Oběžný dopis Október 2013
/ Ewald Frank
Langue: tchèque
Other languages
6. Všechno se opakuje, neboť dary milosti a povolání Boží jsou neodvolatelné (Řím.11:29)
- Úvod
- Přesně tak se to stane
- Požehnaný, kdo věří, jak Písmo praví!
- Ó, jaký to bude den!
- Když se Syn člověka zjeví a když On přijde
- Všechno se opakuje, neboť dary milosti a povolání Boží jsou neodvolatelné (Řím.11:29)
- S tím je spojena velká odpovědnost
- Co se nyní děje?
- Cenné porovnání
- Dvojnásobné naplnění biblického proroctví
- Jen Duch Svatý vede do pravdy
- Zjevení oblaku
- Kritici se hlásí o slovo
- Bohoslužba nebo modloslužba?
- Dnes, jestliže uslyšíte Jeho hlas …
- Nejdůležitější období spásných dějin je nyní
- Dění konečného času na Blízkém Východě ve světle biblického proroctví
Ve Starém Zákoně Bůh působil a mluvil skrze Své služebníky a proroky. V Novém zjevil Své tajemství Svým svatým apoštolům a prorokům (Ef.3:5). Jako proroci ve viděních viděli, co Bůh měl v úmyslu; jako služebníci činili, co jim přikázal. Platí, co je napsáno: „Nečiní zajisté Panovník Pán ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům“ (Am.3:7).
V Novém Zákoně se Pavel v prvním verši prvního dopisu představuje jako služebník a apoštol: „Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný apoštol, oddělený k kázaní evangelium Božího, které zdávna zaslíbil skrze proroky své v Písmech svatých“ (Řím.1:1-12).
Jakub se představuje takto: „Jakub, Boží a Pána Ježíše Krista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje“ (Jak.1:1).
Petr se představuje takto: „Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kteří spolu s námi zároveň drahé dosáhli víry, pro spravedlnost Boha našeho a Spasitele Ježíše Krista“ (2.Petr.1:1).
Apoštolovi Janovi bylo dáno Zjevení jako služebníkovi, aby skrze něho všichni služebníci obdrželi stejné zjevení: „Zjevení Ježíše Krista, které dal jemu Bůh, aby ukázal služebníkům svým, které věci měly by se dít brzo, on pak zjevil, poslav je skrze anděla svého, služebníku svému Janovi“ (Zj.1:1).
A v poslední kapitole je to ještě potvrzeno: „I řekl mi: Slova tato jsou věrná a pravá, a Pán, jenž jest Bůh svatých proroků, poslal anděla svého, aby ukázal služebníkům svým, co se dít musí brzo. Hle, přijdu rychle. Blahoslavený, kdož ostříhá slov proroctví knihy této“. (Zj.22:6-7).
Jestliže se jedná o službu, pak i náš Pán a Spasitel musel být Služebníkem: „Aj, služebník můj, na kterého se zpodepru (na kterém lpím), vyvolený můj, jehož libuje duše má. Ducha svého dám jemu, on soud národům vynášet bude. Nebude křičet, ani se vyvyšovat, ani slyšen bude vně hlas jeho“ (Iz.42:1-2).
V Mat.12:18-21 máme to naplnění: „Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovat bude. Nebude se vadit, ani křičet, ani kdo na ulicích uslyší hlas jeho.“ Vítězně! Amen!
„Z práce duše své uzří užitek, jímž nasycen bude. Známostí svou ospravedlní spravedlivý služebník můj mnohé; nebo nepravosti jejich on sám ponese“ (Iz.53:11).
Pán se stal služebníkem, aby poslušně splnil velké pověření spasení. „A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný jsa učiněn až do smrti, a to do smrti kříže“ (Fil.2:8).
Petr byl apoštol povoláním a služebníkem vykonáním Božího pověření.
Totéž bylo s Janem a Jakubem: povoláním a posláním apoštolové, při vykonávání své služby služebníky Krista. Vždyť Pán řekl: „Já posílám vás …“ (Mat.10:16). „… Jako Mne poslal Otec, tak i Já posílám vás“ (Jan.20:21). Ke vzdělání Bůh ustanovil do Své církve apoštoly, proroky učitele, evangelisty a pastýře.
Apoštolové a proroci obdrželi přímé, osobní povolání, bez něhož nemůže být dáno vůbec žádné poslání.
Pavel mohl psát: „I stalo se, když jsem se bral cestou a přibližoval k Damašku, okolo poledne, že pojednou rychle s nebe obklíčilo mne světlo veliké …“ (Sk.22:6). K povolání patří Boží určení: „I řekl mi: Bůh otců našich vyvolil tě, abys poznal vůli jeho, a uzřel Spravedlivého tohoto, a abys slyšel hlas z úst jeho.“… „Jdi, neboť já k pohanům daleko pošlu tebe“ (Sk.22:14+21).
Každý Boží služebník věděl, co měl dělat. Jan Křtitel mohl říci: „A já jsem ho neznal, ale který mne poslal křtít vodou, ten mi řekl: Nad kým uzříš Ducha sestupujícího a zůstávajícího na něm, ten jest, který křtí Duchem Svatým“ (Jan.1:33).
Bratr Branham mohl přesně citovat, co mu 11. června 1933 bylo řečeno, a také to, co mu nebeský posel 7. května 1946 řekl těmito slovy: „Neboj se, jsem poslán k tobě z přítomnosti Boží …“. Ale co bychom jako Boží církev z toho měli dnes, kdybychom věděli jen o tom, co Pán činil v minulosti, jaká pověření spojil s různými posláními až k bratru Branhamovi, když bychom neměli podíl na tom, co On činí v přítomnosti.