Filadelfské období církve
/ William Branham
7. Část 7.
Říká se: „Patřím k jednomu sboru. Jsem právě tak dobrý jako ty." To není pokrm pro ovce. Zde je pokrm pro ovce! „Přesazeni do nebeských míst vKristu Ježíši." Ó, On je tak nádherný, že ano? Nežli se dostaneme k závěru, přečteme kap. 2, 23: …a syny její zmorduji smrtí; a zvědí všecky církve, žejsem já zpytatel ledví a srdce, a odplatím vám jednomu každému podle skutků vašich. Vám pak pravím i jiným Tyatirským, kteří nemají učení tohoto …
Jaké učení? Organizace, biskupy, arcibiskupy apapeže. Oni toto učení nemají. Včera večer jsme zjistili, že Izrael ještě nebyl národem, když procházeli Moábem. Bydleli na zemi jako svobodný lid. Souhlasí to? Putovali kolem, bydleli ve stanech atd. S pravými letničními skupinami je to stejné. Jdou od místa k místu.
… kteří nemají učení tohoto, a kteří nepoznali hlubokosti satanovy, jak říkají …
Nuže vidíme, kde bylo sídlo satanovo. Včera večer jsme to probírali od samého začátku. Kde se to sídlo na počátku nalézalo? – V Babylóně. Když královský kněz z Babylónu prchal před vítěznými Chaldejci, přišel do Pergamonu a tam vybudoval své sídlo. Přeložil své sídlo ze země Sinear do Pergamonu. Včera večer jsme to četli z dějin. Tam se začal formovat katolický kostel, který je stále ještě matka Babylón – sídlo satana.
… nevzložím na vás jiného břemene … Další břemena na vás nebudou naložena. A však to, co máte, držte, dokud nepřijdu. Tato menšina byla v temném období vytlačena ven. Trvalo to skoro 1500 let, kterými museli projít. A však to, což máte, držte, dokud nepřijdu. Jinými slovy: Stále ještě máte letniční požehnání ve svých srdcích. Držte to pevně, až vás osvobodím a začne jiné období.
Kdož by pak vítězil, a ostříhal až do konce skutků mých, dám jemu moc nad pohany. I bude je spravovati prutem železným, a jako nádoba hrnčířova střískáni budou, jak i já vzal jsem od Otce svého …
Vidíte, co to bude, až se církev z temného období na soudu postaví proti této pohanské skupině, jak je tyto nohy z mědi pošlapou! Říkám vám: ON je rozbije jako hliněné nádobí. Tak to říká Bible.
… A dám jemu hvězdu jitřní … (Víte, že Jitřní hvězda je Kristus). Kdo má uši slyš, co Duch praví církvím.
Nejste šťastni? Mám toho ještě více, ačkoli je již pozdě. Možná, že se zítra vrátím na to rozpětí 2000 let.
On, Lilie v údolí, On, Hvězda jitřní.
On, nejkrásnější z desetitisíců,
radostně Mu předej dnes své srdce …
Milujete Ho?
Miluji Jej …
Uctívejme Ho nyní po všech palčivých slovech a zvěsti.
… drahý Boží Beránek,
který mne vykoupil
a za mne zemřel
na dřevě kříže.
Není On nádherný? Ó, já Ho miluji. Věci, které jsem neprobral, budou v knize. Celé období církve nemůžeme probrat v jediném večeru. Dnes večer jsem mluvil o něco tišeji, protože chraptím.
Ó, není On nádherný?
(Bratr Branham zpívá: Jeden z nich …)
Vzpomínám si, jak jsem jednoho večera přistál letadlem při letu z Chattanoogi do Memphisu. Zavezli mne do pěkného velkého hotelu a řekli: „Vaše letadlo poletí dále zítra ráno v 7 hodin."
Zanesl jsem k poštovní schránce dopisy, které jsem psal mým přátelům doma. Cestou řekl Duch svatý: „Jdi dále!" Udělal jsem to a dostal jsem se do čtvrti, kde bydlí barevní. Zastavil jsem se a myslel si: „Podívej, vždyť už je čas, kdy tvé letadlo odletí." Duch svatý ale řekl: „Jdi dále!", jak to nedávno udělal v lese, jak jste již slyšeli. „Jdi dále!" A tak jsem šel.
V určité vzdálenosti jsem viděl nějakou kůlnu, ve které bydlí chudí barevní. Spatřil jsem starou, typickou černošku, která měla kolem hlavy ovázanou chlapeckou košili a vykláněla se přes branku.
Šel jsem tam a zpíval: „Patřím k těm …" Haleluja!
