Oběžný dopis Október 2013
/ Ewald Frank
Язык: Чешский
Другие языки
13. Kritici se hlásí o slovo
- Úvod
- Přesně tak se to stane
- Požehnaný, kdo věří, jak Písmo praví!
- Ó, jaký to bude den!
- Když se Syn člověka zjeví a když On přijde
- Všechno se opakuje, neboť dary milosti a povolání Boží jsou neodvolatelné (Řím.11:29)
- S tím je spojena velká odpovědnost
- Co se nyní děje?
- Cenné porovnání
- Dvojnásobné naplnění biblického proroctví
- Jen Duch Svatý vede do pravdy
- Zjevení oblaku
- Kritici se hlásí o slovo
- Bohoslužba nebo modloslužba?
- Dnes, jestliže uslyšíte Jeho hlas …
- Nejdůležitější období spásných dějin je nyní
- Dění konečného času na Blízkém Východě ve světle biblického proroctví
Stále znovu se hlásili o slovo kritici. Našli 13 výroků, které bratr Branham učinil zvláště v červenci a srpnu 1961 ve třech kázáních o roce 1977. Opakovaně ve svých kázáních zmínil rok 1977 a byl toho přesvědčení, že vytržení a všechno, co roku 1933 viděl ve vidění, se splní do roku 1977. To bylo očekávání, ne to TAK PRAVÍ PÁN. On četl v knize Dr. Larkina, že rok 1977 bude sedmdesátý milostivý rok.
Ti kritici našli ještě další výroky, kterými se nemůžeme blíže zabývat. Bratr Branham měl jako člověk očekávání - to bylo jeho právo - jednou provždy platí, že i když řekl něco sám od sebe, byl pravým prorokem, jehož nadpřirozená, neomylná služba měla význam ve spásných dějinách. My se nepozastavujeme na tom, co říkají kritici, ne na tom, co na trhu zvěsti předkládá duch klamu - my se těšíme ze všeho, co Bůh skrze Svého požehnaného proroka zjevil.
Bratr Branham měl obzvláštní očekávání také ve spojení se sedmi pečetěmi. Od roku 1956 až do konce mluvil o stanovém vidění, pětapadesátkrát o „třetím tahu“. Ještě 28. listopadu 1965 řekl: „Pojedu tou stezkou na koni ještě jednou.“ Ale cestou z Tucsonu do Jeffersonville se udála 18. prosince 1965 ta nehoda, při níž byl těžce zraněn a 24. prosince 1965 byl odvolán domů. Bůh bere Své posly domů, jen když je jejich pověření splněno. Také život a služba Jana Křtitele náhle skončily.
Ale nikdo, kdo má jen trochu Boží bázně, nebude bratra Branhama odmítat, protože vyjádřil nějaké očekávání. Ta služba byla stoprocentní. Jak často mluvil o ohnivém sloupu, o tom oblaku, a nadpřirozeném světle, který tehdy přede všemi sestoupil dolů, když se modlil za nemocné! V té souvislosti sto dvanáctkrát zmínil Anděla Páně a Anděla Smlouvy. K tomu říkáme Haleluja! Amen! Ten stejný, který se nadpřirozeným způsobem sklonil, zatímco byl na zemi sedmý sborový anděl a přinášel zvěst, přijde ve Zj.10 jako Anděl Smlouvy ve viditelné postavě, a potom se naplní druhý díl Mal.3:1 a „…pak náhle přijde do chrámu svého Panovník, kterého hledáte, anděl smlouvy.“ Všechno se děje, jak to je v biblických proroctvích předpověděno, a my jsme určeni k tomu, všechno zařadit podle Písma.
Proroci zůstávají proroky, i když Bůh dopustí, že něco řeknou nebo očekávají sami od sebe. To se stalo, abychom zůstali střízliví. Podle toho máme poznat, že jsou lidé jako všichni ostatní a že čest náleží jen Bohu, který jediný má nesmrtelnost a neomylnost, který vyslovuje povolání, které nemůže vzít nikdy zpátky.