Filadelfské období církve
/ William Branham
2. Část 2.
Včera jsme zjistili, že Sardinské období církve vřečtině znamená „ti uniknuvší". Anglický překlad toho zní „smrt". Bylo to oboje: mrtvá a uniknuvší církev, neboť zemřela pod nejmocnější papežskou vládou středověku, toto období nazýváme „dobou temna". Kolem roku 1500 nebo 1520 dosáhlo křesťanství svého nejnižšího stavu, který kdy byl nebo bude, a to i v porovnání s Laodiceou.
Zde je něco pozoruhodného. Dobře si zapamatujte, že každé církevní období, které začalo, převzalo něco z toho předešlého, a sice po všechna období, neboť jedno období přecházelo do druhého. Jestliže současně pročítáte dějiny, pak to zjistíte. Jedno přechází do druhého. Nejprve se překrývají. Jakmile se jedno blíží svému konci, vystoupí anděl dalšího, aby církev zavedl zpět k víře, kterou ztratili. Tak to bylo vždycky.
Zamyslete se nad Judovým dopisem, poslední kapitolou před Zjevením. Juda nám adresoval napomenutí, „… abychom bojovali za víru, která byla jednou provždy předána svatým." Byl to přechod od apoštolů ke Zjevení. Většina apoštolů již zemřela, odešli domů. Jeden byl v té době ještě živ. Byl to Jan, posvěcený, jemuž se dostalo zjevení skrze Anděla Páně, aby je sepsal.
Jedno zasahuje do druhého. Mám za to, že vás to napadlo, když jsem se o tom zmiňoval během výkladu a pozorovali jste to. To se vztahuje i na období vSardis, období svatby. Až do Tyatiry nedosáhl kostel plné moci, ale v období Sardis došlo ke sjednocení.
Toto sjednocení zasahuje až do onoho období. Včera večer jste slyšeli, že Luther vystoupil, když církev „měla jméno, že žije, ale byla mrtvá" a pak se z nich stali ti „uniknuvší". To zahrnulo s sebou i kostel, který byl předtím mrtvý právě tak, jako malý zbytek, který byl v tomto období vyveden ven.
Dostaneme-li se dnes večer s Filadelfským obdobím církve k závěru, přejde to do počátku Laodicenského období. Zítra večer to ukončíme. Zjistíte, že v posledním čase anděl vystoupí až na konci času, aby církev napravil, protože opustili první lásku a v obdobích církve se tak daleko od Boha vzdálili. V době, kdy zazní zvěst, se uskuteční vytržení, aby církev-Nevěsta byla vzata domů. Tomu se nyní přibližujeme. Pochopili jste to? Anděl církve, zvěstovatel onoho období vystoupí a napraví je, protože ztratili první lásku a pokusí se zavést je zpátky.
Jak anděl-zvěstovatel je kárá opět dnes večer za to, co udělali, tak vystoupil v každém období. Tak zasahuje jedno období do druhého, jako při stoupání do schodů následuje jeden stupeň za druhým.
O zvěstovateli dnešního večera mám z dějin jen málo. John Wesley byl hvězdou tohoto období. Narodil se 17. 6. 1703 na faře v Epworthu, v Anglii. Byl patnáctým dítětem z devatenácti dětí, které měli John a Susanne Wesleyovi. Otec byl kazatelem, matka opravdu věřící žena. Přesto, že se musela starat o devatenáct dětí, nalezla navzdory svému pracovnímu vytížení dost času, aby své děti učila Bibli adějiny a modlila se za ně. Tím se z těch hochů stalo to, čím byli. Velký skladatel písní Charles, Johnův bratr, zanechal světu několik inspirovaných písní, které máme.
John Wesley a jeho spolupracovník George Whitefield byli zakladateli hnutí posvěcení – metodistů. Šedesát let vstával John Wesley každé ráno ve 4 hodiny. To je věc, od které církev odbočila. Padesát let kázal již v 5 hodin ráno, když vstával ve 4 hodiny. Často kázal 2x až 4x denně. Mezi lidmi v Anglii se říká, že ročně urazil 4500 mil na koni, aby zvěstoval evangelium. Jde o anglické míle, které jsou delší než naše. Aby kázal evangelium!
Napsalo se o něm mnoho knih, aby ho pomluvili a posmívali se mu. Ale tyto knihy jsou dávno zapomenuty, právě tak jako jejich vydavatelé. Nemůžete nic podnikat proti Božímu dítěti a projít s tím. To jsou jen rány do vzduchoprázdna. Bůh je skrze to pronese.
