Filadelfské období církve
/ William Branham
1. Část 1.
Jeden bratr mi přinesl velký, ještě horký třešňový koláč. Řeknu vám, vyplatí se dát znamení. Že, bratře Neville? Tady to máte! Třešňové koláče mám nejraději. Je opravdu dobrý. S ním je to tak, jak jsem již mnohokrát říkal: Někdy při jídle narazíme na pecku. Proto ten koláč nezahodím, jen pecku. Ana koláči si pochutnávám dál. Chtěl bych, abyste dělali totéž s touto zvěstí. Sledujte mé výklady. Jestliže najdete něco, co nemůžete hned strávit, potom nezahazujte všechno, ale odložte tu část, pecku, a koláč jezte dále. Tak to má být.
Máte rádi grilovaná kuřata? Skoro každý. Jestliže při jídle narazíte na kost, potom přece nevyhodíte celé kuře, ale jen kost. Je to tak? Odložíte kost a kuře sníte.
Jsme tak šťastni, neboť můžeme jíst pokrm, který nemá kosti nebo pecky. Je to mana plná nebeské chuti, která přišla z nebe.
Myslím, že to jednou řekl David: „Chutná to jako med ze skály." Jeden básník právě tak dosvědčil: „Je to med ze skály." Ó můj bratře, ochutnal jsem ho! Chutná to jako med ze skály. „Je med ve skále, bratře …" Ano.
Víte, jednou jsem se ptal, co asi znamená „med ve skále" a myslel jsem si: „Možná, že jednou ve skále objevili včelí hnízdo". Když jsem se tím zabýval dále, dostalo se mi k tomu malé inspirace. Ne hned, alepozději, když jsem zjistil, co dělají pastýři s ovcemi. Pochopil jsem tehdy, že je v tom souvislost. Víte, že naše těla jsou stvořena z prachu. Každá bytost zde vznikla z prachu.
Pastýři věděli, že ovcím prospívá vápenec. Když jim něco scházelo, byly nemocné nebo se jim nedařilo, pak je nechali lízat takový kámen. Jistě jste již viděli ovce takový kámen olizovat. Aleaby ty ovce přiměli k olizování kamene, natřeli ho medem. Ovce lízaly med a také tu skálu.
Zde máme plnou pastýřskou brašnu medu a natřeme ho na Skálu, ne na nějakou církev, ale na Skálu, Ježíše Krista. Vy, ovce to nyní olizujte a jistě budete hned uzdraveny. Všechna břemena hříchu odstoupí, jestliže se u té Skály občerstvíte. Více nemusíte dělat.
Dříve používali kameny k uzdravování. Než byla objevena očkovací vakcína proti vzteklině, užívali kámen, kterému se říkalo „kámen vztekliny". Jestliže byl někdo pokousán psem, který měl vzteklinu, ošetřili ho tímto zvláštním kamenem. Jestliže nemoc postiženého nebyla ještě příliš pokročilá, tak se uzdravil. Jinak ten postižený zemřel.
Tak je to také dnes. Nejhorší kousnutí, o kterém vím, není od psa, ale od ďábla. Ale proti tomu máme Kámen, Skálu spásy. Držte se jí. Pokud se jí pevně držíte, pak budete uzdravováni. Nikdy se jí nepouštějte a neodvracejte se. Pevně se toho držte a povede se vám dobře.
Nežli dnes večer přejdeme k naší lekci, povstaneme k modlitbě.
Nejsi ty sestrou Roberta Daughertyho? Ne, asi ne. Včera mne volala a žádala o modlitbu. Jsi jí podobná. Nevím, zda to jsi ty, ale včera večer jsem tě tu viděl.
Kdo by chtěl, abych vás vzpomněl před Bohem aBůh se na vás rozpomenul?
Náš nebeský Otče, vedoucí zpěvu v Chicagu stále zpíval píseň: „Rozpomeň se na mne, když ty slzy kanou." Tak prosím i já, rozpomeň se nyní na mne. Chtěli bychom, aby ses na nás rozpomenul v této hodině smrti a během našeho života, Pane. Nepřipomínej si nás jako hříšníky, ne jako to, co jsme, ale chtěli bychom, abys na nás hleděl jako na vyznávající se křesťany, kteří přijali Ježíše Krista, Tvého Syna jako svého Spasitele, jako smíření za naše hříchy. Víme, že toto je jediná šance, kterou máme, jediná cesta, jediný prostředek pro spásu. Nemůže se to stát prostřednictvím kostela nebo organizace či mechanického zařízení, nýbrž skrze Ježíše Krista a jen skrze Něho samotného.
