Filadelfské období církve
/ William Branham
8. Část 8.
On sténal: „Ó, ó, tma … ó!"
Zeptal jsem se: „Co to říká?"
Odpověděla: „To on neví. Lékař má zato, že již nevnímá. On si myslí, že je na lodi, ztracen na širém moři a hnán větrem dále. To je to, co nemohu snést, kazateli. Vědomí, že mé dítě umírá a je ztraceno. Vím, že jsi mi přišel pomoci, neboť tak mi to Pán řekl." Opětoval jsem: „Budu se za něho modlit. Možná, že ho Pán uzdraví." To ji nezajímalo. Chtěla jen, aby byl zachráněn. To by stačilo, jen jestli bude zachráněn. Neboť jednoho dne musí tak jako tak jít. Jen když bude zachráněn!
Ó, kdybychom jen měli tento postoj! Ona věděla, že tam na druhé straně s ním bude bydlet ve věčném domově. „Kdybych jen ho slyšela říci, že je zachráněn."
Prosil jsem o to, abychom poklekli k modlitbě. Uchopil jsem jeho nohy: Byly studené a tuhé. Slabá přikrývka na jeho nohy nestačila. Přitahoval si ji ksobě v domnění, že pohybuje veslem. Stále znovu opakoval: „Je tma, je tma."
Pokoušela se s ním domluvit. Řekl: „Je tma azima." Potom jsem se na ni podíval a prosil ji, abyse modlila. Řekla: „Ano!" Ona, já a ten hoch aDuch svatý v tom pokoji. Tato stará posvěcená žena se modlila. Z toho se dalo poznat, že již předtím s Ním na modlitbě mluvila. Věděla, ke komu mluví. Řekla: „Pane, nevím, co budeš dělat, ale všechno se stalo tak, jak jsi řekl."
Ó, jsem tak rád, jsem tak šťastný, že On je stále ještě stejný Ježíš, jako s těmi svatými v minulosti. ON je ještě dnes stejný.
Neptal jsem se jí, zda je baptistka nebo letniční nebo co jiného. Nebyla to má věc. Jednoduše jsem následoval vedení Ducha svatého a ona udělala to stejné. Chtěli jsme vidět, co On udělá. Zatímco jsme klečeli, modlila se. Když byla hotova, pozvedla se, políbila svého syna na čelo a řekla: „Bůh ti požehnej, mé dítě!"
Potom prosila: „Budeš se i ty modlit, kazateli?" Řekl jsem: „Ano, paní." Bylo již asi 8.30 hodin, na letiště to bylo asi dvě míle a letadlo mělo odletět vsedm hodin. Ještě jsem nevěděl, kdy se vrátím zpátky.
Položil jsem na něho své ruce a řekl: „Nebeský Otče, nerozumím tomu, neboť jsem měl v 7.00 hodin odletět. Ale Ty jsi řekl, že mám jít dále. A toto jsem tu nyní nalezl. Ta sestra svědčí, že jsi jí ukázal můj příchod. Jestliže jsi to byl Ty, kdo mne vedl, tak kladu nyní na tohoto mladého muže své ruce." A on hned zvolal: „Ó, mami, v pokoji svítá." Krátce na to již seděl a objímal svou matku.
Spěchal jsem ven, vzal jsem si taxi a jel do hotelu, vyzvedl si kufr a myslel jsem, že tam přejdu, abych počkal na další letadlo.
Víte, jak to bylo těžké, dostat v poválečných letech letadlo. Myslel jsem, že budu muset popřípadě počkat dva dny. Potom, co jsem dorazil taxíkem na letiště, zaslechl jsem hlášení: „Let číslo 196 do Louisville, Kentucky je připraveno ke startu!" Bůh pozdržel to letadlo tak dlouho kvůli mně. Tomu věřím.