Již to je asi čtrnáct let. Byl jsem od ní vzdálen ještě asi půl bloku domů, ale mohl jsem vidět, že tato stará dáma mě pozorovala. Kráčel jsem dále a přestal jsem zpívat. Když jsem přišel blíže, spatřil jsem na jejích kulatých tvářích veliké slzy. Hleděla na mne a řekla: „Dobré ráno kazateli." Otočil jsem se azeptal se: „Jak se ti vede tetičko?" Celý její obličej se usmíval. Ptal jsem se: „Jak víš, že jsem kazatelem?" Odpověděla: „Věděla jsem, že přijdeš." Ptal jsem se: „Jak jsi to věděla? Znáš mne?" Odpověděla: „Ne, ale věděla jsem, že přijdeš. Slyšel jsi někdy o té Sunamitce?" Řekl jsem: „Ano."
Nato řekla: „Byla jsem taková žena. Pán mi dal dítě a já jsem slíbila, že je vychovám pro Něho. Jsem chudá. Peru a pracuji u bílých lidí kvůli živobytí. Vychovávala jsem toho chlapce jak nejlépe jsem uměla. Potom ale, kazateli, se dostal do špatné společnosti a nakazil se nemocí. Dozvěděli jsme se otom, až když bylo pozdě. Teď leží na posteli a umírá. Již dva dny je v bezvědomí.
Lékař řekl, že nemoc přešla do krve a poškodila srdce, že již žádný lék nepomůže. Řekl, že zemře. Alejá se nemohu dívat na to, že by měl zemřít jako hříšník.
Modlila jsem se a modlila a sice celou noc. Je vbezvědomí, již dva dny nic nevnímá. Modlila jsem se a řekla: ,Pane, Ty jsi mi dal dítě jako té Sunamitce, ale kde je Eliáš? Kde je? Jak mi může být pomoženo?‘ Pak jsem na kolenou usnula. Pán ale ke mně mluvil ve snu: ,Jdi ven a postav se u branky! Na ulici půjde jeden muž, který má světlý klobouk atmavý oblek.‘ ON řekl: ,Bude s tebou mluvit.‘"
Ona řekla: „Stála jsem tu již před rozedněním." Záda měla provlhlá rosou. Řekla: „Viděla jsem tě se světlým kloboukem a očekávala jsem, že budeš mít malou aktovku." Řekl jsem: „Tu jsem nechal v hotelu."
Řekl jsem: „Tvůj syn je nemocný!" Odvětila: „Umírá!" Řekl jsem: „Jmenuji se Branham. Znáš mne?"
Řekla: „Ne, pane Branhame, nikdy jsem o tobě neslyšela."
Na to jsem řekl: „Modlím se za nemocné." To ji nezajímalo. Chtěla jen, aby její syn nezemřel jako hříšník. Prošel jsem brankou, která zapadla zpět avešel do domu. Byly tam jen dvě malé místnosti. Kuchyň a druhá místnost byla obývacím pokojem iložnicí. Všechno tam bylo velice čisté.
Při vstupu jsem spatřil na dveřích malý nápis: „Bůh požehnej náš domov." V rohu stála postel, na které ležel velký mladík; asi 180 cm. Jeho váhu jsem odhadl na 85-90 kg.
Svíral v ruce deku a sténal: „Ó, ó …" Ona řekla: „Maminčin chlapečku." Myslel jsem: „Maminčin chlapeček", ačkoli měl pohlavní nemoc a umíral. Políbila ho na čelo, pohladila ho a řekla: „Mámin chlapečku". Mým srdcem to pohnulo. Myslel jsem si: „Ano, úplně jedno, jak hluboko do hříchu upadl, byl stále ještě jejím dítětem."
Myslel jsem, nepřihlížeje ktomu, jak špatné to sním bylo, byl stále ještě „maminčin chlapeček". Pak jsem myslel na to, že je psáno: „I kdyby zapomněla matka na své dítě, Bůh na vás nezapomene nikdy, neboť vaše jméno je vyznačené v Jeho dlaních." Jak by mohl?
Viděl jsem tu starou posvěcenou sestru chodit dokola. Bratře, bylo vidět, že neměla v domě nic, alez druhé strany měla v domě něco, co by mělo být v každém domě v Indianě a všude a to je Bůh.
To je mi milejší než krásný domov s fotomodelkou a touto špínou. Ležela tam otevřená stará Bible, její listy již byly opotřebované. Díval jsem se na ni aona řekla: „Přišel kazatel, aby se za tebe modlil, miláčku."