Filadelfské období církve
/ William Branham
12. Část 12.
„JÁ je postavím jako sloup do základu, kde zůstanou v naprostém souladu se Slovem Božím." To miluji, bratře. To je dobré. Možná, že se chovám zvláštně, ale já se cítím velice dobře.
Kdo zvítězí, učiním jej sloupem v chrámě Boha svého, a nevyjde již více ven …
Co to znamená? Jestliže je sloupem, pak již nemůže vyjít ven. Patří k Nevěstě. To souhlasí.
Pavel učil v prvním církevním období v Efezu od doby apoštolů. Nu, okamžik. Jestliže se stanete sloupem … K tomu bych měl ještě jiné biblické místo, které bych vám chtěl sdělit, než budeme dále mluvit o Nevěstě. Jestliže se stanete sloupem, pak musíte zpět k původu, k období, když učil Pavel v Efezu. Pavel, anděl Efezského sboru, na počátku církve položil základ a poučoval je. Když byli pokřtěni jinak, než na jméno Ježíše Krista, tak se museli nechat pokřtít znovu. To si můžete přečíst ve Sk. 19. V Gal. 1, 8 je psáno: Ale bychom pak i my neb anděl s nebe kázal vám mimo to, což jsme vám kázali, prokletý buď.
Oni patřili k Nevěstě a nalézali se v chrámě. My jdeme do Zj. 7, abychom zjistili, zda byli Nevěstou. Nejprve čteme o zbytku Izraele, o sto čtyřiceti čtyřech tisících.
Začneme hned 9. veršem. Tam je popsané letniční shromáždění. První část kapitoly se týká Izraele, sto čtyřiceti čtyř tisíců, kteří budou zapečetěni. Otom budeme mluvit zítra.
Potom pohleděl jsem, a aj, zástup veliký, který nemohl nikdo sečíst …
Pamatujte si to! Až do 8. verše se to vztahuje na Izrael, chrámové služebníky. Bude-li Pán chtít, budeme o tom mluvit zítra ráno.
Vidíte, ze všech dvanácti kmenů budou zapečetěni. Dohromady sto čtyřicet čtyři tisíc. To se týká dětí Izraele. Jan je všechny poznal, neboť byl Žid.
Potom pohleděl jsem, a aj, zástup veliký, kteréhož by žádný nemohl sečísti ze všech národů a pokolení alidí a jazyků, oni stojí před trůnem a před obličejem Beránka, oblečeni jsouce v bílé roucho, a palmy v rukou jejich.
To jsou ti, kteří zemřeli, byli roztrháni lvy atd. Neboť z evangelia Ducha svatého neustále kape krev. Tisíce a tisíce malých dětí, jimž byly na ulicích rozráženy hlavy, tam stojí, bíle oblečeny s palmami vrukou.
A volali hlasem velikým, řkouce: Spasení jest od Boha našeho na trůnu sedícího a od Beránka. Avšichni andělé stáli okolo trůnu a starců a čtyř zvířat. I padli před trůnem na tváře své, a klaněli se Bohu.
Poslyšte, nemyslíte, že je to letniční shromáždění?
Řkouce: Amen. Požehnání a sláva a moudrost, adíků činění a čest, a moc, i síla Bohu našemu na věky věků. Amen.
Není to jako táborové shromáždění?
I promluvil ke mně jeden z těch starců, a řekl mi: Kdo jsou tito oblečení v bílé roucho? A odkud přišli?
Jako Žid těch dvanáct kmenů znal. Ale kdo jsou tihle? Odkud přicházejí? Jsou oblečeni v bílých rouchách. Odkud přicházejí? Nejsou z pokolení Benjamina ani jiných kmenů. Jan to nevěděl.
I řekl jsem jemu: Pane, ty víš. I řekl mi: to jsou ti, kteříž přišli z velikého soužení, a umyli roucha svá, azbílili je v krvi Beránkově. Protož jsou před trůnem Božím, a slouží jemu dnem i nocí v chrámě jeho; aten, kterýž sedí na trůnu, zastěňovati je bude. (Dříve možná trpěli hladem.) Nebudou lačněti více, ani žízniti více, a nebude bíti na ně slunce, ani žádné horko. Nebo Beránek, kterýž jest uprostřed trůnu, pásti je bude, a dovede je k živým studnicím vod, a setře Bůh všelikou slzu s očí jejich.
Tam je On. Tam je Nevěsta. Jak nádherné – Nevěsta!
Pozorujme, co On zde říká, abychom to nepropásli. Ve Zj. 3, 12 je psáno:
Kdo zvítězí, učiním jej sloupem v chrámě Boha svého, a nevyjde již více ven.
Nevěsta tam stojí s Ženichem. Ó, kdybychom měli čas to probrat! Mám to připravené pro tu knihu. Ve Zjevení je psáno, že králové země do něho zanesou svoji slávu. To je nastíněno pokolením Lévi, kterému všechna ostatní pokolení dávala desátky. Od jednoho novoluní ke druhému, od jedné soboty ke druhé tam chodí, aby se klaněli. Jaký to bude den!
Nu dobře. … učiním jej sloupem v chrámě Boha svého, a nevyjde ven; a napíši na něm jméno Bohasvého … Jaké je to jméno Boží? Ježíš. Jestliže si to chcete pamatovat, je to Ježíš.
V Ef. 3, 14 je psáno: Pro tu příčinu klekám na kolena svá před Otcem Pána našeho Jezukrista, z něhož všeliká rodina na nebi i na zemi se jmenuje. (Něm. př. Bible: Proto svá kolena skláním před Otcem; od něhož každé otcovství, které je na nebi a na zemi, nese Jeho jméno .) Podle Jeho jména je všechno na nebi a na zemi nazváno.
