Filadelfské období církve
/ William Branham
4. Část 4.
Ale to odpoledne sestoupil tam na stadionu na shromáždění Duch svatý a zjevil tajemství srdcí, poté, co jsem je poučil podle Písma.
K čemu bych potřeboval 15 minut, tam trvalo přes hodinu, neboť mě překládalo 15 překladatelů.
Jestliže jsem řekl: „Ježíš Kristus, Syn Boží …" pak to říkali tlumočníci jeden po druhém v různých jazycích. Musel jsem si poznamenat, co bylo naposledy řečeno, jinak bych to zapomněl, než to přeložil ten poslední.
Pak jsem jim řekl: „Misionáři vám vyprávěli oJežíši, který přišel, aby vás zachránil." Mohli jsme pozorovat, jak se ty jednotlivé kmeny vzájemně prohlížely. Řekl jsem tedy: „To vám řekl misionář. Přečetl vám z této knihy také to, že On je veliký Uzdravovatel a že slíbil, že bude bydlet ve Svém lidu, až se vrátí? ON řekl: ,Skutky, které jsem Já činil, budete i vy činit.‘ Všichni, kteří přijali Krista jako svého Spasitele, vy s vašimi řetězy, chtěli byste vidět, že Ježíš dnes sestoupí dolů, bude mezi lidmi putovat a činit to stejné jako tehdy, když putoval na zemi?"
To chtěli vidět všichni.
Pokračoval jsem: „Jestliže On učiní, že použije nás k činění toho stejného, co dělal On, když putoval zde na zemi, budete potom věřit Jeho Slovu?"
„Jistě."
Tam byli přece také muslimové. První nebo druhá osoba v modlitební řadě na podiu byla muslimská žena. Duch svatý mluvil. Řekl jsem té ženě: „Víš, žetě neznám, ani neumím tvoji řeč." To potvrdila. Mezi očima měla červenou tečku. Znamenalo to, žebyla vzdělaná.
Mluvil jsem k ní dále: „Co se týká tvého uzdravení, nemohu to udělat já." A ptal jsem se jí: „Rozuměla jsi tomu, co jsem dnes odpoledne v kázání řekl?" Byla to Indka a odpověděla přes překladatele, že tomu rozuměla a četla Nový zákon. Také ona věřila vBoha. Oni jsou také semenem Abrahamovým. Přeložili mi, že věří v Boha a také že Mohamed je Jeho prorokem. My věříme, že Ježíš Kristus je Syn Boží. Ale bylo řečeno: „Ona věří v Boha."
Opětoval jsem: „Jestliže znáš Starý zákon a víš, co Bůh dříve skrze lidi konal, pak musíš uznat, žeJežíš, nazývaný ,Kristus‘ byl Bůh-Prorok. Oni Ho zabili. Vy tomu nevěříte, neboť vaši kněží vás učí, ženebyl zabit a že Mohamed se posadil na bílého koně a byl vyzdvižen vzhůru. Tomu věříte, ale podle Nového zákona Ježíš zemřel, vstal opět z mrtvých aseslal Svého Ducha na církev." Jen tak je můžete přesvědčit. Je to přesně to, k čemu mohamedáni vyzvali Billy Grahama. Přesně tak, tímto faktem.
Pokračoval jsem: „Mohamed vám žádné zaslíbení nedal, ale Ježíš dal zaslíbení, že budeme činit stejné skutky, které činil On. Jak víš, řekl v Jan 5, 19: ,Já nečiním nic, než to, co vidím Otce činit.‘ – Jestliže tedy Pán Ježíš přijde a mně ukáže tvoji těžkost nebo to, pro co jsi zde a oznámí ti, co s tebou bude, co bylo v tvé minulosti a co se týká tvé budoucnosti – jestliže zná tvoji minulost, pak jistě budeš moci věřit tomu, co řekne o tvé budoucnosti."
Odpověděla přes tlumočníka: „To souhlasí."
Řekl jsem: „Pak nechť On to nyní udělá."
Všichni muslimové povstali, aby viděli, co by se mělo stát. Když jí Duch svatý řekl: „Tvůj muž je malý, korpulentní a má černý knír. Před třemi dny jsi byla u lékaře. Máte dvě děti. Lékař tě prohlédl a zjistil, že máš cistu na děloze," tedy sklonila hlavu, hleděla k zemi a řekla: „To je pravda."
