Oběžný dopis Október 2013
/ Ewald Frank
Langue: tchèque
Other languages
14. Bohoslužba nebo modloslužba?
- Úvod
- Přesně tak se to stane
- Požehnaný, kdo věří, jak Písmo praví!
- Ó, jaký to bude den!
- Když se Syn člověka zjeví a když On přijde
- Všechno se opakuje, neboť dary milosti a povolání Boží jsou neodvolatelné (Řím.11:29)
- S tím je spojena velká odpovědnost
- Co se nyní děje?
- Cenné porovnání
- Dvojnásobné naplnění biblického proroctví
- Jen Duch Svatý vede do pravdy
- Zjevení oblaku
- Kritici se hlásí o slovo
- Bohoslužba nebo modloslužba?
- Dnes, jestliže uslyšíte Jeho hlas …
- Nejdůležitější období spásných dějin je nyní
- Dění konečného času na Blízkém Východě ve světle biblického proroctví
Jak ti kritikové všechno nadpřirozené v životě a službě bratra Branhama chtějí zpochybnit, tak v protikladu k tomu fanatičtí přívrženci z něho udělali více než člověka.
Hned po pohřbu toho proroka 11. dubna jsem prosil bratry v Jeffersonville 12. a 13. dubna o to, aby ta kázání natočená na magnetofonových páskách byla vytisknuta, aby mohla být překládána do jiných jazyků. To se stalo pod pojmem „Spoken Word Publications“ - v němčině „Mluvené Slovo“. Roy Borders, kterého jsem osobně znal a který byl sekretářem bratra Branhama, převzal odpovědnost. Všichni ostatní bratři, ať z New Yorku, Tucsonu, nebo Texasu, se vydali zklamaní na cestu domů, protože vzkříšení proroka, kterého se nadáli o té velikonoční neděli, nenastalo.
Označení „Spoken Word“ zůstalo až do počátku roku 1980. Potom bylo veřejně připuštěno zbožňování toho proroka a hlas ze Zj.10:7 byl od té chvíle „Voice of God“ - „Hlas Boží“. Nyní bylo každé slovo proroka slovo Boží, i když on řekl „a-a-a-a“. Tak se to muselo tisknout a překládat. Teď byly také všechny příběhy, které vyprávěl, Božím slovem, a tak začal lidský kult. Bratr Branham byl nazván „Hlasem Božím“, a všechno, co řekl, bylo Boží slovo. Stalo se to s odvoláním na 1.Kor.7, kde Pavel řekl svůj názor, i to co říká Pán: „Ženatým přikazuji - ne já, nýbrž Pán … jiným pak pravím já, a ne Pán …“ Přestože Pavel tam sám udělal rozdíl mezi tím, co Pán řekl a tím, co řekl on, mělo od toho času oboje platit jako přímé Boží slovo. Pavel přece dal jen radu kvůli tehdejším těžkostem (v.26) a dokonce psal: „Ale toto vám pravím, bratří, protože čas ostatní jest ukrácený: náleží tedy, aby i ti, kteří mají ženy, byli, jako by jich neměli“ (v.29).
William M. Branham nebyl jen prorok; byl také člověk, jako každý jiný. Byl jsem s ním deset let v osobním kontaktu, z Krefeldu jsem s ním telefonoval, jel jsem s ním v jeho autě, při tom on řídil, jedl jsem s ním a pil, a také jsem jeho neomylnou službu jako očitý svědek v Evropě a v USA prožil. Mám také uschovaných 21 dopisů od bratra Branhama; první je z 11. listopadu 1958, poslední z 30. září 1965. A jak jsem již častěji psal, je má služba spojená s jeho službou jako žádná jiná na zemi. Žádný bratr se nemohl až dodnes prokázat přímým povoláním, dnem a hodinou, místem a časem nebo příkazem k poslání, jak ho ten prorok v mém případě 3. prosince 1962 potvrdil před dvěma svědky. Na jeho přímé přání jsem v neděli 2. prosince kázal dopoledne a večer v jeho kapli v Jeffersonville.
Ale jestliže Bible je ve shromáždění po úvodním slově odložena stranou a potom jsou předčítány jen citáty z kázání a jsou přizpůsobeny pro vlastní koncept, pak nemohu a nesmím k této lži déle mlčet. Jestliže se nyní v kruzích zvěsti ještě jedná jen o Branhama, když se říká: „Prorok řekl!“, „Prorok řekl!“, jestliže jsou svazky s příběhy z jeho života, knihy s různými interview a fotoalba až s 340 snímky zveřejňovány, potom je to lidský kult. Když se hrob stal poutním místem, a jsou zřízeny zvláštní místnosti s osobními předměty jako relikvie, potom je to modloslužba. To říkám v plné odpovědnosti před Bohem.