrhne ven, tak jistě, jako že tu stojím. Bůh v nebi to ví.
Věříte, že jsem prorok, služebník Páně, potom mě vyslechněte! ON je blízko. Její děti budou usmrceny duchovní smrtí. Podívejte se na ně! Jsou studení aformální. Netýká se to jen baptistů a presbyteriánů, nýbrž také všech ostatních, kteří jsou mrtví již léta.
Kdyby bývali šli kupředu s probuzením ospravedlnění pod Lutherovým vedením, bylo by veliké letniční hnutí tohoto času v luteránském kostele. Světlo by nás vedlo dále k posvěcení, které následovalo za Wesleye. Vidíte, Luther v tom nepokračoval. Oni již byli luterány.
Tak vystoupil Wesley. Co se stalo po smrti Wesleye? Zorganizovali se a vytvořili různé metodistické kostely. Měli veliké probuzení, ale všichni se podřídili organizacím. Co se stalo, když nastal o letnicích průlom s mluvením v jazycích a navrácením duchovních darů? Nemohli se pohnout vpřed a označili to jako od ďábla.
Co udělali nyní letniční? To stejné, co jiní tehdy. Kde se nyní octli? Jsou tak mrtví jako hřebík ve dveřích. „Uvrhnu ji na nemocniční lože a její děti usmrtím."
(Myslím, že to byl 22. verš.)
Aj, já uvrhu ji na lože, i ty, kteří cizoloží s ní vsoužení převeliké, jestliže nebudou činiti pokání zskutků svých …
Tito lidé, kteří jsou vrženi do velikého soužení, jsou ty bláznivé panny, které neměly dostatek oleje ve svých lampách. Přestože patřily k organizacím, byly dobrými lidmi, chodily do sboru atd., přesto bylo pozdě, když chtěly kupovat olej. Vidíte, „Já ji uvrhnu do velikého soužení." Katolický kostel se svými dětmi půjde do velikého soužení.
Jestliže nebudou činit pokání ze skutků svých …
To nejsou ty děti, lidé, kteří se v něm nacházejí, nýbrž ten kostel samotný. Mně je líto těch ubohých katolíků, baptistů, presbyteriánů, letničních. „Jsi křesťan?" „Jsem presbyterián." To nevypovídá nic víc, než tvrzení, že prase se sedlem je závodní kůň. Co na světě byste mohli v této věci udělat? Nic! Nemínil jsem to jako vtip. Toto není vhodné místo ke vtipkování, nýbrž ke zvěstování evangelia. Jen jsem chtěl něco znázornit. Oni nemají s tou věcí nic společného.