Wesley byl nazván metodistou, kvůli metodám, které užíval. Říká se, že během svého života kázal více než 40 000 kázání! Pomyslete jen: 40 000 kázání! Brzy po jeho odchodu, v roce 1791 se ve světě rozšířila metodistická denominace a všude vznikly metodistické sbory. V té době působili muži jako Asbury amnozí jiní.
Všimněte si pozdravu této církvi. Začneme 7. veršem, kde je osloven zvěstovatel Filadelfské církve. Pozdrav je určen pravé církvi utvořivší se uvnitř kostela, jenž si klade nárok být pravou církví.
Andělu pak Filadelfské církve piš: …
Chtěl jsem zaměřit vaši pozornost na to, že jedno období přecházelo do druhého. Jestliže jste dávali pozor, jak ten anděl v přechodu k metodistickému období vystoupil, zjistíte, jak něco málo z Filadelfie přechází do církevního období Laodicenského, letničního období. Zítra večer půjde o letničního zvěstovatele, který přijde, aby je ostře káral, přesně tak, jako v Sardinském období (Lutherově období) zvěstovatel tomu období v přechodu vytýkal, že odpadli.
Bratrská láska! Bylo to veliké období misií. Svět ještě nikdy nezažil čas, ve kterém by vyšlo do světa tolik misionářů. To zasahovalo dokonce až do naší doby. Uplynulých sto padesát let bylo ve světových dějinách mimořádnou dobou, v níž misionáři s evangeliem vyšli do všech částí světa.
Pokud jde o písemné šíření evangelia prostřednictvím traktátů a knih, ty se dostaly do každého národa již dávno předtím. Vidíte, to dokazuje, že Ježíš o tom nemluvil. ON nikdy neřekl: „Jděte do celého světa a zřizujte biblické školy." Také nikdy neřekl: „Jděte do celého světa a rozdávejte literaturu."
Tyto věci jsou milé, ale Jeho pověření pro církev znělo: „Jděte do celého světa a zvěstujte evangelium." Evangelium nespočívá jen ve slovech, ono přivádí Slovo k životu. Neboť hned potom Ježíš řekl: „Těm ale, kteří uvěří, budou následovat tato znamení a divy …" Vy víte o misijním pověření v Mar. 16, kde se říká: „Těm, kdo uvěří budou následovat tyto divy a znamení …" Jeho první pověření pro církev je napsáno v Mat. 10: „… nemocné uzdravujte, probouzejte mrtvé, malomocné očišťujte, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste obdrželi, zadarmo dávejte!" Jeho poslední odkaz církvi zněl: „Jděte do celého světa azvěstujte evangelium všemu stvoření! Kdo uvěří apokřtí se, spasen bude; kdo ale neuvěří, bude zatracen. A těm, kteří věří, budou následovat tato znamení …." Není to zvláštní, že tuto část mnozí ignorují? „A" je spojka, která spojuje dvě věty. Mnozí kazatelé řeknou jen: „Jděte a kažte evangelium!" ON ale řekl: „Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, kdo alenevěří, bude zatracen. A tato znamení budou následovat těm, kteří věří: Ve jménu Mém budou ďábly vyhánět, novými jazyky mluvit, jestliže budou hady vyhánět nebo něco jedovatého vypijí, neuškodí jim to; na nemocné budou ruce vzkládat a oni budou uzdraveni." To jsou znamení živého Boha, která jsou mezi lidem činná. Ó! Jak daleko? Do celého světa. Porozuměli jste tomu? Do celého světa.
Proto říkám, že letniční zvěst – ne letniční organizace, ale letniční zvěst – je jediná pravá zvěst od Boha. Přečtěte si Mar. 16, je-li to tam napsáno. Tam Ježíš přikázal Své církvi, jít do celého světa, zvěstovat evangelium a konat tato znamení: mluvit v jazycích, uzdravovat nemocné, působit divy. Kam až to mělo zasahovat? Do celého světa. Kolik lidí to mělo dosáhnout? Všechno stvoření. Celý čas až do konce, až do zničení. Budou tato znamení následovat jen této církvi? Těm, kteří věří v celém světě! Na celém světě, v celém stvoření jim budou následovat tato znamení. Ne jen tato generace, nýbrž těm, kteří věří. Je to tedy letniční církev. Vidíte to?