Přicházíme dnes večer v Jeho jménu a prosíme Tě, abys nám požehnal, zatímco jsme shromážděni, abychom bádali ve Tvém Slově a poznali, co jsi pro nás dnes večer připravil, abychom byli v duchovním těle vzděláni v živou církev; v církev, ve které můžeš bydlet a ve které se cítíš dobře. Zatímco putuješ mezi Svým lidem, řekl jsi, co máme dělat, a víš, že podle toho ihned jednáme.
Milujeme Tě, Otče, ale víme, že ještě nejsme vstavu, že bys skrze nás mohl mluvit, jak bys to chtěl, proto Tě prosíme, abys nás obřezal a všechno bláznivé, všechno tělesné, zbytečné od nás odřezal, abychom Ti byli cele posvěceni, abys nás mohl kdykoliv použít. Prosíme, nechť je to tak dnes večer, Otče, abys nás použil, k přinesení těchto vzácností Bible, aby svítily, aby lid viděl zrcadlení Krista vtomto mocném období. Prosíme o to ve jménu Ježíše. Amen.
Právě se zabýváme obdobími církve. Dnes večer probereme šesté a zítra je ukončíme. Od pondělka aždo neděle probíráme každý večer jedno období. Dnes budeme hovořit o období Filadelfské církve. Vážně az celého srdce věříme, že andělským zvěstovatelem tohoto církevního období byl John Wesley. Začalo roku 1750, kdy skončilo luteránské období atrvalo ažasi do roku 1906. Potom to přešlo do Laodicie.
Je to období bratrské lásky, veliké období misií, období „otevřených dveří". Odměnou bylo stát se „sloupem v chrámě" a zjevení tří jmen: jména Božího, jména města Božího a nového jména Božího. To je zjevení, které bylo církvi v tom období dáno. Toto církevní období je popsáno ve Zj. 3, 7-13.
Každého večera jsme se maličko ohlédli, abychom si zopakovali jisté věci. První bylo období Efezské. Může někdo říci, kdo byl andělem, světlem, poslaným pro to období? – Pavel. Období Efezu trvalo od roku 55-170 po Kr. Zvolil jsem rok 55, protože Pavel tehdy podnikl misijní cestu, během níž založil sbor v Efezu a jiné sbory.
Druhým obdobím byla Smyrna. Ví ještě někdo zvás, kdo byl andělem té církve? Ireneus. To se rozpínalo od roku 170-312.
Třetí bylo období církve v Pergamonu. Kdo z vás ví, kdo byl zvěstovatelem tohoto sboru? Martin. To trvalo od roku 312-606.
Další období byla Tyatira. Kdo ví, kdo v tomto čase byl andělem-zvěstovatelem? Columba. To trvalo od roku 606-1520.
Další církevní období bylo Sardys. To jsme probrali včera večer. Přirozeně, že víte, kdo byl andělem. Martin Luther. To trvalo od roku 1520-1750.
Dnes večer se budeme zabývat Filadelfským církevním obdobím, jehož zvěstovatelem byl John Wesley. Trvalo od roku 1750-1906 a bylo to období bratrské lásky.
Zjistili jsme, že každý sbor vyjadřoval charakter odpovídajícího církevního období. Ukazovalo to, jaká bude církev a její charakteristické vlastnosti.
Včera večer jsme mluvili o Martinu Lutherovi.
Z těchto kázání se pořizují zvukové záznamy. Zabývám se jimi celý den. Ptáte se: „Potřebuješ celý den pro tu trochu dějepisu, jak to tu vykládáš?" Ne. O historických podrobnostech se bude pojednávat vknize. Důvod, proč vykládám tyto věci tady, je, abych vám je předal pod inspirací. Když jsme tu shromážděni, obdržíme tuto inspiraci společně. Historickou část mohu přečíst v knize. Tady ale očekávám inspiraci, kterou potom můžeme obdržet ze zvukových záznamů. V knize bude oboje: historické podrobnosti a také zjevení, které nám dal Duch svatý, zatímco zde jsme v nebeských místech shromážděni s Ježíšem Kristem. Věřím, že to bude vynikající pojednání o církevních obdobích. Pán nechť k tomu daruje Své požehnání.