Po dvou letech jsem jel vlakem k bratrovi Sharrit do Arizony. Doprovázeli mne s bratrem Moorem ajinými. Cestou zastavil vlak na několik minut vMemphisu. Obložené chleby, které jinde kupujeme za 15 centů, ve vlaku stály 60 centů za kus. Čekal jsem jen, až vlak zastaví, abych si koupil něco k jídlu. Chtěl jsem si koupit hamburger a tak si přilepšit na další cestě. Vyskočil jsem ven a pospíchal, neboť vlak zastavil jen asi na 40 minut. Zaslechl jsem někoho volat: „Haló, kazateli!" Ohlédl jsem se. Stál tam někdo s červenou čepicí, a mrkal očima. Řekl: „Znáš mne?"
„Myslím, že neznám, synu."
„Pojď a prohlédni si mne pořádně!"
„Ne, nemyslím, že tě znám!"
Řekl: „Já tě znám. Jsi kazatel Branham."
Řekl jsem: „To souhlasí. Byl jsi snad někdy na mém shromáždění?" On řekl: „Ne! Nevzpomínáš si na to ráno, když jsi přišel k našemu domu a moje maminka tě čekala?"
„To snad nejsi ty?"
On řekl: „Ano, jsem to já, ano, to jsem já! Kazateli, jsem úplně uzdravený a zdravý, a nejen to, jsem křesťan! Čest buď Pánu!"
(Bratr Branham zpívá: „Jeden z nich …")
Co je to za náboženství starých časů? Začalo to na začátku, jeho celá cesta je napájena krví Ježíše Krista. Ó, jak jsem za to evangelium vděčný! Jaké je to evangelium? Stejné, jako bylo o letnicích … nemůžete to zorganizovat.
Od letnic až do Efezu, skrze Pergamon a Tyatiru, Sardis, Filadelfii a Laodiceu byli mučedníci. Co by se tu stalo? Jak Bible dosvědčuje, všechno půjde dovnitř a ve Spojených státech se pozdvihne tato šelma.
Vzpomínáte si na vidění, které jsem tu v roce 1933 předčítal. Kaple ještě nebyla postavena. Nevěděl jsem, co je vidění. Nazýval jsem to vytržením. Byl jsem tehdy mladý baptistický kazatel. Vidění jsem vídal po celý svůj život. Prosím, aby se postavili všichni, kteří mohou dosvědčit, že by seněkteré z nich nenaplnilo. Takový případ se nikdy nestal. Nemůže to být. A také se to nestane.
Když jsem se chystal zahájit nedělní školu, přišlo na mne vytržení. Jako malá skupina jsme tehdy mívali naše malá shromáždění ve starém ,Masonic Home‘, kde bydlel Charlie Kurn. Viděl jsem, jak prezident Roosevelt vedl svět do světové války. Předpověděl jsem, že povstanou tři systémy: nacismus, fašismus a komunismus. Kdo z vás si na to ještě vzpomíná?
Řekl jsem: „Zaměřte pohled na komunismus, neboť v něm bude všechno shrnuto." Prohlásil jsem, že Mussolini napadne Etiopii, ale selže. Předpověděl jsem: „Potom povedeme válku proti Německu, aleNěmecko se opevní betonovými pevnostmi." Toto jsem řekl jedenáct let předtím, než to bylo postaveno.
Řekl jsem: „Potom konečně válku vyhrajeme. Jakmile válka skončí, přijde věda s velkými objevy. Auta budou mít tvar stále podobnější vejci." Potom jsem viděl auto na jedné velké dálnici, které nebylo řízeno volantem. Bylo řízeno jiným způsobem. To bylo již vyrobeno.
Prohlásil jsem: „Přijde čas, kdy ženy získají volební právo. Tento národ je národem žen. Dokonce v proroctví je symbolizován ženou. Také číslice 13 je v proroctví zmíněna. Je to národ žen, které tu mají svobodu. A ony ho přivedou na mizinu, zničí svět."