… a napíši na něm jméno Boha svého, a jméno města Boha svého, nového Jeruzaléma sestupujícího s nebe od Boha mého …
Nevidíte to? Všechno je sjednoceno pod stejným jménem. Jestliže to jen můžete pochopit. „JÁ na něm napíši jméno města Mého Boha …"
Město! Dále On říká, které je ten Nový Jeruzalém. Vidíte, Nový Jeruzalém! „JÁ na něm napíši jméno Nového Jeruzaléma." Církev-Nevěsta je sNovým Jeruzalémem totožná Kdo z vás to ví? Církev-Nevěsta je Nový Jeruzalém. Věříte tomu? Přečteme k tomu Zj. 21. Bible říká, že všechno má být zkušeno a dokázáno.
Potom jsem viděl nebe nové, a zemi novou. Nebo první nebe a první země byla pominula, a moře již nebylo. A já Jan viděl jsem město svaté Jeruzalém nový, sestupující od Boha s nebe, připravený jako nevěstu okrášlenou muži svému.
Nový Jeruzalém je církev z národů, Nevěsta. Nevěsta je z národů a nese jeho jméno. ON si vzal lid z národů z důvodu Svého jména. Nevěříte-li tomu, pak si přečtěte Sk. 15, 13. Přečtěme si to společně:
A když oni umlkli, odpověděl Jakub, řka: Muži bratři, slyšte na mne. Šimon teď vypravoval, kterak Bůh poprvé popatřil na pohany, aby přijal lid jménu svému.
Tím bych chtěl ukončit. Závěrem bych chtěl říci, že je to On:
… a napíši na něm jméno Boha svého, a jméno města Boha svého, nového Jeruzaléma …
Všechno je to stejné: Ježíš, Ježíš, Ježíš.
Po svatební hostině s Ježíšem je Nevěsta Jeho ženou. V této budově jsou dnes večer milé ženy. Alejedna z nich je moje. Má moje jméno. Doufám, žejste to pochopili. Ona má mé jméno. Tak je to sJeho Nevěstou.
… a napíši na něm jméno Boha svého, a jméno města Boha svého, nového Jeruzaléma sestupujícího s nebe od Boha mého, i jméno své nové.
Na to bych nechtěl nyní blíže zacházet. Sledujte to! „ON" je v jednotném čísle. Přečtěme ještě pro okamžik Zj. 2, 17:
Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jísti tu mannu skrytou, a dám jemu kamének bílý, a na tom kaménku jméno nové napsané, které žádný neví, než ten, kdož je přijímá.
Milujete Ho? Není nádherný?
Miluji Jej, miluji Jej,
toho drahého Božího Beránka,
který mne miloval a zemřel za mne
na kříži Golgaty.
Mám to rád, po ostrém kázání zpívat v Duchu. Vy také? Ó, jak to miluji, být v Duchu! Slovo padlo dovnitř, potřebuje jen vlhkost chvalozpěvu a začne růst. Ó, milujete Ho? Pozvedněme ruce a zpívejme:
Miluji Jej, miluji Jej …
Ó, skloňme své hlavy a řekněme: Otče, milujeme Tě, milujeme Tě. Ó, jak velice Tě milujeme! Jsme Ti tak vděčni, Pane. Ó, naše ubohá lidská srdce nemohou vyjádřit, co pociťujeme, Pane. TY jsi nás umyl ve Své vlastní krvi. My jsme zde cizinci, Pane. Jednou jsme milovali věci tohoto světa a byli jsme do nich zapleteni. TY jsi ve Své milosti sestoupil, vztáhl jsi Svoji milostivou ruku k nám a z té špíny hříchu, ve které jsme byli, jsi nás vytáhl. TY jsi nás vyvolil, obmyl, očistil a vložil do nás nového ducha a dal jsi nám cit pro věci, které přicházejí shora. Jak Tě milujeme, Pane!
V tomto svůdném období pro nás, ó Pane, nic jiného ve světě není. Nic nám ve světě nezbývá. Nacházíme se na konci času. Z Bible vidíme, že ta období jsou u konce. Jsme na konci. Všechno spěje ke konci. Již to nebude dlouho trvat, než přijde Ježíš.
Ó Bože, zapal naše srdce. Nenech nás tiše stát. Přemýšlím o tom, co by dělal ten velký apoštol Pavel, kdyby dnes večer byl tady a viděl ty věci, jak jsou. Již před rozedněním by byl ve vězení, neboť by všude lidem říkal: „Připravte se na příchod Pána."
Pane, v této hodině jsou mnozí nemocní. Zde leží kapesníky a prosby. Prosím, uzdrav všechny, Otče. Víme, že je to část Tvé služby, kterou jsi potvrdil jako neomylnou pravdu. Znamení následují věřícím. Od Pavla si brali kapesníky a zástěry a kladli je na nemocné. Nečistí duchové z nich vycházeli a oni byli uzdraveni, neboť ti lidé věřili v živého Boha. Daruj to dnes večer, Otče. Předávám je Tobě, skrze Ježíše Krista.
Pane, nyní se modlím: vezmi naše duše do Svých rukou. Obmyj nás, uzpůsob nás, neboť stojí psáno, Ty vezmeš domů církev bez poskvrny a vrásky. Nechť oheň Ducha svatého všechnu nečistotu a poskvrny vyhladí. Jsme připraveni pro příchod Syna člověka.
Otče, prosíme, aby nyní na nás spočinulo Tvé požehnání. Buď s námi v tomto klanění, Otče. My Tě ctíme. Dnes večer se pozdvihujeme a dáváme Ti svá srdce. Amen.