Filadelfské období církve
/ William Branham
3. Část 3.
Dnes večer se budeme zabývat církevním obdobím Filadelfským. Tehdy byl celý svět evangelizován skrze misionáře a literaturu. Ježíš řekl: „Toto evangelium bude kázáno v celém světě všem národům na svědectví a potom teprve přijde konec." Kdyby tím mínil, že by se měla rozšiřovat literatura a vysílat misionáři, kteří by učili číst, psát a počítat, rozdávat traktáty a lidi vybízet k tomu, aby si podali ruce avěřili, že existuje jeden Bůh – jestliže to by bylo všechno, potom se měl Jeho návrat již dávno uskutečnit. To tedy ukazuje, co je evangeliem míněno. Pavel řekl: „Neboť naše zvěstování nespočívalo jen ve slovech, ale v síle a dokázání Ducha svatého …"
Když řekl Ježíš: „Jděte do celého světa a zvěstujte evangelium," mínil tím: „Jděte do celého světa ademonstrujte to." Ó, to miluji! „Demonstrujte sílu evangelia!" Vezměte Slovo, to, co říká – ukažte lidem, co říká a potom jim to zvěstujte! Tak to má být. Tím to bude potvrzeno.
Ó, když mě navštívil vážený Morris Reedhead, prezident súdánské misie, největší misie na světě, řekl: „Bratře Branhame, jako baptista bys měl znát pravdu."
Odpověděl jsem: „Bible je pravda."
Na to mínil: „Co mají letniční?"
Odpověděl jsem: „Ducha svatého."
On řekl: „Ó, viděl jsem, jak demolovali a převraceli nábytek."
Dal jsem mu odpověď: „Ano. To jediné, co děláte, že se od nich distancujete a držíte se od nich dál. Oni mají dost páry, aby roztočili kola, takže se něco děje, ale vypouštějí ji skrze ventil. Kdyby tu páru usměrnili, pak by se děla znamení a divy. Ale oni nevědí, co s ní mají dělat a protože někam to jít musí, jednoduše ji vykřičí. Vidíš, tak uniká."
Raději bych ji chtěl vypustit, než zadržovat a nemít vůbec žádnou páru, která může unikat; vy také? Je to, jak to řekl ten starý muž: „Raději trochu prudkého ohně, než vůbec žádný oheň."
Potíž dnes spočívá v tom, že se pokoušíme oheň malovat, když říkáme: „Víte, tehdy o letnicích konali toto …" Co je platné někomu, kdo mrzne, ukazovat namalovaný oheň? Tím mu nepomůžeme. On potřebuje opravdový oheň. A jestliže existuje síla Boží, která způsobila, že letniční byli činní pro Pána, a děly se skrze ně divy a znamení, potom bude i dnes ten výsledek stejný, obdrží stejnou spásu a své svědectví zapečetí, jako to činili oni, jestliže jim nenamalujete jen obraz, ale nabídnete realitu. Ale vy jim ji musíte ukázat. Nesmíte to přiznávat jen dávno minulým generacím, ale též přítomným.
Dozvídáme se, že období bratrské lásky bylo veliké období misií. Ježíš řekl: „Jděte do celého světa azvěstujte evangelium všemu stvoření! Těm, kteří uvěří, budou následovat tyto divy a znamení …"
Chtěl bych se zeptat, zdali jsme neprobírali Bibli a dějiny každý večer. V Bibli jsme četli, co Ježíš oznámil Janovi a z dějin jsme mohli dokázat, že se to stalo přesně tak. Proto jsem si udělal čas vyhledat, kdo byl služebník Boží, který vždy nesl dále tuto zvěst. A on vystoupil. Přišel, jak to říká Bible, aby se zvěst zachovala tak, jak byla na počátku. On ji nezfalšoval.
Mimoto jsme zjistili, že jednou skoro zhasla. To bylo temné období. ON zde hovoří o umírání atd. Alepotom zas přišlo trochu světla a síly, až se nakonec na závěr času uskuteční pravé letniční prožití aNevěsta bude vzata vzhůru. Jakmile bude pryč, prolomí čas soužení. Toto veliké soužení přijde na celý svět.
Nyní k tomu velkému období misií a bratrské lásky. Chtěl bych jmenovat některé muže z tehdejší doby: John Wesley, George Whitefield, (žil kolem roku 1739); Charles G. Finney, Dwight Moody, William Carey, významný misionář, který odešel vroce 1773 do Indie; David Livingstone do Jižní Afriky. To je jen několik z těch významných mužů. Mám tu napsáno ještě mnoho jiných, kteří žili v čase bratrské lásky; černí, bílí, hnědí a žlutí. Všechny zdi byly strženy a tito muži vyšli na misijní pole. Plni bratrské lásky rozprostřeli své ruce do všech národů a ty dveře se otevřely, takže mohli vyjít. Také to bylo období otevřených dveří. Předtím by se to stát nemohlo, neboť římský papežský kostel všechno zavřel, takže nemohli vyjít. Ale v tom období se dveře otevřely, neboť On řekl: „Aj, postavil jsem před tebou dveře otevřené." V tomto období se otevřely mnohé dveře: dveře evangelia, dveře k misiím, dveře zpět ke Kristu. V tom čase se všechno otevřelo. Můžete vidět, co dělali. Ti bratři dokázali mocné dílo.