Bratře Royi, dostal jsem tvoji zprávu o kriminalitě ve Spojených státech. V každém případě do toho byly zapleteny nemorální ženy. I to jsem prohlásil: „V době, kdy ženám bude dáno volební právo, zvolí převrácenou osobu." To se stalo při posledních volbách, čímž upevnily svůj vliv.
V té době se stane, že ve Spojených státech povstane veliká ženská, která bude pěkně oblečená. Do závorky jsem napsal: „Je možné, že je to katolický kostel", který uchvátí nad Spojenými státy všechnu moc. Její vzezření bude velice přitažlivé, alevsrdci bude tak zlá, jak to jen jde.
Pak jsem tam zase hleděl a viděl jsem Spojené státy rozbité na kusy. Nic z nich nezbylo. Co jsem tehdy předpověděl, bylo TAK PRavÍ PÁN!
Pomyslete, že pět z těchto sedmi předpovědí se již naplnilo. Katolický kostel uchvacuje moc stále více. Čas konce přichází.
Řekl jsem, že mi bylo ukázáno něco jako doutnající kmeny stromů a rozpukané skály. Celé Spojené státy byly v rozvalinách. Tak daleko jak jsem jen mohl ze svého stanoviště dohlédnout. Řekl jsem potom: „Podle toho, jak rychle čas postupuje, se toto naplní někdy mezi rokem 1933 a 1977! A bude to muset následovat rychle jedno za druhým, jestliže to vůbec bude trvat tak dlouho." Přátelé, sedíme na sudu se střelným prachem. Všechno je připraveno.
Ale náš milovaný nebeský Otec nám dal zaslíbení. Není to nádherné, být služebníkem Páně? Máme tu přednost, vidět všechny věci, které zaslíbil. ON bydlí mezi námi, je nyní s námi a zná tajemství každého srdce. Ví o vás všechno. Jeho plameny pronikají naše srdce. Ví o nás všechno. Miluje nás. Nejste šťastni, že jste dnes večer v této malé skupině, která se pevně drží víry?
Jeho přikázání bylo: „Neboj se, malé stádečko, neboť se zalíbilo vašemu Otci, dát vám království." „Jedině, že bude čas ukrácen, jinak by nebylo žádné tělo zachráněno." Vidíte, jsme přímo na konci času.
Letniční vychládají, stávají se vlažnými a Bůh je musí vyplivnout z úst. Jen malá skupina bude vychvácena, jen málo. Ale v tom zazní volání: „Hleď, Ženich přichází." Dejte pozor! O těch nočních bděních je psáno. My se nacházíme v posledním nočním bdění. Všechny panny ze všech věků povstanou. Amen. Ó, co to bylo? – stejný Duch svatý.
Církev Nevěsta bude vytržena, jak jsme to probírali v neděli večer. Když se Josef nechal poznat svým bratrům, zanechal svou nevěstu – ženu v paláci. Stál mezi Židy a řekl: „Jsem Josef, váš bratr!"
Písmo podává zprávu o nářku každého domu zvlášť. (Zach. 12, 9-14) Ptali se: „Odkud máš ty rány?"
„Ty jsem obdržel v domě Mých přátel." Ti, kdo Ho probodli, Ho uvidí. ON tam stojí! – Josef. A Josef řekl: „Nedělejte si výčitky, Bůh to tak dopustil, aby zachoval vaše životy!"
Jedná se o život církve z národů. Vyvolil si lid ze všech národů pro jméno Své. Ó,jsme na konci, moji bratři! Jsme tady. Chváleno buď jméno Pána.
Zazpívejme tento starý dobrý zpěv jako letniční bratři a sestry společně. Nuže, říkáte: „Jsem baptista!" Ale jestliže jste obdrželi letniční požehnání, pak jste letniční! Dobře!
Mí drazí přátelé, slyšte! Jestliže někdo na své cestě životem vpustil do svého srdce hořkost, vyjměte ji nyní! Nic takového dovnitř nevpouštějte!
Buď žehnán svazek ten,
jenž v Kristu víže nás.
A kruh náš zůstaň sjednocen
jak v nebi bude zas.