Mluvil jsem dále: „Četla jsi Nový zákon. Je toto srovnatelné s událostí, kdy Ježíš Kristus mluvil s ženou u studny?"
„Ano, bezpodmínečně."
Ptal jsem se: „Proč jsi přišla za mnou, křesťanem?" Proč jsi nešla za svým muslimským prorokem?"
Odpověděla: „Protože věřím, že mi můžeš pomoci."
Odvětil jsem: „Nemohu ti pomoci, ale jestliže přijmeš Ježíše, který je nyní zde, který zná tvůj život aví o tobě všechno, pak ti pomůže On."
Ona odpověděla: „Přijímám Ježíše jako Svého Spasitele."
Tím se to stalo. To to bylo! To odpoledne přišlo 10000 muslimů ke Kristu. Během asi 30 let na misijním poli byl získán jeden skrze literaturu – zde skrze obživené evangelium k tomu přišlo v pěti minutách 10 000! Bůh nám nikdy nepřikázal stavět kostely, školy a nemocnice. To je dobré. Bůh ví, že je potřebujeme. Je to v Jeho plánu. Ale pověření církvi zní: „Kažte evangelium!" My ale rozdáváme traktáty a vydáváme písemnosti od Asburyho atd. Bůh žehnej tyto lidi v těch metodistických fakultách ve Wilmore v Kentucky. Mám za to, že je to jedno z nejlepších anejduchovnějších míst světa v této době. Jsou to milí lidé.
Když jsem opustil Rhodesii – nepamatuji si již jméno toho města. Billy, víš to ještě? Salisbury, ano. New Salisbury. On je moje paměť (Billy). Tam na letišti jsem spatřil mladého muže a tři mladé dívky samerickými pasy, kteří chtěli letět stejným letadlem. Šel jsem k nim a oslovil jsem je: „Vidím, že máte americké pasy."
On mínil: „Ó, mluvíte anglicky."
„Ano, jsem Američan", odpověděl jsem.
Řekl: „To je prima."
Ptal jsem se: „Cestujete?"
„Ne", odpověděl, „jsme misionáři."
Řekl jsem: „Ó, jak pěkné! Raduji se, že jsme se potkali. Odkud přicházíte? Z jakého jste sboru nebo organizace? Nebo jste nezávislí?"
On odvětil: „Jsme metodisté z Wilmore, Kentucky."
Řekl jsem: „To je skoro v mém sousedství."
Tedy mínil: „Nejsi náhodou bratr Branham, který tu má nyní být?"
Odpověděl jsem: „Ale ano. Tak to je." Na místě byl vyléčen a již neřekl nic. Viděl jsem, jaký měl postoj. Díval se na ty dívky a ony na něho. Řekl jsem: „Okamžik, můj chlapče." Byl ještě mladý a ty dívky také. Řekl jsem: „Vždyť jste křesťané a na tomto podkladě bych s vámi chtěl mluvit. Přece máme stejný velký cíl. Chtěl bych vám dívkám a tobě, mladý muži, ve jménu Pána Ježíše položit otázku: „Vy říkáte, že jste tu již dva roky. Můžete ukázat svým prstem na jedinou duši, kterou jste získali pro Pána? Jednu duši?" Nemohli. Ani jedinou duši!
Řekl jsem dále: „Nechtěl bych zraňovat vaše city. Vážím si toho, co děláte. Ale vy, děvčata, byste měla raději pomáhat svým maminkám mýt nádobí. Tady nemáte vůbec co hledat."
Nikdo nemá právo jít na misijní pole, jedině, žeby obdržel Ducha svatého, jeho kázání by následovalo dokázání síly, neboť to je to jediné, čím jsou lidé uchopeni. Vidíte, co všechno se dnes rozmohlo. Vychází to jen z toho, že jste nekázali pravé evangelium. Oni jim dali Slovo jen jako literu a co z toho potom bylo? Potomci těch „uniknuvších" v době Luthera. Tehdy byl světu darován tisk a tak byla Bible zpřístupněna všem.