Po té hvězdě, Johnu Wesleyovi, který následoval po Sardinském období a probudil zbytek ze Sardinského období, vycházeli přes 150 let do celého světa velcí misionáři, jak tomu nebylo nikdy předtím. Jen si pomyslete, že každý národ pod nebem slyšel Slovo. To se stalo již před mnohými lety. Ale to nebylo to vlastní evangelium, nýbrž jen Slovo. „Litera usmrcuje, ale Duch obživuje."
Když jsem byl v Jižní Africe, viděl jsem z podia, že se jednoho shromáždění zúčastnily tisíce muslimů. Setkal jsem se s jedním misionářem, který mezi nimi působil. On řekl: „Ó, tato vzácná duše."
Tento muž mezi nimi prožil léta a přivedl ke Kristu jednoho muslima. Muslimové jsou spřízněni sMédo-Peršany, jejichž zákony byly neodvolatelné anesměly být porušeny. Proto se říká: jednou muslimem, provždy muslimem.
Tato „jedna duše" o které ten bratr mluvil, byla vPretorii, hlavním městě Jižní Afriky.
Odtamtud jsme cestovali dále do státu pomerančů, Transvaalu, potom dolů, do Kapského města, Bloemfontein, Grahamstown, East London a zpět do Johanesburgu, potom, co jsme opustili Kapské město a jeli jsme podél pobřeží. Poslední zastávka na naší trase byl Durban. Tam se shromáždilo mnoho domorodců. Asi sto padesát až dvě stě tisíc, mnozí znich byli muslimové. Ta shromáždění se konala na druhém největším stadionu na světě, ještě větší než Churchill Down. Největší v Londýně. Zřídili tam ploty, kterými byly od sebe odděleny jednotlivé kmeny. Dohlíželo tam na ně 200-300 policistů, odebrali jim kopí a jiné zbraně, aby se do sebe nepustili, neboť vtom čase propukaly mezi nimi kmenové nepokoje. Seděli na zemi a dívali se na sebe. Jejich náčelníci byli přinášeni a ovíváni velikými vějíři. Z Rhodesie dokonce přijela královna ve zvláštním vlaku se 27 plnými vagóny lidí, chtěla se zúčastnit těchto shromáždění. Pán konal veliké věci. Staly se mocné divy a znamení.
Toho dne byl přítomen i Sydney Smith, durbanský starosta. Ptal jsem se ho: „Co to nosí tamten muž na krku?" Byl to barevný, jak bychom řekli my zde, tedy černoch. Jim jsem tam měl kázat. Mnozí z nich, jak muži tak ženy, neměli na sobě žádné oblečení. Ten muž měl s sebou svoji modlu a na krku řetěz. Ptal jsem se: „Co mají ty řetězy na krku znamenat?"
On odpověděl: „To jsou křesťané."
Ptal jsem se: „Křesťané s modlou v ruce?"
Tedy řekl: „Bratře Branhame, on pochází z kmene Songhai. Ovládám jejich jazyk. Zajedeme k němu, potom s ním budeš moci mluvit a říci mu, co bys rád. Zeptej se ho a já to přeložím."
Tedy jsem řekl: „Dobrý den, Thomas." Nazval jsem ho tak, protože jsem přišel na to, že by to bylo vhodné jméno. „Dobrý den, Thomas." Podíval se na mne. Ptal jsem se: „Jsi křesťan?"
„Ano", on byl křesťan.
Přirozeně, že mne neznal. Žádný z nich mne nikdy neviděl. Ptal jsem se dále: „Co děláš s touto modlou?"
Starosta překládal: „Nosil ji už jeho otec." Byl to jeho bůh.
Řekl jsem: „Když ji nosil tvůj otec, pak ji nemusíš přece nosit i ty. Jsi křesťan, neměl bys dělat něco takového."
On odpověděl: „Jednou sledoval jeho otce lev. On rozdělal malý oheň a vyslovil modlitbu nad modlou, kterou mu předříkal kouzelník a ta modla lva zahnala." Tam bývá mnoho lidí usmrceno zvířaty.
Řekl jsem: „Poslyš, to nebyla modlitba, kterou tě naučil kouzelník, lva zahnal oheň. Lvi se ohně bojí. Thomasi, jako křesťan bys něco takového neměl nosit. S tím bys neměl mít nic společného."
On odtušil: „Nu, jestliže Amoyah (neviditelná moc), náš Bůh, kterého nevidím, selže, potom pomůže toto." Amoyah znamená asi toto: „Síla jako vítr". Proto nosil oba symboly. Když nepomohl jeden, pak možná druhý. Tak vypadá síla křesťanství. Ó běda!